Lastenausgleichsgesetz

Tomáš Krystlík

Západoněmecký zákon o vyrovnání břemena (Lastenausgleichsgesetz – LAG) platí od roku 1952 dodnes a jeho výhod mohli a mohou využít ve SRN poškození druhou světovou válkou, němečtí vyhnanci z jiných států, etničtí Němci vracející se do Německa ze zbolševizované Evropy, i z kontinentální Číny, občané ze sovětské okupační zóny, později z NDR, pronásledovaní německým nacionálním socialismem kvůli rase. Z fondu se poskytovaly těmto osobám i půjčky. Do fondu platili všichni daňoví poplatníci, kterým majetek zůstal zachován, zejména nemovitosti a to ve formě splátek po dobu 30 let, kdy museli odvést do fondu 50 % (1,67 % ročně) hodnoty svého majetku k 21. 6. 1948. Inflace jejich zatížení snižovala. V 80. létech, kdy tyto splátky začaly vysychat, začala být do fondu převáděna část z vybraných daní z příjmu.

Podle tohoto zákona se platilo těmto osobám, tedy i vyhnaným Němcům z Československa odškodnění za zanechaný majetek, tj. za pozemky, nemovitosti, firmy, továrny, kde ověřování a rozhodování trvalo často několik let, za nábytek, za zařízení kuchyně, za prádlo, za nádobí, což se naopak vyřizovalo velmi rychle. Odškodnění patřilo i za ztráty na úsporách způsobené nevýhodným směněčným kurzem měnové reformy. Do roku 1982 se z fondu Lastenausgleichu vyplatilo celkem 115 miliard DM. Vyplácely se i náhrady za úspory, coby zabezpečení pro stáří, a kapitálové životní pojistky, byť podle jiného zákona. Byly hrazeny příspěvky do důchodového zabezpečení podle zákona o zahraničních důchodech (Fremdenrentengesetz).

Německý stát vyplácel odškodnění vyhnaným, zástupně za stát, který je vyhnal, nebo ze kterého se vystěhovali nebo utekli, pokud měli německý původ - a též židům pronásledovaným německým nacionálním socialismem - tedy také za Československo, které si ponechalo vše: jejich movitý a nemovitý majetek, kapitálové životní pojištění, úspory i starobní důchody a příspěvky do důchodového pojištění. Německo příchozím zaplatilo za léta odpracovaná v ČSR (ČSSR) každému měsíční průměrný odvod do důchodu podle povolání a léta pojištění, jako kdyby pracoval v té době v Německu. Vše bylo vázáno podmínkou, že dotyční si nevezmou od státu, ze kterého byli vyhnáni (odešli, utekli) restituci in natura nebo i finanční. V tom případě jsou povinni vrátit odškodnění v celé výši i s úroky za desítky let. Kdo dostal důchod podle Fremdenrentegesetzu, se nesměl vystěhovat ze SRN - jinak mu léta započtená v Německu škrtli a on přišel zpravidla o větší část důchodu. To se od podepsání smlouvy o sociálním zabezpečení mezi SRN a ČR začalo přechodnými ustanoveními měnit a dnes se, když do důchodu nastupují již poválečné ročníky, v případě ČR přešlo na prostou výplatu důchodů z obou států.