Tomáš Krystlík
Jak již jsem uvedl dříve, ustálil se v myslích obrozovaného
národa následující blud: Původní stav
rajské neporušenosti českého světa trval, dokud se neobjevili rušitelé,
Němci-cizozemci, kteří jej infikovali hříchem feudálního autoritářství. Boj
českého živlu s germánskou zpupností a panovačností, to byla ta stará sláva
česká, jíž bylo třeba znovu vzpomenout a nezapomenout. Vyvrcholením tohoto
zlatého věku měl být hrdinský čas husitský. Česká nesvornost to sice přivedla
od Lipan k Bílé hoře, ale dočasné vítězství Zla však umožnilo zřetelněji
zahlédnout jeho nositele: Němce, protireformační církev a germanizující
Habsburky s jejich třistaletou porobou. Doba novější dá oživit sváru světla a
temnot. Čechové jsou dítkami světla. Jejich boj si žádal a žádá trnové koruny i
oběti jako byla kostnická hranice, staroměstské popraviště, Havlíčkovo
vyhnanství a jako jsou desítky moderních hrdinů, jejichž postavy vyplňují český
panteon (odtud slavnostní vážnost českých politických pohřbů, těch dojemných
rekviem před oltářem Vlasti). Češi jsou národem vyvoleným, jsou šlechtou mezi
ostatními národy. Přízeň Dějin (pokleslá odvozenina Boží milosti) je na jejich
straně a působí takřka mechanicky, „pokrokem". Ten je sice pojímán neurčitě,
je však empiricky ověřitelný: feudalismus vskutku zaniká, křesťanství je
sekularizováno, nižší vrstvy („lid") se vzmáhají a jejich životní úroveň i
účast na vládě zvolna vzrůstá, vnějškově německý ráz mocnářství se zvolna
vytrácí. Zkrátka „pokrok" přináší právě to, oč jde i Čechům. Jsou miláčky
Dějin.
Extrapolujeme-li, dopídíme se ve stejném smyslu k příčinám
vyhnání Němců a českým zvěrstvům vůči nim po 2. světové válce: Vůlí Dějin si zřídili Češi svůj stát, ale Dohoda
jim jejich menšiny nevystěhovala, takže cizinci parazitovali na rozkvětu státu miláčků
Dějin a zpupně žádali pro sebe čím dál více práv. Zradili republiku, připojili
její části k jiným státům, chtěli dítka světla fyzicky vyhladit. Dějiny dopřály
spojencům vítězství nad silami Zla. A tu mírumilovný český národ povstal a zúčtoval
spravedlivě s cizáky za tři staletí národní poroby a za hrůzy okupace.
Z výše uvedeného je patrné, kam vede pojetí českých dějin
zloduchů Palackého a Masaryka. Nejhorší na tom je, že dodnes Češi tyto lži
neprohlédli a jejich chování z nich vychází.
Žádné komentáře:
Okomentovat