neděle 20. srpna 2017

Jak dalece mají západoevropské společnosti strach z migrantů?



Tomáš Krystlík

Podle českých médií obavy mají – a velké. Jaká je ale skutečnost?

Kdo zadá průzkum veřejného mínění o vztahu autochtonního obyvatelstva k migrantům, chce většinou znát důsledek velké uprchlické vlny z roku 2015 a pozdějších příchodů, doložit škodlivost, nebezpečnost migrace pro stávající společnost. Nebo chce prokázat i opak. Přesná znění otázek i možností volby odpovědí se neuvádějí, takže nelze posoudit, nakolik jsou sugerující a výsledky průzkumu tím samým zmanipulovány.

Jiná situace nastane, když dotazovaní neodpovídají na přímé dotazy, nýbrž jsou vyzváni k vyjmenování problémů, které je tíží, a jejichž návrhy na řešení by měly podle nich být předmětem (před)volebního klání politických stran v daném státě. Voliči v zemi nejvíce zasažené migrační vlnou pokládali v polovině srpna podle agentury Emnid na zakázku Bild am Sonntag za mimořádně důležité nebo velmi důležité pro zařazení do volebních témat nadcházejících celoněmeckých parlamentních voleb 24. 9. 2017 následující věci (s procentem respondentů):

vytvoření rovných šancí na vzdělání pro všechny děti – 75 %
likvidaci chudoby ve stáří (otázku nízkých starobních důchodů) – 70 %
boj proti kriminalitě a terorismu – 69 %
zlepšení péče o nemocné a bezmocné – 65 %
lepší ochranu životního prostředí a klimatu – 65 %
větší podporu rodin s dětmi – 62 %
dostupnost zaplatitelných bytových nájmů – 61 %
snižování nezaměstnanosti – 53 %
spravedlivější rozdělení bohatství společnosti – 52 %
snížení daní a odvodů do sociálního pojištění – 38 %
rychlejší oddlužování jednotlivých zemí a spolku – 34 %
MIGRACI A PŘISTĚHOVALECTVÍ – 29 %
přechod na elektromobily – 26 %

Při srovnání německých preferencí volebních témat s názory obyvatel ČR – problematika migrace je až na dvanáctém místě naléhavosti – se nelze vyhnout náhledu, že česká společnost je indoktrinovaná a hysterická, když čelí jen 12 (slovy: dvanácti) přerozděleným uprchlíkům zavřeným v českých detenčních zařízeních a přišedším do Evropy ještě před rokem 2015, kdežto německá několika stům tisícům migrantů s volností pohybu alespoň v rámci okresu (uznaní azylem mohou cestovat dle libosti po celé EU). A k tomu má české obyvatelstvo obrovský strach z dalších příchozích in spe. Nespekulujme, kdo je dezinformoval, zodpovězme si však otázku, komu by nejvíce posloužilo poškození nebo rozpad EU? Kromě toho totiž zbývá jen jediné další schůdné vysvětlení: nevyspělost, infantilita české společnosti spojené s nedostatkem politické kultury v zemi.


středa 9. srpna 2017

Vyhnání československých Němců bylo v rozporu s mezinárodním právem



Tomáš Krystlík

Na tomto faktu nic nezmění ani nepravdivé tvrzení profesora Právnické fakulty Západočeské univerzity Václava Pavlíčka (k dočtení zde: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Marek-Louzek-Nemecka-otazka-a-vztah-souziti-s-Nemci-mela-vzdy-zasadni-vyznam-pro-nas-narod-a-stat-498960) a to ze dvou důvodů. Žádné opatření učiněné po Mnichovu a po vídeňské arbitráži neuznal československý právní řád pro sebe za závazné (tzv. teorie kontinuity), tedy všichni, kdo byli československými státními příslušníky 29. 9. 1938, byli jimi i se svými dětmi také až do 10. 8. 1945, kdy vstoupil v platnost dekret č. 33/1945 Sb. z 2. 8. 1945, který je československého občanství zbavil.

Odnětí státního občanství na základě příslušnosti k určité národnosti bylo flagrantním porušením tehdy platné Smlouvy o ochraně menšin z roku 1919 a jejich vysídlení byl přímo zločin proti mezinárodnímu právu. Že systém ochrany menšin daný touto smlouvou a vázaný na existenci Společnosti národů zanikl v důsledku jejího rozpuštění 18. 4. 1946 během transferu, nehraje roli, protože od 24. 10. 1945 platily stanovy Organizace spojených národů, kterými bylo Československo vázáno, a ty bezpodmínečně zakazovaly jakoukoli diskriminaci podle rasy a jazyka, a to jak státních příslušníků, tak těch, kteří jimi nebyli. Každý transfer Němců a Maďarů za hranice bez rozdílu nebo později nucená přestěhovávání v rámci státu se následkem toho příčily i stanovám OSN. ČSR (dnes ČR) se ani teoreticky nemůže dovolávat toho, že zákaz diskriminace ve stanovách OSN na základě článku 107 nemusel být brán v potaz v případě připouštějícím výjimečná ustanovení pro akce vztahující se k „nepřátelskému státu“, protože Němci a Maďaři, které ČSR vysídlovala, nebyli v žádném případě státní příslušníci „nepřátelských“ států, když ČSR je považovala za nutné dekretem z 2. 8. 1945 zbavit československého občanství.

Pokoušet se vylíčit vyhnání neslovanských menšin z ČSR jako akt slučitelný s mezinárodním právem tedy nelze. Je otázkou, proč čeští historikové a právníci mají potřebu ještě 72 let poté zcela průhledně lhát. A Institut Václava Klause jejich lži i nadále propagovat.

pátek 4. srpna 2017

Polské požadavky jsou chucpe



Tomáš Krystlík

Jarosław Kaczyński před nedávnem uvedl, že se Polsko chystá „historický protiútok“, že bude požadovat úplné splacení reparací od německého státu. Ustavená komise bude do poloviny srpna zkoumat veškeré možnosti uplatnění polského požadavku. Pokud sezná jeho oprávněnost, tak se polská vláda s ním patrně obrátí k německému vládnímu kabinetu.

Trochu historie. Osmnáct států poškozených válkou se mělo reparacemi sanovat výhradně ze západních okupačních zón v Německu, devatenáctý a dvacátý stát – Polsko a SSSR pouze ze zóny sovětské. V protokolu postupimské konference je to podchyceno takto: „Sovětský svaz uspokojí reparační nároky Polska ze svého vlastního podílu na reparacích.“ Poláci tedy učinili první hrubou chybu v uvažování – adresátem požadavku na vyrovnání polské reparační pohledávky nemůže být Spolková republika Německo, nýbrž Ruská federace coby nástupnický stát SSSR.

26. 8. 1953 deklarovala vláda Polské lidové republiky: „S ohledem, že Německo doposud ve značné míře splnilo své povinnosti při placení reparací a že zlepšení hospodářského stavu Německa je v zájmu jeho mírového rozvoje, přijala vláda PLR usnesení zřeknout se s účinností od 1. 1. 1954 splácení reparací ze strany Německa.“ Polští politici z PiS se jedním dechem pokusili zneplatnit toto usnesení poukazem, že tehdejší vláda byla pouze loutková a konala v intencích Moskvy. To se zřejmě nemýlí, ale Polsko uzavíralo i v této době různé mezinárodní smlouvy, které dodnes platí, a nikdo o jejich platnosti nepochybuje. Mezinárodní právo totiž nezná automatismus, kterými by se smlouvy s nedemokratickými vládami stávaly eo ipso neplatnými. Tedy i tento důvod uvedený PiS je lichý.

V Německo – polské smlouvě o sousedství, uzavřené v roce 1991, se obě strany shodly na způsobu regulace otevřených reparačních otázek. Za tím účelem byla založena ve Varšavě Nadace polsko – německého smíření se základním vkladem ze strany Německa 500 milionů DM; později do ní Němci vložili další dvě miliardy DM.

V roce 2004 začal Sejm požadovat po vládě zahájit jednání se SRN o dalších odškodněních, reparačních platbách. Tehdejší polská vláda to odmítla slovy ministra zahraničí Włodymierze Cimoszewicze: „Nehodláme dobrou spolupráci mezi Polskem a Německem zatížit.“ Premiér Marek Belka k tomu řekl: „Vláda míní, že záležitost vzájemných nároků mezi Polskem a Německem je jednou provždy uzavřena.“ Tehdejší prezident Aleksander Kwaśniewski prohlásil: „Pokud vystavíme účet, tak zničíme sjednocenou Evropu.“

Na závěr je nutné s politováním konstatovat, že žádného redaktora v českých médiích dosud nenapadlo k tomuto polskému požadavku uvést výše uvedené skutečnosti. Když tak neučinili, tak zcela jasně jednají v intencích ruských snah zničit EU vyvoláváním českých sympatií k rebelujícímu Polsku a posilováním českého odporu proti Německu a Evropě.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Polske-pozadavky-jsou-chucpe-498874/diskuse
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zadne-valecne-reparace-od-Nemecka-nedostanete-vzkazuje-historik-Krystlik-do-Polska-Maji-se-pry-uspokojit-v-Moskve-498921