sobota 28. listopadu 2020

Parlamentní zvůle. Ve jménu většiny proti všem

Marek Lis

 

Rok 2020 byl skutečně oproti těm předchozím ojedinělý a zdá se, že koronavirus tu s námi nějakou donu zůstane a že s ním musíme počítat. Některé důležité události nás obešly, protože jsme museli řešit mnohé komplikace. Ještě před vypuknutím pandemie si Česká republika připomínala sté výročí vydání první československé ústavy, tzv. Ústavní listiny a v tomto roce tak činilo i Rakousko, jejichž ústava z 1. října 1920 (tzv. Kelsenova) je stále v platnosti. Zatímco ta československá se dlouhodobě neosvědčila a bylo třeba experimentovat dál, Kelsenova je v mnoha ohledech inspirativní i dnes. Proč? Vnáší totiž do politických systémů, tak jak je známe z evropských zemí, prvek ústavního soudnictví, tzv. Verfassungsgerichtbarkeit. Toto soudnictví, stojící mimo soudní soustavu, posuzuje právní normy na základě ústavy samotné a lidských práv, v ČR např. na základě Listiny základních práv a svobod. Výnosy těchto soudů jsou definitivní a závazné, neboť vykládají základní státoprávní a lidskoprávní normy, které, jak se vyjádřil i český ústavní soud, nejsou a nemohou být hodnotově neutrální.

 

V hledáčku evropských institucí je (právem) již několik let polský ústavní soud, který je ve srovnání s jeho evropskými protějšky spíše pro srandu králíkům, ale to jen v případě, že v Polsku nežijete. Je téměř skandální, že polská ústava (z roku 1997) umožňuje generovat ústavní soudce dolní komorou parlamentu, tedy sejmem, nadpoloviční většinou všech členů, což se v praxi kryje s většinou, o niž se opírá vláda. Obecně tak lze říci, že soudci nejsou posuzováni dle svého profesního profilu, ale spíše dle politické preference té či které vládnoucí partaje. Stačí, aby se k moci dostala politická strana, pro niž z logiky věci představuje právní stát základní ohrožení jejího politického programu, jímž je udržení se u moci. Story s polským ústavním soudem byla mnohokrát a detailněji popsána v různých médiích a nemá cenu ji rekapitulovat, jde hlavně o to, jak se zachoval ústavní soud v Polsku v posledních měsících.

 

Koncem října po slyšení před plénem ústavního soudu byl vydán judikát, který tvrdí, že provádění interrupcí je prý neshodné s ústavními právy. Samozřejmě, že tato otázka bude vždy kontroverzní a budit emoce. Postoj k ní do značné míry určuje ta která situace té které ženy, případně její světonázorové ukotvení. Budiž. Vláda se tak šikovně vyhnula politické odpovědnosti za toto rozhodnutí a ponechala ho na ústavním soudu, resp. ústavní soud byl zaúkolován stranickým sekretariátem PiS. V řadách voličů, pro něž je důležitější náboženská orientace (lze-li ještě vůbec v případě Polska o náboženství mluvit), si tohoto majstrštyku nevšimnou. Otázka, proč je pro část polské veřejnosti otázka potratů a "ochrany života" tak zásadní, lze jen spekulovat. Jde-li státu skutečně o věci morálky, musí jednotlivcům ponechat možnost volby. Jen s plnou svobodou je možné jednání člověka mravně kvalifikovat. Navíc v době, kdy je potřeba chránit život seniorů a rizikových skupin obyvatelstva před epidemií viru Sars-Cov-2 a kdy stát systematicky v této věci selhává, se jeví judikát ústavního soudu jako dvojnásobně pokrytecký. Ženy za interrupcemi budou cestovat do zahraničí (polské právo život tedy neuchrání), navíc je třeba řešit otázku ochrany života, která je skutečně a aktuálně na pořadu dne.

 

Aby toho nebylo málo, byla Polsku nabídnuta ze strany Německa nezištná humanitární pomoc, kromě jiné i ve formě přístrojů nucené ventilace pacientů zdarma, kterou polská vláda papalášů odmítla. A to tolikrát řve před volbami směrem k Německu (ovšem patrně pro domácí méně vzdělané publikum) o nesmyslných válečných reparacích (nehledě na to, že Polsko je v bilanci v EU čistým příjemcem, nikoli plátcem), aniž by sama uznala Polsko spoluzodpovědným za účast na holocaustu v podobě lhostejnosti polského obyvatelstva vůči osudům osob židovského vodu a rozpoutání 2. světové války. Neustálé stavění se do role oběti, mučedníka a propagandistické šíření tohoto obrazu dává možnost vládě dovolit si vůči obyvatelstvu prakticky cokoli, na druhou stranu diskredituje Polsko jako stát, který je schopný postarat se o vlastní obyvatelstvo v době, kdy je to třeba, a poskytnout mu veškerý servis efektivního demokratického a právního státu.

 

Jak si to všechno vysvětlit? Polsko je přece střední Evropa, jak by mohl někdo namítnout. Taková námitka by vyžadovala několik misálů poznámek pod čarou. Ve zkratce snad lze říci, že voličstvo strany Právo a spravedlnost (PiS) a její program do značné míry kopíruje, resp. derivuje nacionalismus ruský a přetváří ho ke svému obrazu. Politická kultura polské elity v Říšském sněmu ve Vídni (Agenor Gołuchowski, Alfred Potocki) je asi definitivně zničena či nebyla dostatečně rozvinutá.

 

Zaštiťování se většinou obyvatelstva či tou parlamentní vůči jiným kontrolním orgánům je typické pro východní oligarchie, nikoli projevem evropské parlamentní demokracie. Terminologicky se jedná o parlamentní zvůli, která se ve výsledku obrátí proti všem. Otázka je, zda si toho u nich někdo všimne. 

Pane Putine, Polsko udělalo dobrou práci za vás. Můžete si gratulovat. Klíče si vyzvedněte u taváryšče Kaczyńskiego. 

sobota 21. listopadu 2020

Cvičí vůbec někdo české policajty, hasiče a řidiče záchranek jak jezdit s modrými majáky a se sirénou?

Tomáš Krystlík

 19. 11. 2020 se možná stane památným dnem – o umění řidičů Policie ČR se na vlastní oči mohla přesvědčit cizina při havárii policejního hlídkového vozu pár kilometrů za hranicí v saském Großschönau.

Ale to je jen jakási imaginární špička ledovce vyčnívající nad hladinu. Česká média pravidelně hlásí havárie aut policejních, hasičských nebo záchranné služby, relativně často s těžce raněnými a mrtvými. Zejména přicházejí o život nemocní v sanitkách a sedící na místě spolujezdce, kteří zřejmě nebývají připoutáni. Za tři měsíce bývá v ČR víc takových případů, než takových případů v Německu za tři desetiletí. V čem to asi může být? 

Určitě ne v pravidelných ročních kurzech a přezkušování profesionálních řidičů. Jenže zřejmě nikdo neučí řidiče vozidel s absolutním právem jízdy praktickým dovednostem při jízdách vyšší rychlostí s majákem a sirénou v běžném provozu. Kdyby tomu bylo naopak, nejezdili by policajti, záchranky jako prasata. První jejich prohřešek: spoléhají na absolutní přednost v jízdě jen se zapnutými modrými majáky, přičemž zákon předepisuje, že pro absolutní právo jízdy musí být zapnuta i siréna. Dále dojde-li k nehodě s jiným vozem, že bude vina českými soudy vždy přičtena protistraně. Ale to je naprosto scestné. Západoevropští policajti, sanitky, hasiči mají právo absolutní přednosti jízdy, ale nesmějí však způsobit nehodu s jiným vozem. Pokud k ní dojde, je soudem posuzována i míra jejich zavinění. To je v Česku neznámé. Vina padá na vůz zapletený do havárie. Samozřejmě, pokud není účastníkem nehody další auto, nezbývá českému soudu nic jiného než posoudit míru zavinění řidiče vozu s modrým světlem.

Prostě a jednoduše: policajti, řidiči záchranek a hasičských vozů nedovedou jezdit v režimu absolutního práva jízdy.

 


čtvrtek 19. listopadu 2020

Češi jen vykrádali německá auta. „Samet“ nachystala StB. Češi, posloužili jste, říká historik Krystlík

 Václav Fiala

 

Při vzpomínkách na 17. listopad zapomínáme, že jeho největší chybou bylo pokračování komunistických zákonů ještě dlouhou dobu po „sametové revoluci“. I její název je protimluv, ostatně podle historika a publicisty Tomáše Krystlíka něco takového jako něžná revoluce neexistuje a svědčí to o tom, že puč připravila tehdejší Státní bezpečnost. A Češi se tak zmohli jen na vykrádání odstavených východoněmeckých automobilů, které tu zanechali občané NDR, kteří opravdu jen „s holými zadky“ utíkali na vytoužený Západ…

 

Při vzpomínkách na 17. listopad – může být podle vás „revoluce něžná, sametová“? Není v tom trochu protimluv?

 

Nejen trochu, nýbrž zcela, je to contradictio in adiecto – protimluv v přídavném jméně. Takže to byla buď revoluce, nebo něco něžného, sametového, ale ne revoluce. Člověk, který toto spojení vypustil do světa, chtěl vyjádřit, že obyvatelé ČSSR docílili zvratu režimu bez krveprolití a násilí. Jenže vše ukazuje, že to byla jen inscenace I. správy Sboru národní bezpečnosti, což byla československá rozvědka, kde československá veřejnost, zejména 17. 11. 1989, hrála jen roli neplacených statistů.

 

Chybně. Omítáme si uvědomit, že obyvatelstvo ČSSR jen posloužilo estébákům vytvořit nátlakovou skupinu na Jakeše a spol. v KSČ, aby se neodvážili násilím vrátit ČSSR do předlistopadového stavu. Většině estébáků v I. správě bylo již na začátku roku 1989 naprosto jasné, že Československu hrozí východoněmecký scénář – státní bankrot – pokud něco proti tomu sami nepodniknou. A podnikli: Zifčák, nasměrování demonstrujících na Národní třídu, jejich zbití, Šmíd a odvysílání podvržené zprávy o jeho smrti Svobodnou Evropou v Mnichově. Nikdo ze skalních komunistů pak nemohl žádat násilný návrat k předlistopadovým poměrům. A bylo to.

 

Občanská společnost podle Václava Havla je podle některých lidí přežitá. Je to tak?

 

Aby někdo v nějakém státě byl společensky aktivním, nepotřebuje k tomu nic, ani teze Václava Havla. Jedinou nezbytnou podmínkou je, že nesmí být za své veřejně projevené názory státem perzekvován. Jenže jakákoliv společenská či politická občanská aktivita v daném státě je určována úrovní politické kultury v zemi – a ta je v ČR téměř nulová. Politici důvodně podezřelí z nekalých činů abdikují v zemích s nenulovou politickou kulturou až do vyjasnění své viny nebo neviny policií a soudy. Bureš… nedivme se pak, že absencí politické kultury jsou politické a společenské aktivity v Česku i mnohdy přehnané, často mylné, což budí dojem, že jde o aktivity přežité. Na Západě existují četné nadace starající se o politickou gramotnost obyvatelstva a s tím spojené neustálé zvyšování jeho politické kultury, kdežto v ČR tak nečiní vůbec nikdo.

 

Možná zapomínáme, že již nějaký čas před 17. listopadem bylo tehdejší Československo zaplaveno trabanty a wartburgy a že občané NDR stanovali v zahradě západoněmecké ambasády v Praze…

 

Události z doby před třemi desetiletími se nám vlivem času znejasňují, vymazávají z paměti. Což je přirozené. Na druhou stranu ale neznám nikoho, kdo by si v době, kdy vzpomínky na to byly ještě v dobré paměti, plně uvědomil rozdíl v počínání Němců z NDR a Čechů. Východní Němci se vzdali veškerého svého majetku a šli téměř doslova s holými zadky za svobodou. U Čechů by to obdobně znamenalo hromadný odjezd například do Budapešti a tam lézt přes ploty vyslanectví západních států a žádat o politický azyl. To ne prosím! Češi nejdříve vykradli opuštěné trabanty a wartburgy, odmontovali z nich, co se dalo. Po čase byli nalákáni na Národní třídu, pak vrchnost nevydržela morální tlak a podvolila se, upustila od návratu k předlistopadovým poměrům a oni si zazvonili klíči na již povolené demonstraci.

 

Přebíjí covid jak současné kauzy, tak i právě vzpomínku a odkaz 17. listopadu?

 

Pokud se všechna česká média dnes chovají jako bulvární, tj. neustále se od března předhánějí v negativních zprávách o šíření covidu-19 z celého světa, a přidáme-li naprosto hloupé kroky české vlády proti epidemii SARS-CoV-2, nelze nic jiného očekávat.

 

Ví vůbec dnešní mládež, kdo to byl Jiří Dienstbier, Zifčák, Štěpán nebo třeba Karel Kryl či Erich Honecker nebo Michail Gorbačov...?

 

Proč by to měla vědět, když v 6. třídě většina žáků netuší, kolik má vlastně člověk ledvin a jejich rodiče na třídní schůzce tvrdí, že to vědět nemusejí, neb k tomu mají internet?

 

Které kroky po listopadových událostech byste označil jako fatální pro budoucnost?

 

To, že nebyly zrušeny zákony z komunistické éry in toto a nahrazeny vyspělými zákoníky ze zemí kontinentálního práva – z Rakouska, ze Švýcarska, SRN nebo i z jiných. Češi se mylně domnívali, že něco vymyslí lépe než všichni na světě, a vrhli se sami do novelizací a tvorby zákonů a zákoníků navzdory tomu, že museli vědět, že zákoníky vznikají, pokud mají být kvalitní, desítky let! Výsledek? Dnes se v českých zákonech nevyznají ani advokáti, jednotlivé zákony jdou svými paragrafy často proti sobě. Přitom zemí, které si nechaly jen přeložit cizí zákoníky a integrovaly je do vlastního právního systému, je dost.

 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Cesi-jen-vykradali-nemecka-auta-Samet-nachystala-StB-Cesi-poslouzili-jste-rika-historik-Krystlik-644210

středa 18. listopadu 2020

Měla být vyvozena odpovědnost za komunistickou éru?

Tomáš Krystlík

Tato otázka zůstává v článcích k výročí událostí 17. listopadu 1989 nezodpovězena, i když je zřejmé, že odpovědnost za bolševickou éru v Československu vyvozena být měla, aby tím byla potvrzena zločinnost komunismu.

 Málokdo z čtenářů je s to si vybavit, co všechno s sebou přinášel komunismus nebo internacionální socialismus sovětského typu. Není to však zcela jejich vina – od vzniku republiky v roce až do roku 1989 s přestávkou v létech 1939–1945 nejdříve péči Edvarda Beneše, pak komunistů se v Československu jako v jediné zemi Evropy (!) tajily zločiny komunismu.

První, co ztratilo hned v prvních letech bolševického panství cenu, byl lidský život. Mladíci v Čece (Čeka, Vserossijskaja črezvyčajnaja komissija po bor'be s kontrrevoljucijej i sabotažem pri Sovete narodnych komissarov RSFSR, Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR), nebo ti, kteří měli v Čece přátele, zvali své slečny nikoliv do kina nebo do cirkusu jako před revolucí, nýbrž podívat se na mučení či na popravy tzv. odpůrců režimu. Například v březnu 1918 zval na takovou podívanou Sergej A. Jesenin básnířku K. slovy: „Chcete se podívat na popravy? Hned vám to přes Bljumkina zařídím!“ Nejhrůznější bylo, že slečny byly takovými nabídkami potěšeny a často je přijímaly.

Výňatek z Dekretu Saratovské gubernské rady lidových komisařů: „Od 1. ledna 1918 se ruší právo trvalého vlastnictví žen ve věku od 17 do 32 let. Všechny ženy, jež spadají pod tento dekret, jsou vyňaty ze soukromého vlastnictví a jsou prohlášeny za vlastnictví celé pracující třídy. Přerozdělení spravování zcizených žen spadá do kompetence sovětu dělnických, vojenských a rolnických zástupců. Každý muž, který si přeje použít exemplář vlastněný lidem, musí předložit potvrzení o své příslušnosti k pracující třídě, vystavený závodním výborem nebo odbory.“

Další příklad. Krasnodarský mlýn na maso. Odsouzeného k smrti za politický delikt zavolali do slušně vyhlížející místností, kde stál jediný nepříliš veliký stůl. Čekista, který za ním seděl, oznámil své oběti, že rozsudek nabyl právní mocí, a odsouzený bude proto za půl hodiny „fyzicky zlikvidován". Potom mu ukázal malou chodbičku, skrz niž byla vidět další, světlá místnost bez mříží. V ní stál stůl s psacími potřebami. Čekista odsouzeného informoval, že může jít k onomu stolu a napsat dopis a vše, co bude chtít, anebo prostě posedět a popřemýšlet o samotě. Člověka bezděčně přitahovala ona okna bez mříží a možnost posadit se na židli po těch hrozných slovech, která právě vyslechl. Vešel do chodby, podlaha se pod ním propadla a on se řítil na dno do vodou poháněného mlýnku na maso, který ho drtil, lámal a krájel na kousky, a co z něj zbylo, odnesla voda do Kubáně. I na sovětském vyslanectví v Paříži zaměstnanci OGPU (sovětské tajné služby, před ní GPU) trýznili a vraždili lidi chycené ve Francii. V červenci 1941 předložil náčelník Abwehru admirál Canaris tajnou zprávu o prohlídce budovy sovětského vyslanectví v Paříži (PAAA, Handakten Ritter 29, Russland, 20. Juli 1941). Podle této zprávy „jedno boční křídlo sovětského velvyslanectví bylo vybaveno jako centrum GPU se zařízením k mučení, popravám a odstraňování mrtvol“. Ve zprávě je uvedeno, „že ve své době zde zřejmě byla odstraněna i těla některých z oněch bělogvardějských ruských generálů, kteří před několika lety v Paříži záhadně zmizeli.“

O politickém teroru a hladomorech, které stály jen v SSSR život několik desítek milionů lidí, jako o průvodních jevech komunismu snad není třeba se zmiňovat. Výše uvedené muselo být po celou dobu existence Komunistické strany Československa alespoň rámcově známo alespoň všem jejím výše postaveným stranickým představitelům. Museli si být vědomi, že zavedení komunismu v Československu bude mít za následek obdobné jevy, protože ty vyplývají z podstaty komunistického systému. Českoslovenští komunisté prosazující nelidský režim ve své vlastní zemi se tím stali prachsprostými spolupachateli, zločinci.

Co tedy s československými komunisty po změně režimu na přelomu let 1989/1990? Popohnat před soudy a pokusit se odsoudit více než milion členů KSČ? To bylo při stavu československé justice nereálné, což se později potvrdilo počtem odsouzených bolševiků, které lze na prstech spočítat. Navíc, kudy měla vést mezi vysoce postavenými komunisty a běžnými členy hranice trestní odpovědnosti za vytvoření a udržování zločinného režimu u moci?

Navrhoval jsem tehdy řešení, které dodnes má své opodstatnění, ale nemaje za sebou hlásnou platformu, byl jsem oslyšen. Všechny žijící členy KSČ i ty, kteří pozbyli své členství vyloučením nebo vyškrtnutím, a taktéž všechny kandidáty k datu 17. 11. 1989 doživotně podrobit dani z příjmu ve stejné výši jako byly členské příspěvky KSČ, tj. 4 %. Zlo by bylo touto cestou nejen pojmenováno, nýbrž žijící viníci konkrétně označeni, byť jejich trest by to byl spíše symbolický.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Mela-byt-vyvozena-odpovednost-za-komunistickou-eru-644410

 

Cožpak jsou v české vládě samí blbci?

Tomáš Krystlík

 Poslední opatření potvrzují, že nikdo z české vlády není schopen racionální úvahy. Když se ministři dohodli, že přikáží zavřít obchody s potravinami o nedělích a omezí jejich otevírací dobu ve všední dny 20. hodinou, mohli s jistotou očekávat přecpané obchody i to, že lidé mohou začít panikařit a skupovat trvanlivé potraviny. Zamyslel se někdo z české vlády nad tím, kdy se více lidí nakazí Covidem-19? Zda když budou nakupovat celý týden, i v neděli, a v nepřeplněných obchodech, nebo v obchodech nacpaných zákazníky (zvýšení jejich počtu o cca 40 %) a otevřených pouze ve všední dny a kratší dobu? Vysvětlení, že vláda chtěla zabránit z epidemiologického hlediska nedělním cestám za nákupy, aby se lidé tolik nenakazili v dopravních prostředcích, je přímo směšné!

 Tím to ale neskončilo. Čeští ministři se zřejmě zalekli návalů v krámech, které sami vyvolali zkrácením prodejní doby, a rozhodli se to napravit ještě idiotštějším opatřením platícím od 18. 11., že na každého zákazníka musí zbýt alespoň 15 metrů čtverečních prodejní plochy. Je jasné, že se to neobejde bez velkých front čekajících před obchody. Odhaduje se, že dlouhé čekání odradí přes 20-30 % lidí od nákupu potravin. Až jim dojdou potraviny, lze očekávat, že vezmou obchody útokem. Tím, že návštěvnost obchodu se technicky omezí odstraněním většiny nákupních vozíků, se nic nevyřeší, protože neexistuje povinnost vléci s sebou po krámě nákupní vozík nebo košík. Existuje jen povinnost vyložit vybrané zboží, třeba i z kapes, u pokladen na pás za účelem jejich zaplacení. Jestliže ochranka nebo policajti budou bránit ve vstupu bez vozíku nebo košíku, může velmi brzo dojít na brachiální násilí lid versus stát.

 Lidé si tedy během čekání ve frontách, než je vpustí do obchodů, úspěšně vymění SARS-CoV-2, přičemž důležitá bude délka vystavení (expozice) alepoň dvě desítky minut. Vláda tedy zcela opomněla přenos viru během dlouhého stání ve frontách. Idiotismus? Jistě! Stačí se sám sebe zeptat proč česká vláda ono pravidlo 15 m2 plochy na osobu nenařídí též v prostředcích veřejné dopravy a na pracovištích. Že to nejde? Ano, nejde, ale jaký význam má potom pro nákazu Covidem-19 předepsaná minimální prodejní plocha pro jednoho zákazníka, když člověk na pracovištích pobývá každý den po nesrovnatelně delší dobu v blízkosti lidí na mnohem menší ploše?

 Další vládní nesmysl hned následoval. Vrchnost milostivě prodloužila prodejní dobu krámů do 21. hodiny. Jenže již předtím zakázala noční vycházení od 21 h do 5 h ráno. Takže, kdo nakoupí těsně před zavírací hodinou, tak bude pokutován, protože se s nákupem nedostane včas domů. Ostatně zákaz nočního vycházení je též zcela nesmyslný. Nezabraňuje soukromým nočním večírkům – stačí se na místo konání pod nějakou střechou dostavit před 21. a odejít po 5. hodině.

 Blbost českých ministrů podtrhuje fakt, že vláda stejným opatřením povolila milostivě otevřít kadeřnictví pro psy a kočky. Pro lidi však zůstanou zavřena.

 

www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Cozpak-jsou-v-ceske-vlade-sami-blbci-644345

úterý 17. listopadu 2020

Na co čeští historici s oblibou zapomínají 4


Tomáš Krystlík

Následující kapitola není dějepisným výkladem, pouze připomenutím toho, co čeští historici pomíjejí.

PRVNÍ BISKUPOVÉ V ČECHÁCH

V rámci jednotné církevní organizace, kterou bychom dnes příhodněji nazvali státem, se začaly ve středověku utvářet zárodky států světských, uznávajících sice papežovu svrchovanost, ale uplatňujících čím dál více svou – vlastní – světskou. Německé feudální zřízení vedlo k počátkům státního života v Evropě, vše na východ od něj leželo mimo rámec evropského kulturního rozvoje. Ve vývoji států v Evropě lze vysledovat jasnou linii: z církevního státu vznikají státy světské, z nich pak tehdejší národy, coby obyvatelé státu bez ohledu na jazyk. Jen německý filozof Johann Gottfried Herder (1744–1803) líčil tento vývoj obráceně: nejdříve byl národ (kmen), pak teprve stát jakožto nejvyšší meta daného národa, což mělo ve 20. století nedozírné následky.

Pokřtění většiny obyvatel dnešního Česka se dělo hlavně ze Solnohradu (Salzburg) a Pasova (Passau). Z těchto diecézí přicházeli misionáři, většinou cizinci, kteří hlásali víru latinsky jako v celé Evropě, a přes tlumočníky v místní řeči. Rychle si vychovali žáky znalé domácího jazyka a na misionářských školách se začaly vyučovat jazyky (dialekty) zemí, do kterých měli misionáři odejít. Misionáři nepřinášeli jen víru, kulturu a vzdělanost Západu, ale také znalosti např. o pěstování ovocných stromů a o používání léčivých rostlin. Též reformovali místní mravy. Praha (respektive sídliště na jejím území) byla v té době otrokářským tržištěm, v zemi panovalo mnohoženství, běžné byly knížecí bratrovraždy a veřejné popravy knížecích dětí. Jaké mravy musel mít potom prostý lid? [Rádl]

První biskup na území Prahy byl Němec Dietmar (Thietmar, Dětmar), pocházející z Magdeburku, tehdejšího centra slovanské mise, mluvící též českým dialektem slovanštiny, druhý byl jazykově Čech: svatý Vojtěch. Ze 17 biskupů do konce 12. století bylo sedm Němců (jazykově) a deset Čechů (jazykově). Obecný lid byl asi bez zájmu, ale panstvo se učilo pilně německy, pokládalo německou kulturu právem za okno do kulturního světa. Při instalaci prvního biskupa v Praze zpívali čeští páni německy, jako by to byla nejpřirozenější věc. Kulturně nestálo proti sobě němectví a slovanství (češství), nýbrž církev východní a západní. Historik František Palacký tehdejší církevní spor zcela opomněl [Rádl].


Literatura:

Rádl, Emanuel: Válka Čechů s Němci. Melantrich, Praha 1993


http://www.historieblog.cz/2020/11/na-co-cesti-historici-s-oblibou-zapominaji-4/



úterý 3. listopadu 2020

Na co čeští historici s oblibou zapomínají 3

 Tomáš Krystlík

Následující kapitola není dějepisným výkladem, pouze připomenutím toho, co čeští historici pomíjejí.
ŘEKOVÉ COBY „SLOVANŠTÍ VĚROZVĚSTOVÉ“
Kolem roku 831 přijal velkomoravský knížete Mojmír I. křest z rukou pasovského (Passau) biskupa Reginhara, v roce 845 pokřtili v bavorském Řezně (Regensburg) čtrnáct českých pánů, kteří pak svoji novou víru šířili ve svých kmenech. Obyvatelé v českých zemích se přijetím křesťanství přihlásili do společnosti kulturních států západní Evropy. S křesťanstvím přišla víra ve věčnost, v duchovní život. Pod římskou duchovní vládou se latina stala dorozumívacím prostředkem, organizaci zprostředkovávala církev.

V roce 862 si vyžádal moravský kníže Rastislav vyslání učitelů křesťanství z Konstantinopole (Cařihrad, dnes Istanbul). Konstantin (řeholní jméno Cyril), Metoděj a je doprovázející skupina pomocníků, přišedší na Moravu v roce 863, byli Řekové, dovedli ale mluvit a psát jimi vytvořenou umělou liturgickou řečí – staroslověnsky. Dnešní představa, že to byli slovanští věrozvěstové podporující nacionální aspirace Čechů proti Němcům, kteří se do českých zemí tlačili od západu, přinášejíce s sebou křesťanství, je mýtus. Tehdy se jednalo o počínající rozkol mezi východní a západní církví, o církevní ovládnutí Pannonie (přibližně území mezi Dunajem a Drávou, na západě včetně dnešní Vídně a až po dnešní Štýrský Hradec /Graz/), k níž církevně patřila i Morava. Papež pro tuto oblast, která již po dlouhou dobu patřila pod správu německých (zemsky, nikoli národnostně) biskupů, tehdy biskupů Říše (východo)franské, jmenoval Metoděje arcibiskupem.

Hlavní důvod povolání Cyrila a Metoděje na Moravu byl ale mocenský. Předáci rodových klanů, stejně urození a bohatí, se knížeti nechtěli příliš podřizovat. A tak křesťanská víra napomáhala, aby se i oni smířili se skutečností, že od nich panovník může vybírat daně, soudit je, jim vládnout. Církev legitimizovala výlučné postavení vládnoucí dynastie, církevní hierarchie pomáhala nastolovat stabilnější systém světské vlády. Mojmírovci požádali tedy o vlastního biskupa, aby si tím zvýšili autoritu své knížecí moci. [Kuncová]

Křesťanský vliv na Slovany v Česku zprostředkovávala západní církev latinským liturgickým jazykem hlavně z diecéze v Pasově (Passau) v dnešním Bavorsku, ale i z Itálie a pobřežních dalmátských měst, posléze i východní církev prostřednictvím Cyrila, Metoděje a jejich skupiny umělým liturgickým jazykem slovanským, staroslověnštinou psanou hlaholicí, taktéž uměle jimi ad hoc vytvořenou. Mimoliturgická misie a kázání byly i ze strany bavorských kněží v západoslovanském dialektu (sic), respektive byly do něho tlumočeny pomocí tlumočníků, nicméně se v českých historiografických pojednáních často vyskytuje nesmysl, že tito kněží mluvili k lidu v jemu nesrozumitelném jazyce, latinsky.

Staroslověnštinou vytvořenou Konstantinem (Cyrilem) a Metodějem se ale nikde na světě nemluvilo, ani nepsalo (sic). Její slovní zásoba byla sice převážně slovanská, slovanské byly i flexe a odvozování slov pomocí předpon a přípon, nicméně to byl jazyk uměle vytvořený pro církevní a literární potřeby. V každém případě se čeština nevyvinula z této staroslověnštiny, které slovanské obyvatelstvo českých zemí v podstatě rozumělo, nýbrž ze západoslovanského nářečí.   

Emanuel Rádl píše, že slovanští věrozvěstové neměli jiný zájem než šířit sympatie k církvi východní a antipatii k německým (zemsky) biskupům, antipatii církevní, nikoli nacionální. Že šlo o vlastenecký boj protiněmecký, se jim snažili – společně s tvrzením, že čeština se již tehdy vyrovnala latině – podsunout až čeští národní buditelé a nacionalisté v 19. století [Rádl].

U biskupů se znalost místního jazyka nevyžadovala, západní církev vycházela z toho, že Bůh se dá ctít všemi jazyky. Důvod, který měli slovanští věrozvěstové pro zavedení slovanské bohoslužby, byl tento: „Je to prý lid tvrdé šíje a proto je prý třeba povolit jeho hlouposti a mluvit k němu slovansky a ne latinsky.” [Rádl] Papež dovolil po dobu kultivace Slovanů v Čechách a na Moravě používat slovanský jazyk jako liturgický jazyk, ale zakázal jej, jakmile ohrozil jednotu církve. Liturgickým jazykem se v českých zemích opět stala latina, která plnila i funkci psaného jazyka.

Cyril a Metoděj východní křesťanský ritus, kulturně slabý, neprosadili. Metoděj byl ponechán v arcibiskupském úřadě do své smrti, jeho následovníky z východní církve vypověděli ze země.


Literatura:

Kuncová, Monika: Historik Martin Wihoda o počátcích českých dějin: Za
vzestupem stálo křesťanství i otrokářství. Novinky.cz, 6. 9. 2020, www.novinky.cz/historie/clanek/historik-martin-wihoda-o-pocatcich-ceskych-dejin-za-vzestupem-stalo-krestanstvi-i-otrokarstvi-40333819
Rádl, Emanuel: Válka Čechů s Němci. Melantrich, Praha 1993


http://www.historieblog.cz/2020/11/na-co-cesti-historici-s-oblibou-zapominaji-3/



pondělí 26. října 2020

Kde není kontakt, není přenos

 Tomáš Krystlík

 

Tato slova použil Babiš ve svém pondělním (25. 10. 2020) TV-projevu k obyvatelstvu. Ano, tak jest. Současně z toho ale plyne, v čem vláda pochybila. Vlastně jen v jedné jediné věci – neomezila těsnější styk vícero lidí, protože se opět spolehla na neúčinné roušky.

 

Nechala zavřít vývařovny, školy, nakonec i většinu obchodů, přičemž nereflektovala, že obslužný personál hospod, též pokladní v super- a hypermarketech mají ze všech profesí jedno z nejnižších procent nakažených coronavirem navzdory tomu, že běhá mezi neorouškovanými hosty celý den a pokladní jsou celý den v blízkém dosahu nakažených. Roli hraje i minimální délka expozice potřebná k nákaze, což si měli uvědomit především epidemiologové. Když je pro personál restaurace nebo pokladní nebezpečí nákazy malé, tak musí být nižší pro hosty sedící maximálně ve čtyřech osobách u stolu hodinu či dvě, nebo pro kupující udržující si odstup alespoň 0,75 m.

 

Na západě Evropy se zásadně udržují školy otevřené, protože se ví, že fungují i jako jakýsi denní stacionář pro nakažené děti a mladistvé, u nichž se nákaza projeví mírně nebo vůbec ne. Kromě toho jsou si západoevropské státy vědomy, že díry ve vzdělání způsobené výpadky školní docházky se nedají dohnat. Když česká vláda školy zavřela, tak automaticky zvýšila nebezpečí nákazy v rodině, zejména starších osob, protože se dá předpokládat, že mladí budou více hodin trávit doma, než kdyby chodili do školy. Nehledě k tomu, že přetížila rodiče a přes ně i ekonomiku země. A nakažených je mezi mladistvými hodně.

 

Vláda však zcela zapomněla na trhy coby silný zdroj nákazy, na které si vzpomněl Bureš ve svém pondělním projevu. Kde je pak nějaká alespoň stopa po kompetenci české vlády? Správnou připomínku premiéra o trzích na pobřeží Vltavy v Praze za ní považovat nemůžeme.

 

Aniž by to oznámila, redukovala vláda příjezd do ČR ze zahraničí jen pro velmi odůvodněné případy. A vyslala na hranice policajty. To jsme se dověděli až ze zprávy německého ministerstva vnitra. Když jsou Češi nyní péčí české vlády mistry světa v počtu mrtvých zemřelých s coronavirem a počtem nakažených na světě, tak bych očekával, že se budou bránit vycestovávání obyvatel ČR cizí státy a ne naopak! Má snad někdo jiný názor?

 

Co zbývá za opatření, když se počet nakažených v úterý nestabilizuje? Zákaz vycházení, zákaz chození do práce, zákaz přesouvání se v rámci státu. Jenže, kdo to bude kontrolovat? Policajti, vojclové? Policie není dodnes schopna ani dohlédnout, natožpak zajistit, zda nakažení dodržují karanténu! Trasování naprosto zkolabovalo, protože stát nezajistil pro to podmínky – například nábor dodatečných a dočasných pracovníků pro hygienické stanice!

 

To není jen jediná katastrofa českého státu, ty jdou jedna za druhou. Na jaře nebylo možné dělat více testů, protože se úřady hádaly, kdo je k tomu oprávněn a kdo ne. Německé antidotum. Ze dne na den pověřil na jaře německý stát s okamžitou platností všechny veterinární stanice v zemi testovat lidi na coronavirus bez ohledu na jejich stávající oprávnění. Aby lidé zbytečně nepřenesli nákazu na druhé, přikázal německý stát vydávat pracovní neschopenky na 14 dní jen po telefonickém zavolání pacienta lékaři. Tento stav trval řadu týdnů a byl obnoven nyní v říjnu. Dovedete si představit, jak by toho Češi zneužili – celý národ by byl nemocný. Nebo ne? I když zatím to není v Německu aktuální a schváleno, budou očkováním proti Sars-CoV-2 a proti chřipce pověřeni i lékárníci přímo v lékárnách bez nutnosti dostavení se za lékařem. O tom, že testy na coronavirus jsou v Německu bezplatné, se nemusím ani zmiňovat.

 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Kde-neni-kontakt-neni-prenos-641767

 

pátek 23. října 2020

Ve vládě jsou zřejmě samí hlupáci

Tomáš Krystlík

 

Čekal jsem, že se někdo ozve s kritikou počinů české vlády za posledních 24 hodin. Nikdo si toho nepovšiml, takže to musím učinit sám.

 

Zpráva z tisku: „Česká republika omezením volného pohybu kvůli pandemii nemoci covid-19 zakázala turistické cesty ze zahraničí. Německé ministerstvo zahraničí proto varuje, že cesty z Německa a dalších států Evropské unie do Česka nejsou bez zdůvodnění prozatím možné. Nejméně do 3. listopadu tak není možné do Česka cestovat z turistických důvodů nebo kvůli návštěvám přátel.“

(www.lidovky.cz/domov/nemecko-upozornuje-na-zakaz-turistickych-cest-do-ceska-bez-padneho-duvodu-se-cizinci-do-zeme-nedosta.A201023_104951_ln_domov_libs#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail).

 

Může mi někdo racionálně vysvětlit, proč hlupáci v české vládě zakázali vjezd cizincům do země, poslali na hranice policajty, když Českou republiku nikdo nákazou SARS-CoV-2 nemůže ohrožovat, je-li v počtu nově nakažených na 100 tisíc obyvatel na prvním nebo druhém místě v Evropě? A kolik bude Česko stát zbytečné policejní nasazení na hraničních přechodech a snížení obratu prodeje absencí koupěchtivých cizinců?

 

Český premiér navíc nezná ústavu, hlásá-li, že ministra Prymulu odvolá. Podle ústavy České republiky smí premiér prezidentu republiky odvolání ministra pouze navrhnout a prezident jej odvolá, ne premiér. Když tak Zeman neučiní, nastane patová situace, protože ústava je tak mizerně napsána, že takovou situaci nepředvídala.

 

Takovými nesmyslnými vládními opatřeními rychle klesá reputace země v cizině a každá ztráta reputace je provázena i omezením investic v Česku s patřičnými důsledky pro životní úroveň obyvatelstva.

 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Ve-vlade-jsou-zrejme-sami-hlupaci-641592

 

úterý 20. října 2020

Na co čeští historici s oblibou zapomínají 2

Tomáš Krystlík

Následující kapitola není dějepisným výkladem, pouze připomenutím toho, co čeští historici pomíjejí.


MEZI AVARSKÝM KAGANÁTEM A FRANSKOU ŘÍŠÍ

O takzvané Sámově říši vědí historici v podstatě jen to, že se v polovině 7. století nacházela kdesi mezi Franskou říší, jejíž východní část se později stala Svatou říší římskou, a avarským kaganátem, společenstvím Avarů v Pannonii. Frankové byli Germáni, Avaři byli buď turkického, nebo mongolského původu, jejich řeč patřila do turkické jazykové skupiny, Sámova říše byla volným svazkem slovanských kmenů, které se dočasně spojily proti vládě Avarů. Archeologické nálezy napovídají, že Slované se snažili Avary napodobovat a že kaganát byl v poslední fázi své existence už výrazně poslovanštěný. Po vítězném franském vojenském tažení proti kaganátu v roce 803 a následné porážce i slovanských kmenů hledal franský král Karel Veliký, což byl romanizovaný Frank, tedy Germán, někoho, komu by po pádu avarského kaganátu mohl svěřit do správy území na východě své říše. Ty nakonec volně (vazalsky) v roce 805 připojil ke Království Franků (k Franské říši).

Velká Morava je českými historiky a politiky vylhaná konstrukce neexistujícího státu jen kvůli odůvodnění vzniku republiky coby společného státního útvaru Čechů a Slováků údajně navazujícího na společný stát v dávné minulosti, mezi lety 833 až 907. Proč to všechno? Čechům a Slovákům totiž chyběly společné dějiny, protože žili v jiných státech. České země byly karolínskou markou (pohraničním územím Franské říše) s jistým stupněm volnosti pod dědičnou vládou mojmírovských knížat, jejichž primát legitimizovala křesťanská víra a bohatství plynoucí z výnosného obchodu s otroky, se kterými se ve střední Evropě běžně obchodovalo až do konce 11. století, v Pannonii i ve století 12. 

Trh s otroky propojoval východ Evropy s jihem a západem, pro moravské Mojmírovce měly zásadní význam Benátky, odkud otroci jimi prodávaní byli loďmi převáženi do Španělska, Tunisu, Egypta a na blízký Východ. V posledních letech odhalili archeologové na několika místech v dnešním Polsku značné množství sekaného stříbra a arabských dirhamů, řádově desítky tisíc kusů. Dirhamy nebyly podle původního předpokladu archeologů raženy Araby ve Španělsku, nýbrž ve střední Asii, kde tamní stříbrné doly těžily nejvíce stříbra právě mezi 8. a 10. stoletím a závisely na přísunu pracovní síly-otroků. A těmi byli hlavně Slované prodaní do otroctví Slovany. Není doloženo, že by se Mojmírovci, po nich Přemyslovci přímo podíleli na jejich lovu, spíše si k tomu najímali slovanské sousedy, nebo jim ukládali tribut, který zahrnoval také otroky – Mojmírovci čerpali své otroky v Povislí a Karpatské kotlině, Přemyslovci na Bugu. Největší zájem byl o mladé muže a ženy mezi dvanácti a dvaceti lety [Kuncová].  

Slovanské elity se chtěly podobat franským, ale náklady na pořízení obdobné zbroje, oděvů, šperků byly vysoké. Nákladný byl i tehdy obligatorní obdarovávací rituál, kdy host musel obdarovat hostitele cenným darem – zbraní, šperkem, kožešinou. Když hostitel dar přijal, znamenalo to, že host je vítán a v bezpečí. Na oplátku obdržel host při loučení dar obvykle ještě cennější. Výměnou darů se host i hostitel stávali spojenci a zároveň se rozšiřovala moc panovníka. Vyvážet tehdy se toho dalo málo, takže víceméně jediným dostupným zdrojem většího bohatství stalo obchodování s otroky. Tímto způsobem se slovanští předáci relativně rychle vyrovnali svým jměním franským protějškům, nicméně byli i nadále coby pohané vykazováni ze sakrálních rituálů, při společných hostinách museli sedět na podlaze, což bylo pro ně ponižující. Jejich takto dotčená důstojnost byla zřejmě hlavním motivem, který moravské a české velmože donutil se nechat pokřtít. 

Po svržení Mojmírovců nahradili výpadek v obchodu s otroky Přemyslovci, což dokládá zpráva známého židovského kupce Ibráhíma ibn Jákúba, který popsal državu českého knížete Boleslava I. Jeho slovům dávají za pravdu též nálezy sekaného stříbra a arabských dirhamů v českých zemích, byť jich zde nebylo nalezeno tolik jako v Polsku.

Od roku 806 se odváděl franské říši tribut, vyměřený dohromady všem českým klanům. Jejich předáci se tedy museli scházet a dohadovat se, kolik, kdo a čeho dodá, aby byl naplněn, protože někde byl kraj úrodnější, jinde chovali především dobytek nebo rýžovali zlato. Místo konání pravidelných dohadovacích sněmů muselo být neutrální, zároveň je však někdo musel uspořádat a zajistit pro rokující bezpečnost, přenocování a dostatek zásob. Oním sněmovištěm byl pravděpodobně hřeben nad obloukem Vltavy, území chráněné vodním tokem ze tří stran, pozdější Pražský hrad. Protože nejblíže sídlili Přemyslovci, stali se zřejmě z tohoto důvodu organizátory sněmů a tak začala narůstat jejich společenská a mocenská role [Kuncová].

Česká knížata skládala slib věrnosti do rukou franských králů a postupně se zařadila k vysoce postaveným vazalům. Od 13. století patřila do sboru kurfiřtů, sedmičky říšských volících knížat a arcikancléřů (arcibiskupů), jež volila římskoněmecké krále. Přemyslovci tak měli přístup na dvorské sjezdy, kam je doprovázely skupiny velmožů z českých zemí. Ti se stávali svědky velkolepých dvorských rituálů, obdivovali tamější chrámy i paláce a po čase se viděné pokoušeli doma napodobit. Rozhodující předěl nastal kolem poloviny 12. století v souvislosti s tažením Vladislava II. do Lombardie. V dnešní severní Itálii se Češi setkali s jednou z nejvyspělejších forem středověké latinské civilizace a domů se nejspíš vraceli okouzleni. Tehdy se urychlil a prohloubil dialog se Západem, což umožnilo modernizaci českých zemí ve 13. století. V roce 1197 se vlády v zemi chopil dvojice bratrů Přemysl Otakar I. a Vladislav Jindřich. Oba věděli, jak vypadá moderní správa země, a vytvořili prostor pro kohokoli, kdo byl ochotný v Čechách nebo na Moravě podnikat. Aby do země přilákali řemeslníky a zemědělce ze zahraničí, zaručili jim do té doby nevídaná práva [Kuncová].


Literatura:

Kuncová, Monika: Historik Martin Wihoda o počátcích českých dějin: Za 

vzestupem stálo křesťanství i otrokářství. Novinky.cz, 6. 9. 2020, www.novinky.cz/historie/clanek/historik-martin-wihoda-o-pocatcich-ceskych-dejin-za-vzestupem-stalo-krestanstvi-i-otrokarstvi-40333819



úterý 13. října 2020

Prymula způsobil enormní nárůst nakažených

Tomáš Krystlík

 

Vše se má dělat s rozmyslem, což platí i o opatřeních proti šíření coronaviru. Vynechme inicializační lapsus české vlády vedoucí k šíření nákazy spočívající v připuštění diváků na sportovní utkání od 1. 7., což se vymstilo zejména po zahájení hokejové sezóny v září, kdy diváci namačkáni na sebe v uzavřených halách křičí a vyměňují si tak coronaviry více než např. u zápasů fotbalových.

 

Na začátku září bylo v Česku tzv. reprodukční číslo, tj. kolik jeden nositel viru nakazí lidí, 1,1 (10 nositelů viru nakazí 11 dalších), v polovině září vyskočilo již na 1,6. Vláda zavedla začátkem září nejprve v Praze povinné roušky ve veřejné dopravě a od 9. 9. i v obchodech a všude pod střechou, pak to postupně rozšířila i na ostatní kraje. Nakaženými byli zejména mladí lidé.

 

14. 9. vláda přikázala na noc zavírat restaurace a bary. Reprodukční číslo začalo klesat. Jenže nově jmenovanému ministru zdravotnictví, plukovníku Romanu Prymulovi byl pokles zjevně příliš pomalý, a tak k 1. 10. zavedl distanční výuku na vysokých školách a od 5. 10. na středních, tedy je prakticky zavřel. Reprodukční číslo začalo znovu stoupat. Proč, když mělo klesat? A jsme u obrovského pochybení Prymuly a vlády.

 

Středoškoláci, někdy i vysokoškoláci tráví podstatnou část dne ve škole, pak si dělají víceméně, co chtějí, aby domů přišli večer se najíst a vyspat. Když plukovník Prymula zamezil vyučování středo- a vysokoškolákům, začali doma trávit víc času a tudíž měli více času nakazit své rodiče, prarodiče, sourozence, protože nakažení je závislé nejen na koncentraci viru, nýbrž i na délce expozice. A jimi nakažený vyšší počet dospělých než před uzavřením škol si vezme vir s sebou do práce. A coronavirus se dále šíří. Školáci a studenti jsou sice nejvíce nakaženou věkovou skupinou, jenže s nulovými nebo velmi mírnými příznaky, takže jsou nevědomými přenašeči viru. To je známo po celé Evropě a mělo to být známo i plukovníkovi a vládě, přesto rozhodli chybně.

 

Pokladní v obchodech a obsluha v restauracích je poměrně značně málo nakaženou profesní skupinou, takže proč vyhlašovat celostátní uzavření restaurací od 14. 10.? Když se prakticky nenakazí personál, který je celý den ve styku s hosty, tak se hosté, sedíce omezenou dobu nejvýše po čtyřech u jednoho stolu, nakazí coronavirem ještě méně. A dosavadní nařízení si nasadit hadr na nos a ústa při vstupu a odchodu do hospody a při výletu na záchod, je přímo velesměšným opatřením dokumentujícím jen hloupost politiků.

 

Ale větší pohroma se na českou společnost pravděpodobně ještě řítí. Od 14. 10. se podle opatření vlády zavřou i základní školy, ergo reprodukční číslo zřejmě ještě poroste, počet nových nakažených podle mechanismu uvedeného výše bude stoupat a další přísnější opatření nebudou s to to kompenzovat. K tomu vláda vyhlásila, že všechna opatření budou v platnosti až do doby, než klesne reprodukční číslo po 0,8 (tj. 10 nakažených nakazí 8 dalších)!

 

Toho však nedosahují ani v Německu, jsou rádi, když udržují reprodukční číslo pod 1,16. Podívejme se, čem se liší jejich opatření od českých. Jelikož zdravotnictví je věcí jednotlivých spolkových zemí, do čehož jim federální vláda nemá co mluvit, tak se liší podle jednotlivých zemí. Až na výjimky jsou roušky povinné a prskací plexisklové hlavové štíty pouze ve veřejné dopravě a v obchodech – první rozdíl oproti ČR. V jedné spolkové zemi jsou navíc povinné i čekárnách lékařských ordinací a ve veřejných knihovnách, v Mnichově navíc na jednom tržišti a v některých ulicích, ve kterých si lidé natruc a načerno uspořádávali náhradní pivní oktoberfesty. V mnoha německých ochodech nemají pokladní roušky, protože jsou chráněny vysokými plexisklovými stěnami proti prskání zákazníků. Vyloučení diváků ze sportovních zápasů tam trvá od března nonstop dodnes – druhý rozdíl. Školy nejsou v celé Evropě zavírány ani dnes při rapidním vzestupu počtu nově nakažených (sice občas nějaká se v Německu přece jen kvůli nákaze přece jen zavře, protože dotyčná zemská vláda nervově nevydrží tlak části naléhajícího místního obyvatelstva, ale ke spočtení zavřených škol v celé BRD vám stačí prsty na obou rukách) – to je třetí rozdíl. Vědomě se žáci a studenti tímto způsobem drží mimo domovy a redukuje se jejich styk se staršími lidmi v rámci rodiny, u nichž COVID-19 často vypuká s těžkými příznaky. Prymula si to neuvědomil? Jak vidno, tak ne.

 

Uzavření škol bude mít své následky též v podobě nevzdělanosti žáků a studentů, což s nejvyšší pravděpodobností nikdy nedohoní, protože většinu třídy nelze při neznalostech nechat propadnout. Příklad. V 6. třídě jedné pražské základní školy zjistila učitelka, že žáci většinou ani netuší, kolik má člověk ledvin. Na třídní schůzce ji rodiče oponovali, že této znalosti jim netřeba, protože si informaci mohou kdykoliv najít v internetu. To byl stav v době ještě předkoronavirové, račte si představit následky letošních výpadků výuky, když vládní hlupáci oznámili, že opatření ze 14. 10. budou platit až do dosažení reprodukčního čísla 0,8 beze změny. To v praxi znamená až do nalezení vakcíny a do proočkovaní obyvatelstva.

 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Prymula-zpusobil-enormni-narust-nakazenych-640351


sobota 10. října 2020

Doznání vlády, že selhala

Tomáš Krystlík

Prymula coby ministr zdravotnictví to v článku https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/situace-se-castecne-vymkla-kontrole-priznal-prymula-40338696 sice přiznává, nicméně největší spoluvinu vidí hlavně u některých lékařů, kteří tvrdí o onemocnění Covid-19, že není tak nebezpečné, ne u sebe nebo u vlády. Konkrétní selhání české vlády, parlamentu a státní správy nesdělil. Zde jsou: 

Když v září, jsa pár dní nově v úřadu, omezil Prymula účast diváků na utkáních a sportovních klání na 2000 a uzavřených stadionů nebo hal na 1000 osob, tak se tímto opatřením lid dověděl, že od 1. 7. nebyl stanoven péčí české vlády žádný limit pro počet diváků. Fotbalovým fanouškům sledujícím ukázky ze západoevropských utkání ale jistě neušlo, že zápasy se tam hrály a hrají dodnes bez diváků. To se Česku fatálně vymstilo po zahájení hokejové sezóny, kde na zápasech diváci řvou častěji než na zápasech fotbalových (více útoků na branku), jsouce též namačkáni v menším objemu uzavřeného prostoru (dáno rozměry hrací plochy) a křik nositelů nákazy zvyšuje koncentraci coronaviru v ovzduší. Prymulovo, tedy vládní omezení sportovních diváků na 2000, resp. 1000 bylo chybné, protože nedostatečné a přišlo již s křížkem po funusu. Správné rozhodnutí by bylo konání všech sportovních zápasů a klání po 1. 7. bez diváctva.

Přehnaná uvolnění opatření proti coronaviru od 1. 7. způsobila přísná opatření české vlády při jarním lockdownu: celostátní nošení roušek i venku coby všespásné ochrany proti nakažení, totální uzavření státních hranic dovnitř i ven, svalení viny za epidemii na lyžaře rekreující se v italských zimních střediscích a na pendlery. V Česku si navíc během jarního lockdownu Poslanecká sněmovna PČR zbaběle udělila zdravotní prázdniny, aby se poslanci nenakazili (!) a na korekci činů vlády se celý slavný Parlament ČR nezmohl. Nebyli snad poslanci a senátoři zvoleni i k tomu, aby hájili zájmy obyvatel i v kritických situacích? Přitom na jaře stačilo v opatřeních kopírovat Německo nebo Rakousko, které nikdy neuzavřely své hranice, jen ztížily v případě příjezdu z některých států cizincům vstup do země, zavedly povinné odstupy mezi osobami, a nakonec s několikaměsíčním zpožděním i roušky, ale pouze ve veřejné dopravě a v obchodech! Ale nikdy, ani v létě, nepustily diváky na stadiony (!), provoz barů a nočních podniků zůstal i nadále omezen.

Je zřejmé, že dnes na první místo v Evropě v počtu nově zjištěných nakažených – denní zjištěný přírůstek nově nakažených je na milion obyvatel již 16x vyšší než v Německu – se ČR nedostala zásluhou dovolenkářů v cizině, nýbrž blízkými kontakty s nositeli viru, tedy v prostředí s jeho vysokou koncentrací a s expozicí alespoň několik desítek minut. Dávky viru na površích nejsou podle všeho natolik vysoké, aby se jimi další lidé ve významně větším množství nakazili. Roušky nákaze nezamezují, protože jinak by po dvou týdnech jejich obnoveného povinného nošení se počet nově infikovaných snížil nebo alespoň stabilizoval.

Bary a noční podniky samy o sobě nakonec nemají velký vliv na šíření coronaviru, pokud se v nich nezačne křepčit, objímat se, dotýkat se, zpívat. Přímo ukázkovým případem byla v létě Mallorca, která po delší uzávěře vpustila na ostrov turisty. Německá klientela a nejen ona neměla nic jiného na práci, než dělat po nocích výše uvedené. A rázem zde začal počet nakažených coronavirem opět stoupat. Problémem tedy všude zůstávají večírky a blízké stýkání se lidí po dobu delší než minimálně 20 minut, zejména, když se přitom zpívá a řve. Zatímco bary a noční podniky je možné zavřít, juchání pod širým nebem omezit policejními zákazy, tak večírky v domácnostech se nedají dost dobře kontrolovat. Oproti tomu veškeré cestování veřejnými dopravními prostředky nebo nákup v obchodech, pobývání v úřadech a podobně představují jen malé riziko nákazy a to i bez roušek. Jedna výjimka tu přece jen je. V ČR je velké množství velkých nákupních center, takže při slevových akcích, když se tam Češi nahrnou coronavirus sem nebo tam, může dojít ke zbytečnému shlukování koupěchtivých, a pokud klimatizace nefunguje naplno kvůli výměně a filtraci vzduchu (ne tedy jen kvůli chlazení), může dojít i k vyšší koncentraci virů. V létě se stačilo projít po obchodech stejného řetězce v ČR a v Německu s totožnou rouškou, aby člověk cítil rozdíl naprosto zřetelně – německé řetězcové obchody byly bez výjimky (!) chlazeny více než české, což také znamená, že vzduch byl měněn častěji než v obchodech českých. Rozdíl má svou příčinu v českém bohulibém zvyku okrást, co se dá, v tomto případě českého managementu ušetřit elektrickou energii za klimatizaci, tedy nejen za chlazení, nýbrž i za výměnu a čištění vzduchu. Jeho prohánění přes filtry i bez chlazení stojí dost energie.

Hlavní pochybení vlády a státního aparátu spočívá v tom, že české hygienické stanice, jak je známo, nezvládají tzv. trasování, tj. s kým přišel nakažený do styku. Hygienické stanice dlouho odmítaly dobrovolníky a laiky pro obtelefonovávání, protože pro to podle nich potřebují mít odborné znalosti (jaké jsou potřeba k telefonování?), dnes snad už ze svých požadavků slevily. Vláda jim ovšem nábor dostatečného počtu laických obtelefonávačů mohla nařídit. Nenařídila. Z tisku se též dovídáme, že čtyři z deseti telefonátů hygieniků nikdo nezvedne. Jistě, když telefonní čísla státních úřadů a organizací jsou u volaných potlačena! Chce to jen zřídit dostatečný počet linek bez potlačení čísla volajícího, taktéž kvůli tomu, že se do hygienických stanic nelze hodiny dovolat pro obsazenost. Dále zajistit, aby telefonní čísla hygieniků měla prvních třeba pět čísel totožných a ty vyhlásit sdělovacími prostředky, aby i lidé se bojící si mohli být jisti, že jim nevolá někdo, kdo jim chce vnutit nějakou podvodnou nabídku po telefonu.

Pohled za bývalý ostnatý plot pro srovnání, jak to dělají tam. V Německu Gesundheitsämter (mají funkci i hygienických stanic) si již na jaře najaly tisíce lidí k obtelefonovávání (trasování), nestačí-li to někde, zaskočí vojáci Bundeswehru, v Rakousku posílily hygieniky dlouhodobě nezaměstnaní. V obou zemích nejsou hypermarkety jako v Česku, nýbrž jen supermarkety (podle počtu pokladen i neobsazených). Navíc ve slevách (nabídkách) se tak prodá kolem 19 % cenového objemu prodaného zboží, v Česku přes 50 %, takže nákazy z nadměrného hloučení zákazníků tam tolik nehrozí.

Shledáváte snad i po výše uvedených skutečnostech, že vláda a český stát neselhaly?

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Doznani-vlady-ze-selhala-640002 

Na co čeští historici s oblibou zapomínají 1

Tomáš Krystlík

Následující kapitola není dějepisným výkladem, pouze připomenutím toho, co čeští historici pomíjejí.

Příchod Slovanů

Vůbec prvním doloženým panovníkem v českých zemích byl v létech 9–6 před Kristem až do roku 18 po Kristu král Marbod (též Marobod, Marobud, latinsky Maroboduus). Byl to Markoman, tedy Germán, a jako král vládl nejen svému kmeni v Čechách a na severní Moravě, nýbrž i dalším germánským kmenům, např. Hermundurům, Lugierům, Semnonům, Silingům, Gótům, Langobardům na území mezi Dunajem, Pannonií (přibližně dnešní Maďarsko mezi Dunajem a Drávou), Vislou, Baltským mořem a Labem. Keltské a germánské obyvatelstvo v pozdějších českých zemích učinil svými poddanými. Tvrzení, že slovanští Češi coby původní obyvatelstvo mají na české země výsostní právo, neboť už po několik staletí sídlili v českých zemích, když Němci začali na pozvání českých panovníků přicházet ve 12. století ve velkém množství do země, je ve světle těchto faktů neudržitelné, patří do říše pohádek, líbivých českých historických bludů. 

Se zmínkami o Slovanech se v řeckých a latinských textech se lze setkat od 5. století. Kulturní národy Říše římské a Předního východu nepovažovaly Slovany za barbary a lupiče bezdůvodně – takoví před dávnými lety skutečně byli. Řecké a arabské listiny popisují, jak Slované útočili nejen na své sousedy, nýbrž se bili i mezi sebou. Drancování zaujímalo v životě nejstarších Slovanů stejně čestné místo jako obchod či zemědělství [Zubov 2014]. Od arabských cestovatelů se dovídáme, že hlavními vývozními artikly Slovanů byly kožešiny, vosk, med a zejména otroci. Každý slovanský rod žil z obchodu s otroky, kteří se dali získat prakticky výhradně z řad slovanských sousedů, nebo ze zbídačených příslušníků vlastního kmene. Též kvůli otrokům se Slované se mezi sebou přepadávali, takže žili ve dvorcích nebo sídlištích obehnáni dřevěnými palisádami, valy a příkopy coby ochranou proti sobě navzájem. Arabové ve svých líčeních Slovany nejednou označovali jako „lidi zvířeckých mravů“. Vlivem dominantního slovanského obchodování s otroky, kdy téměř každý otrok jimi prodávaný byl Slovan, se v mnohých evropských jazycích vytěsnil přejatý původní latinský výraz pro otroka (servus) a nahradil se slovem označujícím Slovana, nebo z názvu Slovan vycházejícím, například slave v angličtině, esclave ve francouzštině, Sklave v němčině. Letopisy o tom mlčí, ale ruský historik Andrej B. Zubov předpokládá, že Slované se mezi sebou vraždili zřejmě ne kvůli úrodné zemědělské půdě, které byl dostatek, nýbrž hlavně kvůli otrokům (sic). Arabští cestovatelé podávali zprávy o tom, že Slované si nedůvěřují, lest mezi nimi jen kvete, a když se někomu podaří získat sebemenší majetek, ať rodný bratr či druh, hned začínají závidět a usilují, jak ho zabít a okrást. Tělesná nevázanost Slovanů byla taková, že letopisec, který by byl ony mravy rád popsal a odhalil, se omezil pouze na slova: „O takových věcech ani hovořiti nelze." [Zubov 2014]

Kdy se Slované v českých zemí objevili, nelze určit s vyhovující přesností, předpokládá se, že to mohlo být někdy v druhé polovině 6. století. Dnes i čeští dějepisci pomalu opouštějí obrozeneckou představu, že se jednalo o příchod a postupné usazování se mírumilovných zemědělců. Na základě srovnání s písemnými prameny, které popisují tehdejší slovanské nájezdy na Balkán, předpokládají, že se tak stalo vojensky organizovanou invazí [Zubov 2014].

Polská genetička Anna Jurasová zveřejnila v roce 2014 studii o biologické podobnosti DNA z kosterních pozůstatků lidí pohřbených ve středním Polsku v době železné (200 let před naším letopočtem až 500 let po Kristu) a z koster středověkých obyvatel pohřbených mezi léty 1000 až 1400 v okolí nálezu z doby železné, což vypovídá o kontinuitě osídlení přetrvávající už z doby železné, tedy nikoliv o tom, že by místní populace zanikla nebo byla vytlačena jinou. Kdyby tomu tak bylo, tak archeology nalezená sídliště by vypadala jinak, jejich podoba by svědčila o zániku původní kultury z doby železné a příchodu jiné kultury s odlišnými sídelními zvyklostmi. A to archeologické výzkumy nepotvrdily. To, že slovanské národy mluví podobnými jazyky, se vysvětluje takzvanou teorií elit, kterou používá například známý archeolog Colin Renfrew. Vychází z toho, že v minulosti nemuselo docházet k rozsáhlým přesunům velkého počtu lidí na velké vzdálenosti. Už z logistického hlediska by bylo takové stěhování národů obtížné, navíc nejsou pro ně věrohodné důkazy. Teorie elit předpokládá, že místní populace, v případě českých zemí germánsko-keltská, byla ovládnuta elitou cizího původu, malými skupinami bojovníků z východu, kteří zabili místní muže, vzali si jejich ženy a postupně získali v širokém okolí dominantní roli včetně toho, že místní populace postupně převzala jejich slovanský jazyk a zvyky [Kerles].

Archeogenetik Jaromír Beneš říká o 4. až 6. století našeho letopočtu, že se po rozpadu Římské říše běžně po Evropě pohybovaly etnické skupiny převážně z mladých bojovníků. „Obsazovali nejrůznější území, migrovali, vraceli se a jejich oblíbenou ekonomickou činností byla loupež a drancování... Přibližně takto si lze představit příchod Čechů do centra české kotliny. Dnes nejen že víme, jaká je biologická historie české populace, ale víme také, že pokud naši předkové přišli, tak z velmi krátké vzdálenosti, odkudsi z Polska.“ Legenda o příchodu praotce Čecha byla pravděpodobně inspirována biblí – silně připomíná Mojžíšův příběh a hledání země zaslíbené. Tato představa je těžko vymýtitelná z povědomí českého obyvatelstva.

Většinově jsou Češi podle J. Beneše Středoevropané s nikterak velkou, ale přece jen převládající afinitou k západní než k východní Evropě. „Česká populace má většinové kořeny v pravěké populaci, tedy v předslovanské. Jsme tedy biologicky většinově předslovanské obyvatelstvo.“ Starší předci Čechů přišli do Čech zhruba mezi lety 2400 a 2000 před naším letopočtem ze západu. „Je vysoce pravděpodobné, že skupiny bojovníků, které pronikaly do české kotliny, vytvářely sídliště, která jedno, dvě století žila vlastním životem. Bojovníci pak expandovali a postupně si podmaňovali okolní obyvatelstvo, které s vysokou pravděpodobností přežívalo. Skupinky bojovníků většinou splývaly s původním obyvatelstvem.“ Češi z jihozápadních Čech vykazují větší afinitu k bavorskému obyvatelstvu, zatímco ti z Čech východních mají blíže k Polákům a Slovákům nebo k moravské populaci [Čihák – Kluge].

Že většina Irů v sobě nosí geny keltské, že je v Polsku 58 % mužů s genetickými kořeny slovanskými, nikoho nepřekvapí. Jenže v populaci České republiky není ale žádná výrazně převládající genetická skupina zastoupena, slovanské prapředky mělo jen 33 % Čechů, přičemž přibližně stejně početnou skupinu českého obyvatelstva tvoří muži s geny germánsko–keltskými. Zbytek české populace má původ ve Skandinávii, Středomoří, ale také třeba v Mezopotámii. To podporuje hypotézu, že Slované po příchodu do českých zemí původní obyvatelstvo nevytlačili a nenahradili, nýbrž s ním splynuli. Víceméně proti předpokladu mají Němci jen ze 44,5 % germánsko–keltské geny, přičemž ve francouzském obyvatelstvu jsou tytéž germánsko–keltské geny zastoupeny z 58,5 % a ve španělském dokonce ze 69 % (sic) [Slánská]. Francouzi a Španělé tedy mají více germánské krve než Němci. Ke germánsko–keltským genům přišli dnešní Francouzi romanizací germánských Franků během existence Říše franské, jak k nim přišlo obyvatelstvo dnešního Španělska, se nikde nepraví, protože část dnešního Španělska tzv. Španělská marka patřící k Franskému království byl relativně úzký pás území jižně pod Pyrenejemi, k pohoří přiléhající. Tyto výzkumy se týkají jen mužů, neboť je to určeno chromozomem Y, který je děděn z otce na syna. Mateřské rodové linie rozlišovací znaky příslušných haploskupin nemohou ovlivnit. U žen lze analyzovat mitochondriální DNA, pomocí níž identifikujeme geografické lokality, odkud pochází, ale není indikátorem jednotlivých etnik.

 

Literatura: 

Čihák, Ondřej, Kluge, Josef: Češi jsou většinově pravěké a předslovanské obyvatelstvo střední Evropy, říká archeogenetik. Český rozhlas, Studio Leonardo, 15. 7. 2019. https://plus.rozhlas.cz/cesi-jsou-vetsinove-praveke-a-predslovanske-obyvatelstvo-stredni-evropy-rika-7982607?fbclid=IwAR0xjQsjcRdLVQUHMNPSousP4DcXbtA_1zo7dQ3Sk1JYxlvwtPAuRj5yKdM

Kerles, Marek: Archeolog Beneš: Legenda o praotci Čechovi je mýtus. Naši předci z Východu nepřišli. Info.cz, 1. 4. 2019. www.info.cz/magazin/archeolog-benes-legenda-o-praotci-cechovi-je-mytus-nasi-predci-z-vychodu-neprisli-41113.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Slánská, Nataša: Vědci zkoumali DNA českého národa: slovanské krve máme jen málo, jsme unikát. Dotyk, 18. 8. 2020, www.dotyk.cz/magazin/cesi-dna-slovane-keltove-30000819.html

Zubov, Andrej (ed.): Istoria Rossii, XX. věk. 1894–1939 & 1939–2007. AST/Astrel, Moskva 2009; česky: Dějiny Ruska 20. století – díl I. 1894–1939. Argo, Praha 2014 & Dějiny Ruska 20. století – díl II. 1939–2007. Argo, Praha 2015

 

http://www.historieblog.cz/2020/10/na-co-cesti-historici-s-oblibou-zapominaji-1/

středa 30. září 2020

Dodatek k blogspotu Kdy konečně budou česká vláda a žurnalisté vyměněni?

Hned po nástupu nového ministra zdravotnictví jsme se minulý týden dověděli, že se z moci úřední omezuje návštěvnost na stadionech při sportovních utkáních na 2000 diváků, u uzavřených sportovních hal a stadionů na 1000. Tak jsme se oklikou dověděli, co česká vláda spáchala, když od 1. 7. 2020 odvolala všechna opatření proti epidemii coronaviru. V celé Evropě se hrála sportovní utkání a sportovci soutěžili před prázdnými hledišti, v Česku vláda furiantsky ukazovala světu, jak je hloupá. A ono se to vymstilo začátkem září – ČR má druhý nejvyšší nárůst nově nakažených na 100 000 obyvatel v Evropě.

A vláda se zmohla opět jen na neúčinné nošení roušek, teprve tento týden mají být zakázány akce s více než 10, venku s 20 osobami, diváci ze stadionů vyloučeni. A být vyhlášen nouzový stav, protože legislativně vláda není jinak s to ona omezení prosadit, což znamená, že zákony jsou nedostatečné, tj. Češi si nedovedou vládnout. Chcete lepší důkaz českého břídilství?

úterý 22. září 2020

Kdy konečně budou česká vláda a žurnalisté vyměněni?

Tomáš Krystlík

Výsledek jarních kroků české vlády proti epidemii Sars-CoV-2, mimochodem vůbec nejpřísnějších na celém světě (zavření hranic i pro vlastní obyvatelstvo, celostátní nošení roušek i venku), byl nakonec srovnatelný se sousedními státy, nicméně průběh druhé vlny epidemie je dnes o hodně horší než tam. Vše se dosud odehrávalo a odehrává za posupné nečinnosti obou komor Parlamentu České republiky doprovázeno plejádou senzacechtivých a tudíž i nepravdivých komentářů českých médií. To se dá jednoduše doložit pars pro toto ocitováním titulku pod fotografií v jednom z článků v Novinkách.cz z 20. 9.: „Části lidí v Praze už nosí roušku i venku. Chrání se sami.“ 

Pro ty, kteří jsou ochotni výrok o sebeochraně rouškou považovat za pravdivý, máme připraven pokus. Nasaďte si jakékoli brýle, i nedioptrické, a roušku. Dýcháním se vám skla brýlí i v teplém počasí orosí. Čímpak to asi je? Inu, vlhkostí obsaženou ve vydechovaném vzduchu nositelem roušky a unikajícím ven otvory mezi rouškou a obličejem. Naprosto stejnou cestou se viry a baktérie dostávají zvenčí do vašeho dýchacího ústrojí a to i v případě, že je materiál roušky nepropustí! Roušky jako ochrana před nákazou jsou tedy neúčinné, ani nezabraňují nositelům nákazy šířit vir do okolí. Předseda vlády i jiní politici tento fakt svými slabomyslnými bláboly nezmění. Nákaza se pak odvíjí pouze od delší doby setrvávání (alespoň 20 minut) v blízkosti nakaženého jedince a od intenzity koncentrace viru v okolí.

Pro české vládní strany je velmi výhodné udržovat obyvatelstvo ve strachu, jsou pak vůči jiným, už nekalým opatřením vlády povolnější. Jenže je tu jeden velký negativní účinek jarní povinnosti plošného nošení roušek všude mimo byt, i pod širým nebem, který česká vláda zcela ignorovala, nicméně v německy mluvících zemích to v úvahu vzato bylo. Plošná jarní povinnost nosit roušky totiž zákonitě usnadnila a usnadňuje dodnes další šíření viru v ČR – striktní nařízení české vlády totiž vyvolalo v českém obyvatelstvu mylný dojem, že nošení roušky účinně chrání před nákazou. A začalo se podle toho chovat. Zatímco v Německu a Rakousku vlády nejdříve zavedly minimální odstupy mezi lidmi a nošení roušek se nařídilo až s velkým zpožděním a jen pro určité speciální případy - v prostředcích veřejné dopravy a v obchodech - v Česku spočívalo a dodnes spočívá těžiště vládních opatření víceméně jen v nošení roušek. A to i za cenu násilí, jak nedávno předvedla policie na jednom hříšníku bez roušky v pražském metru! Německé státy také nikdy zcela neuvolnily noční provozy barů, diskoték a podobně takovým způsobem jako učinila ČR začátkem léta. Vzaly si poučení z rostoucího zamoření Sars-CoV-2 Mallorky způsobené německými turisty, kteří tam po uvolnění španělské karantény ve velkém vpadli a skupinově po nocích tančili, zpívali a opíjeli se. To nyní, v září, vyústilo v Rakousku do zákazu konzumovat nápoje nebo jídlo v podnicích vestoje (tím se značně omezuje kontakt osob se sklenicí v ruce), v Mnichově zákazem pití alkoholických nápojů (včetně piva) na veřejnosti, a to i v přírodě, od 23. h v noci až do rána. 

Současný stav rouškové povinnosti v Německu, kde mají denně mnohem méně zjištěných nakažených na 100 tisíc obyvatel než v Česku, je následující. Po celém státě je povinnost nosit roušku v prostředcích veřejné dopravy a v obchodech, k tomu čtyři spolkové země mají navíc zavedenou povinnost nosit roušku na trzích, jedna spolková země i povinnost nosit roušky v knihovnách a v čekárnách ordinací lékařů. Srovnejte s českými nařízeními! Mnichov uvažuje, že od čtvrtka, 24. 9., zavede povinnost nosit roušku také na trhu s potravinami, u stánků a ve stáncích vyhlášeného Viktualienmarktu. Intenzívně se trasuje, hygienické stanice v Německu najaly tisíce obtelefonovávačů, připravují se na nasazení k telefonům i vojáci, v Rakousku byli k tomu povoláni dlouhodobě nezaměstnaní. K trasování v Německu a Rakousku pomocí mobilních telefonů není třeba předchozího souhlasu jejich majitelů, anonymizovaná data dostávají hygienické stanice neustále. Zjistí-li se nakažený, odanonymizují provideři telefony, které s ním přišly do styku i na jak dlouho. Na rozdíl od ČR je už v západní Evropě po léta prodej prepaid SIM-karet možný teprve po předložení osobního průkazu a vyplnění formuláře.

Česká vláda je nyní stejně jako na jaře, kdy chyběly roušky, respirátory, nanejvýš vystrašena, že bude povolána k odpovědnosti, a kupí chybná nebo zavádí zbytečně přísná rozhodnutí, která několikrát během týdne mění, a hrozí, co vše hodlá ještě zakázat nebo přikázat. A poslanci a senátoři obou komor PČR raději proti tomu nic nepodnikají, protože by pak museli za svá rozhodnutí proti vládě převzít politickou odpovědnost. Což se jim nechce. Ale kvůli tomu byli přece zvoleni. Nebo ne?

Víra v účinnost roušek vedla v září českou vládu k nařízení je nosit v uzavřených veřejných prostorách. Tatáž víra v účinnost roušek proti nákaze coronavirem vede obyvatelstvo k bezstarostnému pobývání v prostorách s větší koncentrací osob, tedy i větší pravděpodobností nákazy, příkladem budiž nákupní centra. Každý rozumný člověk, tj. ten, který ví o neúčinnosti roušek, se vyvaruje zbytných nákupů a bloumání v těchto prostorách. Většina českého obyvatelstva, která nepřemýšlí o tom, proč se asi brýle nad rouškou opocují, činí naprostý opak. 

Lze sice v ČR zavést omezení podobná těm v Německu nebo v Rakousku, ale jak vymýtit z myslí obyvatel představu, imprimovanou jim vládou, že roušky jsou účinnou ochranou proti coronaviru? To už asi nepůjde. Z českých médií by se musela vyhodit většina žurnalistů, kteří bulvárně reportují o coronaviru jako o jakékoli jiné senzaci, čili zveličují účinek svých zpráv, a být svržena vláda. Jenže kým ministry nahradit, když jarní opatření vlády byla přijímána českým obyvatelstvem jako správná a přiměřená, byť taková nebyla? Nová vláda zlepšení přinést nemůže, i kdyby chtěla, protože by byla složena z obdobných hlupáků jako ona dnešní, neboť složení vlády a parlamentu by v nových volbách opět určil zhlouplý elektorát. 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Kdy-konecne-budou-ceska-vlada-a-zurnaliste-vymeneni-637960


středa 16. září 2020

Vesele se lže i po sedmi desetiletích – brněnská deklarace vlasteneckých organizací

Tomáš Krystlík

Brněnská deklarace (www.halonoviny.cz/articles/view/54232008) obsahuje mnoho nepravd. Níže výčet některých z nich včetně uvedení na pravou míru.

„…neudržitelný stav pak vyúsťuje… plošnými restitucemi církví, a to i těch, jež v době rozhodné ani neexistovaly…“ Když neexistovaly, tak logicky také v té době neměly majetek a tudíž není co restituovat! Nebyli snad schopni autoři brněnské deklarace tak jednoduché úvahy

„…odporujících historickým fundamentům oné doby, zejména Postupimské konferenci stanovující legitimitu odsunu…“ Postupimská konference nic o legitimitě transferu nestanovila, jen v protokolu a ve zprávě z konference stojí: „Tři vlády prozkoumaly tuto otázku ze všech hledisek a uznávají, že se má do Německa uskutečnit transfer německého obyvatelstva nebo jeho složek, které zůstávají v Polsku, Československu a Maďarsku...“ Vítězné mocnosti v Postupimi tedy Československu transfer nevnutili, nenařídili, neschválili, ani nepotvrdili, protože zpráva a protokol postupimské konference neobsahují nikde v souvislosti s transferem Němců termíny „rozhodli jsme“, „usnesli jsme se“, „schvalujeme“, „potvrzujeme oprávněnost transferu“, nýbrž pouze výše uvedenou větu, tedy že berou již probíhající transfer z ČSR a Polska bez svolení vítězných mocností na vědomí. V Maďarsku transfer tehdy ještě nezačal, tam do té doby Rudá armáda odvlekla přes 60 000 Podunajských Švábů na práci do GULAGu. Proč nejsou v protokolu z konference zmíněny další státy? Protože jen u těchto tří států se USA a Velká Británie obávaly, že by místní německé obyvatelstvo mohlo skončit za polárním kruhem, pokud by jejich transfer do Německa a Rakouska neumožnily a dotyčné státy by o to požádaly SSSR. Dalším Němce vyhánějícím státem byla Jugoslávie, kde eventuální předání etnických Němců Sovětskému svazu nehrozilo.  Ostatní státy okupované Německem své etnické Němce nevyháněly. Holandsku se sice podařilo vyhnat necelé čtyři tisíce Němců z celkových asi 170 tisíc v zemi usedlých, ale to jim promptně zatrhl velitel britské okupační zóny v Německu, který dal Holandsku na vědomí, že budou-li v tom pokračovat, vyhostí všechny jejich státní příslušníky usedlé v britské zóně Německa zpět. Dánové se chtěli také zbavit Němců v zemi, ale narazili na téhož britského velitele v Německu, takže je nevyhnali. Maďaři si zase chtěli své Němce nechat, ale byli sovětskou okupační správou k tomu donuceni, nicméně se jim podařilo vyhnat jen necelou čtvrtinu. Rumunsko své Němce nevyhánělo, ale kdo z nich opustil rumunské území, toho již nevpustilo zpět. Ostatní státy jim vracely bez dalšího občanství, navzdory tomu, že propuštěni ze zajateckých táborů si chodili třeba na radnice v Alsasku a Lotrinsku pro francouzské identifikační legitimace v otrhaných uniformách Wehrmachtu nic jiného na sebe nemajíce.

„…která (pařížská reparační dohoda) stanovuje přesně podíl reparací, jež doposud Německo nikdy nezaplatilo“. Nepravda. Pařížská reparační konference stanovila každému z 18 států percentuální podíl z celkového objemu německého majetku, který bude mocnostmi do reparací zařazen, a rozdělila je do kategorií A a B. V kategorii reparací B, tj. demontovaná průmyslová zařízení, námořní obchodní a říční lodě, mělo Československo obdržet 4,3 % z této komodity, později, když se USA částečně vzdaly podílu v této kategorii, se československý nárok zvýšil na 4,57 %. V kategorii A, tj. vše, co nespadalo do kategorie B, zejména výrobky a zásoby, tedy zboží, suroviny, služby, byly ČSR přiřčeny 3 % z celkového objemu této komodity pro 18 států. O hotové zboží z kategorie A nemělo Československo zájem, chtělo spíše suroviny, ale nebylo reálné je od Německa v té době očekávat. Československo tedy žádalo reparační plnění ve formě služeb, zejména německé dopravní sítě a telekomunikací. Západní velmoci ale plnění reparací dodávkami surovin a služeb odmítaly. Sovětský svaz se sanoval ze své okupační zóny v Německu a z onoho majetku předával Polsku jeho díl reparací. Reparace zastavily západní velmoci v roce 1962. Podle závěrečného vyúčtování obdržela ČSR v kategorii B místo 4,57 % jen 4,23 % z celku, tedy 93 % slíbeného podílu pařížskou reparační konferencí, v kategorii A místo 3 % jen 1,95 % z celku, tedy 65 % slíbeného podílu. Obdobně se vedlo i ostatním 17 státům. 

„Útoky (verbální) tzv. Sudetoněmců alias bývalých československých Němců nemají pražádné právní opodstatnění ani z hlediska právního řádu republiky ani z mezinárodního právního hlediska.“ Podle mezinárodního práva bylo již tehdy protiprávní zbavovat obyvatele státu občanství (státní příslušnosti), což se osobám německé a maďarské národnosti plošně stalo 2. 8. 1945 dekretem presidenta republiky č. 33/1045 Sb. Navíc stále platná československá ústava z roku 1920 dekrety presidenta republiky neznala a nepřipouštěla. Takže námitky Sudetoněmců jsou právně relevantní.

„Tzv. Sudetoněmci se tak počali označovat až maximálně pozdně od roku 1900… a již tehdy agresivně hodlali vystěhovat Čechy z vlastního území k Ledovému oceánu a na Sibiř. Hitler pouze zopakoval jejich tehdejší plány.“ Nezopakoval, protože měl s Čechy zcela odlišné úmysly. V protokolu porady u Hitlera dne 23. 9. 1940 se píše, že „existují tři možnosti řešení problému Čechů: (1) Čechům sídlícím v protektorátu v souvislém území bude i v budoucnu poskytnuto mimořádné státoprávní postavení. Češi sami mezi sebou budou moci mít autonomní správu a možnost vyžití v tomto prostoru. Němci budou žít vedle nich, samozřejmě v rovnoprávnosti a jako němečtí státní příslušníci. Toto řešení považuje Führer za nebezpečné, protože by v souladu s mentalitou a svérázem Čechů mohlo někdy vést k dalším projevům odbojnosti a novým protiříšským rejdům. (2) Totální vysídlení Čechů z Čech a Moravy do jiného prostoru. To nepřichází v úvahu už proto, že sedm milionů Čechů od nás nebude chtít nikdo převzít. Okamžité vysídlení je kromě toho nežádoucí, nesmíme vytvořit vakuum, neměli bychom ani německé lidi k zaplnění: Führer se zmínil o poměrech v župě Povartí, kde není možno se obejít bez polského obyvatelstva. (3) Použití řady různých metod ke germanizaci prostoru. To Führer z historických rasově politických důvodů považuje pro větší část národa Čechů za možné, pokud zároveň s tím bude rasově neupotřebitelná a protiříšsky smýšlející část Čechů vyloučena, příp. podrobena zvláštní proceduře. Na to však počítá s obdobím sta let. Výběr Čechů určených k asimilaci je třeba provádět přesně a přísně a může probíhat jen na základě určitých směrnic.“ Není ničím doloženo, že by Hitler později svůj názor, jak naložit s Čechy, podstatně změnil. Podmínky pro asimilaci Čechů byly později výrazně zmírněny, protože podle Himmlerova rozkazu z 12. 9. 1942, který nemohl vydat bez předchozí domluvy s Hitlerem, se pro poněmčování Čechů měla používat pouze rasová měřítka pro výběr do SS včetně kategorie III, klasifikované dosud jako „rasově nežádoucí přírůstek němectví“ a všechny vhodné „v případě politických zásluh třeba poněmčovat bez prodlení!“ Tím se přenárodnění podle provedených průzkumů německými úřady stalo schopných 87,54 % Čechů. Zbytek do 100 %, tzv. nevyvážení míšenci z rasové kategorie IV, nevhodní k přenárodnění coby rasově neúnosní, byli v české populaci zastoupeni 12,45 % a tzv. zcela rasově neúnosní z kategorie IVf podílem jen 0,015 %. Češi z kategorie IV (12,45 % z populace) měli být z rasových důvodů pracovně nasazeni ve staré Říši k pozvolné převýchově. A nakonec 0,015 % Čechům (kategorie IVf), tj. pouze třem lidem z dvaceti tisíců Čechů, hrozilo vystěhování do Generalgouvernement. Pro nevěřící zdroje: Brandes, Detlef: Germanizovat a vysídlit. Nacistická národnostní politika v českých zemích. Prostor, Praha 2015; Brügel, Johann Wolfgang: Češi a Němci 1939–1946. Academia, Praha 2008; NA, sg. 109-4/60. 

„Za sudetské agresivní krize 98 procent Sudetoněmců volilo zločineckou Henleinpartei, která pak splynula slučováním s NSDAP.“ Ve dvou termínech konání několikrát již v německých sídelních územích odložených československých komunálních voleb na přelomu května a června 1938 získala Henleinova Sudetoněmecká strana (SdP) přes 90 % hlasů. Do voleb coby se svým programem šla s tzv. karlovarskými požadavky, tj. s požadavkem autonomie německých sídelních oblastí a jejich setrvání v ČSR. Po odstoupení pohraničí Německé říši byla SdP rozpuštěna. Do NSDAP byla převzata jen menšina jejích členů a bylo nutné si o členství zažádat. Kdyby byla SdP zločinnou, tak by nebyla do květnových voleb československým ministerstvem vnitra připuštěna!

„Existuje dokonce Návštěvní kniha reichsprotektora Konstantina von Neuratha, kde jsou tito němečtí šlechtici podepsáni, a tím deklarují zde svou loajalitu k Třetí říši.“ Nesmyslnost vysvětlím na příkladu. Jsem třeba diplomat nějaké cizí, nepříliš spřátelené země a hostitel v druhé zemi mě požádá o podpis ve své knize návštěv. Podepsáním se pod několika vřelými slovy k hostiteli projevuji loajalitu k onomu druhému státu? To je přece úplná hloupost!

„Nešlo v žádném případě o pochod smrti (z Brna na rakouské hranice), jak to prezentuje protistrana a úmrtí Němců nebyla vyvolána represí organizátorů, ale epidemií z nedostatku tábora Pohořelice, založeného protektorátní mocí, nikoli osvobozenými orgány republiky.“ Co má dělat v souvislosti s epidemií fakt založení tábora v Pohořelicích ještě protektorátní mocí, když v době Brněnského pochodu smrti v něm vládla a vše organizovala již československá státní moc? Mrtvých bylo podle českých šetření 1691, z toho 459 jen v Pohořelicích, podle odhadu rakouského 4140, z toho v Pohořelicích 2000. Vyberte si! Aby se nedalo mluvit o represi, tak by mimo mrtvé v Pohořelicích zemřelých výhradně následkem epidemie bylo únosných pět až deset úmrtí přestárlých během pochodu vyčerpáním, infarktem a podobně.

„Další zločineckou organizací tzv. Sudetoněmců byl Freikorps o síle odhadované od 50 do 70 tisíc mužů s velením v německém Donndorfu a odtud a z dalších míst byly vysílány nelegální bojové tlupy k sabotážím, přepadům pošt, celnic, četnických a vojenských stanovišť.“ Když Henlein vyzval 17. 9. 1938 rozhlasem z Německa, kam uprchl, k vytvoření Dobrovolného sudetoněmeckého vojenského sboru (Sudetendeutsches Freikorps, SFK) ze sudetoněmeckých mužů mezi 18. a 50. rokem, tak kolik se jich mohlo přihlásit, být vycvičeno a posláno zpět na území ČSR do konání mnichovské konference? Podle německých, zřejmě propagandisticky zveličených údajů bylo zájemců o SFK tolik, že počet jeho členů musel být omezen na 40 tisíc. Jak by ale desetitisíce mužů mohly překročit během pár dní po Henleinově výzvě ilegálně československé hranice do Německa, aniž by tomu československé úřady nezabránily? Týž den, 17. 9., Hitler Henleinovi, coby veliteli SFK, přiděluje k zvládnutí vojenských záležitostí jednoho (!) podplukovníka Wehrmachtu. Členové SFK se museli alespoň minimálně vycvičit a ilegálně proniknout zpět do ČSR. Kolik škod materiálních i na životech mohl SFK vykonat, když vznikl teprve 17. 9. a již čtyři dny poté, 21. 9., československá vláda odsouhlasila odstoupení svého pohraničí Německu, tedy odpadl důvod dalších akcí proti ČSR. K tomu 23. 9. byla vyhlášena mobilizace československých branných sil, kdy armáda v poli byla s to činnosti Freikorpsu účinně zabránit. SFK se pak chlubil chlubil 164 úspěšnými akcemi se 110 zabitými, 2029 zajatými Čechy a 52 mrtvými vlastními příslušníky, ale ve zprávě Ministerstva vnitra ČSR se hovoří celkově o 27 mrtvých, z toho bylo 16 Čechů a 11 Němců, v průběhu roku až do 30. 9. 1938 včetně, tj. do počátku obsazování pohraničí Wehrmachtem.  

„Sudetoněmci i vnitrozemští čs. Němci se podíleli na vyhánění a pronásledování československých občanů, a tak došlo k vyhnání 250 tisíc Čechoslováků z pohraničí, což dokládají pamětníci i dobové fotografie. Později v protektorátu se čs. Němci podíleli na vyhnání Čechů z vnitrozemí, a to v počtu dalších 100 tisíc.“ Z pohraničí odstoupeného Německu nemohlo být vyhnáno 250 000 lidí, protože k 1. 9. 1939 byl evidováno jen 193 277 přestěhovalců ze všech koutů státu i z ciziny, tedy z německého, polského, maďarského záboru, z odtrženého Slovenska a Podkarpatské Rusi. Nikdo Čechy z jejich domovů v územích odstoupených Německu nevyháněl, odcházeli do vnitrozemí pro ztrátu obživy, protože je tam československý stát již nemohl vydržovat, někteří též kvůli obavám, jak se k nim bude chovat místní obyvatelstvo, když po celou dobu první republiky se k místním v německých sídelních územích chovali jako kolonizátoři. Neexistují fotografie dokládající, jak Češi nakládají svůj majetek a odjíždějí pod dozorem německých policejních nebo vojenských jednotek. V územích odstoupených Německu zůstalo po stažení všech státních zaměstnanců, úředníků, učitelů, policistů, pošťáků, železničářů a vojáků 81 % Čechů! A kam bylo československými Němci vyhnáno 100 000 Čechů z protektorátu? Co je to za nesmysl? 

Brněnská deklarace je jakousi kvintesencí českého nazírání na moderní dějiny. I po více než sedm desetiletí po událostech Češi opakují svůj lživý výklad historie.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Vesele-se-lze-i-po-sedmi-desetiletich-brnenska-deklarace-vlasteneckych-organizaci-637288


neděle 13. září 2020

Česko vítězí nad Německem

Tomáš Krystlík

Prozatím jen v počtu nakažených. Skóre z pátku 11. 9. 2020: 1630 nových případů SARS-CoV-2 v Německu versus 1447 v Česku. Vztáhneme-li to na počet obyvatel v obou zemích (83,02 milionů vs. 10,69), vypadá to hrozivě – počet nově nakažených v Česku na sto tisíc obyvatel či milion je téměř sedmkrát vyšší než v Německu! Ony počty nakažených jsou navíc ovlivněny počtem provedených testů (čím méně testů, tím méně nakažených), takže ve skutečnosti skóre bude pro ČR vypadat ještě hůře, protože Německo, jak je známo, testuje denně o řád více osob než Česko! Lze se tedy domnívat, že se v Česku v onen pátek nově nakazilo, aniž to testy zjistily, celkem až desetkrát více osob než 1447. Přesný počet se zjistit nedá.

Jako to, když Češi se celému světu chlubili, jak jarní epidemii ve své zemi téměř geniálně zvládli? Odpověď zní, že vůbec nezvládli, situaci zhoršili! Důsledky se projevují dnes. Politici reagovali na jaře zcela panicky, nařídili nosit roušky i venku a po celém státě, neb lékaři radící politikům jim neřekli, že je to opatření neúčinné. Tak Česko učinilo jako jediný stát na světě! Neúčinnost roušek počet nakažených neovlivnila, ale měla nepříjemné důsledky na českou psychiku. K tomu česká vláda a politici uzavřeli republiku proti celému světu, s výjimkou přepravy zboží. To je oprávněné opatření jen pro cizince z oblastí postižených epidemií, tzv. rizikových, ale vláda zakázala vjezd všem cizincům nebydlícím v ČR! Naprosto hloupé opatření.

Dále ČR rovnou zavřela všechny obyvatele republiky do koncentračního tábora s názvem Česká republika. To učinila opět jako jediný stát na světě! K tomuto kroku schází dodnes jakékoli zdůvodnění, protože stačilo jen testovat Čechy vracející se z rizikových oblastí! Nebo zastáváte názor jako vláda, že řidiči mezinárodní dopravy byli a jsou všichni odolní proti SARS-CoV-2? Z jarních opatření vlády ČR to ale implicitně plyne!

Dalším nesmyslným opatřením bylo uzavření restaurací, když se ponechaly v provozu závodní jídelny. V závodním stravování se snad podle české vlády koronavirus nešíří? Restaurace se měly nechat alespoň na pár hodin kolem oběda a večeří v provozu.

Nejchybnějším rozhodnutím bylo vládou nařízené nošení roušek po celém státě mimo domov. To vyvolalo v českém obyvatelstvu mylný dojem, že nošení roušek je ochrání před nákazou, což pravda není. Následkem toho bylo obyvatelstvo ČR tímto opatřením zbytečně vystrašeno, odmítalo chodit i k lékaři, nechat se ošetřovat, operovat, takže v budoucnu čeká ČR následkem zanedbání léčebné péče z těchto důvodů o dost vyšší úmrtnost, tj. zemřou lidé, kteří zemřít nemuseli. A je to vina pouze české vlády a parlamentu!

Dále se české obyvatelstvo začalo mylně domnívat, že když někdo nedodržuje nošení roušky, tak je ohrožuje na životě. Začalo se vesele udávat, i pokusy o lynčování nakažených v obcích pod karanténou byly, vystrašení venkované bránili své obce proti vjezdu přespolních a lufťáků nejen obecními vyhláškami to zakazujícími, nýbrž i s vidlemi v ruce.

Ochrana proti koronaviru rouškami je totiž zásadní omyl. Jen respirátory (ony polomasky s vydechovacím ventilem, které byly k vidění jen na obličejích vzácných českých ministrů a neméně vzácných a cenných úředníků) chrání nositele podle třídy FFF1 až FFP3 z 87,3 až 99 % proti virům a bakteriím. Jakékoli sebelepší lékařské roušky používané lékaři a zdravotnickým personálem (neplést si s hadry před ústy přizpůsobenými doma k nošení) chrání jen z 10 až 85 % a nemají žádný předepsaný stupeň ochrany proti virům a baktériím jako respirátory. Nosí se kvůli tomu, aby při ošetřování a operacích lékaři a zdravotnický personál neprskali do otevřených ran, když se občas musejí nad pacientem sklonit.

Kdyby vláda nepodlehla panice a místo nošení roušek nařídila pouze metrový odstup od další osoby a pokusila se omezit styk osob v kritické blízkosti (kritické jsou vzdálenosti pod 75 cm) na nejvýše několik minut (maximálně na čtvrt hodiny, kritických je 20 minut), bylo by to účinnější než jakékoli roušky. Roušky netěsní mezi obličejem a jejími okraji, navíc, kdo ji používá, musí být vyškolen ve způsobu jejího snímání, kromě toho si nesmí sáhnout rukou pod roušku a podrbat se třeba, nesmí si promnout svědící oko nebo nos. Kdo to zvládá? Ani vycvičený zdravotnický personál mimo operační sály mnohdy ne!

Nošení roušek se přibližně v polovině kulminace jarní epidemie prosadilo i v Rakousku a Německu, ale jen v prostředcích veřejné dopravy a v obchodech. A co se nestalo? Tento týden byly zveřejněny výsledky průzkumu německých železnic (Deutsche Bahn), které zjišťovaly, kolik jejích zaměstnanců se nakazilo SARS-CoV-2 a to v kategorii zaměstnanců železnic, kteří přicházeli v rámci své pracovní činnosti do styku s veřejností, cestujícími, a v kategorii zaměstnanců, kteří pracovně s nimi do styku vůbec nepřicházeli. Výsledek je reprezentativní, protože výzkum zahrnoval velké množství osob po celém Německu, a také – velmi překvapující. U zaměstnanců Deutsche Bahn přicházejících pracovně do styku s veřejností byla zjištěna nákaza koronavirem u 1,3 % z nich, zatímco v kategorii bez pracovního styku s veřejností bylo 2,7 % nakažených! Přitom všichni, kteří přicházeli při práci do styku s veřejností, museli od určitého data nosit roušky, masky nebo plexisklové obličejové štíty, ostatní zaměstnanci nikoliv. Chcete snad lepší důkaz o neúčinnosti roušek coby ochrany před koronavirem?

Kdo ani nyní nevěří, tak ať si otevře internet a najde si fotodokumentaci pokusu, kdy umělá hlava vypouští nosem i ústy přes roušku tabákový dým. Kouř unikající otvory mezi obličejem a rouškou má stejnou hustotu jako dým rouškou procházející. Co to asi značí? Když někdo hloupě namítne, že roušce chybí báječná a Čechy vynalezená nanovrstva, tak co si počne s netěsnostmi mezi rouškou a obličejem?

Zatímco Rakušané a Němci jsou s to sledovat nakaženou osobu co do styku s ostatními lidmi sledováním pohybu jejího mobilního telefonu anonymně, tedy bez předchozího svolení majitelů telefonů, Češi vymysleli na stejném principu tzv. chytrou karanténu, která dodnes nefunguje, ke které je ale potřeba souhlasu jednotlivých osob, což zdržuje, při odmítnutí souhlasu způsobuje nepřesnosti. Operátoři mobilních sítí v Německu dodávají hygienickým stanicím bez vyzvání zcela anonymizované údaje o pohybu všech mobilních telefonů v síti (bez volacích čísel a majitelů, pod kódy), informace kdo, kde a kdy se dostane do blízkosti dalšího. Když se zachytí nakažený, odanonymizují se na žádost „potkávací kontakty“ s jedinci v jeho blízkosti majícími telefon v kapse a může se začít s trasováním a hledáním hotspotu. Německý systém má výhodu, že se sledují vzájemné kontakty moderních mobilních telefonů nejen přes hlasové nebo datové spojení (většinou ze tří bodů /přijímačů/ vzdálených jednotky kilometrů), což ve městě přináší přesnost lokalizace max. 5 m, nýbrž i přes technologii Bluetooth samotných moderních mobilních telefonů s dosahem jen pár metrů, která umožňuje určit vzdálenost osobního kontaktu pod 5 metrů.

Klíčovou roli má jak v českém, tak v německém případě, tzv. trasování – spojit se se všemi, kteří přišli s nakaženými do blízkého kontaktu. K obtelefonovávání je potřeba hodně lidských sil. V Německu tedy zaměstnali dobrovolníky-laiky, dále spolková vláda se dohodla se zeměmi (mají v gesci zdravotnictví, nikoliv Bund), že v několik etapách zvýší počet pracovníků hygienických stanic o stovky až tisíce. V Rakousku ohlásili, že to budou vykonávat dlouhodobě nezaměstnaní. V Česku hygienické stanice odmítly pomoc laiků, trvaly na odbornosti dotazujících se navzdory tomu, že k obtelefonování není třeba speciálního vzdělání, jen dostatečný počet lidí a telefonních linek. V Česku tedy panuje nedostatek personálu pro trasování a nakonec i telefonních linek, protože se hygienickým stanicím mimo jiné nelze již dnes dovolat.

Následkem dlouhé abstinence vycestovávání ze země se Češi podle předpokladu vydali v hojném počtu na letní dovolené do ciziny. Vládě muselo být jasné, že situace se může zavlečenými SARS-CoV-2 nákazami zhoršit. Politici opomněli včas omezit otevírací dobu nočních barů v ČR, kde vlivem alkoholu lidé tráví, jako všude na světě, delší dobu v nedostatečné vzdálenosti k druhým. Což bylo mimo jiné osudné španělským Balearám. Naopak si to správně a včas uvědomili v Bavorsku, v nejohroženější zemi v Německu, a jako podpůrné opatření zakázali v noci pití alkoholu na veřejnosti.

V Česku se zase rouškuje… Proč se neozve parlament, když vláda opakuje své chyby?

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Cesko-vitezi-nad-Nemeckem-636855