Je blbem ministr dopravy nebo redaktoři?

Tomáš Krystlík

Jde o článek ČTK o drahotě a tendru na registrační značky motorových vozidel z 26. 1. 2014 http://www.financninoviny.cz/zpravy/zak-tendr-na-registracni-znacky-lze-vypsat-behem-nekolika-dnu/1035094, o toto tvrzení:

„Registrační značky pro stát dodává firma HICON, která zakázku před lety získala bez výběrového řízení. Ministerstvu se podle Žáka (ministra dopravy) podařilo vyjednat nižší cenu dodávaných značek ze 115 Kč na zhruba 100 Kč za jednu tabulku. Má jít o cenu obvyklou i v dalších evropských zemích, například v Německu.“

Podle gramatické stavby poslední věty o ceně značek v Německu („Má jít o cenu…“) půjde zřejmě o reprodukované tvrzení ministerstva. Jenže v Německu si platí registrační značky majitel vozu u místního výrobce v bezprostřední blízkosti německého pendantu dopravního inspektorátu (Kfz-Zulassungsstelle). Úředníci napíší značku zájemci na papírek, výrobce během minuty značky zhotoví. Jen cena neodpovídá tvrzení v článku, pohybuje se od 30 do 50 € za pár značek. Rozhodně není marže výrobce značek několik stovek procent, aby bylo tvrzení ministra Zdeňka Žáka pravdivé. Moderátor Otázek Václava Moravce, Václav Moravec osobně, měl okamžitě zpochybnit jeho tvrzení. Když tak neučinil, měl za něj později zaskočit redaktor ČTK.

Takže pan ministr vykládá veřejnosti nepravdy, dva redaktoři mu to odkývají. A opět je o něco pravdivější výrok „co Čech, to blb.“

Dodatek:
Protože článek je blogspot pro české nacionalisty traumatický, podotýkám, že cena jedné značky v BRD, jak mi hned připomněli, opravdu stojí mezi 4-5 €. Jenže jako polotovar - bez prolisu čísel a písmen a nabarvení. To není případ český, kde si stát vzal na krk a do své režie - tedy za 100 Kč jim dodává výrobce značku i s vylisovanými a nabarvenými znaky.

Když ani ministr nechápe

Tomáš Krystlík

Českým tiskem 25. 1. proběhla zpráva, že koncesionářské poplatky budou v budoucnu možná platit i ti, kteří nemají televizi a rádio http://zpravy.idnes.cz/koncesionarske-poplatky-televize-rozhlas-herman-f7w-/domaci.aspx?c=A140124_195544_domaci_zt Ministr kultury Daniel Herman, bývalý ředitel ÚSTR, hodlá převzít německý model, kde koncesionářské poplatky platí každá domácnost s tím, že hodlá oddělit rozhlasové poplatky od televizních a vypustit poplatky za příjem rozhlasového a televizního vysílání počítačem přes internet, protože podle něho ne každá česká domácnost má počítač.

Už toto zamýšlené rozdělení je úplný nesmysl. Němcům bylo jasné, že změna placení koncesionářských poplatků na domácnost i bez přístrojů je možná jen tehdy, bude-li se odevzdávat jednotný poplatek za příjem rozhlasových a televizních programů dohromady, ne odděleně, a to pro příjem jakoukoliv cestou. Rozdělení poplatků za rozhlasové vysílání veřejnosprávních stanic a za televizní by vedlo ke starému systému.

Německý model vybírá koncesionářské poplatky od každé domácnosti, ve společné domácnosti ale jen od jediného jejího člena. Tedy pronajme-li si například pět studentů byt, platí jen jeden; má-li někdo dva tři domicily, platí za všechny jen jeden koncesionářský poplatek; rodinný dům třeba s třemi dospělými generacemi zaplatí jen jeden poplatek, pokud v něm nemají nájemníka(-y). Osvobozeny od placení jsou domácnosti žijící na sociálním minimu proti potvrzení o příjmu Sozialhilfe, Arbeitslosengeld II (Hartz IV), Altergrundsicherung.

Nedovedu si představit, jak by tento systém ČRo, ČT nebo český stát administrativně zvládly. Je bezpodmínečně nutné rozlišit, zda někdo z domácnosti již platí koncesionářské poplatky, zda někdo v rodinném domě nebydlí v nájmu, tedy jako další domácnost. To nejsou schopni Češi zvládnout. Kdyby koncesionářské poplatky připsali k daním z příjmu, tj. o koncesionářský poplatek zvýšili daně, tak by platil každý, kdo má zdanitelný příjem. Jenže jak pak zajistit, aby neplatil koncesionářský poplatek z každého svého zdaněného příjmu?

A jak by tomu bylo u důchodců? V Německu jsou důchody principiálně, tedy od jisté hranice daněny (jen přesahující částka), jejich výši i ostatní příjmy důchodce (dividendy, úroky, příjmy z pronájmů atd.) sleduje nejen berňák, nýbrž i zdravotní kasy, které podle jejich výše určují důchodcům měsíční pojišťovací prémie (v ČR je za důchodce hradí paušálně stát). V Německu odevzdávají daňové přiznání i důchodci.

Obzvláště jsem zvědav, jak by se v ČR řešilo vybírání koncesionářských poplatků od osob s bydlištěm v sídle obecního úřadu, kde bydlí mnohdy stovky lidí. Další zajímavý oříšek by představovaly byty v Jihlavě, ve kterých je péči městského úřadu hlášeno v každém několik stovek bydlících.

V Německu se v nově zavedeném systému starají o vybírání koncesionářských poplatků obce, protože mají registry svých obyvatel. Kdyby tomu tak mělo být v Česku, vzroste enormně počet úředníků. Při jejich pravidelných výměnách v novém legislativním období (všichni se vyhází a přijdou noví, přátelé a známí nového přednosty) nebude tento systém nikdy pořádně fungovat.

Když nedovede přemýšlet pan ministr, měli by tak umět jeho podřízení úředníci, jinak se opět trochu posouváme od nepravdivosti tvrzení „co Čech, to blb“ k jeho pravdivosti.

Čeští žurnalističtí pitomci si vymýšlejí

Tomáš Krystlík

Dezinformaci MF Dnes převzaly beze všeho Parlamentní listy www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Komentatorka-vytahla-alarmujici-studii-Jak-nemecke-nemocnice-ziskavaji-penize-301342.

Německé zdravotní pojišťovny platí nemocnicím za dny strávené pacientem v nemocnici (kolem 200 až 300 EUR/den) a úhrada není závislá od eventuální operace nebo typu operace. Ke každé operaci jsou přiřazeny nemocenskými kasami dny strávené pacientem v nemocnici. Existují dvě výjimky: endoprotézy a kardiostimulátory, které se zúčtovávají extra. Zbytečné operace zmíněné v článku MFD tedy přispívají do rozpočtu nemocnic pouze ovlivněním vytíženosti lůžek, nikoliv operacemi samými z důvodu, že přinášejí více peněz než prosté pobývání pacienta na lůžku. Tvrzení, že „nejvíce peněz nesou (nemocnici) chirurgické zákroky“ ve srovnání s léčením na lůžku bez chirurgického zásahu  je nepravdivé.

Nejhorší na tom je, že to prošlo přes dva na sobě nezávislé šéfredaktory, aniž jediný v tom rozpoznal nepravdu. Když čeští novináři jsou nevzdělaní…


Doplnění (26. 01. 2014)

V Německu velká část, někdy i většina operujících lékařů nepatří k nemocnici, nejsou jejími zaměstnanci. Docházejí na operace svých pacientů ze svých odborných ordinací (obvykle mají ve své praxi vyhrazen jeden den nebo alespoň půlden v týdnu na operace a praxi zavřenou), nemocnice jim přistaví sál, sestry, anesteziologa, oni pak po operaci docházejí denně za pacienty a léči je - sami. Dochází většinou za nimi o poledních ordinačních pauzách, nebo po ordinačních hodinách. Jinak o ně pečují nemocniční sestry, v naléhavých případech i staniční lékaři. To je umožněno německým systémem, kde nejsou vizity. Nemocnice inkasuje za pacienta a den paušál, který kryje i náklady operace (bez oněch dvou výjimek). Místo toho, aby si nechala celý obnos, musí docházejícímu operujícímu lékaři zaplatit. Tedy je pro nemocnici výhodnější pokud možno neoperovat, protože to nese vyšší zisk. Počet ne zcela nutných operací zvyšují tedy hlavně docházející lékaři.

 

Nejen Češi falšují výsledky soutěží

Tomáš Krystlík

(Napsáno též k potěšení srdéček českých národovců.)

Německý automobilový klub ADAC s 19 miliony členů udílí každoročně ceny Žlutý anděl za nejlepší auto podle hlasování čtenářů, někdy podle objektivních kritérií a rozhodnutí odborné poroty, letos v devíti kategoriích: Nejoblíbenější auto, Nejkvalitnější auto, Rodinný vůz, Nejoblíbenější značka, Auto do města, Cestovní limuzína, Osobitost, Úsporné auto, Inovace a životní prostředí. Stalo se 16. ledna 2014, ale týž den se provalil podvod, o kterém první referoval deník Süddeutsche Zeitung. V kategorii Nejoblíbenější auto podle oficiálních údajů ADAC měl zvítězit VW Golf, pro který údajně hlasovalo 34 299 čtenářů, ve skutečnosti však jen 3409 (http://www.t-online.de/auto/news/id_67485040/adac-gesteht-auch-vorjahresergebnisse-des-gelben-engel-manipuliert-.html, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/259093-nemecky-autoklub-adac-leta-manipuloval-vysledky/). Šéf odboru pro komunikaci v ADAC Michael Ramstetter dostal výpověď, automobilový klub se zavázal napříště udělovat ceny pod notářským dohledem. Přímo se nabízí vysvětlení, že Ramstetter tak nečinil bez postranního úmyslu, že se mu nebo i ADAC koncern Volkswagen za to nějakým způsobem odměňoval – anketa běží již několik let. Toto podezření sílí, vzpomeneme-li minulých případů doputovavších k veřejnosti prostřednictvím článků v klubovém časopisu ADAC Motorwelt.

Od doby asi před 12 lety, kdy v ADAC Motorweltu testovali ve srovnávacím testu auta Opel Astra, VW Golf a Citroën Xsara ve třech časopiseckých pokračováních, se francouzská auta až na naprosté výjimky s německými neporovnávají a i testy nejsou již tak podrobné. Proč? Po dvou pokračováních byla v čele srovnávacího testu Xsara dost citelně před oběma německými auty. Inu, muselo se nějak zařídit, aby nevyhrálo francouzské auto a využila se k tomu jeho specialita, vychylovací zadní náprava. Ta se v zatáčce vychyluje o pět stupňů, čímž se zkracuje zatáčení, omezuje (teoreticky) opotřebovávání zadních pneumatik a nakonec se zvyšuje i stabilita vozu v zatáčkách při mizerné adhezi. Testéři-redaktoři ADAC však prohlásili, že je to velmi nebezpečný prvek, na který si řidič musí pracně navykat, a bylo to: v testu zvítězil VW Golf. Najel jsem na Xsaře několik tisíc kilometrů a mohu dosvědčit, že vychylovací náprava nijak sezení vozu, konkrétně i v zatáčkách na ujetém sněhu, nezhoršovala. Zda nezlepšovala, nebylo možné posoudit. Od té doby ADAC omezila srovnávací testy, a když testuje německý vůz ve srovnání s jinými, tak jeho konkurentem nesmí být francouzský, ledaže by to byl vůz firmy Renault nižší nebo neobvyklé kategorie, např. van. Ve srovnávacím testu francouzských a jiných vanů je navíc nápadné, že německé výrobky v nich nejsou zastoupeny vany z koncernu VW. Když bylo potřeba v testu srovnat Citroën C5, byl mu soupeřem ne VW Passat nebo Ford Mondeo, nýbrž Renault Laguna. Na trhu je již tři roky druhá vývojová varianta Citroën C4 ale zcela bez otestování ADAC. I redaktorům klubového časopisu ADAC Motorwelt to připadalo nevhodné a tak nechali přeložit a otiskli místo testu zkušenosti s užíváním C4 svými kolegy z dánského motoristického časopisu.

Že něco s německým hodnocením aut nesouhlasí, dokázal před více než desetiletím další automobilistický časopis AutoBild. Najal si firmu z USA specializující se na ankety v oblasti automobilů a nechal ji zjišťovat u majitelů aut v Německlu podle více než desítky kritérií, které auto by si po zkušenosti se současným koupili příště nebo alespoň od kterého výrobce. Kritéria spokojenosti se rozprostírala od kvality autooprav smluvními opravnami, rychlosti dodávání náhradních dílů, přes poruchovost, jízdní vlastnosti vozu, vnitřní prostor, hluk, spotřebu atd. atp. A ejhle! Škoda Octavia se tehdy umístila na 28. místě ještě před prvním mercedesem a nejprodávanější německý vůz VW Golf obsadil pozici 99. Na 101. místě se umístil druhý tehdy nejprodávanější vůz Opel Astra. Výsledky nikdo neinterpretoval.

I další věci se snažil ADAC Motorwelt takzvaně zamést pod koberec. Například nikdy nezveřejnil test firmy Michelin, ba ani se slůvkem nezmínil, že letní pneumatiky všech výrobců začínají být značně horší než zimní co do brzdné dráhy na suché vozovce již při teplotách kolem +10°C a nižších. Srovnávací test nejběžnějšího levného typu pneumatiky s pneumatikami vyhlášených výrobců s označením Eco nebo Energy, tj. snižujícími spotřebu aut svým nižším valivým odporem, který ukázal, že mají znatelně delší brzdnou dráhu za všech podmínek než neobyčejnější (a levná) pneumatika, byl sice jednou jedinkrát v ADAC Motorweltu zveřejněn, aby už nikdy v následujících létech nebylo tohoto jevu vzpomenuto. To je zvláštní, protože ADAC Motorwelt opakuje každý rok staré poučky, jak se má jezdit, co se má dělat s autem a kolem auta, aby čtenáři-řidiči na to nezapomněli. Časopis tak plní i jakousi školicí funkci.

ADAC vznikl před 101 lety coby pomocník cestou porouchaným motorovým vozidlům. Časem si nabídkou různých klubových výhod a pojistek – v čemž ho následovaly i další kluby – vytvořil relativně rozsáhlé spektrum služeb. Český pendant ÚAMK místo, aby západní autokluby v tom následoval, svěřil pojištění doplňkových služeb pojišťovnám, která pojišťují auta. To zákonitě zdražuje běžné pojistky, neb je v nich zahrnuto, a něco české pojišťovny nekryjí vůbec. Typickým příkladem je pojistka pro případ vyprošťování po nehodě. V Česku vyprošťují hasiči osoby a havarovaná vozidla zdarma, přesněji z paušálního příspěvku českých pojišťoven hasičskému sboru, vyjede-li Čech na Západ, není pro tento případ pojištěn a eventuální vyprošťování po nehodě musí zaplatit z vlastní kapsy (pokud nehodu nezavinil plně řidič jiného auta), což se lehce může vyšplhat do (deseti)tisícové výše v eurech. Právě takové dodatečné pojištění nabízejí za celkem mírný obolus západoevropské automobilové kluby a bývá spojené i s ubytováním a zpětným transportem nezraněné osádky vozu domů zdarma, pak i zraněného, propuštěného z nemocnice. Navíc obsahují i zpětný transport zraněného letecky sanitním letadlem, pokud místní nemocnice nemají standard nemocnic v domovském státě zaručující potřebnou péči. Hrazení pojišťovnami není omezené na auto takto pojištěného člena klubu, nýbrž i na jeho osobu řídící jiné vozidlo a jeho osádku.

Další příklad nedostatečné pojistné ochrany. České pojistky povinného ručení za provoz auta mají vylučovací klauzuli, že pojišťovny neplatí za škody způsobené vozidlem s řidičem pod vlivem alkoholu nebo drog. Tedy nekryjí případy, že půjčím vozidlo známému, kterému zkontroluji, zda má řidičské oprávnění, a on se pak někde opije a způsobí nehodu. České pojišťovny odmítnou hradit škody třetím osobám a nechají to na krku mně, coby majiteli vozidla. Ne tak v západní Evropě. Tam pojišťovny v plném rozsahu škody třetím osobám uhradí a požadují pak od opilého řidiče-viníka tzv. regres (obecně ze zavinění nehody hrubou nedbalostí), který podle zákona nesmí převýšit částku 10 000 euro.

Na těchto dvou příkladech je jasně vidět, že Češi nepatří svým uvažováním do západní Evropy, nýbrž do východní.