neděle 31. srpna 2014

K čemu měla betonová opevnění sloužit?



Tomáš Krystlík

Václav Junek zveřejnil v Našem směru článek o československém opevnění pod názvem Jak to bylo s československým „betonem“? (http://nassmer.blogspot.cz/2014/08/jak-to-bylo-sceskoslovenskym-betonem.html#more). Celkem čtivý článek, až na to, že vysvětlení jím podávaná v závěru článku, proč byla opevnění budována, podíváme-li se na ně podrobněji, neobstojí.

V inkriminovaném čase muselo být jasné, že prostě nestačí a ani nestihne posloužit účelu, jemuž údajně měla sloužit především.“ Ano, jenže existovaly okolnosti, které vnímání skutečnosti zkreslovaly. Většina generálů československé armády byla původním povoláním účetní nebo učitelé. Hlavním jejich kvalifikačním předpokladem bylo, že to byli zběhové z rakouské armády, tedy legionáři. Po válce byli vyškoleni válečnou školou ve Francii s vyučovacím jazykem pouze francouzským, aniž mnohdy francouzštinu dostatečně ovládali. Zkoušky skládat nemuseli, takže bylo jedno, zda přednáškám rozumějí nebo ne. Francouzská vojenská doktrína byla již tehdy zastaralá: statické vedení bojů s rozkazy pedantně rozepsanými až po čety. Opravdu vojensky vzdělaní důstojníci z rakouských vojenských škol byli z nové československé armády až na naprosté výjimky vyházeni, takže armádě veleli nejvyšší velitelé se znalostmi nejvýše poddůstojnickými. Ti rozhodli o výstavbě pevností a to proti vůli francouzských vojenských expertů, kteří jejich výstavbu neschválili.

„Opevnění mohlo sloužit jako prostředek k maximálnímu národnímu vzepjetí a posilování vůle národa k obraně za každou cenu.“ Omyl. Všichni Češi se spoléhali na uzavřené smlouvy, že spojenci v případě ohrožení přispěchají Československu neprodleně na pomoc. Páně Junkův důvod by platil jen tehdy, kdyby si Češi uvědomovali, že hlavní tíha vojenského střetu spočívá v podstatě výhradně na nich. Tak tomu nebylo.

„Československé pevnosti měly posílit vojenskou pomoc spojenců v pravou chvíli.“ Neměly. Měly pouze odstínit nepřátelské útoky vůči ustupující československé armádě do doby, než se vojska stáhnou na Slovensko a tam vyčkají akcí spojenců. Důkaz: Nejtěžší pevnosti se budovaly na slezských hranicích, protože se očekávaly útoky proti ustupující československé armádě ze Slezska (s anšlusem Rakouska plány výstavby nepočítaly), na severozápadě a jihozápadě se výhradně budovala lehká opevnění.

(Opevnění) „sice do značné míry posloužilo jako výrazný odstrašující moment, ale… nebylo ve svém celku v září 1938 schopno efektivní strategické obrany. A ještě dlouho nebyla žádná naděje, že tomu tak bude.“ Betonové pevnosti nikoho neodstrašily, zejména ne Německo. Kdyby tomu bylo opačně, tak by Německo mobilizovalo a rušilo československou mobilizaci, kde mohlo, aby snížilo případné své ztráty v nastávajícím vojenském střetu. A to neučinilo, ba ani nehlo prstem.

„Tohle všechno Dr. Edvard Beneš jistě dobře věděl.“ Mohl vědět, je však otázkou, zda to bral v úvahu. Jediné, o čem se dá dokázat, že vědět musel, bylo, že Francie na pomoc Československu nepřijde. Proto se pokusil pomocí jestřábů ve francouzské vládě vyvolat v září 1938 státní převrat ve Francii a výměnu vlády. O svržení Chamberlainovy vlády a jeho nahrazení Německu nepřátelským Churchillem, se snažil pomocí spolku Focus i ve Velké Británii. Objektivně posuzováno, chtěl kvůli českému útlaku percentuálně největší menšiny v Evropě zatáhnout Francouze, Brity i Rusy do evropské války. Nevyšlo mu to.

sobota 23. srpna 2014

Zase Češi něco nezvládají



Tomáš Krystlík

Redaktoři ČTK sesmolili článek www.ceskenoviny.cz/zpravy/v-nemocnicich-v-cesku-bylo-loni-jen-19-paliativnich-luzek/1114796, z něhož plyne, že s paliativní medicínou, odvětvím, které se věnuje potlačení pacientovy bolesti, je to v ČR velmi špatné.

Oni redaktoři snad ani netuší, že paliativní medicína nezasahuje pouze při onkologických diagnózách a v hospicích při posledních chvílích života, nýbrž její úkol začíná již například u chronických bolestí zad, které nelze běžnými medicínskými zásahy a prostředky odstranit. Čeští praktičtí lékaři, na rozdíl od tvrzení v dotyčném článku, by mohli onu paliativní péči zvládnout, našla-li by předtím specializovaná paliativní pracoviště vhodnou individuální směs prostředků a metod tišících bolest, jenže to bychom nesměli být v Česku s jeho restriktivními opiátovými zákony, které jejich aplikaci takřka znemožňují – kolik administrativních úkonů je v ČR třeba k předepsání opiátu? Dále by nesměla školská medicína opovrhovat metodami vybočujícími z jejího kánonu a blokovat jejich využití – typickým příkladem budiž akupunktura.

První, co člověka v západní Evropě překvapí, je snadnost s jakou praktičtí lékaři (rodinní, domácí, záchytní) mohou předepisovat a předepisují opiáty. Můj kamarád ve Vestfálsku trpící vytrvalými bolestmi trigleminu polyká opiáty, které mu předepisuje jeho rodinný lékař, přičemž pro policii má vystaven průkaz, že opiáty užívat musí, i když je za volantem. Další známá z Porúří má od domácího lékaře předepsané opiáty kvůli bolestem z artrózy kyčelního kloubu. Zbavení pacienta bolestí předchází v civilizovaných západoevropských společnostech vždy riziku zneužití opiátů. Představte si podobnou situaci v Česku s obyvatelstvem a státní správou svorně se vyžívajících v represích! Přitom Německo proti omamným látkám vystupuje jinak velmi přísně a důsledně.

Když je v celé ČR jen 19 (!) míst pro paliativní péči, tak v Německu jsou to specializovaná oddělení v nemocnicích, kde týmy odborníků, paliativních lékařů (existuje se vůbec taková specializace v ČR vystudovat?) zkouší najít správný mix látek (každý pacient reaguje na stejný preparát a stejné jeho množství jinou intenzitou) a metod, které konkrétního pacienta bolestí zbaví nebo je učiní alespoň snesitelnými.

I finanční prostředky na paliativní péči v ČR, které podle onoho článku chybějí, by se lehce našly. Stát, tedy ten, kdo nařizuje, co vše mají zákonné zdravotní pojišťovny (tedy ne soukromé, ale v Česku jsou jen zákonné) hradit, přidá do seznamu paliativní péči a je to vyřízené. Jenže to by nesměli být Češi Čechy, jejichž zažitým zvykem je vynalézat již vynalezené; jen, probůh, nepřevzít nějaké řešení z ciziny! A tak oněch 19 paliativních lůžek na deset milionů obyvatel je pro Česko nebetyčnou ostudou.

Přísně vzato, lze z této skutečnosti implikovat jen dva závěry: Buď je obyvatelstvo ČR natolik hloupé a domnívá se, že velkými bolestmi netrpí nikdy více než přibližně dva tucty lidí z deseti milionů obyvatel, nebo je jim utrpení bližních lhostejné. Máte snad jiné vysvětlení?


www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Zase-Cesi-neco-nezvladaji-331859

středa 20. srpna 2014

Mýtus o roku 1968



Tomáš Krystlík

V roce 1962 se Sovětský svaz rozhodl pro útočnou strategii Varšavského paktu vůči Západu, čímž neobyčejně vzrostla strategická úloha Československa sousedícího s Rakouskem a SRN. Jenže československý prezident Antonín Novotný požadavek rozmístit na území Československa jaderné zbraně a sovětské vojenské jednotky Rusům třikrát odmítl. A to navzdory tajné smlouvě o umístění nukleárních zbraní na území ČSR uzavřené ministry zahraničí SSSR a Československa v roce 1965. Po posledním jeho odmítnutí odletěl Brežněv z návštěvy Prahy do Bratislavy za Alexandrem Dubčekem, za s nejvyšší pravděpodobností vyškoleným a „spícím“ sovětským agentem, a s jeho přispěním pak SSSR zařídil Novotného vystřídání v čele KSČ. Účelem uvolnění cenzury po lednu 1968 bylo vyvolat vůči Novotnému tzv. hněv pracujícího lidu a dát mu volný průchod ve sdělovacích prostředcích, aby se usnadnilo jeho odvolání z funkce prezidenta, což KSČ formálně učinit nemohla. Jednou odvolanou cenzuru už pak nešlo bez použití represí znova nastolit.

Dubček, místo toho, aby poslouchal pokyny Brežněva, se nechal vést spolupracovníky, kteří moskevské plány chtěli zmařit, otálel se svým svolením k umístění sovětských vojsk. Následně prodlužovala svůj pobyt v Československu i sovětská armáda dlící tam na spojovacím vojenském cvičení Varšavské smlouvy, čekajíc, až si to Dubček rozmyslí. Ten k tomu nenašel odvahu, a tak sovětská armáda musela na pár týdnů zemi opustit.

Dubček nebyl schopen kontrolovat masy a média a Moskva s ním začala jednat jako s agentem, který selhal a svůj úkol nesplnil. Již v dubnu 1968 se československá rozvědka dověděla prostřednictvím svého agenta ve francouzské zpravodajské službě o sovětském plánu umístit své jednotky v Československu i bez československého souhlasu. Dubček byl o tom záměru neprodleně informován. V květnu v Moskvě Rusové Dubčekovi svůj požadavek upřesnili na 10 000 až 12 0000 vojáků Varšavského paktu na československém území. Saša byl přitom vždy pravý sovětčík oddaný Moskvě a kovaný bolševik – na 13. sjezdu KSČ v roce 1966 pronesl silně protizápadní řeč a dožadoval se „nepřetržité bolševizace“ KSČ v duchu Klementa Gottwalda, již před létem 1968 podepsal tajnou direktivu pro zřizování koncentračních táborů pro politické odpůrce KSČ. Kdyby nevtrhl do Československa v srpnu 1968 SSSR s vojsky zemí Varšavské smlouvy, postarala by se KSČ o likvidaci svých politických odpůrců sama, jen o několik měsíců později. Reformovat komunismus je stejně nemožné jako vyřešit kvadraturu kruhu.

15. 7. 1968 měl generál Václav Prchlík v československé televizi tiskovou konferenci, kde prohlásil, že dva týdny po skončení vojenských manévrů sovětské armády v Československu se některé jeho jednotky ještě na jeho území zdržují, a také poněkud překvapivě, že ve Varšavské smlouvě není zakotvena možnost umístit či ponechat vojenské jednotky na území druhých signatářských států. Československý tisk o vystoupení generála Prchlíka vůbec nereferoval. Prchlíka ale napadl tisk sovětský a Dubček dle přání Moskvy zrušil celé 8. oddělení ÚV KSČ s Prchlíkem v čele.

Pražské jaro 1968 bylo tedy jen doprovodným sledem událostí ke snaze umístit sovětská vojska v Československu, v podstatě jakousi kouřovou clonou. Kdyby Sovětský svaz neměl své jednotky v Československu, vyvolal by každý přesun vojenského kontingentu z SSSR na západní hranici Československa, potřebný pro plánovaný útok proti Západu, pozornost tajných služeb protivníka. Při dislokaci v Československu by přesuny sovětských vojsk a vojenského materiálu tam a zpět už nebudily větší pozornost.

Zdroj: Kalvoda, Josef: Z bojů o zítřek /1/, Moravia Publishing Inc, Toronto 1995

***

www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Mytus-o-roku-1968-331464

www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dubcek-byl-spici-rusky-agent-V-roce-1968-bylo-vse-jinak-rika-historik-331468

úterý 12. srpna 2014

Šiřitelé ruských dezinformací by měli více přemýšlet



Tomáš Krystlík

Jako příklad nechť poslouží článek Jiřího Bati o sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou: Němci nalezli v kabině MH 17 třicetimilimetrové otvory (www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jiri-Bata-Nemci-nalezli-v-kabine-MH-17-tricetimilimetrove-otvory-Z-rakety-zeme-vzduch-to-nebylo-330364).

Píše se v něm „Cockpit MH 017 byl zasažen ze dvou stran, jak vstupní tak výstupní otvory jsou na stejné straně!“ Z toho plyne, že letadlo bylo zasaženo z boku v podstatě proti sobě letícími ukrajinskými stíhačkami. Zázračně tedy zasáhly cíl letící kolmo k jejich dráze letu a tedy pohybující se zleva doprava nebo opačně rychlostí 250 m/s a při tomto krkolomném manévru se dalším zázrakem vzájemně nesestřelily! I kdyby se jim podařilo, bylo by letadlo zasaženo po podstatné délce trupu! Jenže autor, plukovník bývalé východoněmecké Nationale Volksarmee (NVA) Bernd Biedermann tvrdí a pan Baťa to bez jakékoliv vlastního přemýšlení přejímá, že byl zasažen jen cockpit. Už jen profesní minulost pana Biedermanna měla vzbudit u pana Bati ostražitost.

Dále pánové Biedermann a Baťa čtenářům tvrdí: „Kdyby bylo letadlo zasaženo zvenčí raketou, začalo by okamžitě hořet. Vedla by k tomu obrovská teplota vyvolaná třením, které generují střepiny pronikající trupem“, ale pomíjejí, že několik řádek výše je uvedeno: „SU 25 je vybaven 30mm kanónem GŠ-302 / AO-17A, s kotouči s 250 explodujícími náboji.“ Vstřel a exploze nábojů 30 mm ráže tedy podle nich na rozdíl od střepin hlavice BUK 11 nemají energii k vyvolání vysokých teplot potřebných k hoření? Ještě zajímavější je fakt, o němž se nezmiňují: Když náboje z leteckých kanónů v cockpitu explodovaly, jak to, že podle nich jsou „výstupní otvory 30mm ráže… méně pravidelně tvarované a jsou potrhané směrem ven“? Co je to za hloupost?

Antipropaganda počítá s tím, je na tom založena, že většina lidí, kterým je určena, příliš nepřemýšlí nebo nemá přístup k relevantním informacím. O to pozornější by měli být lidé typu Jiřího Bati, kteří dezinformace z antipropagandy přejímají a předávají další veřejnosti.



www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Krystlik-Siritele-ruskych-dezinformaci-by-meli-vice-premyslet-330451

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tomu-neverte-Historik-se-tvrde-oprel-do-zverejnene-verze-sestreleni-letadla-330529