Tomáš Krystlík
Opět dva markantní příklady. V Česku platí pro domácí
vozidla povinnost vozit s sebou mezinárodní zelenou kartu coby doklad o zaplacení
povinného ručení, protože pojišťovny nejsou s to včas ohlídat zaplacení
pojistného a dopravní inspektoráty neprodleně stáhnout pak vůz z provozu. Proč
tomu tak je, když na západ od Šumavy, v Německu to probíhá hladce a se
stoprocentní účinností?
První české pochybení, které sice samo o sobě jím není, ale následně
se vymstí, je placení pojišťovací prémie ročně k datu jejího uzavření bez
ohledu na kalendářní rok. To zesložiťuje pojišťovnám sledování neplatičů. V
Německu je termín splatnosti hned po uzavření smlouvy a pak vždy na přelomu
kalendářního roku. Od poloviny ledna je tudíž jasné, kdo zaplatil a kdo ne, což
se oznámí příslušným dopravním inspektorátům, které si předvolají majitele a
zneplatní mu registrační značky. To se děje vyškrábáním erbu okresu. Zaplatí-li
hříšník povinné ručení, přilepí mu na ně inspektorát nové nálepky se znakem
okresu a auto může zase jezdit. Tomu je v Česku zamezeno tím, že dopravní inspektoráty
nejsou s to zneplatňovat registrační značky - není mechanismus, jak je
zneplatnit - jen je zabavit a zničit. Po zaplacení pojistného se přidělí nové.
To však stojí všechny zbytečně peníze, protože značky musejí být nové. K tomu
přistupuje zcela zbytečně složitý výkon úředníků - nové přihlášení vozu - neomezující
se jen na přilepení samolepek s erbem okresu a jednoho kliknutí do počítače. Tak
tedy Čechům nezbývá nic jiného než kontrolovat namátkově zaplacení povinného
ručení při policejních kontrolách na silnici. To je velmi neefektivní činnost
pro Policii ČR. Kromě toho české pojišťovny horce těžce neplatiče zjišťují a
penalizují. Kdyby fungovaly pojišťovny ve vyhledávání neplatičů stoprocentně a dopravní
inspektoráty včas, nemusela by policie kontrolovat zelené karty!
Druhý příklad. Dopravní podnik hlavního města Prahy umožňuje
seniorům mezi 60 a 65 lety jezdit za poloviční jízdné, od 65 let zdarma. Jenže
první si musejí nechat vystavit průkazku s fotografií za 30 Kč, druzí kartu
Opencard a nechat si na ni nahrát (tuším za 170 Kč) jezdění zdarma, nebo si
nechat vystavit zdarma zvláštní papírovou tramvajenku, opět s podobiznou
(odlišnou od průkazky pro 60 až 65leté), aby od 70 let věku mohli všichni
jezdit zdarma, prokáží-li se nějakým dokladem totožnosti, že kterého vyplývá jejich
věk. Může mi někdo vysvětlit, který český blbec takový systém vymyslel? Nestačilo
by, kdyby cestující od 60 nebo od 65 let jen doložili svůj věk nějakým dokladem
totožnosti? Třešničkou na dortu, o které nevědí snad ani revizoři, že pro tyto výše
uvedené úlevy není podmínkou mít bydliště v Praze, ani v ČR, ba ani českou
státní příslušnost. Takže zahraniční turisté nad 70 let mohou po Praze jezdit
zdarma a prokazovat se třeba argentinským nebo australským pasem. Je-li jim od
60 do 69, mohou si, navštěvujíce Prahu častěji, si nechat vydat průkazky Dopravního
podniku hlavního města Prahy nebo Opencard.
Žádné komentáře:
Okomentovat