čtvrtek 10. července 2014

Nakolik má papá stát chránit obyvatelstvo?



Tomáš Krystlík

Otázka vyplynula z diskuse k blogspotu o německém zákazu řídit motorová vozidla bosky nebo s obuví s volnou patou, kdy diskutér z anglosaské země hájil zásadu, že státu do toho nic není, i když se tímto způsobem prodlužuje průměrná brzdná dráha minimálně o 31 %. Reagoval takto: „Je naprosto jedno co mel ridic za boty, jestli ze zpusobil havarii, a tim to konci! Nikdo nebude pitvat do nekonecna, zda ridicka mela menstrualni moment v dobe nehody a nebo sestipalcove podpatky na botach!“

V takovém případě pak pojišťovny vyplatí škody též z havarijního pojištění, náklady na to jdou však k tíži ostatním pojištěncům, kterým se pak zvýší pojistné prémie. Sice teoreticky vyšší svoboda lidského rozhodování, ovšem za cenu vyšších nákladů. Obdobně neregulovaný systém amerického zdravotního pojištění dohromady s přebujelou aplikací precedentů (zvykového práva) způsobuje, že je nejdražší na světě, aniž by byl po zprůměrování zdravotnických výkonů nejlepší na světě.

České pojišťovnictví při nedostatečné regulace ze strany státu, dělá z majitelů aut žebráky a Čechům je to lhostejné. Německé pojišťovny donucené státem vyplatí poškozeným z titulu povinného ručení vždy náhradu v plné výši, české jedině v případě, nebyl-li řidič, který nehodu zavinil, v okamžiku pojistné události pod vlivem omamných látek, alkoholu a měl-li řidičský průkaz příslušné kategorie. Jinak neuhradí vůbec nic. Stejně tak český stát nepředepisuje pojišťovnám dostatečné minimální krycí částku pro škody z povinného ručení.

Příklad. Půjčíte vůz známému, ten se opije, havaruje a způsobí škodu například 7 000 000 euro. Česká pojišťovna odmítne pojistné plnění s ohledem na vylučovací klauzuli. Kromě toho nelze na takovou výši škody auto u českých pojišťoven pojistit. Jako majitel vozidla pak musíte škodu uhradit sám. To se v Německu péčí státu stát nemůže, německé pojišťovny kryjí škody z povinného ručení vždy, i když nemá-li řidič řidičské oprávnění. Řídit vozidlo bez něj je ale v Německu trestný čin, v Česku pouze přestupek. Pojišťovny po regulaci škod pak mohou proti řidiči uplatnit tzv. regres, který je zákonem omezen do výše 10 000 euro.

Blahodárný vliv státu se projeví, je-li vhodně aplikován, i při ochraně obyvatelstva před zvůlí zdravotních pojišťoven a lékařů. Použijme opět německý příklad. Stát předepisuje, co mají zdravotní kasy hradit. Samozřejmě o tom nerozhodují úředníci, k tomu vytváří stát odborná grémia. Medikamenty jsou rozděleny podle diagnóz a účinných látek a zaneseny do seznamu léků, které se smějí předepisovat. A zdravotní pokladny to dokáží pravidelně, tj. každý měsíc u každého lékaře kontrolovat. I počet předepsaných tablet na diagnózu. Předepíše-li jich lékař více, dostane citelnou pokutu. Ne jako v Česku, kde každý lékař může předepisovat, co se mu zamane, jen s omezením své specializace. Pro zajímavost omezení specializací při předepisování medikamentů v Německu neplatí, protože do péče rodinného (záchytného, všeobecného) lékaře jste svěřeni s dalším léčením po návštěvě specialisty. Takže rodinný lékař vám klidně, je-li to třeba, předepisuje léky, které v ČR smí předepsat jen specialista, dokonce i opiáty. Zdravotní pojišťovny jsou schopny uhlídat, zda tak činí správně. Jde o jejich výdaje.

Jsou tedy regulační zásahy státu prospěšné nebo ne?

Žádné komentáře:

Okomentovat