pondělí 7. července 2014

Jak Češi zase něco chybně vymysleli



Tomáš Krystlík

Řeč bude o českých starobních důchodech. Po cinkání klíči byl systém změněn z korelace důchodu a výše výdělku za posledních pět nebo deset let (co bylo pro nastávajícího důchodce výhodnější) na nepřehledný systém koeficientů pro každý rok jinak vysokých, kterými se násobí roční příjmy počínaje rokem 1986, aby se vypočetl tzv. měsíční základ, který se násobí počtem pojištěných měsíců. Klasický příspěvkový systém v ČR dosud neexistuje. Do náhradní doby pojištění se započítávala vojenská služba, doba péče o dítě, ukončené studium coby příprava na zaměstnání – nejdříve nikoliv cizím státním příslušníkům, později i jim. Podmínkou pro vznik starobního důchodu bylo 25 pojištěných let nebo 10 let pro poměrný starobní důchod v méně než v poloviční výši.

V roce 2009 se vyškrtl zápočet dokončeného studia do pojištěných dob a bylo schváleno, že pro vznik nároku na důchod bude postupně přidáván ročně jeden rok k požadavku odpracovaných let, takže od roku 2019 bude nutno mít 35 odpracovaných let včetně náhradních dob. Nyní se důsledků hlouposti tvůrců zákona, poslanců a senátorů Parlamentu ČR začínají obávat úřady a instituce, protože podle jejich odhadů nebudou mít mnozí v době splnění věkové kritéria pro vznik důchodu odpracováno 35 let, tedy na důchod nedosáhnou.

Pro kontrast uveďme dva příklady. Ve SRN stačí pro vznik nároku na starobní důchod celkově pět let pojištění (60 měsíců) nebo náhradních dob (péče o dítě, vojenská služba, studium se započítává jen dokončené vysokoškolské a to jen třemi roky). V Austrálii pro vznik starobního důchodu musíte být v okamžiku vzniku nároku na něj v zemi usedlý, ale nemusíte odpracovat ani jediný den, ani mít australské občanství. Důchod je však pro každého stejně vysoký, snižuje se od určité výše majetku, do které se nezapočítává dům, kde důchodce bydlí, jeho auto, postupně až na nulu. Množství českých tzv. penzionářů se stěhovalo po své šedesátce do Austrálie, aby si tam vyseděli trvalý pobyt a počkali si na australský důchod v 65 letech věku. Australské úřady, protože jich bylo relativně hodně a zatěžovali státní kasu, je po čase vyzvaly, aby jim oznámili výši svého českého důchodu. Ti to po česku většinou ignorovali a tak si začaly australské úřady dopisovat s Českou správou sociálního zabezpečení, která jim výši důchodů českých penzionářů (místní český výraz pro takové české vychcánky) poskytla. O český důchod byl všem penzionářům snížen důchod australský.

Praktická rada pro ty, kteří se chystají na práci do zahraničí a vystavují se tak potenciálnímu nebezpečí, že jim budou chybět odpracovaná léta pro splnění podmínek pro přiznání českého důchodu. Pokud víte, kde byste chtěli pracovat, tak si otevřete website Ministerstva zahraničí ČR s výčtem platných bilaterálních mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení a vyhledejte si, pokud byla uzavřena, smlouvu mezi ČR a státem, kde hodláte pracovat. V textu smlouvy si najděte paragraf o zápočtu let odpracovaných v jednom státě do důchodového systému ve státě druhém v případě, že člověk nemá ve státě druhém dostatek odpracovaných let. Praktický dopad. Kdo dělal třeba pár měsíců kolem roku 1968 v Německu, může si na základě oné smlouvy požádat o německý důchod, splňuje-li německé věkové kritérium, které se nyní postupně posouvá ze 65 na 67 let. Odpracovaná léta v Česku mu pomohou splnit německou podmínku pěti pojištěných let (odpracovaná léta v ČR nemají však vliv na výši německého důchodu, jen umožní vznik nároku na něj – v Německu je příspěvkový systém bez minimální výše důchodu, takže důchod může činit i jen několik euro). Obdobně je tomu v Rakousku a dalších zemích, se kterými má ČR smlouvu. Samozřejmě nesmí jít o práci načerno.

Z toho plyne, že za prací by se nemělo putovat do států mimo EU a navíc takových, které nemají uzavřenu s ČR smlouvu o sociálním zabezpečení, protože tam odpracovaná doba nebude započtena do požadovaných 35 pojištěných let pro vznik českého starobního důchodu. Strašení nevzdělaných žurnalistů v médiích, že státní důchody nebudou v době odchodu do důchodu existovat, jsou plané. I kdyby došlo k totálnímu zhroucení státu a jeho zmizení z mapy, nemůže si nástupnický stát dovolit nevyplácet důchody, protože by tím důchodce přesunul do kategorie sociálně potřebných, o které by se musel tak jako tak starat a to za vyšších nákladů. Zcela zhroutit se však mohou fondy pro dobrovolné důchodové (při)pojištění. V Česku, protože v západní Evropě mají proti této eventualitě zpravidla vytvořeny zákonné zábrany.



 

Žádné komentáře:

Okomentovat