Mýty o nekvalitních potravinách ze Západu

Tomáš Krystlík

Nepravdy, že potraviny ze západní Evropy prodávané v České republice jsou mizerné nebo horší kvality než české, šíří sdělovací prostředky, novináři a různé zemědělské svazy, takže většina obyvatelstva tomu věří. Vše je umocněno masivní propagandou českých výrobků v podobě českých vlaječek na štítcích u zboží a výzvami ke koupi údajně kvalitnějších českých potravin. Současně je rozšířena také představa, že ČR je jakousi popelnicí západní Evropy, že to, co by se tam neprodalo, Češi zkonzumují.

Nesnažme se vyvracet tato tvrzení, podívejme se na to z perspektivy českých nákupních preferencí, byť stravovací zvyklosti navzdory tomu, že hrají klíčovou roli, se obvykle s dováženými potravinami do souvislosti nedávají. Ale již Martin Luther věděl, že „er frisst wie ein Böhme und säuft wie ein Deutscher" (žere jako Čech a chlastá jako Němec). I dnes je rozpoznatelné, že obyvatelstvo Česka upřednostňuje množství jídla před kvalitou, což vede k nakupování levných až nejlevnějších potravin a to i v případech, že na dražší má kupující dostatek peněz. Obchodní řetězce se českým nakupovacím zvyklostem přizpůsobily a gros jejich zboží pochází z oné nejnižší kvalitativní skupiny, zatímco kvalitní potraviny, zákonitě dražší, se z prodávaného sortimentu pro menší odbyt a také, aby si prodejci nepřidělávali práci, vyřazují. Koupí-li si někdo gothajský salám nebo salám Junior za cca 60 Kč/kg, musí přitom vědět, že začíná-li cena za kilogram masa kolem stokoruny, k čemuž přistupují náklady na zpracování, za koření a podobně, může v oněch salámech očekávat pouze velmi nekvalitní ingredience.

Dalším oblíbeným českým bludem je tvrzení o podřadných polských potravinách. Na rozdíl od Česka má Polsko kvalitní potraviny, jenže na export do Česka Poláci vyrobí podle požadavku českých řetězců výrobky příslušně levné, tedy málo kvalitní. Je to vidět třeba na nabídce polských sýrů v jednom českém řetězci: na jedné straně dobré a drahé polské sýry a hned vedle v regálu zcela nejlevnější stejné provenience.

Obdobně, ale zřídka, si české řetězce vynutí totéž i na západních výrobcích. Příkladem budiž párky – tradičně jsou známy vídeňské, frankfurtské a debrecínské. K nim přibyly v Česku od německého výrobce relativně nedávno párky, o kterých nikdo nikdy v zemi jejich původu nic neslyšel: stuttgartské. Důvod je hned patrný, prostudujeme-li si jejich složení na etiketě. Zatímco tradiční párky obsahují (alespoň v Německu) téměř 100 % masa, stuttgartské ho mají jen přes 80 %, což je hlavní účel jejich výroby, nižší cena. Ovšem i nižší kvalita. Zde mají zastánci teorie, že by se takový výrobek nesměl v Německu vyrábět a prodávat, kupodivu pravdu, protože tam dodnes platí stařičký potravinářský zákon, že salámy a vuřty smějí obsahovat pouze maso, sůl a koření.

Je nutné ale poznamenat, že jeden západní výrobce sám od sebe záměrně snížil kvalitu svého výrobku dodávaného pro český trh. U zmrzliny Magnum prodávané v ČR byl oproti západní Evropě ve dvou krocích razantně snížen podíl smetany, tedy kravského tuku, který byl nahrazen tukem levnějším, rostlinným, protože Češi nebyli ve spotřebitelských ochutnávacích testech schopni rozdíl rozpoznat. Obdobný případ, ale pravděpodobně již dle požadavku řetězců, je šlehačka ve spreji. Ta se běžně prodává v ČR jen se 17 % kravského tuku, na Západě s 30 až 33 %

Dalších příkladů je přehršel, každý si je může nalézt sám, jen nesmí sednout na lep nepravdivým blábolům o skvělých a kvalitních českých potravinách.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Myty-o-nekvalitnich-potravinach-ze-Zapadu-316842