Neuvěřitelně zpackaný akt odboje

Tomáš Krystlík

Čtenář mých blogových pojednání Peter Paul 26. 03. mj. napsal: „Kdyby Beneš přes odpor vlastních lidí neposlal zavraždit Heydricha, tak by nebylo Lidic, škoda každého života.“ Ano, škoda! Motivy, které k tomu Beneše vedly, se dodnes tají, protože Beneš po válce prohlásil, že o přípravě atentátu nic nevěděl a František Moravec převzal jeho díl viny dobrovolně na sebe. Důvod? „Statečný“ Beneš se bál, že lid mu bude vyčítat oběti následujícího teroru. Inu, opět se projevilo psychické strádání z dětství, kdy mu myšlenky na kněžský seminář vyháněli z hlavy jeho starší bratři bičem. Podívejme se tedy na důvody, které Beneše k atentátu vedly.

Britové Benešově prozatímní československé vládě v Londýně předkládali úspěchy, jichž dosáhla podzemní hnutí v okupovaných zemích coby příspěvky ke společnému válečnému úsilí. V jejich pravidelných přehledech byl protektorát vždy(!) až ke konci každého seznamu akcí. Pro Edvarda Beneše bylo, podle svědectví šéfa zpravodajské služby Františka Moravce, „trpké, že český lid nedokázal vytvořit silně aktivně bojující podzemní hnutí jako Francouzi, zejména na Francii velmi žárlil“. Beneš tedy navrhl plukovníku Františku Moravcovi, že se musí udělat něco okázalého, nějaký atentát, který zvrátí onen zapšklý klid ve vlasti. „Klíčovou myšlenkou operace Heydrich bylo vyvolat dojem, že Heydrich byl popraven lidem doma, jenž nemohl déle snášet jeho hrůzovládu“.

Beneše velmi znepokojoval dobrý vztah Heydricha s Čechy. Předpokládal, že atentát na Heydricha přinese konec dobrému poměru mezi Čechy a Němci v protektorátu a že represálie, které Němci nepochybně vyvinou, vyvolá mezi Čechy odpor a odboj. Počítal s minimálně s 50 tisíci mrtvými následkem německého teroru. Benešův záměr, že atentát podnítí Čechy k odboji, ale zcela selhal. Frank tomu zabránil. Odvetu spočívající v okamžité popravě alespoň 10 tisíců Čechů dokázal u Hitlera zvrátit 28. 5. nejdříve telefonicky a pak osobní intervencí. Tvrdil Hitlerovi, že on i všichni jeho spolupracovníci se „shodují na tom, že v případě atentátu jde o ojedinělý čin zinscenovaný nepřítelem, nikoli o akt velkého povstaleckého nebo odbojového hnutí zakotveného v českém národě". Masové zatýkání a masové exekuce by naopak jen daly zapravdu zahraniční propagandě, „která hovoří o velikém odbojovém hnutí opírajícím se o veškeré české obyvatelstvo". Navíc „50 až 100 tisíc lidí, rodinní příslušníci zatčených, by bylo fakticky vehnáno do první frontové linie v boji proti nám a dobrovolně bychom se zbavili velmi cenných politických sil a ochromili bychom anebo nechali nevyužitu spolupráci s těmi, kdož se nám dnes nabízejí k pozitivní práci. " S ohledem na tyto argumenty Hitler svůj rozkaz zastřelit 10 000 Čechů odvolal. Frank navrhl „okamžitou exekuci všech podezřelých z atentátu nebo z toho, že mu napomáhali anebo o něm věděli, včetně jejich rodin, avšak žádné masové zatýkání a masové exekuce rukojmí“. I tento Frankův návrh Hitler schválil. 15. 6. 1942 obdržel K. H. Frank Himmlerovým prostřednictvím další Hitlerův rozkaz, aby bylo zastřeleno 30 000 politicky podezřelých Čechů. Jak se Frankovi podařilo tento Hitlerův rozkaz obejít, není známo.

Nejpravděpodobnějším důvodem atentátu byla Benešova obava, že by při eventuální německé nabídce na uzavření míru protektorát zůstal součástí německé říše a on by neměl kam dosednout na prezidentský stolec. V depeši z 15. 5. 1942 národnímu odboji to sděluje víceméně jasně: „Prorazí-li (Němci) až na Kavkaz, bylo by to vážné... V tom případě bych čekal ze strany Německa na návrhy na nerozhodný mír... jsou však dnešní poměry v protektorátu... tj. spolupráce s Němci, Hácha... protektorátní vláda... jsou velkým zatížením, ne-li velkým nebezpečím. V takové situaci by mohla také u nás být žádoucí nebo nezbytná akce násilná, sabotáže, manifestace. Bylo by to mezinárodně pro osud národa pro případ nějakých takových jednání buď ulehčením, nebo dokonce záchranou, i kdyby to stálo velké oběti“.

Celá akce k usmrcení Heydricha byla vedena diletantsky. Vybraní atentátníci, Jan Kubiš s Jozefem Gabčíkem, místo aby se věnovali atentátu a jeho přípravě, naváděli na pokyn z Londýna spojenecké bombardéry na Škodovy závody v Plzni tím, že ve směru letu před Plzní a za ní zapálili po jedné stodole (seníku), čímž exilový odboj velmi riskoval a vystavil je enormnímu nebezpečí odhalení. Bombardování nenapáchalo téměř žádné škody, z několika vln bombardérů zahlédl ohně pouze jeden pilot, ostatní osádky shodily bomby naslepo. Kvůli naprostému fiasku akce se Heydrich domníval, že bombardování bylo pouze zastíracím manévrem jak odvést pozornost gestapa od seskoku parašutistů na jiném místě. Příčinou nasazení Gabčíka s Kubišem při bombardování Plzně bylo, že nikdo z domácího odboje nechtěl podstoupit riziko při navádění letadel na cíl.

V kostele sv. Cyrila a Metoděje zahynulo sedm parašutistů. Údajně jim tento úkryt přikázal velitel všech vysazených britských parašutistů v protektorátu npor. Alfréd Bartoš. Zůstává otázkou, proč se shlukovali, vždyť u diverzních akcí je základní poučkou se nespojovat, protože se tím enormně zvyšuje možnost vyzrazení a pochytání. Proč část z nich zvolila za úkryt dokonalou past, kryptu v podzemí s jediným východem, ze které nebylo úniku, se už nedovíme. Možná vysvětlení jejich soustředění v kostele: buď nedostatkem psychické odolnosti vlivem nekvalitního výcviku v přežívání v podstatě nepřátelském území, nebo se už neměli kam uchýlit, nebo je tam vylákalo gestapo. Poslední je pouze hypotézou vycházející z faktu, že gestapo navedeno Čurdovou výpovědí nalezlo v pardubickém bytě manželů Hany a Václava Krupkových, kde se předtím Alfréd Bartoš skrýval, jeho celý archiv včetně asi 50 listů strojopisu depeší odeslaných do Londýna a z něj přijatých včetně smluvených hesel(!), kterými se vysazení parašutisté budou hlásit, a sloužícími pro verifikaci výzvy k setkání se na určitém místě.

Benešův záměr vyšel. Zajistil mu ohlas u spojeneckých vlád a vytvořil zdánlivě kýžený zvrat v nečinnosti v protektorátu. Atentát ale realizovali příslušníci zahraniční, de facto britské armády, nikoliv český domácí odboj, jenž před atentátem z obav před následujícími represáliemi naléhavě varoval a byl zásadně proti. Beneš elegantně zabil více much jednou ranou a smazal špatný dojem z české domácí nečinnosti. Předem zakalkuloval do svého plánu desetitisíce předpokládaných obětí pozdějších represí, čím více by jich bylo, tím pro jeho plány lépe.