Čeští žurnalističtí pitomci si vymýšlejí

Tomáš Krystlík

Dezinformaci MF Dnes převzaly beze všeho Parlamentní listy www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Komentatorka-vytahla-alarmujici-studii-Jak-nemecke-nemocnice-ziskavaji-penize-301342.

Německé zdravotní pojišťovny platí nemocnicím za dny strávené pacientem v nemocnici (kolem 200 až 300 EUR/den) a úhrada není závislá od eventuální operace nebo typu operace. Ke každé operaci jsou přiřazeny nemocenskými kasami dny strávené pacientem v nemocnici. Existují dvě výjimky: endoprotézy a kardiostimulátory, které se zúčtovávají extra. Zbytečné operace zmíněné v článku MFD tedy přispívají do rozpočtu nemocnic pouze ovlivněním vytíženosti lůžek, nikoliv operacemi samými z důvodu, že přinášejí více peněz než prosté pobývání pacienta na lůžku. Tvrzení, že „nejvíce peněz nesou (nemocnici) chirurgické zákroky“ ve srovnání s léčením na lůžku bez chirurgického zásahu  je nepravdivé.

Nejhorší na tom je, že to prošlo přes dva na sobě nezávislé šéfredaktory, aniž jediný v tom rozpoznal nepravdu. Když čeští novináři jsou nevzdělaní…


Doplnění (26. 01. 2014)

V Německu velká část, někdy i většina operujících lékařů nepatří k nemocnici, nejsou jejími zaměstnanci. Docházejí na operace svých pacientů ze svých odborných ordinací (obvykle mají ve své praxi vyhrazen jeden den nebo alespoň půlden v týdnu na operace a praxi zavřenou), nemocnice jim přistaví sál, sestry, anesteziologa, oni pak po operaci docházejí denně za pacienty a léči je - sami. Dochází většinou za nimi o poledních ordinačních pauzách, nebo po ordinačních hodinách. Jinak o ně pečují nemocniční sestry, v naléhavých případech i staniční lékaři. To je umožněno německým systémem, kde nejsou vizity. Nemocnice inkasuje za pacienta a den paušál, který kryje i náklady operace (bez oněch dvou výjimek). Místo toho, aby si nechala celý obnos, musí docházejícímu operujícímu lékaři zaplatit. Tedy je pro nemocnici výhodnější pokud možno neoperovat, protože to nese vyšší zisk. Počet ne zcela nutných operací zvyšují tedy hlavně docházející lékaři.

 

Nejen Češi falšují výsledky soutěží

Tomáš Krystlík

(Napsáno též k potěšení srdéček českých národovců.)

Německý automobilový klub ADAC s 19 miliony členů udílí každoročně ceny Žlutý anděl za nejlepší auto podle hlasování čtenářů, někdy podle objektivních kritérií a rozhodnutí odborné poroty, letos v devíti kategoriích: Nejoblíbenější auto, Nejkvalitnější auto, Rodinný vůz, Nejoblíbenější značka, Auto do města, Cestovní limuzína, Osobitost, Úsporné auto, Inovace a životní prostředí. Stalo se 16. ledna 2014, ale týž den se provalil podvod, o kterém první referoval deník Süddeutsche Zeitung. V kategorii Nejoblíbenější auto podle oficiálních údajů ADAC měl zvítězit VW Golf, pro který údajně hlasovalo 34 299 čtenářů, ve skutečnosti však jen 3409 (http://www.t-online.de/auto/news/id_67485040/adac-gesteht-auch-vorjahresergebnisse-des-gelben-engel-manipuliert-.html, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/259093-nemecky-autoklub-adac-leta-manipuloval-vysledky/). Šéf odboru pro komunikaci v ADAC Michael Ramstetter dostal výpověď, automobilový klub se zavázal napříště udělovat ceny pod notářským dohledem. Přímo se nabízí vysvětlení, že Ramstetter tak nečinil bez postranního úmyslu, že se mu nebo i ADAC koncern Volkswagen za to nějakým způsobem odměňoval – anketa běží již několik let. Toto podezření sílí, vzpomeneme-li minulých případů doputovavších k veřejnosti prostřednictvím článků v klubovém časopisu ADAC Motorwelt.

Od doby asi před 12 lety, kdy v ADAC Motorweltu testovali ve srovnávacím testu auta Opel Astra, VW Golf a Citroën Xsara ve třech časopiseckých pokračováních, se francouzská auta až na naprosté výjimky s německými neporovnávají a i testy nejsou již tak podrobné. Proč? Po dvou pokračováních byla v čele srovnávacího testu Xsara dost citelně před oběma německými auty. Inu, muselo se nějak zařídit, aby nevyhrálo francouzské auto a využila se k tomu jeho specialita, vychylovací zadní náprava. Ta se v zatáčce vychyluje o pět stupňů, čímž se zkracuje zatáčení, omezuje (teoreticky) opotřebovávání zadních pneumatik a nakonec se zvyšuje i stabilita vozu v zatáčkách při mizerné adhezi. Testéři-redaktoři ADAC však prohlásili, že je to velmi nebezpečný prvek, na který si řidič musí pracně navykat, a bylo to: v testu zvítězil VW Golf. Najel jsem na Xsaře několik tisíc kilometrů a mohu dosvědčit, že vychylovací náprava nijak sezení vozu, konkrétně i v zatáčkách na ujetém sněhu, nezhoršovala. Zda nezlepšovala, nebylo možné posoudit. Od té doby ADAC omezila srovnávací testy, a když testuje německý vůz ve srovnání s jinými, tak jeho konkurentem nesmí být francouzský, ledaže by to byl vůz firmy Renault nižší nebo neobvyklé kategorie, např. van. Ve srovnávacím testu francouzských a jiných vanů je navíc nápadné, že německé výrobky v nich nejsou zastoupeny vany z koncernu VW. Když bylo potřeba v testu srovnat Citroën C5, byl mu soupeřem ne VW Passat nebo Ford Mondeo, nýbrž Renault Laguna. Na trhu je již tři roky druhá vývojová varianta Citroën C4 ale zcela bez otestování ADAC. I redaktorům klubového časopisu ADAC Motorwelt to připadalo nevhodné a tak nechali přeložit a otiskli místo testu zkušenosti s užíváním C4 svými kolegy z dánského motoristického časopisu.

Že něco s německým hodnocením aut nesouhlasí, dokázal před více než desetiletím další automobilistický časopis AutoBild. Najal si firmu z USA specializující se na ankety v oblasti automobilů a nechal ji zjišťovat u majitelů aut v Německlu podle více než desítky kritérií, které auto by si po zkušenosti se současným koupili příště nebo alespoň od kterého výrobce. Kritéria spokojenosti se rozprostírala od kvality autooprav smluvními opravnami, rychlosti dodávání náhradních dílů, přes poruchovost, jízdní vlastnosti vozu, vnitřní prostor, hluk, spotřebu atd. atp. A ejhle! Škoda Octavia se tehdy umístila na 28. místě ještě před prvním mercedesem a nejprodávanější německý vůz VW Golf obsadil pozici 99. Na 101. místě se umístil druhý tehdy nejprodávanější vůz Opel Astra. Výsledky nikdo neinterpretoval.

I další věci se snažil ADAC Motorwelt takzvaně zamést pod koberec. Například nikdy nezveřejnil test firmy Michelin, ba ani se slůvkem nezmínil, že letní pneumatiky všech výrobců začínají být značně horší než zimní co do brzdné dráhy na suché vozovce již při teplotách kolem +10°C a nižších. Srovnávací test nejběžnějšího levného typu pneumatiky s pneumatikami vyhlášených výrobců s označením Eco nebo Energy, tj. snižujícími spotřebu aut svým nižším valivým odporem, který ukázal, že mají znatelně delší brzdnou dráhu za všech podmínek než neobyčejnější (a levná) pneumatika, byl sice jednou jedinkrát v ADAC Motorweltu zveřejněn, aby už nikdy v následujících létech nebylo tohoto jevu vzpomenuto. To je zvláštní, protože ADAC Motorwelt opakuje každý rok staré poučky, jak se má jezdit, co se má dělat s autem a kolem auta, aby čtenáři-řidiči na to nezapomněli. Časopis tak plní i jakousi školicí funkci.

ADAC vznikl před 101 lety coby pomocník cestou porouchaným motorovým vozidlům. Časem si nabídkou různých klubových výhod a pojistek – v čemž ho následovaly i další kluby – vytvořil relativně rozsáhlé spektrum služeb. Český pendant ÚAMK místo, aby západní autokluby v tom následoval, svěřil pojištění doplňkových služeb pojišťovnám, která pojišťují auta. To zákonitě zdražuje běžné pojistky, neb je v nich zahrnuto, a něco české pojišťovny nekryjí vůbec. Typickým příkladem je pojistka pro případ vyprošťování po nehodě. V Česku vyprošťují hasiči osoby a havarovaná vozidla zdarma, přesněji z paušálního příspěvku českých pojišťoven hasičskému sboru, vyjede-li Čech na Západ, není pro tento případ pojištěn a eventuální vyprošťování po nehodě musí zaplatit z vlastní kapsy (pokud nehodu nezavinil plně řidič jiného auta), což se lehce může vyšplhat do (deseti)tisícové výše v eurech. Právě takové dodatečné pojištění nabízejí za celkem mírný obolus západoevropské automobilové kluby a bývá spojené i s ubytováním a zpětným transportem nezraněné osádky vozu domů zdarma, pak i zraněného, propuštěného z nemocnice. Navíc obsahují i zpětný transport zraněného letecky sanitním letadlem, pokud místní nemocnice nemají standard nemocnic v domovském státě zaručující potřebnou péči. Hrazení pojišťovnami není omezené na auto takto pojištěného člena klubu, nýbrž i na jeho osobu řídící jiné vozidlo a jeho osádku.

Další příklad nedostatečné pojistné ochrany. České pojistky povinného ručení za provoz auta mají vylučovací klauzuli, že pojišťovny neplatí za škody způsobené vozidlem s řidičem pod vlivem alkoholu nebo drog. Tedy nekryjí případy, že půjčím vozidlo známému, kterému zkontroluji, zda má řidičské oprávnění, a on se pak někde opije a způsobí nehodu. České pojišťovny odmítnou hradit škody třetím osobám a nechají to na krku mně, coby majiteli vozidla. Ne tak v západní Evropě. Tam pojišťovny v plném rozsahu škody třetím osobám uhradí a požadují pak od opilého řidiče-viníka tzv. regres (obecně ze zavinění nehody hrubou nedbalostí), který podle zákona nesmí převýšit částku 10 000 euro.

Na těchto dvou příkladech je jasně vidět, že Češi nepatří svým uvažováním do západní Evropy, nýbrž do východní.

Policejní pitomci opět střílejí jako na Divokém východě

Tomáš Krystlík

V Praze před úřadem vlády nezastavil osobní vůz policajtům. Ti se ho jali pronásledovat, jelo se po dálnici do Plzně i 200km rychlostí (k čemu byly policii ony superrychlé VW-passaty se 250 km/h?), dvě policejní auta se srazila a zůstala nepojízdná (čeští policajti nedovedou jezdit vysokou rychlostí), za peníze daňových poplatníků byl zapojen i vrtulník, střílelo se. Měl snad vrtulník pronásledované auto zlikvidovat střelami vzduch-země? Řidič dopaden v Plzni péčí střílejících hrdinů Policie ČR, až se jim od bambitek kouřilo, s prostřeleným krkem, operován www.lidovky.cz/policie-pronasledovala-ujizdejici-auto-z-prahy-az-do-plzne-po2-/zpravy-domov.aspx?c=A140111_192557_ln_domov_hm

Daňový poplatník by se nyní měl ptát své vlády: Co bylo z hlediska obyvatel Česka hlediska přínosnější? Nechat ho jet, protože když ho nebudu pronásledovat, tak po čase klidně někde zastaví, nebo zdemolovat dvě policejní auta, vyplýtvat peníze za nasazení zcela zbytečné helikoptéry, způsobit ujíždějícímu těžké zranění a přitom potenciálně ohrozit všechny ostatní na trase pronásledování? Jestliže lucemburská zdravotní pojišťovna dotyčného řidiče bude zkoumat zavinění „úrazu“ řidiče, což s jistotou učiní, tak zaplatí veškerou léčbu a pracovní neschopnost dotyčného řidiče český stát, tedy daňoví poplatníci, neboť již nyní je evidentní, že policejní akce byla neadekvátní.

Být ministrem vnitra, tak bych všechny zúčastněné policajty svlékl z uniformy a demitoval bych do posouzení své viny z titulu jejich nejvyššího nadřízeného.

Nová navrhovaná česká vláda i se svým poradenským zázemím jsou samí hlupáci

Tomáš Krystlík

Tiskem proběhla zpráva o záměru nové vládní koalice zdanit zabavovat lidem majetky, na které si nemohli vydělat; např. http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-61527040-sef-danaru-vime-o-podezrelem-majetku-ale-nemuzeme-na-nej.

Takový návrh je v českém státě známém nedostupností práva cosi děsivého – zbytnělý nástroj moci státu-vladaře nad svými poddanými. Znelíbíš-li se státu, zabavíme Ti majetek! To však je již běžná státní praxe i bez litery onoho nově připravovaného zákonného opatření, viz obstavení účtů vydavatelství guidemedia etc a pana Lukáše Beera za vydání knihy Hitlerových projevů.

Vládní koalice slibuje zabavovat lidem statky, na které si nevydělali, a to cestou nové 100% daně na majetek, u kterého dotyčný neprokáže původ finančních prostředků k jeho nabytí. Tedy každý, kdo se znelíbí českému státu nebo nositelům státní moci, ho bude zbaven. Ať se pak pokusí ho ve státě s veleznámou nedostupností práva vydobýt zpět!

Jsem jen zvědav, jak si potom v praxi berní úřady poradí se změtí různých soukromých zápůjček, směnek, hypoték, bydlišť mimo ČR a podobně, když je o nich známo, že jejich úředníci nejsou schopni kontrolovat velké podniky a jediné, na které si troufnou, rozuměj: jsou schopni svými intelektovými schopnostmi zkontrolovat, jsou pouze drobní živnostníci a malé firmy.

Symptomy hlouposti českých žurnalistů, nýbrž i berňáků vyhřezly již v cause Gérarda Depardieu, francouzského herce, který se stal ruským občanem, aby unikl daňové povinnosti ve Francii. Česká média s úsměškem referovala, jak se mu podařilo obejít francouzský daňový systém, a nikdo kompetentní z české daňové zprávy tento daňový problém obyvatelstvu Česka nepřiblížil. Činím tedy já.

V EU, tedy i ve Francii, ČR a podobně, se daní podle následujícího systému. Občanství dotyčného v tom nehraje žádnou roli. Zjišťuje se, ve kterém státě se plátce daně zdržuje po alespoň 184 dní v roce. Tam pak také své příjmy z celého světa, pokud nepodléhají relativně nečetným výjimkám daným dvojstrannými mezinárodními smlouvami o zábraně dvojího zdanění, zdaní. Pokud pobyt 184 a více dní v roce není splněn, zjišťuje se, v kterém státě, tráví nejvíce času (aby v něm pak danil). Dá se předpokládat, že Depardieu nejvíce dní z roku pobývá, byť jako ruský státní příslušník, ve Francii, kde natáčí filmy, hraje. Česká média a daňová správa měly v této souvislosti sdělit obyvatelstvu, že ruské občanství mu je za těchto podmínek k ničemu. Neučinily tak.

Zpět k úmyslům nové koaliční vlády. Opatřím si bydliště ještě ve dvou cizích státech - EU nezná pojem trvalého bydliště – to je český (a slovenský) nesmyslný vynález – a budu tvrdit, že v jednom z nich trávím delší dobu než v ČR. Tím se dostanu z dosahu českého berňáku. Jenže to se nevztahuje na přiznávání daní v minulých letech. Kdo byl chytřejší, přešel již dávno na tuto metodu – smlouva o zábraně dvojího zdanění např. mezi BRD a ČSSR, která tyto záležitosti definuje, je podepsána ještě Bohumilem Chňoupkem za reálného socialismu. Stačí číst a chápat psané.

Nevěřím, že české daňové úřady jsou schopné jako německé, aby jako v případě jednoho známého německého tenisty, podnikly pátrání v Monte Carlu, zda dotyčný ve svém bydlu strávil většinu roku, aby se vyhl (vyšší) daňové povinnosti v Německu. Dokázali mu na základě spotřeby elektrické energie a účtů za telefonáty opak. Nebo si myslíte, že by zvládl český berňák něco podobného?

Horší věc je, že si tyto okolnosti čeští politici neuvědomují, ba ani si v tom nezjednali jasno. Nezbývá než uzavřít, že žurnalisté a vysocí politici nové vládní koalice jsou hlupáci. A české obyvatelstvo, protože se dodnes neobjevil v médiích blozích článek s podobným tématem, taktéž.

Chybně vycvičená policie ČR si zase hrála na kovboje

Tomáš Krystlík

Z článku www.ceskenoviny.cz/zpravy/policie-postrelila-muze-v-aute-ktery-na-jejich-pokyn-nezastavil/1026721 to vyplývá zcela jasně. Zastřílela si, aniž věděla, proč jim dotyčný nechtěl zastavit. Údajně na ně řidič najížděl, ovšem, na tom se mohou policajti mezi sebou následně domluvit.

Tedy mějme tento hypotetický případ: Jedu, z nějakého důvodu nezastavím českým policajtům, třeba si nejsem jist, zda jsou praví, a oni mě za to postřelí nebo zastřelí. Třeba jsem Čech z Republiky Jižní Afrika, abychom uvedli příklad.

Kde to jsme? Nejsou čeští policajti schopni místo střílení zorganizovat silniční uzávěru o pár kilometrů dál nebo dokonce takového řidiče po zvážení kladů a záporů různých řešení nechat ujet? Když použijí zbraň a zastřelí ho nebo ho odkáží do nehybnosti na invalidním vozíku, kde je odůvodnitelný přínos pro společnost? I kdyby byl vrah, tak se to nevyplatí, pokud má potomky a trest smrti neexistuje!

Už jen podle tohoto se Češi vůbec nehodí do EU.