Drancování Sibiře. Tomáš Krystlík promluvil o neblahém
podnikání československých legií v Rusku
Vladimír Franta
Desítky firem a závody s tisíci pracovníky. Co všechno víme
o působení československých legií v ruské Sibiři a jaký přínos pro Čechy ve
skutečnosti znamenalo? O vytvoření legendy o hrdinných legionářích jsme mluvili
s česko-německým spisovatelem a žurnalistou Tomášem Krystlíkem.
Doc. Lozoviuk (ZČU) měl v Ruském středisku vědy a kultury v
Praze přednášku o tom, že během 2. světové války skupina německých expertů,
provázená akademiky z pražské univerzity, došla k závěru, že Češi si jsou
kulturně a příbuzensky s Němci blízcí. Proč tedy Čechoslováci během 1. světové
války přebíhali k Rusům?
Tomáš Krystlík: Zodpovězme nejdřív otázku příbuznosti s
Němci. Genetické výzkumy posledních desetiletí se týkají jen mužů, neboť jsou
dány chromozomem Y, který je děděn z otce na syna. Mateřské rodové linie
rozlišovací znaky příslušných haploskupin nemohou ovlivnit.
Germánská haploskupina R1b je rozšířena převážně v západní
Evropě. V českém prostředí se nazývá germánsko-keltská, protože na začátku
letopočtu žili v českých zemích Germáni, kteří s původním keltským
obyvatelstvem splynuli. Němečtí muži ale mají germánskou haploskupinu R1b jen
ze 44,5 % (jiné zdroje udávají 43 %), což vynikne ve srovnání s Francouzi, kde
58,5 % francouzských mužů má gen R1b, a s 69 % mužů španělských. Francouzi a
Španělé jsou tedy z větší části romanizovaní Germáni. V severní a západní
Anglii, ve Walesu, v Irsku tvoří muži-Germáni až 90% většinu.
V populaci ČR není žádná výrazně převládající genetická
skupina zastoupena, slovanské prapředky, haploskupinu R1a, má 33,8 % mužů (jiný
zdroj: 36,8 %), přičemž přibližně srovnatelně početnou skupinu 23,6 % tvoří
muži (podle jiných zdrojů 25,6 nebo 28 % nebo 35,6 %) s genem R1b, tzv.
germánským (germánsko-keltským). Rozdílné výsledky jsou zřejmě dány výběrem
vzorku z obyvatelstva ke genetické analýze. Zbytek české populace má původ ve
Skandinávii, Středomoří, ale také třeba i v Mezopotámii. Vysoký podíl
haploskupiny R1b nám říká, že Slované po příchodu do českých zemí původní
germánské obyvatelstvo nevytlačili a nenahradili, nýbrž s ním splynuli, a
vylučuje hypotézu o příchodu mírumilovných slovanských zemědělských kmenů
odněkud z východu nebo z jihovýchodu. Došlo jen k výměně elit a původní
obyvatelstvo budoucího království Regnum Bohemiæ bylo poslovanštěno skupinkami
přišedších slovanských bojovníků. Pro srovnání: germánskou haploskupinu R1b má
jen 16,4 % polských mužů a 13,3 % Maďarů.
Rod Přemyslovců si zcela vymyslel a nazval jej Přemyslovci
František Palacký v 19. století, Přemyslovci se takto sami nenazývali, ani ve
své době nazýváni nebyli. Podle Palackého a pozdějších českých historiků byli
Přemyslovci národnostně, tj. jazykově, českou (slovanskou) panovnickou
dynastií, ale z ostatků syna Bořivoje I., knížete Spytihněva I. se zjistilo, že
měl germánskou haploskupinu R1b, tedy že byl Germán. Buď se matka Spytihněva
spustila s nějakým Němcem, nebo všechna předchozí přemyslovská knížata před
Spytihněvem do jednoho byla Germány-Němci. To natolik otřáslo českými
historiky, že se od té doby nepokusili prokázat genetický původ žádného z
dalších panovníků. Přemyslovský rod panovníků od Spytihněva I. až po jejich
vymření je tedy 100 % německý, chcete-li germánský, ledaže by nějaká z jejich
manželek podvrhla syna se Slovanem jako kukačka. Všichni čeští dějepisci též
dobře vědí – i bez genetických zkoušek, ale nezmiňují se o tom – že ani jeden z
dalších panovníků Regnum Bohemiæ po Přemyslovcích neměl většinu české krve,
všichni byli cizinci nebo z větší části Nečeši – jedinou výjimkou byl Jiří z
Poděbrad.
Genetická příbuznost s Germány (Němci) neměla na přebíhání
Čechů k Rusům za 1. světové války vůbec žádný vliv. Přebíhání zavinil
panslavismus, což je pohádková, zcela smyšlená představa o mohutné slovanské
říši všech slovanských národů pod vládou ruského cara. Potíž byla v tom, že kromě
Čechů, Srbů a přirozeně i Rusů se žádný slovanský národ touto představou
neopájel. Češi jako nejzápadnější Slované začali v 19. století nelibě vnímat
převahu Němců ve středoevropském prostoru a národní buditelé přišli na nápad,
že sloučením všech Slovanů do jedné říše by se mohlo Němcům snadněji čelit. Ten
vtiskli prostému lidu ve formě poetické představy mohutného ruského slovanského
dubiska na východě, o které se budou moci opřít, až bude českému národu
nejhůře. Srbové vycházeli z něčeho jiného – byli s Rusy spřízněni stejným
pravoslavným vyznáním. Vlivem oné panslavistické pohádky a Palackého lživé tezi
o agresivních Germánech ohrožujících Slovany pak Češi coby rakouští vojáci
přebíhali na frontě k ruským jednotkám.
V sovětské historiografii se na československé legionáře
pohlíží jako na činitel, který měl podíl na vzniku občanské války v Rusku.
Nakolik se vměšovali do vnitřních záležitostí Ruska?
Masaryk jakékoli vměšování do vnitroruských poměrů
Československému vojsku na Rusi (legiím) zakázal, jako radikální socialista
ruské bolševiky podporoval, nazýval je spolurevolucionáři a takže často byl
mimo Rusko považován přímo za ministra bolševické ruské vlády!
S Trockým byl dohodnut přesun legií na francouzskou frontu
přes Vladivostok. Na Trockého rozkaz se pak pokusily bolševické jednotky
československé legie na několik místech odzbrojit a legie se pochopitelně
bránily. Pak si občas vynucovaly průjezd vlakem se zbraní v ruce. Horší to bylo
s tzv. zaopatřovacími výpady. Legionáři měli rozkaz zabavit a odvézt vše
potřebné pro republiku. Takže vyráželi i několik desítek kilometrů od
Transsibiřské magistrály například pro domácí šicí stroje. Chodili od domu k
domu, ptali se po šicích strojích. Kdo ho zapřel a oni ho u něj doma nalezli,
byl jimi zastřelen. Nelze to však věrohodně dokázat, protože čeští dějepisci o
tom mlčí a ruské prameny jsou zcela nespolehlivé.
Konstantin Sacharov, bělogvardějský generál v německém
exilu, popisuje incident v Chabarovsku, kde pod záštitou Červeného kříže
vyhrával orchestr složený z českých Němců. Když se na otázku: „Kdo se chce stát
Čechem?“ nikdo nepřihlásil, tak je českoslovenští legionáři přes protesty
přítomných zástupců Červeného kříže postříleli a dobili bajonety. Sacharov také
zmiňuje zprávu zástupců švýcarského Červeného kříže o zabití 18 maďarských
zajatců v zajateckém táboře Vojennyj Gorodok československými legionáři a
cituje svědectví zástupce švédského Červeného kříže, že Češi zacházeli s
německými válečnými zajatci úděsným způsobem porušujícím veškeré mezinárodní
konvence.
Proč se v ČR uděluje taková pozornost prioritně legionářům?
Představovali 10 % všech československých rekrutů. Ostatní vojáci, kteří
nepřeběhli, rovněž byli (třeba statečnými) vojáky, navíc nezradili přísahu,
nepřeběhli k Rusům. Ještě na začátku roku 1918 u nás nebyly takové nálady, že
by bylo jasné, že vznikne ČSR.
Protože Češi nemají žádnou slavnou minulost. Tedy mají, ale
pod Rakouskem, například v bitvě národů proti Napoleonovi u Lipska v osobě
knížete Schwarzenberga nebo později v osobě maršála Radeckého. To se ale
nehodilo, neb Rakousko bylo „žalářem národů“, což je další český výmysl, takže
glorifikovali husity a z dnešního hlediska masového vraha Jana Žižku, kteří
svým počínáním vrhli střední Evropu kulturně o dvě staletí zpět. A v roce 1918
si Češi přece nemohli přiznat, že republiku získali pouze propagandou, intrikami
a lžemi Masaryka a Beneše, tak si museli vymyslet slavné bojovníky – legionáře,
kteří tvořili čtyři promile spojeneckých vojsk a neměli tudíž žádný vojenský
význam.
Existuje legenda o tom, že legionáři se zmocnili carského
zlatého pokladu. Další stopa pokladu mizí. Kde končí mýtus a kde je díl pravdy?
Legionáři dle zjištění novináře a spisovatele Stanislava Motla pro ČT dovezli
sice z působení na Sibiři velké bohatství, asi 32 milionů dolarů ve zlatě,
jednalo se ale údajně především o výnosy z „podnikání“. Legionáři v centrálním
Rusku měli vlastnit i řadu dolů. Je možné, aby vojáci během války podnikali? Dá
se k tomu něco říct?
To není legenda, nýbrž pravda. Legionáři se carského pokladu
v Kazani, kde byla uložena větší část ruského imperiálního pokladu, proti
rozkazu svých českých velitelů zakazujícího jim postup do Kazaně zmocnili,
nicméně jej pak odevzdali ruské vládě v Samaře (otázkou je, jak velkou část),
pak ho od Kolčaka převzali, aby ho odevzdali u Irkutsku revolučnímu komitétu
výměnou za odjezd do Vladivostoku. Mezitím se z něj od Samary po Irkutsk
ztrácelo zlato, ba i celé vagony. Něco z pokladu použil Kolčak coby zálohu
japonským a americkým bankám na dodávky výzbroje a výstroje pro svou armádu,
něco Češi odcizili pro stát nebo zcela soukromě rozkradli. Z 80 až 120 vagonů v
Samaře jich Češi odevzdali za Irkutskem 18. A bez kontroly obsahu.
K podnikání Čechů na Sibiři. Pro představu, co si všechno
československé legie musely samy pro sebe zajistit, aby mohly fungovat,
poslouží výčet jimi zorganizovaných dílen a provozů ještě na povolžské frontě:
v Omsku pro ně pracovaly dílny krejčovská, obuvnická, zámečnická, továrna na
makarony a továrna na vazelínu a mazání zbraní, v Petropavlovsku to byla dílna
obuvnická a mýdlárna, v Kurganu zřídily legie pivovar s výstavem 3600 věder
piva týdně, v Novonikolajevsku byla v provozu chemická laboratoř a zámečnická
dílna, na vícero místech byly zřízeny sýrárny a tři mlýny. Paralelně s tím
zprostředkovávali Češi též ve sporech dělnictva s vedením uralských podniků,
zřizovaly se obchodní a živnostenské komory, např. Rusko-československá
obchodně průmyslová komora v Omsku a v Jekatěrinburgu.
Železnice byly v Rusku v problematickém stavu a fungující
železniční doprava byla pro legie nutností. V druhé polovině července 1918 bylo
rozkazem zřízeno Technické oddělení československého vojska (TECHOD) s devíti
odbory: strojním, stavebním, báňským, chemickým železničním, obchodně
statistickým, sociálním a hospodářským a politicko-hospodářským. Podle rozkazu
se mělo starat o pravidelnou výrobu v ruských podnicích, družstvech a dalších
organizacích vedoucích k logistické podpoře československého vojska a
obnovování železniční dopravy. TECHOD ovládal na Sibiři 95 velkých firem a 150
závodů majících dohromady 30 000 lidí. Čeští odborníci z řad legionářů zaváděli
do ruských podniků nové výrobní postupy a budovali odvětví, která v oblasti
dosud nebyla zastoupena, například výrobu nafty, benzínu, skla, léčiv, různých
chemikálií, válcování trubek, dřevěného uhlí, dehtu, dřevného lihu, kyseliny
octové, Češi zahájili i těžení rašeliny.
Kde se vzal termín legionáři? V Rusku si takto původně
říkali dobrovolci. Bojovali na straně bílých, ale přitom vydali bílého generála
Kolčaka, který se projevil diktátorsky, legionáři vyznávali demokratické
principy… Proč tedy vydali Kolčaka, posloužil ideologický rozpor jako záminka?
Komu tímto legionáři vlastně prospěli více? Rudým či bílým? Čili: lze stručně
shrnout roli, význam a přínos československých legionářů?
Abych se přiznal, nevím, odkud se vzal název legionáři.
Inspirace slavnými římskými legiemi? V Rusku usedlí Češi (cca 100 tisíc, podle
jiného zdroje jen 60 tisíc) vytvořili prapor s názvem Družina (později
přejmenovaný na Československý střelecký pluk) o 1 200 vojácích (podle jiných
zdrojů jich bylo jen 800), k čemuž museli být poddanými cara, tj. mít ruskou
státní příslušnost. Kromě výjimek jim veleli ruští důstojníci a poddůstojníci,
byl to útvar ruské armády. V roce 1915 již stačilo, aby si o poddanství cara
jen zažádali, což ale bez výjimky znamenalo předem přijmout pravoslaví. V roce
1917 začal nábor mezi rakouskými zajatci. Z přibližně 250 000 českých a
slovenských válečných zajatců v Rusku souhlasilo se vstupem do legií pouze 21
760 zajatců, tedy necelých devět procent z nich. Koncem roku 1917 měly legie
přibližně 40 000 lidí, k 15. 3. 1918 cca 42 000 mužů. Metody českých náborářů
pro službu v armádě byly nevybíravé, Svaz česko-slovenských spolků na Rusi
hrozil válečným zajatcům v případě odmítnutí vstupu do legií deportací na
Sibiř.
Z náboru mezi zajatci pochází jejich pojímání sebe samých
jako dobrovolníků. To mělo ale značné nevýhody – každý rozkaz musel být
odsouhlasen mužstvem až do posledního vojína, a když se usnesli, že jej
nesplní, tak jej nesplnili. To byl důvod, proč se zastřelil Josef Švec. Z
bojového hlediska se československé legie na Rusi k ničemu nehodily, snad byly
schopny jen hlídat Transsibiřskou magistrálu, a to jen kvůli tomu, že to byla
jejich ústupová cesta do republiky.
V Irkutsku smíšený revoluční výbor z bolševiků a eserů
nechal zaminovat tunely u Bajkalu a požadoval vydání Kolčaka, kterého měly
legie chránit. Ty ho a zbytek carského pokladu pod vidinou zhaceného odjezdu do
vlasti vydaly.
Československé vojsko na Rusi (legie) bylo ozbrojenou
vojenskou složkou, která od čeljabinského sjezdu legií v květnu 1918 nebyla
bojeschopná, protože rozkazy muselo vždy schválit mužstvo, ale dokázalo udržet
v různých obdobích různé úseky Transsibiřské magistrály pro možný přesun
invazních jednotek spojenců z Vladivostoku. Hlavním přínosem ruských legií pro
Čechy bylo drancování Sibiře, odcizení části carského pokladu a vytvoření
hrdinné legendy o bojujících Češích na správné straně. Podrobnosti přesahují rámec
tohoto rozhovoru.
Děkujeme za vyčerpávající rozhovor.
https://cz.sputniknews.com/nazory/2021012913119223-drancovani-sibire-tomas-krystlik-promluvil-o-neblahem-podnikani-ceskoslovenskych-legii-v-rusku/
Žádné komentáře:
Okomentovat