Tomáš Krystlík
V článku
www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Zdenek-Zboril-380-tisic-obcanu-CSR-Nezapomeneme-Nemci-Babisova-vlada-Vsechno-jinak-Putinovi-agenti-a-EU-to-je-tak-536707
se uvádějí výroky pana Zdeňka Zbořila o sudetských Němcích, které jsou
nepravdivé. Budu je vyvracet tak, jak jdou za sebou v onom článku.
„Dekrety prezidenta ČSR… byly jen součástí poválečného
řešení mírového uspořádání garantovaného Spojenci.“ Nepravda, nebyly, spojenci
je negarantovali, byly to domácí právní normy všechny vydávané v rozporu s tehdy
platnou československou ústavou z roku 1920 a často i s mezinárodním právem.
„Pokud nepatří do dnešní Evropy, je to stejné jako s
kmenovými základy ústavních dokumentů SRN, resp. země Bavorů, vycházející z
německé tradice Blood und Boden (krev a země).“ Nepravda. Německá a bavorská
ústava a související dokumenty nevycházejí z principu Blut und Boden, to by
spojenci v roce 1949 nedopustili.
„Pan Stephan Mayer nemá pravdu, když tvrdí, že dekrety prezidenta
Beneše z let války a krátce po válce odporují mezinárodnímu právu, protože to
není věčné, trvalé a neměnné“. Pan Mayer má zcela pravdu, protože mezinárodní
právo státům zakazovalo a zakazuje mimo jiné zbavovat vlastní obyvatelstvo státní
příslušnosti (občanství), což dekret č. 33/1945 Sb. z 2. 8. 1945 učinil en bloc
u osob německé a maďarské národnosti.
„Tzv. Sudeťáci se hlásili od podzimu 1938 k říšskému
občanství.“ Nehlásili, pane Zbořile, to je nepravda. Německou státní
příslušnost obdrželi v odstoupených územích Německu bez ptaní přidělenu (na
Hlučínsku vrácenu) a s nimi ji dostali i statisíce tam usedlých Čechů podle československo-německé
smlouvy z 20. 11. 1938 č. 300/1938 Sb. z. a n.. Zatímco osoby neněmecké
národnosti mohly pak optovat pro ČSR, sudetští Němci podle této smlouvy nesměli.
„380 tis. občanů ČSR přišlo nejen o občanství a majetky, ale
také o životy své a svých příbuzných.“ Ani Wehrmacht, ani Gestapo, ani jakýkoli
německý úřad Čechy z odstoupených území nevyháněl. 41 osoba české národnosti (drážní
zaměstnanci v Nýřanech s rodinami za sabotáž a jeden starosta za členství v
KSČ) byla požádána, aby odešla do ČSR. Během války německé úřady vystěhovaly do
protektorátu z různých důvodů jen pár stovek Čechů. V odstoupených územích zůstalo
minimálně 570 000 Čechů, z toho 194 000 osob české národnosti s
německým občanstvím, zbytek s československým, pak s protektorátním občanstvím.
Tedy nikdo o občanství nepřišel, pane Zbořile, a už vůbec ne 380 tisíc osob! Úředníci
a státní zaměstnanci byli přeloženi do vnitrozemí, některé osoby ze strachu za
své nevlídné chování za republiky vůči Němcům českých zemí raději utekly. Movitý
majetek si mohli všichni vzít s sebou, nemovitý jim zůstal (pokud nebyli židé) a
výnosy z něho, pokud se o něj nestarali sami, jim posílali nucení správci do
protektorátu. Vyvlastněny byly jen nejkřiklavější na úkor Sudetoněmců nespravedlivě
přidělené pozemky z pozemkové reformy - vyvlastnilo se jen 16 % z nich, pak
bylo vyvlastňování na příkaz K. H. Franka zastaveno.
Když ČSR v srpnu 1945 zbavila československé Němce a Maďary
občanství v rozporu s mezinárodním právem, patřilo by se jim je - a jejich
potomkům - vrátit tak, jak udělalo Maďarsko v 90. létech. Výmluvy typu „fatálním
krokem bylo rozpoutání první a druhé světové války,“ myslíte-li Německo, vám,
pane Zbořile, nepomohou! Kdo má na svědomí rozpoutání první světové války, to
dodnes historici nevědí, ale nejpravděpodobnější příčinou bylo, že Rusko
nechtělo nebo nedovedlo zastavit spuštěnou mobilizaci proti Rakousku-Uhersku a
Německu (Německo vůbec nemobilizovalo, Rakousko-Uhersko jen k lokální válce
proti Srbsku, Rusko ale mobilizovalo k evropské válce). Druhou světovou válku
začaly Německo a Slovensko přepadením Polska, vypověděly ji Velká Británie a
Francie Německu a zahájil ji i Sovětský svaz byť se 16denním zpožděním. Polsko ale
svou částečnou mobilizací v březnu 1939 coby aktem agrese podle mezinárodního
práva porušilo Německo-polský pakt o neútočení z roku 1934 a v roce 1939 soustavně
porušovalo tzv. arbitrážní dohodu s Německem z roku 1925, která mu ukládala
povinnost jednat s Německem o všech sporných otázkách, pokud jej druhá strana k
tomu vyzve, což se taktéž pokládá za akt agrese.
Zbývá se ptát, zda pan Zdeněk Zbořil šíří nepravdy z
nevědomosti nebo záměrně.
Žádné komentáře:
Okomentovat