Tomáš Krystlík
Nezaslouženě, podotkněme hned zpočátku. Navíc jejich výkony
jsou v průměru nedobré, přičemž jen částečně za to může dezorganizované české
zdravotnictví.
Proč jsou čeští lékaři obyvatelstvem nejvíce uznáváni, ba
téměř zbožňováni, když po celém světě jsou jakýmisi lepšími opraváři - lidských
těl, ne televizorů? Za současný stav mohou čeští evangelíci ze začátku 20.
století, zejména Tomáš Masaryk, s jejich hnutím los von Rom (pryč od Říma),
míněn Vatikán s pontifexem maximem (nejvyšším strážcem mostů = papežem), tedy
pryč od římskokatolické církve.
Do vzniku republiky představoval vrchol vzdělanosti v
cislajtánské pospolitosti ten, který toho nejvíce během studia přečetl a to byl
jednoznačně katolický farář. Po vzniku republiky v roce 1918 se na klérus
začalo nahlížet s despektem, dostávali často hanlivé přezdívky, například
černoprdelníci, a vyvstala nutnost si vytvořit jiný ideál vzdělanosti. Podle
již zažitého mustru, že nejvzdělanější je ten, kdo toho nejvíce nastudoval z
knih, hledala česká ateizovaná společnost nový ideál vzdělanosti a našla ho v
lékařích. Ti si na úctu vykazovanou obyvatelstvem rychle zvykli a vytvořili
jakousi šlechtickou hierarchii sekundář - primář - docent - profesor místo v
ČSR zakázaných baron - hrabě - kníže - vévoda, která si z valné části
vsugerovala, podporována v tom uctívajícími davy, že je prakticky neomylná.
(Obdobným způsobem vznikly sochy, obrazy a snímky Masaryka coby vojevůdce a
císaře malého československého impéria, kdy sedí na koni.)
To má své negativní konsekvence pro zdraví českého
obyvatelstva i dnes. První, co český lékař zjišťuje, když k němu přijdete a je
zřejmé, že není první lékař zabývající se vaší diagnózou, je, kdože vás předtím
léčil. Když zjistí, že to byl někdo, kdo stojí v lékařsko-šlechtické hierarchii
stejně vysoko nebo výše než on, odmítne vás léčit s výmluvou, že nebude
kolegovi nebo váženému panu profesoru zasahovat do jeho způsobu léčby. Tyto
zábrany jsou natolik silné, že jsem byl svědkem odmítnutí léčby kvůli předchozí
terapii jedním profesorem v Mnichově. Zcela jinak je tomu např. v Německu. I
zde se lékař zeptá pacienta na předchozí léčbu, aby zvěděl, co již absolvoval,
ale léčí vás sám, předchozí léčebné postupy profesora neprofesora sem nebo tam.
Svěřili jste se do jeho rukou a tedy vykonává svou profesi.
Bohorovnost českých lékařů škodí pacientům i jinak - neptají
se v naprosté většině pacientů na to, co si přeje a nepřeje, nic mu nevysvětlí
a léčí je podle svého, výhradně vlastního rozhodnutí. To je velmi
zavrženíhodné. Mimo Česko si lékař udělá čas a pacientovi podrobně vysvětlí, co
mu je, jaké jsou možnosti jeho léčby a rizika jednotlivých postupů a nechá ho
vybrat. Nebo také upustit od léčení. Obzvláště kontrastní je to v zacházení
českých lékařů při začínajícím diabetu mellitu II. typu nevyžadujícím ještě
inzulín, při stařecké cukrovce, které vyvolává dojem, že se nejedná o pacienty,
nýbrž nesvéprávné häftlinky z koncentračního tábora.
Čím výše je lékař v české lékařsko-šlechtické hierarchii,
tím více si dělá vůči nemocenským pojišťovnám, co chce, protože s hodnostními
stupni mizí jeho kontrola nemocenskými pokladnami, která je beztak chabá. Ne
tak na západě Evropy. Zde každý lékař, od praktických lékařů až po profesory
včetně odpovídá bez pardonu nemocenským kasám za použité postupy, předepsaná
léčiva a jejich množství, což je spojeno i s citelnými osobními pokutami. Vůči
pokladnám se jedná vždy o osobní odpovědnost coby lékaře, ne o odpovědnost
primáře nebo profesora za postupy podřízených. Nemocnice účtují pojišťovnám
cenu za den nemocničního ošetření (cca 200-300 €/den), čímž jsou též vyrovnány
náklady na operaci (s výjimkou endoprotéz, které hradí pokladny zvlášť). Překročení
počtu dní nemocničního ošetření na diagnózu vyžaduje pak pečlivé zdůvodnění ze
strany nemocnice.
Dokud se v ČR nezničí lékařsko-šlechtická hierarchie a
lékaři se neodkáží do mezí obvyklých na Západě, bude české zdravotnictví
fungovat mizerně. Jenže, jak toho docílit, když obyvatelstvo, nemajíc jiné
idoly než lékaře, je v petrifikování současného stavu utvrzuje?
Žádné komentáře:
Okomentovat