Tomáš Krystlík
Existuje množství událostí a faktů, na kterých to lze demonstrovat,
ale snadno to lze ukázat na opatřeních státu vůči pendlerství.
Ty následovaly v tomto sledu. Zaměstnaní do 50 km za hranicí
v Německu a v Rakousku smějí, na rozdíl od běžných rezidentů ČR, kterým se to
zakazuje, každý den přes hranice za prací. Nikdo z vlády ale nestanovil, jak to
bude s pendlery, jejichž pracoviště, zejména v Sasku, se vlivem uzavření
většiny přechodů vzdálí od hraničního přechodu dále než oněch povolených 50 km.
To bylo přenecháno úvaze českých policajtů a vojáků na hranici. Během 48 h se
původní rozhodnutí vlády změnilo s tím, že pracoviště pendlera může být až 100
km za hranicí, ale ani pak nebylo stanoveno, jak se má oněch 100 km pojmout - od
otevřeného hraničního přechodu, od nejbližší hraniční čáry vzdušnou čarou nebo
po silnici? Dalším opatřením české vlády po určitém čase bylo, že vzdálenost
pracoviště od hranice není vůbec rozhodující a může být libovolná. Jaký to báječný
důkaz o nanejvýš konzistentních a promyšlených krocích české vlády, že!
Nařízená povinnost nosit po celém státě všude mimo byt roušky,
šátky, šály a podobně mělo celkem lehce předvídatelný vedlejší efekt. České
obyvatelstvo to vzalo jako opatření, které účinně eliminuje (!) infekci COVID
19. Této představě se vláda nebránila, protože to byla přece její geniální
myšlenka navíc stmelující celý národ! Celostátním nařízením povinnosti nosit
zakrytý nos a ústa předstihla ČR všechny země světa! Následkem této mylné
představy padl po relativně krátkém časovém údobí na české obyvatelstvo strach,
že když v Rakousku a Německu nic takového nařízeno není, tak pendleři je určitě
zabijí přivlečeným coronavirem zpoza hranic. Podpořeno to bylo i českou závistí
typu, „když soused má kozu“, rozuměj: dobře placené zaměstnání za hranicí, „a
já ji nemám, tak ať mu chcípne“, rozuměj: ať stát mu ono vydělávání z moci
úřední zarazí. Krajští hejtmané se začali u vlády dožadovat zákazu pendlerství.
Vláda, naslouchajíc hlasu lidu, se rozhodla s ním rázně zatočit a zdůvodnila to
tím, že pendleři houfně zavlékají nákazu coronavirem z ciziny do ČR. Pravda to nebyla,
protože Roman Prymula v DVTV 6. 4. řekl, že „se pár takových případů mezi
pendlery vyskytlo“. Pár případů, nejednalo se tedy o nějaké významnější
ohrožení!
V této souvislosti se musíme ptát. A co řidiči nákladní
dopravy jezdící bez jakýchkoli omezení po celé EU – ti coronavir do ČR
nezavlékají? To je přece přeci stejně geniální nebo hloupá představa (vyberte
si ad libitum) jako vládou prosazený nesmysl, že restaurace budou zavřeny (tedy
ne třeba otevřeny do 15 h, aby obyvatelstvo se dostalo alespoň jednou denně k
teplému jídlu) a současně zůstanou závodní jídelny otevřeny. Ani pozdější kompletní
uzavření všech stravovacích zařízení v Rakousku a Německu nepřinutilo českou
vládu zavřít závodní jídelny. V nich se podle českých vládních myslitelů
coronavir prostě nešíří a řidiči mezinárodní nákladní dopravy vir do Česka
nezavlékají!
Pendlerství se technicky zarazilo vládním nařízením, že pendleři
budou povinni pracovat v cizině tři neděle vcelku a po návratu se budou muset
dva týdny zdržovat v karanténě. Němci a Rakušané se ale ozvali, premiér Bureš obratem
změnil rozhodnutí a vláda se uvolila nepřekážet pendlerství, pokud jsou
zaměstnáni ve zdravotnictví, záchranných složkách a v kritické infrastruktuře
sousedních zemí. Česká vláda pendlerům 7. 4. navíc milostivě zkrátila povinný
minimální pobyt v zahraničí ze tří na dva týdny, ale dvoutýdenní karanténu po
příjezdu ponechala. Samé uvážené kroky české vlády konané zajisté s nejvyšším
možným rozmyslem a hlavně podle zpracovaného krizového plánu!
Avšak ne každý z pendlerů se může se oddělit od rodiny na
tři, nyní dva týdny, a po návratu setrvat další dva týdny v karanténě sice s
rodinou, ale bez výdělku. Když nevycestuje za prací a neoddělí se nadlouho od
rodiny, či se pak po dvou týdnech vrátí a je v karanténě, nedostane ani cent ba
ani korunu, protože není nemocný ani nezaměstnaný! Zaměstnavatel ho nemůže ani
propustit – musel by dodržet výpovědní lhůtu a mít k tomu důvod - za svou
nepřítomnost v práci zaměstnanec vinu nenese. Navíc by v budoucnu musel zaměstnavatel
německému nebo rakouskému pracovnímu úřadu pracně a zdlouhavě dokazovat, že
nesehnal po dobu čtvrt roku žádného vhodného pracanta z řad místních, což je
docela martyrium. Všechny tyto důsledky česká vláda určitě ve své moudrosti
dlouho zvažovala, než se rozhodla, zejména, že tím připraví hodně rodin o
obživu!
Tyto veletoče, navíc během relativně krátké doby, usvědčují
českou vládu, že je jen souborem hlupáků nemajících žádný kloudný plán a že
platí axiom, že Češi si nedovedou vládnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat