Tomáš Krystlík
Touže po Schinkenflecken jsem si zakoupil, nejsa v Německu,
české uzené, ale neměl jsem to dělat. Při vaření se linul z hrnce nelibý smrad
pro můj frňák navyklý na německé, rakouské a polské uzené výrobky a masa. Z
nelibě vonícího vývaru se nedala udělat ani česnečka, vše bylo též nepřiměřeně mazlavé
od želatiny v mase. Vývar tedy do záchodu, šunkofleky nestály za nic,
převládala pachuť z českého uzeného, která se snad nedá popsat, ale nepříjemná.
To bych překousl a vyvodil z toho důsledky, ale tento týden kamarád
přinesl s sebou z českého Globusu, který má podle chuťových buněk všech mně
známých Čechů vyhlášené vlastní uzenáře, něco podobného uherskému salámu,
špekáčky a sekanou (bavorského typu). A nutil mě ochutnat. Jakoby uherský salám
české provenience (k rozeznání podle barvy) byl na první ochutnání docela chutný,
leč příšerně tučný. Nutno přiznat, že ne po loji jako jiné české salámy. Ale ani
trochu nedosahoval kvalit maďarských téli szálami, ba ani od no-name-maďarských
firem.
Špekáček z Globusu jsem po ochutnání vyňal z úst a umístil
do koše. Rušila mě obdobná pachuť jako u předchozího českého uzeného, místo
špekových kostiček nějaké průhledné kostičky, tuhý obal, žádné poživatelné střívko.
Nápadný jev: špekáček ve vodě ohříván nabýval viditelně na objemu, což svědčí o
vysokém podílu vody v buřtech.
Bavorskou sekanou z Globusu jsem zkusil za studena a necítil
nic nepatřičného. Takže jsem si ji ohřál, aby se z ní stalo po ničem
nechutnající nic. Tedy popelnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat