pondělí 19. listopadu 2018

Jak to vlastně bylo s odstoupením území Německu v roce 1938

Tomáš Krystlík 

Než přejdeme k okolnostem odstoupení pohraničí, tak co by se stalo, kdyby došlo k vojenskému konfliktu ČSR s Německem. Společností národů by bylo Československo označeno jako agresor, protože v roce 1938 dvakrát mobilizovalo proti Německu (Německo nemobilizovalo ani jednou) a mobilizace se od roku 1892 pokládala za akt agrese, za akt nevypovězené války.

Francie podle spojenecké smlouvy francouzsko-sovětsko-československé z roku 1935 by tak kvůli klauzuli ve smlouvě o nevyprovokované agresi nemusela přispěchat na pomoc. I kdyby tak učinila, jak by asi její pomoc vypadala, když generální štáby obou zemí neměly žádný plán, který by určoval další postup proti společnému nepříteli s výjimkou dodatečné dohody z roku 1936, že do ČSR přeletí několik letek francouzských bombardérů, které budou operovat z českých letišť. Jenže v září 1938 nebyla pro ně letiště vybudována, nebyly pro ně vytvořeny zásoby leteckého benzínu, nebyl vycvičen pozemní personál k údržbě francouzských strojů.

Ba ani letecké pumy nebyly pro ně připraveny. Pro příklad, co by se asi stalo, si dojděme do událostí o rok později. Francouzské jednotky po vypovězení války Německu (3. 9. 1939) kvůli přepadení Polska zahájily 9. 9. 1939 útok v Sársku, pronikly až osm kilometrů za německé hranice, ale Wehrmacht jim nekladl vůbec žádný odpor, území vyklidil – Německo se snažilo zabránit vojenskému střetu na dvou frontách. Francouzi se posléze, 21. 9. 1939, nevědouce co dělat, stáhli zpět za své hranice. Tedy žádné bombardování německých cílů, žádná dělostřelba, ani palba z ručních zbraní, nic. Armádní generál Ludvík Krejčí odhadoval, že první rudoarmějec by se mohl objevit na Moravě – za teoretického předpokladu, že by Polsko a Rumunsko povolily průjezd Rudé armády přes svá území – tak za šest týdnů. Podle odhadu jiných historiků by to nebylo dříve než za tři měsíce. To už by v obou případech bylo po československé armádě – klešťové přetnutí Moravy ze severu a jihu, které by zabránilo plánovanému ústupu československé armády na Slovensko, a její zničení v české kotlině.

Nyní souslednost událostí. 21. 9. 1938 v 9 h vyhovuje československá vláda nótám Francie a Velké Británie a odstupuje území s více než polovinou německého obyvatelstva Německé říši. Vědouc, že tak činí protiprávně, bez souhlasu parlamentu, vyčká, až ministerstvo zahraničí zpraví v 17 h o jejím souhlasu Paříž a Londýn, a 22. 9. ráno abdikuje. Nová vláda Syrového, ač mohla, nikdy souhlas předchozí vlády neodvolala, jen spekulovala, jak to udělat, aby Němci dostali co nejméně území. 23. 9. vyhlásila s výslovným svolením Francie a Velké Británie mobilizaci – N. Chamberlain se v Bad Godesbergu nemohl s Hitlerem dohodnout na dalším postupu, Hitler hrozil ČSR vojensky zničit. 29. 9. se scházejí v Mnichově představitelé Velké Británie, Francie, Itálie, Německa, aby Hitlerovi zabránili ve vojenském vpádu do Československa, aby stanovili organizační rámec odstupování československého území Německu, tj. které bude obsazeno Wehrmachtem nejdříve, které potom a které naposledy a to i s příslušnými termíny. Dokonce obsazovaná pásma byla jen naznačena na mapě jen přibližně tětivami, takže mimo takto vyznačená území, která měla připadnout Německu, ležela města obývaná zejména Němci jako Opava (Troppau), Liberec (Reichenberg), Ústí nad Labem (Aussig), Znojmo (Znaim) a další. To jen podtrhuje pouze organizační rámec stanovený Mnichovskou dohodou, když souhlas s odstoupením byl od ČSR již předem získán (21. 9.), což je uvedeno v preambuli Mnichovské smlouvy podepsané 30. 9. 1938.

K mezinárodnímu právu. Velká Británie a Německo dodnes neuznaly neplatnost Mnichovské dohody od samého počátku. Velká Británie se navíc nikdy nezavázala k obnově ČSR v předmnichovských hranicích, pouze sdělila československé exilové vládě v Londýně, že po válce nebude přihlížet k územním ztrátám ČSR plynoucím z Mnichovské smlouvy. To je z hlediska mezinárodního práva nebetyčný rozdíl, v žádném případ to není zneplatnění Mnichovské dohody.

Článek pana Alexandra Frieda (http://www.historieblog.cz/2018/10/uvaha-kratce-a-strucne-o-tom-kdybychom-se-branili/, na který je v tomto komentáři reagováno, pozn. editora) nelze hodnotit jinak než jako dezinformaci. Pan Fried podává o českém dějepisu čtenářům líbivé české pohádky.


http://www.historieblog.cz/2018/11/uvaha-jak-to-vlastne-bylo-s-odstoupenim-uzemi-nemecku-v-roce-1938/#more-4564

Žádné komentáře:

Okomentovat