neděle 25. února 2018

Češi si nedemokratický stát přáli

Tomáš Krystlík

K 70. výročí Vítězného února lze nalézt řadu článků o tom, jak československému obyvatelstvu byla změna režimu vnucena, přičemž žádný z nich se nezmiňuje, že ji nevyvolala jen KSČ s podporou SSSR, nýbrž i velkou měrou lhostejnost Čechů k porušování demokratických zásad spojená s autodoktrinací.

Šok z odstoupení území Německu, Maďarsku a Polsku na podzim 1938 vyvolal v českých zemích otázku, proč českoslovenští politici nedokázali vyvolat jednotný evropský odpor proti Hitlerovi, jako kdyby něco takového za panující politické konstelace v Evropě v roce 1938 bylo v jejich silách. Hlavní důvod okleštění a pak rozpadu Československa, vypjatý český šovinismus a nevlídné zacházení s národními menšinami si Češi odmítali a dodnes odmítají přiznat.

Kritika postupu spojenců v roce 1938 přivedla Čechy též k přesvědčení, že ČSR neměla sledovat a podporovat jejich protiněmeckou politiku. Tím získali východisko ke kritice politiky první republiky a Beneše. Jediná západní mocnost, která neztratila přízeň českého obyvatelstva, byly USA, a to z jednoduchého důvodu – nezúčastnily se mnichovské konference.

Zklamání ze selhání české státnosti se transformovalo již za druhé republiky (1938–39) v odpor proti demokratickému parlamentnímu systému ve formě obecného znechucení ze systému politických stran. Většinu skupin domácího protektorátního odboje až do konce války pak charakterizoval právě odpor proti stranickému uspořádání. Navrhovalo se připustit v budoucnu jen velmi omezený počet stran, nejvýše dvě nebo tři, nejlépe zcela nově založené, všichni si přáli žít ve státě s omezenou demokracií. To se po válce velmi vymstilo.

Po okupaci českých zemí se celý národ jakoby stmelil – proti německým okupantům, proti německé menšině v protektorátu a proti vlastním, českým fašistům (!). Protože národně obranná opatření byla nutně protidemokratická, tak stmelení a podřízení se zájmům národa nutně způsobily odklon od demokratického cítění, čímž se Češi stali lhostejní k porušování demokracie. České obyvatelstvo pokračovalo vlivem přežívajícího pocitu slovanské vzájemnosti v idealizaci SSSR a sovětského státního zřízení. Svou roli v tom hrála i stará česká obrozenecká představa opřít se v době ohrožení o slovanské Rusko, symbolicky o mohutné ruské dubisko na Východě. SSSR se nezúčastnil mnichovské konference, nebyv pozván, nezapomnělo se též na jeho odmítavý postoj k německému vpádu v březnu 1939. A tak znělo na manifestacích v březnu 1939 v Jihlavě „Němci ven – Stalin sem“, podobně i v květnu v Brně, čeští obyvatelé brněnského předměstí Židenic dokonce 15. 7. 1939 vyhlíželi na místním nádraží s kyticemi v rukách příjezd vlaku se Stalinem a Benešem. Považte, v protektorátu za německé okupace! V mnoha letácích byla Rudá armáda oslavována jako osvoboditelka.
 
Téměř každý Čech byl solidární s národním kolektivem, členem Národního souručenství (celonárodní náhražka za politické strany), kde byl uplatňován vůdcovský princip: funkcionáři byli jmenováni shora, schůze byly rozpravou, která nekončila hlasováním a usnesením, nýbrž sekretářovým rozhodnutím a pokyny. „Kruhová obrana“ národa byla namířena zejména proti Němcům. Semknutá česká masa také tvrdě zakročovala společenským bojkotem proti těm, kteří z ní vybočovali, tedy i proti českým fašistům. České živnostníky s náklonností k fašismu nejen ignorovali zákazníci, nýbrž je proskribovaly i protektorátní úřady.

17. 10. 1939 se přesunuje německá policejní jednotka z Tábora jinam, což vyvolává protiněmeckou demonstraci, protože se lidé domnívali, že Němci opouštějí protektorát a že do Čech vstupuje Rudá armáda-osvoboditelka (!). Německý Sicherheitsdienst (SD) to vyhodnotil takto: „Mase českého národa byla… předestírána naděje na osvobození ke dni 28. října, převzetí protektorátu Sovětským svazem, na návrat prezidenta Beneše.“
 
Shromážděné davy v Praze 28. 10. 1939 (demonstrovalo se jen v Praze, nikde jinde) nápadně často vyjadřovaly svou důvěru v SSSR jako v budoucího osvoboditele. Jedním dechem se křičelo: „Ať žije Beneš!“, „Pryč s Hitlerem!“, „Chceme Stalina!“ Nejčastěji k tomu dav zpíval Kde domov můj?, Hej, Slované, doložen je i zpěv tehdejší hymny SSSR -  Internacionály. To vše dva měsíce po podpisu paktu Ribbentrop–Molotov! Německo–sovětská spojenecká smlouva nebyla Čechy odsuzována, nýbrž vítána, vycházelo se z obrozeneckých panslovanských představ a doufalo se, že se uplatní i ve vztahu k Česku, tj. že SSSR dohodou s Německem zahrne české země do své sféry podobně jako východní část Polska, Litvu, a převezme protektorát. Tím se osvobození od Němců stávalo reálné a blízké, včetně zvěstí o brzkém návratu Beneše. Šeptanda i letáky také tvrdily, že Sovětský svaz s Německem podepsal onu smlouvu jen tak na oko.
 
Ze zprávy domácího odboje z července 1940: „Svoje sympatie k Sovětům projevují u nás dnes lidé, zaujímající vysoká místa v úřadech a hospodářském světě, vlastnící veliké jmění, vyjadřujíce se slovy: ‚Raději s bolševikem než pod Německem ztratiti vlastní národ.‘ ‚Ať si to všechno, co mám, vezmou bolševici, jen když to nedostanou Němci‘. Češi se sami indoktrinovali, ze své vlastní vůle začali směřovat, zatím jen ve vlastních myslích, k totalitarismu.

V měsíční zprávě pražského úseku SD za září 1940 se doslova praví: „Dnes i měšťanský, nábožensky založený průměrný Čech chová stejné sympatie k sovětskému Rusku jako ateistický revoluční marxista. Všechny světonázorové zábrany z dřívějška jako by byly v celém českém táboře překonány – s výjimkou konzervativního rolnictva – ve prospěch dalekosáhlé politické důvěry ve velkou slovanskou mocnost ruskou.“
 
Podplukovník Josef Balabán sděluje 20. 10. 1940 z protektorátu ministru obrany v Londýně Sergěji Ingrovi: „Těch, kteří by dali přednost bolševismu před současným stavem, jest většina.“ Tentýž počátkem listopadu 1940 v další depeši Ingrovi: „Ve všech vrstvách národa počíná se opět probouzeti naděje v zázrak SSSR, od něhož si lidé slibují pomoc.“
 
Generál Bedřich Homola, velitel Obrany národa (ON) píše v listopadu 1940 Ingrovi: „Situace se může za čas radikálně změniti, zvláště kdyby se M. (Moskva) dostala do konfliktu s B. (Berlínem) a měla přitom úspěch. S touto eventualitou musíme neustále počítati, tím více, že bylo mnoho hlasů – i zámožných občanů, kteří prohlašovali, že budou raději pod komunisty a ztratí veškerý majetek, než trvale pod B. Za důvod uváděli, že M. nám nevezme řeč ani půdu, kdežto B. obojí. Vládní forma se změní, za 30–50 let komunismu nebude, bude však národ, kdežto za vlády Němců by za dvacet let byl národ zničen“.
 
V březnu 1941 se hlavní odbojová skupina ÚVOD shodla na poválečném programu následujících radikálních společenských reforem: „Nejen politická, nýbrž i hospodářská a kulturní demokracie, ne liberalismus a kapitalismus, nýbrž státem řízené plánované hospodářství, spojení zásad kolektivizace… se zásadou soukromé iniciativy a soukromého vlastnictví. Převedení přírodního bohatství do společného vlastnictví a odstranění bídy a nezaměstnanosti účelovým rozdělováním práce.“

Začátkem roku 1942 přestalo vycházet poslední nekomunistické ilegální periodikum Český kurýr. Z jeho posledního čísla se dá vyčíst kvintesence ideového směřování nekomunistického odboje: „Český národ musí, jakožto nejzápadnější a nejvyspělejší národ slovanský, vyvoditi z rozhodujícího (válečného) postupu SSSR všechny důsledky. Opřeni o tuto slovanskou, národně spravedlivou a sociálně průkopnickou velmoc zajistíme si nejlépe národní a sociální svobodu a budeme moci uplatňovati i sociální principy, které za dřívějších poměrů zůstaly neuskutečněny.“ Poválečná konverze k bolševismu je tímto ideologicky zdůvodněna.
 
Příklon Čechů k SSSR potvrzuje výpověď i přeběhlých vojáků vládního vojska z 30. 1. 1945: „Národ se doma přímo přiklání k SSSR… Pracovní nasazení všech tříd zlepšilo vzájemné vztahy a zvýšilo prestiž SSSR… Velkou Británii nazývá národ velkým spojencem, ale Rudá armáda jest přímo zbožňována a v Sovětský svaz doufají všichni jako ve svého osvoboditele. Často se poukazuje na rok 1938, kdy nás Velká Británie opustila.“

Česká společnost ke své velké škodě zcela ignorovala za protektorátu Němci zveřejněné důkazy zvěrstev sovětské moci ve formě putovních výstav, utajovaných dokumentů a zpráv z obchodních a diplomatických misí v SSSR z archivu československého ministerstva tahraničí. Češi si vůbec nepřipustili, že by to mohla být pravda. A pravda to byla.

Na radikální omezení politických stran, na změnu politického systému po válce a na likvidaci demokracie byla tedy česká společnost nejen připravena, nýbrž si to i přála. Nízký počet připuštěných politických stran podle pravidel Národní fronty (NF) musel táhnout za jeden provaz, pod hrozbou automatického rozpuštění nesměla žádná z nich přejít do opozice. Národní fronta sama rozhodovala i o připouštění nových politických stran, protože teprve na základě svolení NF směl připustit novou stranu ministr vnitra. Základní podmínkou povolení byl souhlas s politikou NF, tj. s programem vlády. Ergo opoziční strany, legální opozice proti vládě, nemohly vůbec v budoucnu vzniknout. Každá strana, která by odešla do opozice nebo byla z vlády vyloučena, ztrácela automaticky členství v NF a ministr vnitra ji byl povinen rozpustit.

Poválečná třetí republika se koncipovala jako nacionálně socialistický stát, vykazující proti předchozímu režimu v Německu jen tři rozdíly: (1) cizím, parazitujícím tělesem na těle národa nebyli rasově nevhodní, židé, později i cikáni, nýbrž neslovanské národnostní menšiny, (2) národní socialismus prosazovala navzdory tomu, co stálo v jejich volebních programech, naprostá většina československých politických stran, z českých všechny, tedy ne pouze ta, co měla národní socialismus v názvu a (3) uskutečnilo se znárodnění. Důležitým mocenským nástrojem každého totalitního státu je existence úředně nařízeného nakládání s obyvateli vlastního státu jako s příslušníky určitých velkých skupin nebo vrstev, nikoliv jako s jedinci. Do toho patří příprava a vyhánění československých Němců, Maďarů, Jihomoravských Chorvatů, Poláků, cikánů mimo stát nebo v jeho rámci, zbavování je majetku a znárodňování majetnějších bez ohledu na národnost bez náhrady, byť v zákoně byl princip finanční náhrady za znárodněný majetek zakotven (ne však jeho výše), ale náhrady nikdy nebyly vyplaceny. Třetí republika byla státem totalitním a nacionálně socialistickým z vlastní české národní vůle, i když se čeští historici dodnes snaží tvrdit, že se jednalo v zásadě o stát demokratický.

SSSR se pro Čechy stal jejich hlavním ochráncem proti Němcům a jeho zástupcem v ČSR byla Komunistická strana Československa. Volby v českých zemích v květnu 1946 tedy vyhrála KSČ (40,2 % hlasů) před národními socialisty (23,6 % hlasů). Ne však na Slovensku, kde zvítězila Demokratická strana (62 %) před KSS (30,37 %). Jako jediný národ z pozdějšího sovětského bloku si Češi ve volbách bez větších volebních podvodů zvolili dobrovolně komunisty. Cesta k Vítěznému únoru byla uhlazena, český nacionální socialismus německého typu nahradil 25. 2. 1948 bolševismus.

Zbývá připojit jen přehled posledních událostí. Vláda se 13. 2. 1948 usnesla, že ministr vnitra, komunista Václav Nosek, musí zrušit odvolání osmi nekomunistických velitelů Sboru národní bezpečnosti, což Nosek nesplnil. Předseda vlády Gottwald odmítl 20. 2. o tom ve vládě jednat, a tak ministři národně socialističtí, lidovečtí a slovenské Demokratické strany podali demisi. Odstupující ministři tří nekomunistických stran ale nedovedli počítat. Aby vláda padla, bylo podle ústavy potřeba demise nadpoloviční většiny ministrů. Vláda měla 26 členů, demitovalo 12.

Sociální demokraté svolali hned předsednictvo, aby navrhované demise svých ministrů na popud ministra Václava Majera projednali, proti čemuž se ostře postavili Zdeněk Fierlinger a ministři Ludmila Jankovcová a František Tymeš. Ministři dali své mandáty k dispozici výkonnému výboru strany, který byl svolán na 23. 2. Ani zde Majer nepochodil. Podle pamětí Ladislava Feierabenda se poté Václav Majer po konzultaci se svými přáteli odhodlal k poslednímu kroku a zavolal 23. 2. telefonicky Jana Masaryka a navrhl mu, aby oba dva společně podali demisi. Masaryk souhlasil, slíbil, že demisi obou okamžitě prezidentovi předloží, a skutečně tak učinil, neboť prezident toho použil v rozhovoru s Gottwaldem, když stále naléhal na ústavní řešení krize. Proč nebyly ony dvě demise přijaty, zůstává dodnes nevysvětleno. Že by Beneš na ony dvě demise zapomněl, je vyloučeno. Odlišnou verzi podává britský historik Zbyněk Zeman. Podle něj Jan Masaryk využil svého onemocnění chřipkou jako záminky, aby nemusel nic podnikat, tedy ani demitovat. To mu však nezabránilo v tom, aby vícekrát, leže v posteli, nepřijal sovětského náměstka ministra zahraničí Valerijana Zorina.

Praktické uskutečnění komunistického převzetí moci umožnil právě Beneš, který ministrům radil demitovat a ujišťoval je svou autoritou, že je nenechá padnout. Co z toho plyne, je jasné. František August píše, že v lednu 1948 nařídil Vjačeslav Molotov Pavlu Sudoplatovovi z MGB (Ministerstvo gosudarstvennoj bezopasnosti, ministerstvo státní bezpečnosti), aby odjel do Prahy a tajně vyřídil Benešovi, že musí předat moc ve státě Gottwaldovi a z úřadu důstojně odejít. Vůči Benešovi byla použita stvrzenka na 10 000 US $, podepsaná jeho tajemníkem Drtinou, které mu poskytl NKVD na příkaz Stalina v říjnu 1938 před jeho odjezdem do Anglie. Převzetí peněz i přes třetí osobu se pokládá za vázací akt. Benešovi pohrozili skandálem.

Prokomunistická hesla zazněla i v Benešově bezprostředním okolí, na jehož absolutní oddanost spoléhal. Do manifestační hodinové generální stávky vyhlášené komunisty na poledne 24. 2. 1948 vstoupili jako jeden muž pracovníci kanceláře prezidenta republiky v čele s kancléřem Jaromírem Smutným, stávkovou akci na ministerstvu zahraničí vedl jeho ministr Jan Masaryk. Podle Zbyňka Zemana byl vývoj událostí zcela předvídatelný. Beneš byl ješitný, odlišné názory nesnášel, neuměl odpouštět křivdy a zapomínat minulé spory. Málokdo z jeho spolupracovníků se mu odvážil oponovat, a tak se v Benešově okolí nedařilo politickým talentům, vůdčí garnituru státu obsazoval politiky podřadné kvality, kteří ho byli ochotni podporovat pouze tehdy, když se mu dařily jeho plány. I kdyby toho všeho nebylo, tak ho demitovavší ministři tří nekomunistických stran špatně odhadli. Jakmile podali demisi, bylo řešení na Benešovi. Museli přece vědět, že prezident Beneš jako vrchní velitel v tomto sporu nepoužije armádu z obav, že by mohl vyvolat občanskou válku. Přitom odjezd prezidenta do jedné z vojenských posádek mimo hlavní město, odkud by řídil akci proti komunistům a proti vůli ministerstva národní obrany, bylo jediné možné řešení slibující úspěch. Lidové milice (cca 6500 milicionářů v Praze a dalších asi 9000 až 12 000 v republice) by hravě rozprášila obrněná divize. S pohotovostními sbory SNB by to bylo trochu obtížnější, ale i s nimi by si jedna obrněná divize poradila.

Nejnovější výklad únorových událostí podává historik Václav Veber. Valerijan Zorin hned po příletu do Prahy 19. 2. pospíchal z letiště navštívit Jana Masaryka a snažil se ho ovlivnit, aby se nepřidal k demitovavším ministrům. Odvaha a rozhodnost nebyly Masarykovou silnou stránkou, takže zůstal ležet v posteli, vydávaje se za nemocného. Týž den večer navštívil Zorin Václava Majera za stejným účelem, který mu to slíbil. František Tymeš a Václav Majer nakonec přece jen podali demisi, oficiálně ale nedemitovali, nýbrž byli prezidentem zproštěni úřadu, protože je Gottwald, předvídající další Benešovy kroky, chtěl v nové vládě nahradit svými lidmi.

Nyní nastala kýžená situace, kdy odstoupila nebo byla odvolána nadpoloviční část vlády, tudíž celá československá vláda měla za povinnost odstoupit. Benešovou povinností, kdyby tak neučinila, bylo celou vládu rozpustit, nedoplňovat ji, a někoho pověřit koaličními jednáními a sestavením nové vlády podle výsledků posledních parlamentních voleb, nebo vypsat nové volby. Beneš musel vědět, že doplněním stávající vlády o odstoupivší většinu ministrů v rozporu s výsledky voleb 1946 porušuje ústavu.

Gottwald odmítl jednat se stranami odstoupivších ministrů a vládu doplnil, výsledky posledních parlamentních voleb ignoroval, protože do vlády jmenoval třináct komunistů. Na Slovensku provedl převrat Gustáv Husák s předstihem již 23. 2., kdy bez zákonné opory zbavil funkce členy Zboru povereníkov za Demokratickou stranu a tím odčinil drtivou porážku Komunistické strany Slovenska (KSS) v parlamentních volbách 1946.

Prezidentu republiky přišlo 5327 rezolucí pro komunistické řešení vládní krize a jen 150 proti němu (!). 25. 2. 1948 v 11 hodin prezident Beneš bez protestu Gottwaldův návrh na doplnění vlády podepsal. Podle dostupných dokumentů patří tradované Gottwaldovo vyhrožování sovětskou armádou připravenou vtrhnout do Československa do říše mýtů, i když vojenskou pomoc SSSR 19. 2. Zorin Gottwaldovi nabídl a ten ji odmítl, protože pohotovost sovětských vojsk vyhlášena nebyla, natož aby byla přisouvána v plné zbroji k československé hranici. Gottwald Benešovi pravděpodobně nehrozil ani občanskou válkou. Benešův vztah ke Gottwaldovi zůstal až do smrti přátelský, Benešova kancléře Smutného převzal do svých služeb Gottwald.

Českoslovenští politici ve své většině byli připraveni a ochotni činit rozsáhlé kompromisy na úkor svobody a demokracie výměnou za zajištění bezpečnosti země proti Německu a garanta toho spatřovali jedině v Moskvě. A tak v podstatě bezvýhradným plněním sovětských „přání" nejspíš neúmyslně, ale zato vydatně napomáhali již od roku 1942 SSSR při vytváření jeho sféry vlivu ve středovýchodní Evropě. Ve třech poválečných letech, kdy se pozice Československa na ose Východ – Západ stávala stále beznadějnější, nenašli dost vůle a odvahy, aby zvrátili stále zřejmější směřování do sovětského područí. Stalin se při sebemenším tlaku vůči poválečnému Československu vždy dočkal podvolení se — ať zaštítěného tou či onou racionalizací. A tak se země, jež se podle Víta Smetany bezprostředně po válce nacházela v podobném strategickém postavení jako Rakousko a lepším než Finsko, od prosince 1945 dokonce ušetřená trvalé přítomnosti Rudé armády na svém území, z vlastní vůle natolik integrovala do vznikajícího sovětského bloku, že si možnost nezávislého postavení prakticky sama uzavřela. Oba výše jmenované státy, byť poražené, se ale dokázaly z bezprostředního sovětského jha vymanit. Ne tak Československo.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Cesi-si-nedemokraticky-stat-prali-525792







48 komentářů:

  1. Proto je pred-Mnichovske Ceskoslovensko dodnes oznacovano jako "Posledni ostrov Demokracie" ve stredni Evrope.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak, protoze jinde to bylo jeste horsi ....

      Vymazat
    2. Ne všude - to jsou kecy cz-historiků. V ČSR nebyla demokratická pro skupiny, pro jednotlivce jen na papíře a to jen do roku 1923.

      Vymazat
    3. Pan Krystlík své chyby nikdy nepřiznává.

      Vymazat
  2. Dne 28.10.1939 se demonstrovalo také v Ostravě a Plzni. V Brně byla demonstrace rozehnána prakticky hned, když začala.
    Až do května 1942 vydávala občanská ilegální skupina Kapitán Nemo časopis K situaci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nedemonstrovalo. Protektorátní vláda omezila demonstrace k 28. říjnu pouze na Prahu.

      Vymazat
    2. Nemáte pravdu pane Krystlíku, protiokupační demonstrace v jiných městech byť ne tak dramatické jako v Praze, ale spíše poklidné, jsou doloženy v dokumentech tehdejších bezpečnostních orgánů. V Ostravě ji organizovala NHPM.

      Vymazat
    3. Ze by pan Krystlik uznal ze se mylil?

      Vymazat
  3. Pane Krystlik, je naprosto jasne ze Ceskoslovensko nebylo Svobodnou zemi po „Osvobozeni Rudou Armadou“ .Nějak jste vynechal Marshallův plán. V červnu 1947 přijala česká vláda americký plán obnovy. za 14 dní byl odmítnut poté, co se Masaryk vrátil z Moskvy s proklamací: Jel jsem do Moskvy jako ministr zahraničí nezávislého suverénního státu, vrátil jsem se jako Stalinův pocholek. "

    Mel by jste si uvedomit ze svobodu ztratilo Ceskoslovensko jiz v Jalte jako "Velkou západní zradou", protože dovolila SSSR svobodně zasahovat do jejich vnitřních záležitostí, liquidovat demokratické politiky a přeměňovat je do sovětských satelitů. Jalta skutečně dovolila SSSR beztrestně instalovat komunistické režimy ve střední Evropě.

    Ačkoli Stalin byl během své brutální vlády odpovědný za úmrtí více než 20 milionů lidí, byl dokonce nominován na Nobelovu cenu za mír dvakrát - v letech 1945 a 1948.

    Stalin vyhnal Němce z východní Evropy a po krátké válce vyhnal Japonce ze Severní Číny a Severní Koreje, místní komunisté byli povzneseni k moci v osvobozených oblastech a národech a s podporou Stalina se nakonec stali součástí komunistického bloku, nasledky ktere citime jeste dnes.

    Tak se nedelejte nejake iluze o tom co Cesi chteli nebo nechteli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To, co je v mém blogspotu, neoddiskutujete. Jsou to skryté příčiny února 1948 - cz-záliba v nedemokratickém zřízení. Prostě nestali se nikdy demokraty.

      V Jaltě se o ČSR nejednalo. Jediná věc týkající se ČSR byla informace genštábu Rudé armády, že podle předpokladu asi v březnu a dubnu postoupí na linii Vltava-Labe.

      Stalin (SSSR) nevyhnal Němce z východní Evropy, například minimálně 3/4 jich zůstalo v H a všichni v RO. Ani z SSSR své domácí Němce za hranice nevyháněl.

      Vymazat
    2. Většina Čechů je totálně neinformovaná. Nevědí skoro nic a dodnes opakují národovecké a bolševické žvásty. Bohužel!

      Vymazat
    3. Neni treba vas Blog oddiskutovat, to by Vam musel nekdo nejdrive verit.
      V Jalte se jednalo o cele povalecne vychodni Evrope (uzemi kontrolovane Rudou armadou) do ktere CSR spadalo. To uzemi bylo v podstate dano Stalinovy jiz v Teheranu, kdy se dohodli o druhe fronte a jak Ruda Armada obsadi Berlin,Prahu. Ne ten kdo tam drive dojde, jinak by tam byl Patton o minimalne 14 dni drive beze strat jak Nemeckych tak Ceskych zivotu vcetne Nemeckych branych sil ktere utikali do zapadni zony.
      To ze Stalin vyhnal Nemce z CSR je mineno "Nemeckou Armadu", coz Vam uniklo. Jak se Stalin zachoval k Nemcum je celkem znamo z hromadnych hrobu na Rusi. 200,000 Nemcu poslal Stalin na Sibir. Kdo neutek na zapad, skoncil v gulagu. Nesnazte se prepsat historii, to je zbytecne!

      Vymazat
    4. Nechápete česky psaný text.

      Vymazat
    5. V lednu 1945 bylo 32 000 etnických Němců uvnitř Maďarska zatčeno a přepraveno do Sovětského svazu jako nucení dělníci. V některých vesnicích byla celá dospělá populace odvezena do pracovních táborů v Doněcké pánvi. V důsledku utrpení a špatného zacházení jich mnoho zemřelo. Celkově bylo do Sovětského svazu převeleno 100 000 až 200 000 Maďarských etnických Němců............

      Vymazat
    6. @:1. března 2018 0:022. března 2018 5:16

      Nechapete Historii, at je psana jakymkoliv jazykem. A jako Goebels si myslite ze 100x opakovana lez se stane pravdou!

      Vymazat
    7. Pecinův článek Vítězný únor je sice již 2 roky starý, ale pravdivý. Diskuze pod ním zajímavá.

      Vymazat
  4. Tento článek by si měl přečíst každý český vlastenec.

    OdpovědětVymazat
  5. Prostě nestali se nikdy demokraty ????1. března 2018 0:11

    A po kom by se to naucili? Po Rakousku? Nebo po Nacistickem Nemecku?? No po Nemcich urcite ne.

    Presto bylo CSR ostrovem DEMOKRACIE ve stredni Evrope. Staci se podivat na tehdejsi sousedy!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rakousko-Uhersko bylo určitě o hodně demokratičtější než-li z něj vzniklé Československo.

      Vymazat
    2. To je pekna kravina. Uz jen proto ze na priklad na Slovenskych skolach se nesmelo vyucovat ve Slovenstine! Proto po vzniku Republiky Cesi museli jet na Slovensko ucit Slovaky jejich vlastni rec!

      Vymazat
    3. Slovensko tehdy nemělo skoro žádné vzdělance, jako např. učitele. Vzdělaní lidé na Slovensku mluvili maďarsky nebo německy. Slovenština ale nebyla zakázaná.

      Vymazat
  6. Jo, to byly casy v Sudetech, Demokracie bylo tolik ze ji nemeli uz kam davat.2. března 2018 5:04

    Byla temná lednová noc v r.1939.Moje matka -němka,ve vysokém stupni těhotenství se ukládala v jedné vesnici,kde žili pospolu Němci Češi od nepaměti,se dvěma malými dětmi ke spánku.Můj otec-Čech ,vlastenec schůzoval v jedné z hospůdek to už byla velice neklidná doba a netušil,co by sousedé Němci mohli provést sousedům Čechům.Matka byla zbuzena křikem a ohněm vedlejších stavení.Rychle oblékla mé malé sestry a utíkala a utíkala,dál od vesnice!Lidé ze smíšených rodin dopadli nejhůře!Moji matku chtěli zabít ,jako zrádkyni Německa!Matka utekla do Loučovic k příbuzným,ale bohužel,teta byla zapřísáhlá Němka.Dostala se do sběrného tábora v Praze,kde měla být s dětmi odsunuta do Německa.Vyřadili je z odsunu pro její zdrav.stav.Matka porodila sestru na zemi v táboře a takto jí tam našel můj otec.Žili na Brnkách na statku,otec byl nasazen v Kolbence.Takové kecy,omluvy Němcům,lezení jim do prdele,ohýbat před nimi hřbet,je pro nás,normálně myslíci lidi,nemyslitelné.Matka téměř všechny noce prokřičela,zdálo se jí dokola,jak utíká s dětmi a honí jí němečtí náckové.Ale to jsme se dozvěděli hodně pozdě,až když jsme byli dospělí a to neřekla nám,ale mému švagrovi.Nikdy o této hrůze nechtěla mluvit.Jenom hodněkrát vždy,když jsme doma vedli debatu o politice a proti Rusku říkala:nikdy nevřete NĚMCŮM!TO,ŽE PROHRÁLI VÁLKU NEZNAMENÁ,ŽE JSOU PORAŽENI.NĚMEC SE NEVZDÁVÁ A PŘIJDE DOBA,KDY NÁS ZLIKVIDUJE EKONOMICKY A MORÁLNĚ.Moje matka-němka, je dávno mezi anděly,ale toto mám hluboko zakotveno v mysli! Téměř před 40.ti léty, jsem tuto krutou pravdu slyšela od matky poprvé.Nevím,kdo je Krystík,ale u mně je to buď provokatér placený Hermanem a dalšími zrádci národa,kteří podporují fašismus,nebo blbec!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za evtl. pozdější střety Němců s do Sudet přibyvšími Čechy je odpovědná 1. rep. ČSR, která tyto čistě německé regiony systematicky tzv. "počešťovala".

      1. Systematické odstrkování něm. řeči a kultury omezováním německého školství a preferování češtiny jako úřední řeči.
      2. Vytlačování Němců z veřejné služby a ze státních nebo na státních zakázkách závislých podniků.
      3. Poškozování německé vědy v mnoha oblastech.
      4. Oklešťování německé samosprávy v obcích a okresech.

      Doporučuji přečíst si Sudetoněmecké dějiny

      Vymazat
    2. O neexistujícím "vyhánění" Čechů ze Sudet pojednává např. Pecinův starší článek Pomník a velmi zajímavá diskuze pod ním.

      Vymazat
    3. Pochazim ze Sudet, Uberdorf na Morave u Svitav. Podle vypraveni rodicu, 50:50 nemecko-ceska rodina a pra-rodina, mluvilo se obema jazyky. Ale na priklad ve vesnici "Uberdorfen" se mluvilo nemeckym narecim tezko srozumitelnem v dalsi nemecke vesnici. Zadne nesvary neexistovali. To zmenil Hitler jeho propagandou kde najednou se objevili mladici, deti spoluzaku s kterymi otec chodil do skoly v hnedych kosilich. Starsi, cesi jak nemci je jen omlouvali, jo to jsou ty mlada leta, oni z toho vyrostou. Vsichni byli smichani, a cistokrevni Nemci ci Cesi neexistovali, nastalo politicke rozdeleni vesnice a kdo poslouchal Hitlera, stal se Nemcem a obracene. Proc se nekteri citili vice Cechy nez Nemci ackoliv meli malo ceske krve, bylo asi tim ze politicky s Hitlerem nesouhlasili. Ty lidi zili spolu po staleti a jako chleba ktery spolecne jedli, mel dve kurky, cili rub a lic, tak i oni meli opacne nazory.
      Cesi a kdo se hlasil k Cechum nebyli vyhnani v pravem slova smyslu, situace kolem nich se stala nesnesitelna, a tak museli odejit. Kdyz vesnicky IDIOT ktery nevychodil ani obecnou skolu zacal chodit v hnede kosili s flintou prez rameno, byl zas odejit. Kazdy vedel ze bude zase valka. Rodina byla mlynarskeho "cechu" jak se tenkrate rikalo, nekolik generaci. Mleli obili pro Nemecke a Ceske sedlaky, nikdo se nikdy neptal jake narodnosti je, nluvilo se obema jazyky. Moji rodice tak jako prarodice povinne studovali Nemcinu 2 roky ve Vidni, aby mluvili spisovne a ne mistni "Hatlamanilkou".
      Mlyn a hospodarstvi preslo po opusteni do Nemecke zpravy a po konci valky, pri vyhnani Nemcu, nasich sousedu to lehlo popelem.
      Do dnes jsem s jejich detmi ve styku a oni nemaji nejmensi problem rici: Nase vyhnani, bylo nase spaseni, kdyz vidime dnes jak jste zivorili 40 let v komunismu, myslime si ze my jsme meli vetsi stesti.
      Je naprosto jasne ze kdyby Hitler neprisel k moci a Nemecko zustalo demokraticky stat tak by se obe narodnosti pokracovali v asimilaci tak jako za Rakouska 300 pred tim.
      Rozdil mezi Rakouskem a Nemeckem se manifestoval v Rakousko-Nemecke valce 150 let pred tim, Nemec proti Nemci. Jak znamo, Rakousko ztratilo uzemi vcetne Benatek! Take stoji za poznamku ze Cesi se snazili ucit Nemecky vice nez Nemci Cesky.

      Vymazat
    4. Cesi [...] nebyli vyhnani v pravem slova smyslu, situace kolem nich se stala nesnesitelna, a tak museli odejit.

      Češi - státní zaměstnanci (vojáci, policisté, nádražáci, pošťáci, učitelé ...) - ze Sudet odcházeli, protože tam ztratili obživu. Stejně tak přišli o práci čs. státem do německých firem dosazení Češi. Utíkali hlavně ti, kteří se báli pomsty za svoje ničemnosti a svinstva, tedy sokolové, hraničáři atp. Ve vnitrozemí pak vyprávěli báchorky, jak byli pronásledováni a ohrožováni na životech, aby před ostatními nevypadali jako nějací zbabělci.

      Nase vyhnani, bylo nase spaseni, kdyz vidime [...]

      To jsou české kecy, chtějící omluvit poválečnou státem organizovanou etnickou čistku spáchanou na Sudetoněmcích. Vyhnanci byli totiž úplně o vše oloupeni, mučeni i zabíjeni. Ne všichni se dostali do BRD či Rakouska, mnozí skončili v sovětské okupační zóně, pozdější DDR.

      Cesi se snazili ucit Nemecky vice nez Nemci Cesky.

      Němčina je pro Slovany lehčí k naučení, než-li nějaký slovanský jazyk plný nepravidelností a nelogičností pro Němce.

      Vymazat
    5. Myslim ze Cesi odesli protoze jinak by zili v Hitlerove Risi kde vitani nebyli a kde byla chudoba v porovnani s CSR. Statni zamestnanci zamestnani neztratili, zkratka byli prelozeni jinam, hranice prece stale existovali, Celnici meli stale praci a o Ucitele byla nouze.
      Cesi, zamestnani v Nemeckych podnikach, jak tovarnach tak v zemedelstvi byli povazovani za menecenne a verejne se po nich plivalo, presto ze tam zili nekdy i mnohem dele nez ti co se hlasili k Hitlerovy. Nakonec Sudety meli nejvetsi procentualni pocet volicu Hitlera z cele Rise.

      Vymazat
    6. Do vnitrozemí byli ze státních zaměstnanců přeloženi (povoláni) pouze někteří: vojáci, policisté, bank. úředníci, učitelé ... atp. Nějaký výhybkář, průvodčí, pošťák, cestář, dělník ... neměl ale šanci.

      Za 1. rep. ČSR stát rozhodoval o přídělu energií i surovin. Německé podniky takto donutil přijmout stanovené procento českých zaměstnanců, tedy i propustit místní Němce. Češi dosazení státem do německých firem a státních podniků tak připravili o obživu místní něm. starousedlíky.

      Německé národní slavnosti buď nebyly povolovány, nebo nejprve povoleny a těsně před zahájením zakázány. Místní stánkaři a hospodští si tedy objednané zboží (pivo, párky, pečivo) mohli dát tzv. za klobouk. Místní obyvatelstvo např. v Tetschen se pak smutně z oken dívalo na ulicemi pochodující sokoly vyřvávající "Ať žije český Děčín!"

      Vymazat
    7. Ad 4:02: To, co tvrdíte jsou obligatorní cz-lži. V Německé říši byly 2 až 3 krát vyšší platy než v ČSR i zboží bylo levnější než v ČSR. Panoval ale nedostatek lahůdek, mléčných výrobků a podobně. Češi v Říši nebyli považováni za méněcenné, protože by jinak neobdrželi d-státní příslušnost, aniž se jich kdo ptal - to je český žvást. I nasazení (všeobecná pracovní povinnost v celé Říši) měli stejné platy, příděly, trávení volného času a dovolenou jako Němci.

      Vymazat
    8. Zase lzete Krystliku. Kecate tady o nedostatku lahudek, ale nejak jste zapomel nedostatek masnych vyrobku. Jak to vsechno hned Nemci vykoupili, Cukrarny, to jste ani vy nemohl zaprit, ale ze reznictvi bylo jako vykradene to nepisete.
      Jo Nemci se meli tak dobre ze 370,000 delniku koupili VW a nikdy se auta nedockali ani jim penize nikdo nevratil. Jo, ti museli byt nesmirne nadseni!
      Asi vam ani nedoslo ze 1/3 nemeckeho pracovniho potencialu byli cizi narodnosti v pracovnich taborech kteri delali zadarmo.
      Asi jste neslysel o Metallurgische Forschungsgesellschaft (MEFO) dluzni upisy ktere byly v hodnote 19 bilionu RM pouzity k placeni a chudak delnik si je nemohl vymenit za RM. Obili se muselo dovazet z SSSR, a Nemci platili strojnimi vyrobky, zbrane a technologii. Tak si udelejte obrazek jak asi takova ekonomika fungovala. Byla chudoba a to Vam kazdy kdo to prozil rekne. Hitler zakazal delnicke unie a ty kdo skemrali sli do koncentraku.Všeobecná pracovní povinnost v celé Říšiakorat znamenala ze ti co tam museli jit na praci si domu nedovezli ani gros, bud delali v pracovnim tabore za jidlo a strechu nad hlavou, ale aby si nekdo myslel ze dostane dovolenou, to by musel byt blazen jako vy.

      Vymazat
  7. Lži spisovatele Krystlíka vyvolávají dojem gestapácké příručky českých dějin
    Jiří Jaroš Nickelli
    20.3.2017 České národní listy

    No moc hezky o Vas nikdo nepise.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co píše jakýsi pomatený historik-vlastenec Jiří Jaroš Nickelli, potomek ruského legionáře, není důležité.

      Vymazat
    2. Mate pravdu, je to Vas nazor, ta diskuze "pomateneho historika-vlastence", je plna opacnych nazoru. Tak asi nebude uplne nedulezity.?

      Vymazat
    3. Nickelliho vlastenecké bláboly jsem četl. Profesionální historik je placen státem, tedy píše tak, aby zaměstnavatele nenaštval. V opačném případě by totiž hned "dohistorikoval" a postupně zašel hlady, neb tito lidé vlastně nic užitečného ani neumí.

      Vymazat
    4. Otto4. března 2018 9:24

      Kazdy je nekym placen, a to co pisete plati pro "historika" Krystlika tak jako pro ostatni "N'est-ce pas"?

      Vymazat
    5. To jsou zase ty známé české plky. Mnoho lidí přece provozuje různé bohulibé činnosti zadarmo, ze záliby, z přesvědčení ...

      Vymazat
  8. Vystoupení Tomáše Peciny v pořadu Dotazník, "Češi vs Sudetští Němci" z 22.05.2015
    https://tinyurl.com/y8uy5wud

    OdpovědětVymazat
  9. Vypadá tom, že je vše při starém. Krystlík pořád mele staré rohlíky a Ottoblb si u toho stříká do pampersek. Akorát ten "Něco si o tom přečtěte" tu není, asi ho Putin poslal jinam.

    OdpovědětVymazat
  10. Otto, neurazejte Nemce.....5. března 2018 4:06

    kdyz se Cesi dokazali naucit Cesky, tak tu nepiste ze Nemci byli mene inteligentnejsi a nebyli schopni se taky Cesky naucit !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejde vůbec o nějakou inteligenci. Čeština je pro Němce velmi těžká k naučení. Oproti němčině postrádá systém, nemá ve větě pevný pořádek slov, je v ní i plno nelogičností jako např. několikanásobný zápor (Nikdo nikdy nikoho nikde neviděl.) ... atd. O výslovnosti ani nemluvě.

      Vymazat
    2. Někteří Němci - hlavně ze smíšených rodin - vyrůstali dvojjazyčně a česky mluví i píší velmi dobře. Znal jsem jich pár. Pak i takové, kteří ač púvodem Němci, neumí vůbec německy.

      Vymazat
    3. Copak česky, ale jak Němci zvládnou v budoucnosti turečtinu, to je otázka...

      Vymazat
    4. S tim nekolika nasobnym zaporem je to spise v poradku, protoze by se clovek mohl pozastavit nad tim proc by mel byt zapor posledni "Ich Habe .... nicht"
      a proc to vlastne musi byt dve slova kdyz jedno staci.
      Ale ten Vas priklad neni docela spravny "Nikdo nikdy nikoho nikde neviděl", "Niemand hat jemals jemanden gesehen", a "Nobody ever saw anyone".

      "Nemam" je jednodussi nez "Ich habe es nicht" a "I do not have".
      Zda se Cestina je strucnejsi nez Germanske jazyky

      Vymazat
    5. Několikanásobný zápor je nelogický.

      Vymazat
    6. Nelogicky? To mate pravdu, To ale uvedeny priklad neni.
      Nikdo= kdo?
      Nikdy= kdy?
      Nikoho= koho?
      Nikde= kde?
      Nevidel= zaporne sloveso!

      Znate "We don’t need no education" ?

      Vymazat
    7. Nechte toho vlastenčíku Boehme! Čeština je oproti němčině značně nelogický jazyk s mnoha nepravidelnostmi. Na tom nic nezměníte.

      Vymazat
  11. Historie je potvora, vzdy kopne do prdele kdy to clovek nejmene ocekava.5. března 2018 4:56

    Podle prikazu Hitlera, Martin Bormann's “Normalschrifterlass“ 3 Ledna 1941 naridil vsechny dialekty Nemeckeho jazyka sjednotit pod spravnou Gramatikou a Latinskym pismem. Nemecti historici pisi ze nejzachovalejsi forma Nemeckeho jazyka byla na Prazske Universite Karlove, kde sveho casu Albert Einstein ucil. Je ironicke, ze zidi v Praze mluvili nejcistejsi, gramaticky spravnou Nemcinou a Bormanovi se to bali rici. No, a tak se stratilo zname pismo prarodicu “Swabach”.

    OdpovědětVymazat