Tomáš Krystlík
Miloš Zeman 11. 1. 2017 v rozhovoru s Českým rozhlasem podotkl: „Lidé
nejsou idioti, s výjimkou některých novinářů a některých politiků. Takže si
sami ty názory vyberou, vyslechnou si je a rozhodnou se, kdo z nich má
pravděpodobně pravdu“ (http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Prezident-totalne-rozsapal-redaktora-Ceskeho-rozhlasu-Rozsypala-a-sokoval-uderem-na-Romancovovou-470855). K tomu ale obyvatelé Česka potřebují mít k dispozici
rozdílné informace, aby se z jejich kolize prostřednictvím vlastního kritického
myšlení mohli přiklonit k pravděpodobnější verzi. Ale ty ve valné většině
případů nejsou v češtině vůbec k dispozici.
Vyberme si nějaký markantní případ mimo témata
rozhovoru s prezidentem, na kterém pochybnost prezidentova výroku budeme demonstrovat.
Nakonec báječně se k tomu hodí jedna replika k článku „Jak jsem neodolal a
zahrál si na pracovníka Centra proti terorismu a hybridním hrozbám“. Onen
diskusní příspěvek zní: „Merkel je horší, než byl Hitler - aspoň z pohledu Němců bezesporu - protože cíleně ničí
německý národ. A samozřejmě, že poškodila i ostatní země Evropy – vyzvala k
neřízené imigraci a statisíce imigrantů poslechlo – a vyzvala k porušování
Dublinské úmluvy, kdy se imi(granti) musí registrovat v první zemi, a tak
zahltila neidentifikovanými muslimy celý evropský prostor, nejen Německo.
Navíc, jak vidno i po útoku v Berlíně, němečtí ,žadatelé o azyl´ se volně
pohybují po celé Evropě, čímž také poškodila ostatní evropské státy.“
Tento názor v české veřejnosti převládá. Nikdo se
v médiích proti takovým nepravdám a polopravdám neohradil. Největší podíl viny
na tom nesou čeští žurnalisté a vzdělanci. Jakým dílem se tak děje vlivem
jejich mizerných znalostí a nakolik je v tom záměr, nelze momentálně rozhodnout.
Jak by asi měla česká média výše uvedeným interpretacím čelit? Pokusme se o
to.
Čeští novináři a vzdělanci rezignovali v souvislosti s migrační vlnou do
Evropy hned od počátku na vysvětlování veřejnosti rozdílu mezi žadateli o azyl,
uznané azylem, humanitárními (též subsidiárními) uprchlíky před válkou a co se
s nimi ve zmíněném Německu děje a dít v budoucnu bude. Uprchlíci z tzv. bezpečných
zemí, např. Kosovo, Bosna a Hercegovina, Albánie jsou, až na naprosté výjimky, pokud
neprokáží pronásledování, posíláni letecky zpět. Uprchlíci před válkou jsou v
Německu strpěni do doby, než válka skončí, pak budou posláni zpět. K tomu
novinka, která v čase bolševického uchvácení poloviny Evropy neplatila: oprávněnost
azylantského statu je po třech letech přezkoumávána.
K Mezinárodní ženevské konvenci o uprchlících z roku 1951 se
připojila i ČR a ta ukládá signatářským státům, kromě jiného, poskytovat azyl
osobám, které byly ve výchozím státě pronásledovány, politicky, rasově,
nábožensky a vystavovat jim náhradní cestovní doklady. Bez omezení počtu.
Oprávnění azylu podle této smlouvy ztrácí azylant, který se dobrovolně vydá do
jurisdikce státu, ze kterého uprchl. To nastane dobrovolným vrácením se do
země, kde byl pronásledován, nebo vzetím si cestovního pasu tohoto státu. V
konvenci je obsažena již zásada, že se o azyl musí žádat v první zemi, kde
dotyčnému již nehrozilo pronásledování.
Do cca roku 1980 se v západní Evropě striktně trvalo na
automatickém pozbytí azylové ochrany vydáním se do jurisdikce mateřského státu,
avšak benevolentně se posuzovala zásada, že o azyl se musí žádat v prvním
státě, kde dotyčnému nehrozí pronásledování. Po pádu komunismu v Evropě byly
taxativně vyjmenovány humanitární důvody, kdy azylant může výjimečně navštívit
mateřský stát, aniž ztratí azyl, ale od začátku 80. let se extrémně zpřísnila
podmínka žádat o azyl v první zemi, kde dotyčnému nehrozilo pronásledování. Kdo
tak neučinil, neměl v další zemi šanci získat azyl. Pro zajímavost: anglosaské
země v naprosté většině pro evropské uprchlíky neudělovaly politický azyl,
nýbrž si vybíraly osoby podle dotazníků, vhodnosti jejich povolání a na kvóty.
Důsledek: USA odmítaly kohokoliv, kdo byl členem KSČ nebo kandidátem členství,
takže nejvíce československých bolševiků-uprchlíků se uchýlilo do Kanady a
Austrálie.
Během imigrační vlny v roce 2015 všechny balkánské země svou
organizační neschopností a nakonec i schválně (Řecko) propouštěly uprchlíky po
trase Řecko – Makedonie – Srbsko – Maďarsko do Rakouska a Německa. Když asi
jeden a půl tisícová skupina uprchlíků z budapešťských nádraží vyrazila začátkem
září 2015 pěšky po dálnici na Vídeň, tak předtím organizačně neschopný Viktor
Orbán se vzchopil, nechal přistavit autobusy a poslal všechny uprchlíky z
Budapešti, ať chtěli nebo nechtěli, za proudem pěších směřujících do Rakous. V
této chvíli začal tehdejší rakouský kancléř Werner Faymann ztrácet nervy a
volal každou chvíli Angele Merkel, co má dělat, zda je zadržet násilím na
hranici nebo ne, a žádal sjednocení postupu své země s Německem. Merkel bylo
jasné následující: Zadržet je násilím na obou hranicích maďarsko-rakouských a
rakousko-německých sice lze, ale EU se vzápětí rozpadne, protože státy EU
začnou proti sobě kvůli přetížení uprchlíky intrikovat, schengenský prostor
přestane existovat, v balkánských státech včetně Maďarska začnou hrozit a
pravděpodobně vypuknou občanské nepokoje, války. Navíc německá ústava jí v
uzavření hranic proti hledajícím azyl bránila svým článkem, že „politicky
pronásledovaní požívají v BRD azyl“. Rakušané se zachovali stejně odpudivě jako
Maďaři a k hranicím s Maďarskem přistavili autobusy, aby uprchlíky co
nejrychleji přepravily na rakousko-německou hranici.
Nařízení EU č. 604/2013, tzv. úmluva Dublin III, praví, že
uprchlíci žádající o azyl se vracejí do prvního státu EU, kde měli o azyl
požádat, nebo o něj již požádali. Jenže představte si Řecko pod tlakem takto
vyhoštěných žadatelů o azyl z Německa, Rakouska a Maďarska! Německo tedy
upustilo od plnění dohody Dublin III, aby zachránilo EU. Mimochodem vysvětlení,
proč migranti nevyužívají letecké dopravy. Vezme-li letecká společnost na
palubu člověka bez víza pro cílovou zemi, musí jej na vlastní náklady dopravit
zpět.
Tvrzení že „Merkelová zahltila neidentifikovanými muslimy celý evropský prostor“ je
nonsens. Po registraci dostanou provizorní doklady se základními údaji a
fotografií s tím, že nesmějí opustit k pobytu přikázaný okres (pasy jsou jim
odebrány), jenže v schengenském prostoru nejsou vnitrostátní hranice, které by
byly hlídány. Kdyby je stát chytal v místech, kam mají zapovězeno pobývat, tak
by se svými náklady na to naprosto vyčerpal. A stejně by to bylo k ničemu,
protože jak by se měli potrestat? Teroristovi Amrimu odmítal tuniský stát vydat
cestovní pas nebo a tudíž svého státního příslušníka přijmout zpět, což je
povinnost každého státu podle mezinárodního práva, a Němci ho nemohli podle
práva na tak dlouhou dobu, než mu Tunisko vystaví pas, zavřít do vyhosťovací
vazby. Dnes se již v Německu diskutuje o návrhu, že by ona vazba mohla být
prodloužena na 18 měsíců.
Zpravují vás tak čeští novináři? Ne? Tak je prezidentova
teze k ničemu.
Žádné komentáře:
Okomentovat