Tomáš Krystlík
V článku v dnešních HN http://archiv.ihned.cz/c1-65175530-obliba-on-line-potravin-roste-rohlik-kolonial-a-dalsi-firmy-ubiraji-trzby-tradicnim-supermarketum
se praví, že Češi začínají objevovat nakupování jídla přes
internet, ale zatímco v Evropě si náplň pro svou lednici přes internet
pravidelně objednává už deset lidí ze sta, v Česku zatím jen dva.
Redaktor, nemaje zkušeností s nákupem potravin na Západě, si
zřejmě neuvědomuje, že se pokouší srovnávat nesrovnatelné. Zatímco v západní
Evropě si můžete při takovém nákupu být jisti čerstvostí ovoce, zeleniny,
kvalitou masa a masných výrobků a dalších potravin, v Česku tomu tak není. Zde
hraje roli letitá tendence Čechů okrást bližního svého nebo mu zabalit méně
kvalitní kusy. Též bezproblémový odpis zboží již začínajícího se kazit v
prodejnách, není v Česku zcela vžit. Důvod je zřejmý – nedůvěra k zaměstnancům,
zda by se neobohacovali. Symptomaticky se to projevuje i jinde. Zatímco pokladní
v Německu lístek z automatu na vracení láhví po odečtení z účtu roztrhne a vhodí
do koše, česká pracně lístek tlustým fixem přeškrtne (aby se nemohl načíst
čárový kód) a pečlivě si ho schová.
Jestliže se i přesto v Česku zvyšuje počet týdenních nákupů
potravin přes internet svědčí to jen tom, že Češi ještě více rezignují na
kvalitu potravin, které konzumují. Řídí se jednoduše heslem, co nejlevněji se
nažrat.
V Česku jsou v obchodech k mání brambory s vadami, které by se
v západní Evropě do krámů vůbec nedostaly a šly by rovnou na zkrmení prasatům –
a to Česko byla bramborářská velmoc! Obyčejnou cibuli musíte při nákupu
podrobit podrobnému zkoumání, zda je dostatečně oschlá, aby vám, než ji stačíte
sníst, nehnila. Nějakým záhadným způsobem ovoce i zelenina nakoupené v Česku hnijí
dříve, než například v Německu. Přiznám se, že je to dost záhada, protože třeba
ovoce a zelenina od stejných producentů ze Španělska a Itálie dorazí do českých
obchodů ve stejný čas jako do německých. Že se v Česku musí ovoce týž den
sníst, se stává spíše pravidlem.
Kvalita českých dušených šunek se nedá s německými ani
trochu srovnávat. Vypěstoval jsem si v Česku metodu, jak odhadnout šunku podle
vzhledu (odlesky na povrchu plátků), jenže ani to nestačilo. Tím jsem odhadl
jen podíl vody a želatiny v šunce, ne její chuť. Nakonec jsem je přestal v
Česku kupovat. Nedávno jsem pravidlo porušil a v Bille na doporučení českých
známých si koupil prý báječnou šunku venkovskou nejvyšší kvality za 25 Kč/100
g, když ostatní se pohybovaly v cenovém segmentu 11 až 15 Kč/100 g. Inu, s podílem
vody a želatiny to bylo v pořádku, byla spíše sušší, ale ta chuť! Nic šunkově
jemného, jak lze očekávat u dušených šunek, byla relativně hodně slaná a měla
divnou chuť (což ostatně mají všechny české šunky). V německém Kauflandu jsem o
týden později koupil několik druhů dušených šunek za 0,89–1,29 EUR/100 g,
všechny šťavnaté chutné, jak mají být.
Věda, jak chutná pečená šunka v Německu, koupil jsem si u
řezníka v Praze šunku stejného názvu. Chuťově nevyhovovala a k tomu byla hodně
vysušená. Reklamovat jsem to u dotyčného řezníka a dostalo se mi odpovědi: „Jó,
milý pane, oni před pečením mají šunku potřít karamelem, aby se nevysušila, ale
kašlou na to.“ Když jsem kdysi u něj reklamoval talián bez vůně a chuti,
dověděl jsem se, že dnešní uzenáři vůbec do taliánů nedávají kardamom, údajně
většina z nich ani neví, že ono koření má talián obsahovat. Další téma u
stejného řezníka: přesolená jelítka. „Voni se zase při práci asi opili a
přesolili je“, znělo vysvětlení. V jaternicích má být máčená houska, ale ne v
tom množství, jaká je v českých jitrnicích. Místy člověk neví, zda nejí ochucenou
housku. V Německu se do nich přidávat nesmí – a jde to taky.
O českém zvyku přidávat do prodaného zboží odřezky se snad
nemusím zmiňovat. V Německu, když přikročí prodavač k hromádce šunky nebo salámu
a zdá se mu být vrchní plátek nedokonalý (neplatí pro mortadelu, která musí mít
plátky maximálně tlusté jako nakrájený uherák) nebo okoralý, sejme jej a vhodí pod
pult do odpadků. Když se pokusila známá bydlící dvě desetiletí v Německu v doprovodu
své přítelkyně z Česka přimět prodavače u pultu v českém krámě k odstranění
okoralého plátku šunky, vyhověl jí, ale její přítelkyně jí pak vyčetla, co že
to za nafoukané západní móresy se snaží v Česku zavádět.
No a nakupujte jídlo přes internet!
Žádné komentáře:
Okomentovat