Měla by ustat česká hysterie kolem uprchlíků

Tomáš Krystlík

Syřané tvoří zhruba třetinu z 577 000 běženců, kteří se v Německu od začátku letošního roku zaregistrovali, a jen 8 % Syřanů se podle ankety nehodlá po skončení občanské války vrátit domů.

Od počátku tohoto roku se Evropou pohybuje zhruba 630 000 migrantů. Uvedl to před pár dny ředitel evropské agentury Frontex Fabrice Leggeri. Frontex je organizace financovaná EU pro ochranu vnějších hranic Evropské unie.

Podle starších zpráv tvoří přes polovinu uprchlíků přišedších do Maďarska, Rakouska a Německa migranti z balkánských zemí – z Albánie, Makedonie, Kosova, Srbska, kteří nemají prostředky, jak bez práce přežít zimu. Doufají, že ji přečkají v Německu. Německo ale zrychlilo rozhodování o přidělení azylu, často již na dvě hodiny po výslechu dotyčného, což je výrazný rozdíl oproti obvyklým pěti měsícům azylové procedury v minulých letech. To vše lze z českých sdělovacích prostředků, je-li člověk pozorný, vyčíst.

Strávit alespoň část zimy v Německu se může podařit pouze těm, kteří se tam jako žadatelé o azyl hlásí poprvé, protože v Německu jim důsledně kvůli pozdější identifikaci a ověření, zda někde někdy nespáchali trestný čin, již několik desítek let snímají otisky prstů, což při opakovaných pokusech získat azyl vede k rychlému prozrazení a deportaci.

O čem se v českých médiích mlčí, je kategorizace uprchlíků, pomineme-li rozdělení azylant versus migrant z ekonomických důvodů. Příkladem sladké české nevědomosti budiž dnešní článek Petra Žantovského http://neviditelnypes.lidovky.cz/jazyk-co-je-to-uprchlik-a-migrant-do6-/p_kultura.aspx?c=A151006_230936_p_kultura_wag. Když se v problematice neorientuje ani zručný novinář, je to na pováženou.

Definice podmínek přidělení azylu podle ženevské konvence z roku 1951 uvádí Žantovský správně, ale to je také vše. Azyl se přidělí, když dotyčný byl pronásledován nebo mu hrozilo pronásledování v zemi, odkud odešel, kvůli jeho politickým postojům, víře nebo rase. Žádat o azyl se musí v první zemi, kam se dostane a kde mu už nehrozí pronásledování. Jinde mu azyl nesmí být přidělen, což se důsledně uplatňuje od 80. let minulého století. Když se uprchlík pokouší zastřít nebo změnit svou identitu, k čemuž patří zničení pasu, vydávání se za někoho jiného, opalování si bříšek prstů, je podle nařízení EU č. 604/2013 (Dublin III) vsazen do vazby a vyhoštěn do země, ze které do státu, ve kterém podal žádost o azyl, naposledy pobýval.

Všichni čeští novináři zcela pomíjejí institut uprchlíka před (občanskou) válkou. Jeho status neřídí mezinárodní smlouva, ale západní státy EU s výjimkou Francie, která tento pojem ve svých zákonných předpisech nemá, strpí takové osoby z důvodů humanitárních na svém území do doby, než válka v jejich zemi skončí. Až se tak stane a ministerstvo zahraničí hostitelské země přezkoumá bezpečnost nových poměrů v oné zemi, jsou posazeni do letadla a posláni domů. Tak se stalo na přelomu století s běženci z Bosny a Kosova.

Trochu počtů nakonec. Německo přiznává status azylanta v průměru pěti procentům utečenců. Z toho plyne, že jej dostane asi 30 000 běženců ze zatím 577 000 přibyvších letos do Německa. Ostatní uprchlíci ze Sýrie, budou v Německu strpěni do konce občanské války, zbytek migrantů z ostatních zemí, s výjimkou těch, kterým bude přidělen azyl, pošlou domů. To má být důvod k hysterickým výlevům v českých médiích o možném zániku evropské civilizace?


www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Mela-by-ustat-ceska-hysterie-kolem-uprchliku-402685