Tomáš Krystlík
Neustále se v českých publikacích a diskusích objevuje
tvrzení, že sudetští Němci měli zaručena všechna práva a nerušené národní vyžití.
To je zlovolná lež českých politiků a historiků. Místo namáhavého dokazování
uveďme pasus, ve kterém se československá vláda sama (!) usvědčuje z chybné
menšinové politiky.
V dubnu 1938, tedy téměř po dvaceti letech existence samostatného
státu, československá vláda zpravuje své vyslance v Paříži, Londýně a Berlíně –
aniž o tom informuje československou veřejnost - že připravila tzv. národnostní
status, že zamýšlí připravit „zákon o zabraňování denacionalizaci",
zamezit „zneužívání (českých) minoritních škol", doplnit „zákon jazykový,
aby přestaly všechny šikany", zaručit „menšinám proporcionální účast ve
státním rozpočtu", provést úpravu „jmenování státních úředníků tak, aby
menšiny v dohledné době docílily svou proporcionální kvótu početní",
zajistit, „aby vždy v německých a menšinových krajích bylo značné procento
úředníků jazyka německého a menšinového", provést školskou samosprávu,
učinit opatření proti politice „píchání špendlíkem v četnictvu, policii,
soudní, berní a správní službě, na železnicích a poštách" a vůbec
odstraňovat „třenice jazykové a národnostní v úřadech".
Tento neúplný vládní popis dosavadní československé
národnostní politiky zajisté nepotřebuje žádný komentář.
K nalezení v: Churaň, Milan: Postupim a
Československo. Mýtus a skutečnost. Libri, Praha 2006
Žádné komentáře:
Okomentovat