sobota 12. června 2021

Pane Votavo, přestaňte mást veřejnost nepravdami o Lidicích!

Tomáš Krystlík


Přemysl Votava se v článku https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Premysl-Votava-Lidice-667021 rozepisuje o Lidicích, Ležácích, opomíjí však Bernartice a Rovensko pod Troskami. 


Votava píše: „Lidice byly vybrány zcela nahodile.“ Nikoliv, pane Votavo, Lidice byly exekuovány za šest záchytných adres v obci pro parašutisty z Anglie, jak hlásil Martinu Bormannovi zastupující protektor Kurt Daluege, a které některý z parašutistů vyzradil Gestapu – pět z 25 do té doby vysazených parašutistů z Anglie (20 %) s Gestapem spolupracovalo. Nechme stranou, zda dobrovolně nebo z donucení, protože je to v tomto případě jedno. Pro srovnání: Parašutisté z Anglie měli v Pardubicích k dispozici dvanáct záchytných adres, v Praze deset, v Bernarticích devět, v Lidicích šest, po třech v Plzni a v Hradci Králové, v Ležákách dvě, jedna v Lázních Bělohrad a jedna v dalším místě (Pannwitzův rukopis zde nerozluštěn). 


Pozornost Gestapa k Lidicím přitáhlo zatčení jednoho parašutisty z Anglie, který měl u sebe dvě záchytné adresy v Lidicích, rodiny Horákových a Stříbrných (měli je však znát zpaměti). Gestapo nabylo dojmu, že se výsadkáři skrývají v Lidicích a 28. 5. 1942 poprvé ves důkladně prohledalo a nikoho z parašutistů nenašlo. Takže od tohoto okamžiku se nejednalo o žádný náhodný výběr Lidic, pane Votavo!


Gestapo zadrželo i dopis, ve kterém ženatý Václav Říha chtěl ukončit svůj milostný poměr s přítelkyní, kterou žádal, aby pozdravovala Horákovy z Lidic od jejich syna z československé armády v Anglii. Gestapo oba milence zatklo a z výslechu Říhy získalo dojem, že Horákův syn se skrývá v Lidicích, a 4. 6. 1942 podruhé vesnici bezvýsledně prohledalo. Takto je podruhé potvrzeno, že se o náhodný výběr Lidic nejednalo, pane Votavo! Přitom zatklo příslušníky rodin Stříbrných a Horákových, celkem 15 osob, osm mužů a sedm žen, a předalo je do věznice na Pankráci. Později, po lidické exekuci, byli popraveni.


Dále tvrdíte: „K. H. Frank... byl osobně přítomen této lidické exekuci.“ Nikoliv, pane Votavo, Frank podle historika Detlefa Brandese vycházejícího z údajů Horsta Böhmeho jen telefonicky tlumočil z Berlína Hitlerův rozkaz do Prahy. Zněl: (1) Všechny dospělé muže zastřelit, (2) všechny ženy předat do koncentračního tábora, (3) děti shromáždit, a pokud jsou schopny poněmčení předat rodinám SS v Říši, zbytek obdrží jinou výchovu, (4) obec vypálit a srovnat se zemí, povolat k tomu hasiče. Výsledek lidické exekuce: Zastřeleno bylo 184 mužů, ze 195 žen poslaných do koncentračních táborů se vrátilo 143, dětí přežilo mnohem méně. Frank se dostavil do již hořících Lidic až odpoledne, před obědem přiletěl se syny Heydricha z jeho pohřbu v Berlíně, kdy už byli muži zastřeleni, ženy a děti odvezeny.


I podle indicií nebyl Frank původcem lidické tragédie, protože stejně jako protektorátní vláda a šéf vyšetřovací komise pražského Gestapa kriminalista Heinz Pannwitz, který po oznámení Hitlerova úmyslu zastřelit 10 000 Čechů (což pak Hitlerovi svou osobní intervencí rozmluvil K. H. Frank), žádal, aby stříleli i Němce, protože „na místě činu bylo nade vši pochybnost zjištěno, že pachatelé použili anglický stengun, anglickou pistoli, anglickou munici, bombu s anglickou výbušninou s anglickou izolační páskou.“ Podle Pannwitze to mohly být akce německých emigrantů vysazených z Anglie nebo akce britských commandos. Hledáte-li, pane Votavo, původce nápadu vyhladit Lidice, tak si vyberte mezi účastníky porady u Hitlera 9. 6. 1942, které se zúčastnili Martin Bormann, Kurt Daluege, Heinrich Himmler a Hitler. Lidická exekuce proběhla pod velením Horsta Böhmeho z pražského Gestapa, velitele Bezpečnostní policie a Bezpečnostní služby, vykonaly ji jednotky německé policie. Česká policie dostala na starost zřídit neprodyšnou vnější linii kolem Lidic, aby se do obce a z obce nikdo nedostal. Více seriózní historici sami nevědí, samozřejmě kromě českých, kteří mylně přičítají odpovědnost za lidickou exekuci K. H. Frankovi.


V Ležákách se ukrýval jeden z vysazených britských parašutistů a byla zde v činnosti jejich vysílačka. Považte, na venkově v malé osadě o několika staveních, kde zaměření a vyhledání vysílačky bylo enormně snadné! To byli parašutisté tak mizerně vycvičeni? Při exekuci 24. 6. 1942 bylo 33 osob starších 15 let zastřeleno, dvě děti byly seznány vhodnými k poněmčení, 11 dětí údajně předáno do Migračního střediska Litzmannstadtu (dnes Łódź) obdobně jako děti z Lidic.


V Bernarticích se fyzicky zdržovaly hned dvě skupiny parašutistů z Anglie a vlastní indiskrecí v místní hospodě (sami na sebe vyžvanili, odkud přibyli) se o nich dovědělo Gestapo. Bernartice však vyhlazeny nebyly, i když zde bylo devět záchytných adres pro parašutisty, protože buď přes ně vedla důležitá silnice z Tábora do Písku, takže by následky exekuce srovnáním vesnice se zemí byly projíždějícím na očích, nebo okupační moc již nechtěla eskalovat teror proti českému obyvatelstvu. Nicméně 22, podle jiných zdrojů 29 mužů z Bernartic bylo popraveno za napomáhání atentátu.


Pro hypotézu, že okupační moc v případě Bernartic již nechtěla stupňovat teror vůči českému obyvatelstvu, aby si je proti sobě zbytečně nepopudila, svědčí pozdější podobná událost. Gestapo v lednu 1943 zjistilo, že v blízkosti Rovenska pod Troskami se skrývají dva parašutisté z Anglie. Obersturmbannführer Wilhelm Friedrich Leimer z pražského Gestapa (bývalý člen Komunistické strany Německa, který na rozkaz strany přestoupil k NSDAP) dal přes tajné kontakty české policie domácímu odporu na vědomí, že Rovensko potká osud Lidic, nevydají-li je. Gestapo uzavřelo s Rovenskými písemnou smlouvu podepsanou z rovenské strany učitelem Karlem Hlaváčkem a z německé vedoucím služebny Gestapa v Jičíně Eduardem Fischerem a 16. 1. 1943 měli být oba parašutisté a Vladimír Krajina (jak se Němci dověděli, že se tam skrývá, není známo) Gestapu předáni. 


Oba parašutisté unikli zatčení spolknutím cyankáli, Krajina byl předán Gestapu, obec zůstala ušetřena. Předmětem dotyčné smlouvy potvrzené osobně i K. H. Frankem byl německý závazek, že nejen bude ves ušetřena represí, nýbrž že i oba parašutisté a Vladimír Krajina nebudou popraveni ani mučeni a zůstanou do konce války nesouzeni, jen ve vazbě a že Krajinova manželka bude na základě této smlouvy propuštěna z internačního tábora, což bylo splněno.


Pan Votava pak žvaní dále: „82 dětí z Lidic bylo popraveno 2. 7. 1942 v polském Chełmnu v plynových vozech. Pouze několik dětí bylo dáno na převýchovu do německých rodin. Domů do Lidic se vrátilo jen 17 dětí…“


13. 6. 1942 bylo 98 lidických děti, z toho sedm kojenců, odděleno v Kladně od matek. Tři děti ještě v Kladně, později v Praze z řad kojenců další tři, tedy celkem šest bylo shledáno poněmčitelnými. Do Migračního střediska Posen (dnes Poznań), jeho pobočce v Litzmannstadtu (dnes Łódź), v Gneisenaustraße 41 bylo předáno celkem 89 lidických dětí (88 dětí a jeden kojenec). Zde bylo vybráno dalších sedm dětí z nich coby vhodných poněmčení a předáno do říšských dětských domovů v Povartí. 


První pochybnosti o osudu dětí z Lidic však vyvstanou, když si uvědomíme, že válku přežilo statisticky 73 % lidických žen, ale jen 17 % dětí! Oblíbený argument českých historiků, že se jednalo a nacistickou mstu vykonanou i na dětech, neobstojí – kdyby šlo o mstu, tak by musely lidické ženy vykazovat přibližně srovnatelné procento úmrtí jako jejich děti. Proč tedy takový nepoměr? 


Tuto otázku si žádný český profesionální historik dosud veřejně nepoložil, protože nalezení odpovědi by znamenalo pro českou historiografii blamáž. Nebylo to snad přece jen tím, že většina oněch dětí byla adoptována nebo svěřena německým rodinám do péče a po válce zůstala nevypátrána? 


Poslední korespondenční lístky poslané lidickými dětmi příbuzným v protektorátu jsou orazítkovány poštovním úřadem v Litzmannstadtu s datem 4. 7. 1942. Den předtím, 3. 7. 1942, byly ještě vedeny v hlášení o stavu osob v pobočce migračního střediska v Gneisenaustr. 41, všechny s poznámkou Abgang (odchod). Zjistilo se, že lidické děti z Litzmannstadtu odvezlo Gestapo nákladními vozy. Protože několik desítek kilometrů severozápadně od Litzmannstadtu se nacházela vesnice Kulmhof a v ní německý koncentrační tábor zařazený po válce mezi vyhlazovací, předpokládalo se, že děti zahynuly tam. Není to ale čím věrohodně doložit.


Po válce hledalo Československo v Německu především veřejnými výzvami 890 dětí (!) předaných za německé okupace do výchovy a k adopci v Německu a to včetně dětí z Lidic a Ležáků. Bylo to velmi obtížné, protože Německo bylo rozdělené do okupačních zón, navíc plné uprchlíků a vyhnaných z jiných zemí, německé úřady, ve kterých by se mohly najít příslušné dokumenty, již neexistovaly, jejich akta byla rozseta po různých místech nebo zničena. V prosinci 1945 byli v Německu nalezeni tři sourozenci z Lidic, v dubnu 1946 jedno další dítě, v srpnu 1946 další dvě lidické děti. 13. 4. 1947 hlásila vyhledávací služba UNRRA, že dalších 17 nalezených dětí z Lidic nastoupilo z dětské vesničky v bavorském Prienu u Chiemsee cestu do vlasti. Dohromady s dříve nalezenými a repatriovanými je to 23 dětí. Čeští historici se však sjednotili jen na 17 navrácených lidických dětech celkem. Že jde o mylný počet, je neruší.


Podle českých historiků bylo devět ležáckých dětí z celkových jedenácti posláno do plynových komor taktéž v KZ Kulmhof a zahynulo. Dvě byly předány německým rodinám a po válce se vrátily do ČSR. 


Pokud bychom přijali tvrzení českých historiků o smrti 82 lidických a devíti ležáckých dětí v roce 1942 za pravdivé, tak je ale vyloučené, aby o nich, coby živých, probíhala v roce 1944 korespondence mezi německými úřady! 


13. 6. 1944 píše osobní referent německého státního ministra pro Čechy a Moravu Franka SS-Standartenführer Robert Gies členu osobního Himmlerova štábu Obersturmbannführeru Rudolfu Brandtovi: „Velitel Sipo a SD v Praze přikázal ředitelstvím státní policie v Praze a v Brně podchytit české děti, jejichž rodiče byli odsouzeni stannými soudy, případně zemřeli v koncentračním táboře. Předpokládalo se, že poněmčení schopné děti do šesti let věku budou přes Lebensborn přiděleny německým rodinám, pro starší děti… se zamýšlí, že budou ubytovány pod uzavřením mimo protektorát a podrobeny kolektivní převýchově. Pro další zacházení s neponěmčitelnými dětmi je třeba si vyžádat rozhodnutí Reichsführera SS (Heinricha Himmlera). Děti byly mezitím zaevidovány, avšak další plánovaná opatření nebylo možné provést, protože by se bývalo nedalo zabránit se značnému pobouření českého obyvatelstva. Děti jsou ubytovány u příbuzných a známých a už si tam zvykly, takže jen vyšetření těchto dětí (jejich rasové vhodnosti) by pravděpodobně bylo nápadné a mělo by důsledky, kterým při současné situaci v protektorátu – především se zřetelem na zachování pracovního míru coby předpokladu pro neomezenou válečnou výrobu – muselo být zabráněno. Proto zatím zůstaly ony děti jen zaevidovány. Rozhodnutí o dalším zacházení s nimi musí být odloženo na pozdější dobu. 65 dětí Čechů, kteří byli podle stanného práva odsouzeni, je ubytováno pod uzavřením, 46 z nich v internačním táboře ve Svatobořicích (zařízení české, nikoli německé) a 19 v dětském domově v Praze-Krči. Tyto děti pocházejí převážně od rodičů z bývalých obcí Lidice a Ležáky, jejichž obyvatelé byli v souvislosti s opatřeními po atentátu na SS-Obergruppenführera Heydricha zastřeleni, případně posláni do koncentračního tábora.“ Podle českých historiků ale lidické a ležácké děti nepředané do Německa k adopci nebo k výchově byly v té době již téměř dva roky po smrti!


Gies v dopise dále pokračuje: „Dnes už není radno ony děti odvážet z Čech a Moravy, protože mezitím části jejich příbuzných je jejich místo pobytu známo a navázali s nimi ilegálním způsobem spojení, které sotva lze kontrolovat. Informace prosákly ven, protože z nedostatku německého obsluhujícího personálu musel být zaměstnán český. Pro děti ubytované pod uzavřením se předpokládá, že rasově únosní jedinci budou předáni přes Lebensborn německým rodinám nebo do dětského domova, děti starší šestnácti let budou poslány do koncentračního tábora. Další opatření nejsou podle názoru SS-Obergruppenführera Franka nyní zapotřebí.“ Kdo nevěří, nechť si dojde do Národního archivu ČR v Praze a nechá si vytáhnout složku NA, sg. 110–4/65, kde to najde v německém originálu. Je to jasný důkaz lhaní českých historiků. Nedá se předpokládat, že by o této korespondenci nevěděli, když ji mají k dispozici v Národním archivu v Praze.


Pak je tu i pár indicií svědčících, že většina lidických a ležáckých dětí válku přežila. V roce 1960 se obrátil Izrael při přípravě procesu s Adolfem Eichmannem na československé úřady se žádostí o poskytnutí dokumentů o úmrtí lidických dětí. To československá vláda odmítla, izraelské vyšetřovatele do československých archivů nepustila. To vše za situace, kdy v Rudém právu vycházely pochvalné články o úzké spolupráci obou zemí při přípravě procesu s Eichmannem v Jeruzalémě. Proč asi? Aby se nezjistilo, že není doložena jejich smrt? 


Ústav pro studium totalitních režimů v Praze (ÚSTR) má z Archivu bezpečnostních služeb (ABS) listiny, ze kterých vysvítá, že komunistická československá Státní bezpečnost (StB) ještě v prosinci 1969, tj. 24 let po válce, hledala přeživší a dosud nenalezené lidické děti. Jinými slovy StB pátrala po dětech, o kterých česká historiografie již přes dvě desítky let tvrdila, že byly zavražděny. StB musela vědět, že značná část lidických a ležáckých dětí, o kterých se předpokládalo, že jsou mrtvé, válku přežilo a je v Německu, protože jinak by pátrání StB postrádalo smysl.


https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Pane-Votavo-prestante-mast-verejnost-nepravdami-o-Lidicich-667182?nocache=1

 

24 komentářů:

  1. Krystliku, že se vůbec nestydíte. Zřejmě Vám více záleží na počtu zavražděných dětí, než na odsouzení standartni praxe Němců vraždit civilisty po celé Evropě navzdory Hague smlouvy zakazující přesně tyto zločiny proti lidskosti.

    A to je ten národ co podle Vás nesl civilizaci do Evropy!

    OdpovědětVymazat
  2. "CSR odmítnul předat Eichman dokumenty" máte pravdu, ale nenapsal jste proč!

    Komunistické země odmítly uznat Israeli pravomoc soudit Eichmana. Ten patřil pod soud spojenců a ne Israele který jako stát v té době ani neexistoval a žádná oběť té doby nebyla občanem Israele. Zkrátka chtěli ho soudit jak z dokumentu A.Novotneho a Koutského plyne, my ho chceme soudit a po rozsudku ho vydáme státu Israel kde většina jeho obětí dnes žije.

    Alternativně: Soudruh Dr. Antonín Grygar, první tajemník ministra zahraničních věcí
    10.9.1960
    Vážený soudruhu,
    Pokud jde o navrhovaný postup při předkládání důkazních materiálů o Eichmannovi
    které jste zmínil ve svém dopise ze dne 7. září, doporučuji ponechat si originály.
    Bylo by však účelné připravit fotokopie dokumentů, které
    by pak byly zveřejněny na tiskové konferenci, aby byly k dispozici pro tisk
    zástupci stejně jako kdokoli jiný, tedy možná i pro izraelské orgány, pokud
    projevují svůj zájem.
    S přátelským pozdravem
    Koucký

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Re. Eichman patril pod soud spojencu a ne Israele.

      Kam na ty blbosti chodite?

      Podle vas by tedy mel K.H.Frank byt souzen spojenci a ne CSR, jelikoz se ovsem provinil vuci Cechum (v CSR byl souzen prave za ty Lidice a Lezaky, coz byste si mel prostudovat), tak ho spojenci predali Cechum. Mimochodem, v dobe zajmuti Eichmana uz zadny "spojenecky soud neexistoval" a ti spojenci vcetne Zapadniho Nemecka naopak nic neudelali, aby byl Eichman dopaden.
      Jenze jak je u Krystlikovych antagonistu zvykem, nez by si neco predem prostudovali, tak se vzdy budou snazit ho zdiskreditovat.
      Jak uboze ceske.

      Vymazat
    2. Najdete si Komunisticke dokumenty soudruha Novotneho !

      Zrejme Vam nedoslo ze Israel nebyl statem v WWII, a valecne zlocince soudili Spojenci vcetne CSR ktery byl jednim z nich ! Proto predali Franka do Statu kde ty zlociny spachal !

      Vymazat
  3. Je ovsem pozoruhodne ze historicke prameny Vase teorie nepodporuji.Jewish Post Sept.27th.1962 pise: Hermann Krumey, SS-Ob.ersturmbannfuhrer velitel koncentraku svedci ze dostal rozkaz od Eichmana a Dr. Ehlichovi v Říšském bezpečnostním ústředí (RSHA), kde bere na vědomí skutečnost, že lidické děti byly určený pro „Sonderbehandlung“ (speciální zacházení) - což byl nacistický výraz pro trest exterminaci bez soudu . Datum na tomto tele-.zprávy tiskárny je 22. června 1942. Krumey potvrzuje, že lidické děti byly zavražděny v plynové komore v Chelmnu. _
    Hermann Krumy byl souzen jako válečný zločinec při soudních jednáních o válečných zločinech Norimberku Dne 30. září 1947 dosvědčil, že si pamatoval „celou“ záležitost a že si „myslí, že on sám na tom měl nějakou roli“. S odkazem na Eichmanna řekl: „... české děti - jako fakt!“ jak si pamatuji, že to bylo na příkaz kanceláře IV RSHA (~ by Eichmann-Ed)
    Netrvalo dlouho a americké okupační úřady v západním Německu propustili Krumey. - byl přivítán se všemi finančními výhodami „Spatheimkehrer“: začít se státní dotací 14 ,000 marek a prosperující, drogerii v Korbachu. Dokonce šel do politiky: stal se zástupcem BHE (strana zastupující „premistene“) v zemském parlamentu ve Waldeck.
    Seznam deti co Nemci zavrazdili v koncentraku je zde:
    http://www.zchor.org/lidice1.htm
    Zapomel jste se zminit ze i tehotne zeny museli mit POTRAT !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad 0:57: Vedoucí litzmannstadtské pobočky poznaňského migračního střediska SS-Obersturmbannführer Hermann Krumey se vícekrát písemně obrátil k Referatu IV B 4 (Referat Auswanderung und Räumung, Referát Vystěhování a vyklizení) v Reichssicherheitshauptamtu (RSHA, Hlavní říšský bezpečnostní úřad), který podléhal Adolfu Eichmannovi, s dotazem, zda ony lidické děti podléhají Sonderbehandlungu (zvláštnímu zacházení), nebo ne. Eichmann mu neodpověděl. Po válce se obecně přijímala ničím nepodložená domněnka, že Eichmann na Krumeyovy dálnopisné depeše reagoval a zabití lidických dětí nařídil. Jenže právě z tohoto trestného činu izraelský soud Eichmanna v roce 1961 osvobodil. Kromě toho v témž procesu došel izraelský soud k závěru, že výraz Sonderbehandlung nelze považovat za eufemismus pro likvidaci [Schicha – Metzing], což nebrání českým historikům tvrdit opak.

      Vymazat
    2. Rozkaz jak zacházet s dětmi přišel z Eichmannovy kanceláře, což potvrdil Dr. Ehlich ze stejné kanceláře, telegramem z 22. června 1942 který je k dispozici. To také potvrdil ústně Hermann Krumey.

      Tak ať se to vezme jak koliv Eichmann je odpovědný jako vedoucí kanceláře! Už jen ptoto že jeho urad nařídil "žádné speciální zacházení" je tim odsoudil k smrti.

      Nevím jak Vy, ale podle mne kdo pošle nevinné děti do Koncentračního Tábora je VRAH !

      Vymazat
    3. Ad 22:04: Kdyby tomu bylo tak, jak líčíte, tak by byl Eichmann izraelským soudem i za tento čin odsouzen a ne osvobozen.

      Vymazat
    4. Samozrejme ze tomu tak bylo, Izraelskemu soudu zalezelo pouze na ZIDECH, osud nejakych Ceskych deti je nezajimal.

      Vymazat
    5. Pane Krystlik, zrejme nevite o cem mluvite!

      DVANÁCTÝ POČET

      Povaha přestupku

      Zločin proti lidskosti, trestný čin proti paragrafu l (a) (2) zákona nacistů a nacistických spolupracovníků (trest), 5710-l950, a paragrafu 23 trestního zákona, 1936.

      Údaje o přestupku

      V roce 1942 Obvinění spáchali činy, které je třeba definovat jako zločiny proti lidskosti, když spolu s dalšími způsobil deportaci přibližně 100 dětí, obyvatel obce Lidice v Československu, jejich převoz do Polska a jejich vraždu tam. Obviněný se těchto činů dopustil v rámci plnění svých funkcí na berlínském gestapu.

      Vymazat
    6. To "Historik" Krystlik nevedel ?14. června 2021 v 18:46

      "Eichmann byl odsouzen k smrti za 15 prestupku a dvanacty je za LIDICE.."

      Vymazat
    7. Historik Krystlik urcite vedel.15. června 2021 v 10:39

      Na rozdil od vas, Krystlik rozhodne vi, ze Eichmann NEBYL odsouzen za masakr v Lidicich, nybrz za deportaci casti jeho obyvatel.

      Vymazat
    8. Ja nevim jak vy, ale moudry clovek vi, ze "Zprosten viny" a "Osvobozen" neni jedno a totez.
      Pokud je nekdo obzalovan za dva trestne ciny a jeden z nich se nu neda dokazat, pak je za tento precin zprosten viny, ovsem to neznamena, ze by byl osvobozen.

      Je to skoro unavne, vysvetlovat zakladni logicke mysleni nekterym radoby rozumbradum.

      Vymazat
    9. Kdyby jste venoval pozornost tak by Vam doslo ze to napsal Pan KRYSTLIK. Tak se ho zeptejte na vysvetleni, rozumbrado !

      Vymazat
  4. Od doby padu komunistu kdy se Cesi priclenenim k EU sprateleli s Nemeckem (koupe Skodovky, zrizenim mnoha nemeckych podniku v CR, atd) se i po tolika letech vzdy najde nejaky stoura, ktery se snazi rozdmychat davny nesvar s Nemci, jako by mu byly zlepsene vztahy s Nemeckem trnem v oku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to taky říkám Krystlikovy aby nebyl "Šťoura" a do historických nesvárů s Němci se nešťoural. Ale on si nedá pokoj, kdyby si třeba vybral Slováky a nebo Belgičany. I Francouzi by byli dobří, nakonec i Francie spolupracovala s Německem. Ale on si nedá říci !

      Vymazat
    2. Vy toho asi moc nectete, jinak byste vedel, ze takovych
      "stouru" je v Cesku habadej. Treba na NevPsu je zrovna clanek od jednoho z tech mnoha "stouru" Valclava Vlka st. nazvany "Posledni boj a dalsi osudy", kde dokonce proti pravidlum NevPsa otiskuje reklamu na svou knihu "Mauthausen, Konecna stanice".
      Kdybyste vic cetl, tak by vam tyto "storove" neunikli pozozrnosti a nesoustredil se jenom na Krystlika.
      A co teba takovy film "Habermannuv Mlyn"? Taky byste doporucil jeho producentum, aby se nestourali do historickych nesvaru s Nemci?

      Vymazat
    3. Zřejmě si pletete ty ostatní rádoby "Šťoury" s Krystlikem který podle množství publikací je absolutním králem všech "Šťouru" a o kterém je zde proto řeč.

      Vymazat
  5. Je ovsem zajimave ze Eichmamn byl odsouzen za Lidice podle Nacistickeho zakona Zločin proti lidskosti,"5710-l950, a paragrafu 23 trestního zákona, z roku 1936.

    OdpovědětVymazat
  6. Nedelejte si zadne iluze, Nemecko bylo pravni stat a za krutost v koncetraku se taky tezce platilo i behem valky.

    Manzel zname "Bestie" Ilse Koch byl odsouzen SS k smrti za vrazdy a krute zachazeni s vezni par dni pred koncem valky a hned zastrelen. Jmenoval se Karl-Otto Koch,a byl comandant Buchenwaldu a Sachsenhausenu.

    OdpovědětVymazat
  7. Jak se nazývaly Ležáky německy?

    OdpovědětVymazat
  8. Mozna ze to KRYSTLIK bude vedet, urcite to Cesi pocestili.
    Mozna v pristim dile, "Pravda, lež a Ležáky"!

    Tomáš Krystlík

    OdpovědětVymazat
  9. Dopustili se účastníci (například předseda Poslanecké sněmovny PČR Radek Vondráček, ministři ČR Lubomír Zaorálek, Jana Maláčová nebo Jakub Kulhánek, náčelník generálního štábu AČR Aleš Opata a zástupci Kanceláře prezidenta České republiky)
    https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3328760-pieta-pripomnela-hrdinstvi-ceskoslovenskych-vysadkaru-zahynuli-pred-79-lety

    trestného činu Podpora a propagace terorismu, § 312e Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.?
    https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40

    OdpovědětVymazat