Tomáš Krystlík
V článku www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Richard-Seemann-Bude-mit-Nemecko-novou-hymnu-581617
praví autor řadu nesmyslů.
Text Augusta Heinricha Hoffmanna von Fallersleben na
Haydnovu melodii se nestala písní Němců co do oblíbenosti, jak tvrdí pan
Seemann, nýbrž jeho text byl jím opatřen názvem Píseň Němců (Das Lied der
Deutschen). Nebyl nacionalistický ve smyslu německého národa, nýbrž pod vlivem
romantismu opěvoval vizi budoucího německého státu, který v té době neexistoval
a který vznikl až v roce 1871 spojením z několika desítek různých státních
útvarů a ještě ne celý, jak si autor představoval. Von Fallersleben text písně napsal
na Helgolandu, který tehdy patřil Britům.
Populistických německých písní za první světové války bylo
mnoho, převládala Die Wacht am Rhein. Hymna císařského Německa (po 1871) Heil
Dir im Siegerkranz! melodicky totožná s britskou hymnou God Save the King se
používala se až do roku 1922, kdy byla nahrazena Deutschladliedem von
Fallersleben s Haydnovou hudbou, která melodicky byla totožná s hymnou
rakouského císařství Gott erhalte unsern Kaiser
und in ihm das Vaterland! Pan Seemann tedy veřejnosti tvrdí nepravdu. S
nástupem národního socialismu německou hymnou zůstala, byla však často bezprostředně
po ní hrána neoficiální nacistická hymna Die Fahne hoch! (Horst-Wessel-Lied).
Po vzniku Spolkové republiky Německo byla Haydnova a
Fallerslebenova hymna převzata, ale pouze s třetí slokou. Nicméně na prvních
dvou slokách není nic zavrženíhodného či připomínající německou nacionálně
socialistickou minulost. Ani nemůže. V první sloce se zpívá o touze mít místo
rozdrobených tří tuctů státečků v budoucnu jeden stát rozprostírající se všude
tam, kde žijí německy mluvící: „od Mázy po Němen, od Adidže až po Belt,
Německo, Německo nade všechno, nade všechno ve světě“. V československých
školách se to podávalo podávalo žactvu zkresleně coby „Německo, Německo nade
všechny“, což byl podstatný a záměrný významový posun. Sloužilo to jako důkaz
německé rozpínavosti a panovačnosti. Druhá sloka je absolutně apolitická a poněkud
poživačnější, začíná: „Německé ženy, německá věrnost, německé víno, německý
zpěv“. Třetí sloka je opět vznešená a hlavně nepřipomíná, že obě osy vysněného
společného státu byly podstatně zkráceny, západovýchodní o více než tisíc
kilometrů, jihoseverní i péčí Rakouska-Uherska o dvě stovky kilometrů.
Není třeba se divit, že Deutschlandlied se zpívá se všemi,
tedy i s prvními dvěma slokami při různých příležitostech. To je totéž, jako
kdybyste požadovali, aby se nezpívala druhá sloka Kde domov můj? (Že se
nezpívá, protože ji skoro nikdo nezná, je věc jiná.)
Nevhodnost původních textů hymen, jejich neaktuálnost je
mimo diskusi. Ale nebývá důvodem měnit jejich slova. To by se pak musel změnit
i text české hymny, protože lze předpokládat, že po více než století od jejího
vzniku mají již Češi konečně jasno, kde je jejich domov.
Žádné komentáře:
Okomentovat