neděle 16. března 2014

Ukázka českého lajdáctví



Tomáš Krystlík

V článku http://www.lidovky.cz/pokud-sefovi-besipu-ma-koncepce-nevyhovuje-at-jde-rika-ministr-prachar-1m0-/zpravy-domov.aspx?c=A140314_105604_ln_domov_vsv se nachází příklad instruktážního videa Besipek, kde se od 1:03 předvádí, jak se má správně předjíždět, a to v sekvenci: pohled do vnitřního zrcátka – pohled do levého vnějšího zrcátka – vyhození blinkru – předjíždění.

Za tento postup, za nevykrytí mrtvého úhlu zpětných zrcátek pootočením hlavy a pohledem vlevo se na západ od Šumavy při řidičských zkouškách propadá. Zatímco tam je nutné kvůli této chybě zkoušku z jízdy opakovat, v Česku se učí chybnému postupu všichni televizní diváci, kteří se na tento konkrétní Besipek podívají. Přitom řidičská obec v ČR nemá možnost tuto závažnou instruktážní chybu čím korigovat, protože v Česku řidiči nedostávají zdarma členské časopisy jednotlivých automobilových klubů, které kromě novinek z techniky, testů nových typů vozů a podobně s řidičskou obcí také pravidelně opakují, většinou nenápadným způsobem, řidičské dovednosti a pravidla, co za které situace se má správně učinit. Kupované automobilové časopisy tak nečiní, protože jsou zaměřeny na zisk, prevenci jim nikdo nezaplatí. Takže obyvatelstvu Česka zbývá jen ten Besipek, který ale předvádí za peníze daňových poplatníků chybné postupy.

Je otázkou, kdo je v ČR vůbec schopen předkládat řidičské veřejnosti bezchybné rady. Zeptáte-li se kteréhokoli českého dopravního policisty na brzdnou dráhu osobního vozidla s průměrnou účinností brzd při průměrné reakční době řidiče třeba z 50, 80, 100 a 130 km/h na suché vozovce či na mokru, nebude to vědět. Natož běžní řidiči. Přitom k tomu existuje jednoduché pravidlo a dotaz po délce brzdné dráhy z určité rychlosti je v každém německém testu pro získání řidičského oprávnění. Nebo jiná otázka, na jejíž správné odpovědi se příslušníci Policie České republiky neshodnou. Platí na Jižní spojce v Praze povinnost jezdit vpravo nebo ne? Jak byste odpověděli na ony dvě otázky?

Necháváme stranou velmi nebezpečná a hlavně chybná ustanovení českého silničního zákona, jako jsou pravidla o používání zadních mlhových světel, míjení se (předjíždění zprava) v souvislých kolonách na dálnici a pravidla pro jízdu v dálničním najížděcím pruhu.

V českých médiích se též množí stížnosti na postup německé policie, která za nedostatečný odstup od vpředu jedoucího vozidla volá české řidiče k odpovědnosti, přičemž v Česku nejsou pro to vysazeny pokuty. Čeští policisté, ani řidiči netuší, kolik činí bezpečná vzdálenost (na suchu polovina číselného údaje tachometru v metrech, na mokru celý číselný údaj v metrech, na sněhu a náledí minimálně dvojnásobek údaje tachometru v metrech), od jakého jejího zlomku mohou dostat všude na západ od Šumavy pokutu, a hlavně, jak celkem lehce, navzdory blábolům českých „odborníků“ v médiích, může každý odhadnout vzdálenost od vpředu jedoucího vozidla podle dvou normovaných odstupů umělohmotných patníků s odrazkami – 50 m na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla, 25 m podél všech ostatních silnic. To platí i pro české vozovky a učí se to v autoškolách, ne však v českých.

Není naděje, že by se na dnešní situaci něco podstatného změnilo, protože výhody obvykle poskytované automobilovými kluby si v Česku přivlastnily pojišťovny za cenu vyšších pojistek pro totožný vůz a stejného majitele při podstatně horším pojistném krytí než v Německu. Čeští řidiči a majitelé vozů tedy nemají naléhavý důvod být členy automobilového klubu, tedy k vydávání klubového časopisu chybí prostředky. Vinni tímto neblahým stavem jsou zákonodárci, neboť někomu prevence by svěřena být měla, protože lidé, tedy i řidiči, naučené časem zapomínají.

Žádné komentáře:

Okomentovat