Zorganizoval si Erdoğan puč sám?

Tomáš Krystlík

Neuplynulo ani 24 h od začátku puče a bylo suspendováno 2745 soudců v zemi. Pro srovnání: bylo zatčeno 2839 vojáků-povstalců. To přímo vypadá, že Erdoğan puč vyvolal, aby mohl zúčtovat se soudnictvím a hlavně s armádou, které uložil Mustafa Kemal Paša Atatürk úkol navždy bdít nad demokracií a sekularizací v Turecku. Kromě jiného vojáci vědí základní poučku pro úspěšnost jakéhokoliv boje: mít početní převahu alespoň 2,5 : 1. Rychlý neúspěch puče je tedy z mnoha aspektů velmi podezřelý.

Kdo to ví?

Podle článku https://www.dtest.cz/clanek-5157/esc-horky-problem-zvany-geoblocking?&utm_source=novinky160711&utm_medium=email&e_id=413319&a_id=2807 stornují zahraniční zasilatelské firmy objednávku zboží, pokud (1) má být zaslána do Česka, nebo je (2) uhrazena přes internet z české IP-adresy, nebo je (3) zaplacena českou platební kartou.

K tomu například Amazon.de, který má v dodacích podmínkách poplatky za dodání kamkoliv v Evropě, uvádí tučným písmem u mnoha výrobků, že zboží nelze dodat na adresu v ČR.

Ví někdo, proč se tak děje?

Internetová anketa v Parlamentních listech

Na dotaz "Měli bychom rychle přijmout euro, jak nám někteří po Brexitu doporučují?" odpovědělo zatím 94 % z 11439 respondentů: "Nikdy, to raději vystoupit z EU."

Brexit z jiného úhlu pohledu

Tomáš Krystlík

To, že Britové hlasovali o pro výstup země z EU, je důsledek politického diletantismu Davida Camerona, který, aby zabránil odlivu voličů své strany a jejich přebíhání ke konkurenci, navnadil elektorát své strany slibem uspořádání referenda o setrvání Velké Británie v EU. Předtím podobně riskoval vypsáním referenda o secesi Skotska, kde mu ale velký risk vyšel – Skotové se neodtrhli.

Brexit ovlivnilo několik věcí. Analýza věkového profilu hlasujících ukázala, že pro brexit hlasovali hlavně staří lidé, což má souvislost s tradičním britským protiněmectvím, byť s každou další generací slábne (proti brexitu byli hlavně mladí lidé do 25 let) a který existuje navzdory tomu, že královna Viktorie byla čistá Němka a manžel nynější královny Alžběty je Němec.

Britský resentiment proti Němcům drží sdělovací prostředky pod pokličkou. Posuďte sami, proč. Již 24. 8. 1895 se v londýnském týdeníku Saturday Review psalo: „Hlavní náš konkurent v obchodu a námořní přepravě není dnes Francie, nýbrž Německo. Ve válce s Německem bychom vyhráli vše a neztratili nic.“ Dva roky poté, 11. 9. 1897 stejné periodikum nezakrytě píše „Germaniam esse delendam“, což je parafráze latinského úsloví o Kartágu: „Německo musí být zničeno“. V roce 1905 první lord admirality John Fisher požaduje od krále Edwarda IV. sto tisíc vojáků, kteří by se měli vylodit na pomořanském pobřeží, aby odtud táhli na Berlín. Příjmy z německého exportu v roce 1910 dosáhly částky 1,045 miliardy britských liber, z britského jen o málo více: 1,075 miliardy, rozdíl tedy činil 3 % – to vše za pouhé necelé čtyři desetiletí existence německého státu! Britský ministr války Richard Burdon prohlásil 3. 8. 1911 o Německu: „Taková země a její lid mohou být vyřazeni ze soutěžení kulturního lidstva jen špionáží a násilím.“ Churchill v roce 1919 v interview pro London Times: „Začne-li Německo v příštích padesáti letech mezinárodně obchodovat, tak jsme válčili zbytečně.“ A nakonec z doby ne tak dávné: 16. 9. 1989 (!) psal britský Sunday Correspondent: „Nevstoupili jsme v roce 1939 do války, abychom Německo zachránili od Hitlera nebo židy před Osvětimí nebo kontinent před fašismem. Jako v roce 1914 jsme vstoupili do války z neméně ušlechtilého důvodu, že nemůžeme akceptovat německou nadvládu v Evropě.“

Silné postavení Německa v EU a antiněmctví bylo tedy jedním důvodem, proč Britové hlasovali pro brexit. Co na tom, že čelné německé postavení v EU je dáno hlavně výší odvodů do společné pokladny? Rozhodnutí elektorátu nebývají racionální. Paradoxní je, že po vystoupení Británie se vliv Německa v EU neoslabí, nýbrž nutně posílí. To si hlasovavší pro brexit již představit nedokázali.

Dalším důvodem pro výstup z EU byly obavy elektorátu z přílivu migrantů a z nákladů na jim vyplácené sociální dávky. Jenže ne migrantům ze zemí třetího světa, nýbrž přistěhovalcům ze zemí EU, což prozradily bezprostředně po referendu nenávistné útoky zaměřené zejména proti polským kulturním zařízením a prodejnám ve Velké Británii. Pro Evropu bylo velkým překvapením, kteří migranti vlastně příznivcům brexitu vadí.

Britský ministr financí již oznámil nezbytnost zvýšit daně, hrozí odtržení Skotska, Severního Irska, možná dokonce i Gibraltaru a Londýna. Na obzoru se možná rýsuje i geopolitické nebezpečí pro Evropu, pokud se britští politici budou i mimo EU cítit ohroženi domnělou nebo skutečnou nadvládou Německa v kontinentální Evropě. Británie se totiž může snažit najít spojence, který by jí pomohl onu převahu Německa eliminovat nebo ji zadržovat. A takovým partnerem se přímo nabízí být Ruská federace.

Se strategií eliminace vlivu Německa mají britské vlády zkušenosti a to nejen Chamberlainova, nýbrž hlavně Churchillova, která se snažila všemi prostředky vehnat USA do vzniklé evropské války a Německo do války s SSSR Churchill hlavně tím, že veřejnosti a USA záměrně zamlčel, že odmítl cca dvě desítky německých pro Británii schůdných návrhů na uzavření míru. Spojené státy se nesměly o Hitlerových mírových nabídkách nic dovědět, protože se dalo předvídat, že by Británii donutily za nabízených podmínek mírové smlouvy k jejímu podepsání. To Churchill nechtěl. Hodlal se zbavit německého vlivu v Evropě, zničit německý stát válečným konfliktem s SSSR a s USA.

Kromě toho by se odtržením Gibraltaru (96 % hlasů proti brexitu) mohla zlikvidovat hráz Západu proti možnému pronikání ruského válečného loďstva v době krize do Atlantiku, pokud by Rusko získalo někde na pobřeží Středozemního moře přístav pro válečné účely, například v Sýrii. Zde se vynořuje i další příčina, zatím ve formě hypotézy, že politici a politická uskupení požadující vystoupení země z EU byli financováni z Moskvy obdobně, jak se před nedávnem prokázalo u francouzské Front National Mariny Le Penové. Cílem je oslabit EU a Západ.

Většina obyvatel Česka je podle různých internetových anket pro obdobný výstup své země z EU. Ti, co si tak přejí, zapomínají však na několik „maličkostí“. Nechme zaznít nedávná slova Miloše Zemana z 29. 6. v Pelhřimově: „Evropskou unii určitě neopustí země, které dostávají dotace. To by byli blázni. Česká republika dostává zhruba 200 miliard dotací, což je pětina státního rozpočtu. Ti, kteří do evropského rozpočtu doplácejí, se trhnout mohou.“ V tom má prezident naprostou pravdu. Všem, kteří si přejí, aby ČR vystoupila z EU, je nutné též připomenout, že Velká Británie brexit, byť se ztrátami, zřejmě ekonomicky přežije, kdežto ČR by se pravděpodobně hospodářsky zhroutila. Do EU směřuje kolem 85 % českého vývozu. Dotace z EU významně převyšují české odvody do EU. Téměř jisté zvýšení daňového zatížení by konkurenceschopnosti vyváženého českého zboží určitě neprospělo. I kdyby nebyla mezi ČR a EU nastolena cla, tak loňské zkušenosti z namátkových kontrol osob na rakousko–bavorské hranici ukázaly, že při přepravě přes takovou hranici dochází k významnému zpoždění. Že by čeští subdodavatelé dílů pro západoevropské výrobce aut za stavu, kdy automobilky mají skladové zásoby jen na několik minut výroby, byli i pak se svými díly spolehlivě včas na místě, je iluzorní. Ne, že by se to nedalo splnit, ale vzrostly by přepravní náklady vlivem prostojů na hranicích zakalkulovaných do cen, které by se promítly i do ceny exportovaného zboží. Z Česka by se postupně, vlivem administrativního ztížení exportu i importu, vytratily i montovny a nic jiného pořádného, tj. v EU kvalitativně a současně cenově konkurenceschopného, tedy prodejného, Češi vyrábět neumějí. Kdo s tím nesouhlasí, nechť si zodpoví otázku, proč se v Česku tolik finálních výrobků se montuje z dovážených dílů a nevyrábí se naopak z většiny dílů domácích. Příklad: Škoda Auto. Hodně českých subdodavatelů odpadlo buď pro nedodržování kvality, nebo dodacích termínů. Dokonce Češi nejsou dnes schopni obstát ani v pěstování brambor, v produkci vepřového masa, což bylo pověstnou doménou zemědělství českých zemí.

Pokud čeští politici nebudou mít rozum, může se stát, že ČR EU opustí a to ze stejného důvodu jako Britové: kvůli českému resentimentu vůči Němcům. Česká protiněmecká nenávist, případně strach z jejich možné nadvlády, je ještě starší než britská. O nevraživosti česky mluvících vůči německy mluvícím v českých zemích jako první referoval Bernard Bolzano v roce 1816. Božena Němcová v roce 1850 napsala, že Němci českých zemí by měli být vyhnáni za hranice, kam patří, aby se nemohli obohacovat na úkor Čechů. V úřední zprávě z Prahy z ledna 1851 ministru vnitra Alexanderu von Bach se popisovalo: „Rok 1848 způsobil, že se z mnoha jinak hodných a rozumných lidí stali blázni… Fixní idea těchto nemocných spočívá v tom, že Češi jsou vlastně opravdovými pány a vlastníky země; Němci naproti tomu pouze přivandrovalci, vetřelci a kolonisté, kteří se musí ve všem přizpůsobit a podrobit původním obyvatelům, tedy pánům v zemi; rovnoprávnost mezi Čechy a Němci nemůže tedy vůbec existovat, neboť Němci nemají vůbec žádná svoje vlastní práva… Jestliže se Němci Čechům nepodrobí, pak se musí vyhnat pryč ze země a pobít, neboť jen Češi sami mohou a smějí vládnout v této zemi.“ Za přibližně jedno století se Čechům přání vyplnilo: českoslovenští Němci byli Čechy o veškerý majetek okradeni a vyhnáni. Resentiment proti Němcům promítající se do nenávisti proti německé kancléřce a do obav ze ztráty národní samostatnosti pod německým panstvím je dosud v české společnosti, soudě podle výsledků anket, silněji zastoupen než v britské, takže by stačilo jen uplatnit populismus a s trochou charismatu zaútočit na pudy českého elektorátu. Vystoupení ČR z EU by pak vmžiku bylo spolehlivě zaručeno.


http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Brexit-z-jineho-uhlu-pohledu-443179

Když osobnosti mající vliv na veřejné mínění nic nevědí

Tomáš Krystlík

Jako příklad poslouží ekonom Pavel Kohout a bezpečnostní expert Martin Koller (www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Africanum-zavedli-elektrinu-tak-vidi-na-pocitaci-bajne-Nemecko-Americka-armada-a-spatni-vojaci-Vydeseny-Brusel-Koller-a-ekonom-Kohout-u-jednoho-stolu-439849) a jejich výroky o Spříseženectvu.

„(Švýcarsko) například nemá ministra zdravotnictví, protože v 19. století se nepočítalo s tím, že by země měla mít ministerstvo zdravotnictví. A možná proto je švýcarské zdravotnictví nejlepší v Evropě. Přímá demokracie, která tu funguje, je věc, kterou čeští právníci bagatelizují,“ uvedl ekonom Kohout. Ne, že by ve Švýcarsku nebyla skvělá lékařská pracoviště, ale před desetiletím ještě zdravotní sestry ve Švýcarsku vyvařovaly injekční stříkačky a jehly před dalším použitím. O stavu švýcarského zdravotnictví svědčí také fakt, že pacienty zdravotní pojišťovny přemlouvají k větším zákrokům a nemocničním pobytům v Německu a v Rakousku. Přímá demokracie není vhodná pro nevyspělý elektorát, zejména ne pro země bývalého sovětského bloku. Jistě si dovedete představit českou ulici, která by vás v pomocí instrumentů přímé demokracie nejen lehce přehlasovala, nýbrž by protlačila naprosto i naprosto nerealizovatelnou věc, nebo do čela státu protlačila úplného blba.

Tentýž pokračoval dále: „Švýcarská ústava omezuje maximální sazbu daně z příjmu právnických i fyzických osob. To znamená, že žádný kanton si nedovolí napařit svým obyvatelům nějaké extrémní vysoké sazby, protože by se ti lidé začali stěhovat někam jinam. Takže tam funguje zdravá daňová konkurence. V ČR se samozřejmě platí daně ve stejné výši úplně všude, ať už hovoříme o Praze nebo nějaké vesnici na Šumavě. Ať je to místo více či méně prosperující. To je chyba, protože všichni mají tendence se stěhovat do Prahy nebo do větších měst. Ve Švýcarsku i méně významné obce nebo oblasti nejsou úplně chudé prostě proto, že tam funguje dynamická rovnováha. Když je některá lokalita nebo kanton trochu chudší, sníží daně, a tím přiláká rezidenty a investory. Kdo chce bydlet v nejdražším švýcarském městě, což je Ženeva, samozřejmě si musí připlatit. Musí platit vyšší výdaje za bydlení, za služby a také daně. Kdo se smíří s méně atraktivní lokalitou, bude mít výhodu. Myslím si, že by to úplně stejně mohlo fungovat v českých podmínkách.“

Příčina je ovšem jiná. Ve spříseženecké ústavě je pasus zakazují kantonům se spojovat do kartelů pro prosazení určité věci. Tedy i k unifikaci výše daní. S výjimkou lákadla nižších daní jsou další Kohoutovy úvahy zcela mylné. Dražší živobytí ve velkých městech je dáno nabídkou a poptávkou, do velkých měst se lidé stahují za prací i kvůli větším možnostem trávení voleného času. To je ve Švýcarsku obzvláště markantní, protože nejvyšší místní kulturní baštou bývá většinou místní kino. Nazíráno z ciziny jsou Švýcaři „národem bez kultury“.

Vyrovnání chudších obcí a oblastí se západní Evropě, i ve Švýcarsku, se řeší rozhodnutím, které daně si obec ponechá zcela a o které daně vybrané od svých obyvatel a podniků se bude muset podělit s vyšším správním celkem a nakolik. Zásadně ne dotacemi, respektive procentním podílem z rozpočtu státu (Bundu) nebo kraje (kantonu, jinde spolkové země) nebo okresu (ve Švýcarsku a v ČR bez ekvivalentu) podle počtu obyvatel obce. Kohoutova představa za stávajícího nastavení rozdělení příjmu z daní v Česku fungovat nemůže.

Martin Koller: „O švýcarský model vlády se tady snažil Masaryk“. Nesnažil, byl zásadně proti něčemu takovému. Beneš to sice navrhl při projednávání mírových smluv v Paříži, protože nevěděl kudy kam co do uznání rozsahu československého státu, jenže nehodlal nic ze švýcarského způsobu dodržet, počínaje rovnoprávností němčiny s češtinou ve státě. A také švýcarským podmínkám státního uspořádání vůbec nerozuměl.

Jak může fungovat český stát, když činitelé formující veřejné mínění káží bludy, které tak z vlastní neinformovanosti nebo záměrně přenášejí na obyvatelstvo?

Jaká je asi kvalita expertů české vlády

http://archiv.ihned.cz/c1-65324810-ukrajinske-delniky-vlada-do-ceska-pustit-nechce-firmam-je-proto-nabizeji-polaci

"Skvělé" fungování českého státu

http://archiv.ihned.cz/c1-65321220-urednice-se-zapomnela-soudit-a-stat-tak-prisel-o-pozemky-za-ctvrt-miliardy

Vědomosti jsou nenahraditelné

Tomáš Krystlík

A ty by měl každý žurnalista mít. Překlad agenturních zpráv nesmí být naservírováván čtenářům bez rozmyslu. Příkladem nechť poslouží článek Tisíce franků každý měsíc a všem. Švýcaři rozhodují o nepodmíněném příjmu (http://archiv.ihned.cz/c1-65317350-tisice-franku-kazdy-mesic-a-vsem-svycari-rozhoduji-o-nepodminenem-prijmu). Ani googlování příliš redaktorům nepomůže, prostě měli by být vzdělaní. V opačném případě nechť novinařinu nedělají.

Podle článku by měl poté „každý Švýcar, ať pracující, nebo ne, dostávat měsíčně 2500 švýcarských franků“. To ve čtenářích musí navodit dojem, že každý dostane měsíčně od státu navíc 2500 SFrcs. To ovšem tak není. Ona částka je určena všem, kteří nemají žádný příjem nebo nižší než oněch 2500 franků s tím, že stát každému příjem do této výše dorovná.

Je to typické uplatnění tzv. záporné daně – račte si vyhledat příslušný můj blogspot – dávka by nastupovala místo nemocenské, nezaměstnanecké, sociální podpory, starobního, vdovského, sirotčího nebo invalidního důchodu nebo by stát do předem stanovené jednotné výše příjmy v těchto případech potřebným dorovnal.

Škodlivost takových zjednodušujících článků je nasnadě, protože průměrně, ba i nadprůměrně vzdělaný Čech si může říci, že Švýcaři a Finové dostanou měsíčně bez práce částku, na kterou on nedosáhne, ať pracuje, jak pracuje. Začne závidět a tím vzniká i česká xenofobie.