„Byl jsem v prvních dnech revolučních očitým svědkem upálení
jednoho Němce a jedné Němkyně. První byl německý voják, podle uniformy
příslušník Volkssturmu, tedy nikoli SS. Byla na něho v okolí Prašné brány
uspořádána honička, pak byl tlučen, ale ještě živý pověšen za nohy na stožár na
náměstí Republiky, pod jeho hlavou rozdělán menší oheň a on pomalu upékán. Pak
lidé jeho tělo rozsápali a na ně plivali. Zasáhnout jsem nikterak nemohl,
protože bych byl sám utlučen. V jiném případě jsem viděl lidi do krvava tlouci
deseti- až dvanáctileté chlapce, kteří u pomníku svatého Václava odklizovali
barikády. Zatímco je lidé řezali přes nahá záda, museli odnášet dlažební kameny…
Na Floře týrali lidé Němku dvě hodiny, načež ji vlekli ulicemi za nohy, hlavou
o dláždění, u Olšanského rybníka ji polili benzinem a zapálili. Viděl jsem
táhnout ze Žižkova na Václavské náměstí lidi, kteří na sebe volali: ,Jdem
opíkat zajíce!‘ To znamená upalovat Němce. Podle očitých svědků visela jich tam
celá řada hlavou dolů. Byli to mně známí lidé, kteří mne tam posílali, abych se
tam šel honem podívat, dokud se ještě pečou.“ (Pavel Kosatík: Sám proti zlu: Život
Přemysla Pittra, 1895–1976. Praha/Litomyšl 2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat