Tomáš
Krystlík
V projevu prezidenta
republiky Miloše Zemana při zahájení mezinárodního fóra „Let My People Live!“ zaznělo
z jeho úst mimo jiné (http://eretz.cz/2015/01/projev-prezidenta-republiky-milose-zemana-pri-zahajeni-mezinarodniho-fora-let-my-people-live/), že Ferdinand
Peroutka v Přítomnosti zveřejnil článek s názvem Hitler je gentleman a po
mnichovské konferenci i výrok: „Nemůžeme-li
zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“ Též Winston Churchill
v lednu 1939 podle Zemana napsal Adolfu Hitlerovi: „Kdyby můj národ postihla
velká katastrofa, přál bych si, aby v jeho čele stál muž s vaší
silnou vůlí.“
Historik
Petr Zídek v Lidovkách.cz (www.lidovky.cz/zidek-ohrozuje-nas-superdebilita-zeman-v-projevech-pohrda-fakty-px1-/nazory.aspx?c=A150130_115927_ln_nazory_ele) ho za tyto výroky silně zkritizoval.
Peroutkův výrok o vytí s vlky patří ve skutečnosti vydavateli Lidových novin
Jaroslavu Stránskému, ve svém listu: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, budeme výti
s vlky… Jestliže nemá svět být ovládán právem, nýbrž silou – buď naše místo
tam, kde je větší síla a větší odhodlanost.“ Zajímavé je, že druhou větu ze
Stránského citátu pan Zídek vynechal, posouvá totiž vyznění celého Stránského výroku.
Pan Zídek v Přítomnosti
článek s názvem Hitler je gentleman nenašel a dovodil na základě deportace
Peroutky do německého koncentračního tábora: „Tvrzení, že Ferdinand Peroutka
byl fascinován nacismem, se nedá nazvat jinak než jako perfidní lež.“ Jenže Ferdinand
Peroutka v témž časopise 22. 2. 1939 napsal: „Každý organismus se brání otravě cizí
látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl
tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu… Počet
židovských spisovatelů a journalistů v Německu byl přílišný, daleko větší než v
kterémkoli jiném národě, přímo sensační počet. Jejich jazykové výkony, brány
vcelku, podstatně oddálily němčinu od její klasické podoby. Styl židovského
německého spisovatele… podobal se břečce, ve které plavou neznámé substance,
styl pak typického německého journalisty, který dovedl udělat feuilleton ze
všeho na světě, páchl na dálku jako pomáda.“ Ani pronásledování Židů v Německu
nepovažoval tehdy Peroutka za hodné kritiky a projevil pochopení pro
nacistickou politiku vůči Židům s tím, že „kdybychom my byli prožili něco
podobného, patrně i my bychom cítili v židovské otázce ohnivěji.“ To nevypadá
na vyhraněný protinacistický postoj, že? Proč jen to pan Zídek čtenářům
zatajil?
Zeman
se mýlil, když hovořil o dopisu Churchilla Hitlerovi. Tato uznalá slova o
Hitlerovi pronesl Churchill v listopadu 1938 v Dolní sněmovně. Neoslovil ho,
výrok o Hitlerovi byl ve třetí osobě.
Pan
Zídek ve své kritice ale zcela opomíjí Zemanův nepravdivý výrok o obsazení demilitarizovaného
Porýní Německem. Zeman totiž do svého projevu zařadil i toto tvrzení: „Kdyby v roce 1936 během obsazení demilitarizované
zóny v Porýní dvě britské a dvě francouzské divize reagovaly na toto
porušení versailleské smlouvy vojenskou akcí, nebyla by mnichovská dohoda,
nebyl by holocaust a nebyla by druhá světová válka.“ Takto to tvrdit nelze.
K tomu Zeman ještě přidal v souvislosti s islámským terorem: „Potřebujeme
sjednocenou ozbrojenou akci… akci, v níž by se celé mezinárodní
společenství spojilo proti svému úhlavnímu nepříteli… s teroristy se
bojuje… ozbrojenou silou tak, jak tomu mohlo být v Porýní v roce
1936.“ Zde Zeman nenápadně podsouvá posluchačům účast Ruska v takovém
mezinárodním společenství, což je něco, co by se Ruské federaci dnes velmi
hodilo – prezentovat se jako ochránkyně křesťanství před islámem.
Zpět k obsazení
demilitarizovaného Porýní, které bylo vymezeno územím na pravém břehu Rýna do
vzdálenosti 50 km a územím od levého břehu až k německé státní hranici. Proč k
tomu došlo? Důvody historici, zejména čeští, většinou zatajují.
2.
5. 1935 nahradila Francie svou smlouvu o neútočení se Sovětským svazem uzavřenou
v roce 1932 smlouvou o vzájemné obraně při napadení jedné ze smluvních stran. V
dodatečném protokolu ke smlouvě obě strany deklarovaly, že si přijdou vojensky
vzájemně na pomoc i v případě – a to bylo velmi na pováženou – že Společnost
národů ozbrojenou pomoc nedoporučí, tedy že onu mezinárodní organizaci obejdou.
To by nastalo i v případě, kdyby jeden ze signatářských států byl agresorem,
nebo by se jednalo o tzv. vyprovokovanou agresi. Oba státy tedy deklarovaly svou
volnost v rozhodování bez ohledu na verdikt Společnosti národů, což se příčilo
versailleské a locarnské smlouvě. Z francouzsko–sovětské smlouvy vyplývalo, že
je agresivním paktem zaměřeným především proti Německu. V dubnu 1935, ještě
před jejím uzavřením, varoval britský ministr zahraničí John Simon francouzskou
vládu, že „Velká Británie by byla znepokojena, kdyby Francie podepsala smlouvu,
která by ji mohla eventuálně zatáhnout do války s Německem a to za podmínek,
které jsou neslučitelné s článkem 2 locarnského paktu.“ Francouzsko–sovětský
obranný pakt z 2. 5. 1935 (k němu se 16. 5. připojilo i Československo s tím,
že pomoc SSSR byla vázána na časově předcházející vojenskou pomoc Francie) byl
porušením nejen článku 2 locarnské smlouvy: „Německo a Belgie rovněž Německo a
Francie se vzájemně zavazují, že z jedné a druhé strany nepodniknou žádný útok
ani vpád a že se ani jedna ani druhá strana v žádném případě neuchýlí k válce“,
nýbrž i článku 16 versailleské smlouvy: „Uchýlí-li se některý člen Společnosti
k válce… má se ipso facto za to, jako by se byl dopustil válečného činu proti
všem ostatním členům Společnosti (národů)“, protože ustanovení připojeného
protokolu paktu (v případě československo–sovětského paktu v podpisovém
protokolu) umožňovala rozpoutání války proti Německu pouze podle uvážení
smluvních stran. Ve smlouvě stálo: „V případě, nevydá-li Rada (Společnosti
národů) z jakéhokoliv důvodu žádného doporučení aneb nedospěje-li k
jednomyslnému usnesení (o nevyvolaném útoku-agresi), závazek pomoci přes to
bude proveden“.
Německo
na francouzské porušení tohoto článku locarnské smlouvy upozornilo 25. 5. 1935
nejen Francii, nýbrž i oba garanty locarnského paktu, tj. Velkou Británii a
Itálii. Zůstalo to bez viditelné odezvy. Ještě v lednu 1936 navrhlo Německo
Francii uzavření paktu o neútočení. Francouzská vláda to odmítla a parlament
27. 2. 1936 francouzsko–sovětský pakt ratifikoval. Pro Německo to byl jasný
signál, že Francie nepokládá svůj locarnský závazek za závazný a že za stavu,
kdy francouzské branné síly mnohonásobně převyšují německé, může být
demilitarizovaná zóna Porýní eventuálně využita k francouzskému vojenskému
nástupu proti Německu přes ničím nechráněnou a negarantovanou hranici. Německý
Abwehr získal konkrétní plán francouzského generálního štábu vypracovaný na
základě jednání Maurice Gamelina s maršálem Michailem Tuchačevským při jeho
návštěvě Francie 13. a 14. 2. 1936, který předpokládal umístění a pak výpad francouzských
vojsk z demilitarizovaného Porýní podél Mohuče (Main) směrem k Československu,
kde by se na jeho hranicích setkala s Rudou armádou, viz díl XVI protokolu z
jednání Mezinárodního soudního dvora v Norimberku 1945–1946.
Jelikož
Francií porušený locarnský pakt obsahoval i souhlas Německa s demilitarizací
vlastního území v Porýní, Hitler pakt vypověděl a 7. 3. 1936 nechal vpochodovat
jen 19 praporů Wehrmachtu do porýnské demilitarizované zóny, přičemž, aby
otupil výhrůžnost tohoto činu, nechal obsadit levý břeh Rýna a města
Saarbrücken, Trevír (Trier), Cáchy (Aachen) pouze třemi prapory z nich.
Doprovodil tento svůj krok návrhem na demilitarizované pásmo po obou stranách
Rýna a to i ve Francii a v Belgii s určeným nejvyšším počtem francouzských,
belgických a německých vojáků v něm a návrhem na uzavření smlouvy s Francií,
Belgií a Holandskem o neútočení na dobu 25 let s britsko–italskými garancemi,
dále že Německo znovu vstoupí do Společnosti národů, pokud bude nastolena
rovnost i pro ně.
Francie
přesunula vojska z jihu země k německým hranicím. Britská vláda i přes prosbu
Francie odmítla mobilizovat a nabídla Francii jen zprostředkování. 14. 3. 1936
se sešla Rada Společnosti národů, aby se tímto porušením versailleské smlouvy
zabývala. Francie žádala jednoznačné odsouzení německého činu, ale britský
delegát podotkl jménem britské vlády: „Je zjevné, že vpád do Porýní představuje
porušení versailleské mírové smlouvy. Přesto nepředstavuje tato akce ohrožení
míru a nevyžaduje bezprostřední protiakci. Bezpochyby oslabila moc Francie, ale
neoslabila v žádném případě její bezpečnost.“ Ve Velké Británii panovala takřka
jednomyslná shoda v tom, že Němci osvobodili své vlastní území. Po týdnu porad
se Společnost národů usnesla, že Německo porušilo článek 43 versailleské
smlouvy, tj. že v demilitarizované zóně je zakázáno udržovat a shromažďovat
branné síly, ale nevznesla proti Německu sankce a ani nepožadovala stažení jeho
vojsk z Porýní. Obsazení demilitarizované zóny dodatečně schválilo 29. 3. 1936
německé referendum. Výše uvedené německé návrhy byly odmítnuty. Z vojenského
hlediska bylo obsazení Porýní husarským kouskem, neboť bylo provedeno v
podstatě nebojeschopnou a slabou armádou. O rok dříve zavedenou všeobecnou
vojenskou povinností byli vojáci Reichswehru rozptýleni coby instruktoři do
nových útvarů, takže bojová hodnota německé armády byla mizivá.
Francie
byla vyvedena z konceptu – měla velkou armádu, Němci neměli prakticky žádnou.
Mohla vtáhnout do Německa, jenže co pak? Vynutit si na Němcích slib, že se
budou v budoucnu lépe chovat a pak zase odtáhnout?
Je
oprávněné se zeptat, proč si prezident a jeho hradní tým spolupracovníků nezjednali
před Zemanovým projevem relevantní informace. Neméně oprávněné je se ptát, co s
tím bude dělat česká vláda, která nese za stát, tedy i za prezidenta
odpovědnost. Být premiérem, vystoupil bych v Poslanecké sněmovně nebo před
tiskem s výše uvedeným vysvětlujícím textem. Jenže toho se asi nedočkáme.
www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Je-vhodne-aby-se-prezident-statu-odchyloval-od-pravdy-359933
www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Je-vhodne-aby-se-prezident-statu-odchyloval-od-pravdy-359933
Sháníte nějaký knižní titul? Podívejte se do www.megaknihy.cz, www.megaknihy.sk, do websites druhého
největšího internetového knihkupectví v ČR.
Žádné komentáře:
Okomentovat