Tomáš Krystlík
Pár čtenářů vzneslo
dotaz, nakolik je Stalinova řeč z 19. 8. 1939 (http://nassmer.blogspot.cz/2015/04/co-sledoval-stalin-v-roce-1939.html, též http://tomaskrystlik.blogspot.cz/2015/04/co-sledoval-stalin-v-roce-1939.html) pro svůj razantní obsah hodnověrná.
Do zveřejnění v
Rusku v roce 1994 byl Stalinův projev z 19. 8. 1939 považován západními
historiky za podvrh nejspíše francouzské tajné služby, protože jeho text od
tiskové agentury Havas převzal a zveřejnil 29. 11. 1939 deník Le Temps. Stalin dementoval obsah své
řeči o den později, 30. 11., v moskevské Pravdě.
Poté byl text oné Stalinovy řeči zveřejněn ještě v témže roce v ženevském časopise Revue de droit international a pak 12. 7. 1941 v Journal de Genève.
Po válce byla na
Západě Stalinova řeč z 19. 8. 1939 tabu, kdo se o ní jen zmínil, byl nařčen, že
je apologet Hitlera a historik nadržující nacionálně socialistickému Německu –
Stalin přece nemohl být tak špatný! Jak bylo uvedeno, zápis Stalinovy řeči ve francouzštině byl nalezen ve Zvláštním
archivu Svazu sovětských socialistických republik pod archivačním číslem F.7/op. 1/d 1223 a zveřejněn v roce
1994 v ruském překladu v časopise Novyj
mir: Vědci z fakulty historie novosibirské univerzity, kteří text Stalinovy
řeči v archivu objevili, prokázali, že odpovídá původnímu textu agentury Havas,
že struktura projevu, jeho obsah a typické řečnické obraty odpovídají zcela Stalinově
stylu.
Dnešní námitky
historiků proti pravosti textu se dají shrnout takto: v protokolu zasedání
politbyra chybí zmínka o zasedání 19. 8. 1939, zástupci Kominterny se nikdy
neúčastnili zasedání politbyra KSSS, vedoucím osobnostem Kominterny nebyly tyto
Stalinovy záměry známy a ani neodpovídaly Stalinovým direktivám Kominterně,
Německo nebylo ochotno se vzdát svého vlivu v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku, Stalin měl
ve zvyku držet do poslední chvíle věci v tajnosti i před členy politbyra, takže
by nic takového neprohlásil před okamžikem potvrzení příletu Ribbentropa do
Moskvy.
Na druhé straně naopak
svědčí pro pravost textu zveřejněného v Novém
miru skutečnost, že Stalin na článek v Le
Temps reagoval za méně než 24 hodin, tedy přímo bleskově, osobním dementi v
Pravdě, což se dá plausibilně
vysvětlit tím, že musel odhalení svých záměrů neprodleně čelit. Tak rychle na
mezinárodní úrovni Stalin dosud nejednal. Ve Stalinově dementi v Pravdě z 30. 11.
1939 se, kromě označení textu Havasu za lež, pravilo, že „nikoli Německo napadlo Francii a Velkou
Británii, nýbrž Francie a Velká Británie Německo, čímž převzaly odpovědnost za
současnou válku“, že „Německo po zahájení bojových akcí předložilo Francii a Velké
Británii mírové návrhy“, které „SSSR upřímně podporoval“ a také, že „jak německé mírové
návrhy, tak i pokusy SSSR dosáhnout co možná nejrychlejšího skončení války byly
vládnoucími kruhy Velké Británie a Francie příkře odmítnuty“.
Zajímavé
je, že nikdo se nezabývá tím, že Stalinovo dementi v Pravdě z 30. 11. 1939 se
týká jiných věcí, než byly v jeho projevu a že je samo o sobě historici
necitují, aby se nepřipomínalo, že evropskou válku vypověděly Německu Velká
Británie a Francie, ne Německo jim a že Německo se snažilo s nimi rychle
uzavřít mír. Sovětská participace na uzavření míru spíše pravdě
neodpovídá.
Žádné komentáře:
Okomentovat