Tomáš Krystlík
V Hospodářských novinách, v článku http://zpravy.ihned.cz/cesko-skolstvi/c1-61468500-vysokoskolaci-budou-za-nekolik-let-brat-i-delnicke-pozice
se praví, že vysokoškoláci se v budoucnu budou v Česku ucházet i o dělnická
místa. Způsobuje to přebytek absolventů českých vysokých škol, mnohdy značně
obskurních, které vyrostly po cinkání klíči jako houby po dešti.
Takové školy trpí nedostatkem kvalifikovaných přednášejících,
protože ti se nenamnožili v takovém rozsahu jako vysokoškolská učiliště.
Důsledkem je, že jeden přednášející má pracovní úvazek běžně na vícero vysokých
školách, mnozí i na dvou desítkách. Jak kvalitní je pak výuka, si každý může
domyslit.
České školy chrlí přebytek absolventů, pro které chybějí odpovídající
místa. V dobách Rakouska-Uherska se společenský statut odvozoval z míry dosaženého
formálního vzdělání, čemuž též odpovídalo postavení ve státní správě. Podmínka
určitého stupně vzdělání a délky praxe pro výkon úřadu nebyla za první
republiky dodržena – bylo potřeba doplnit úřednický stav o vyhozené úředníky,
takže se na posty dostali lidé bez potřebného vzdělání, hlavně že mluvili
česky. O to více, bojíce se o svá privilegia, zdůrazňovali svá postavení, moc a
své tituly vyplývající ze zastávaného úřadu. Co bylo předmětem obdivu a úcty již
za mocnářství se ještě více vžilo - dodnes jsou tituly, které se udělují po
absolutoriu, hlavním motorem pro vystudování vysoké školy.
Na druhé straně je pociťován značný úbytek řemeslníků,
protože v honbě po vzdělání ze strany rodičů, ale i českého státu, který rád
vidí zvyšující se počet lidí s maturitou v populaci, se zavedly učňovské školy
zakončené maturitou. Jenže k čemu řemeslník s maturitou, když nedovede to či
ono, co patří k jeho métier?
Formálně se stupeň dosaženého vzdělání v populaci ČR za dvě
desetiletí posunul výše, ovšem za cenu málo vzdělaných vysokoškoláků a již se
projevujícího nedostatku řemeslníků.
Žádné komentáře:
Okomentovat