Tomáš Krystlík
Iluze v českých myslích
Značná část iluzí,
malformovaného českého uvažování, byla způsobena přežívající myšlenkou
panslavismu a s ním spojených bludů, které vnutili Čechům buditelé národa
v 19. století.
K Sovětskému svazu se Češi doslova upnuli ve formě
manifestovaného očekávání mocenského zákroku velkého slovanského bratra. „Němci
ven – Stalin sem“, znělo na manifestacích v březnu 1939 v Jihlavě,
podobně v květnu v Brně, kdy čeští obyvatelé brněnského předměstí
Židenic dokonce vyhlíželi na místním nádraží 15. 7. 1939 s kyticemi
v rukách příjezd vlaku se Stalinem a Benešem (sic). V mnoha
ilegálně vydávaných letácích byla Rudá armáda oslavována jako osvoboditelka.
Naděje v SSSR byla spojována s tradiční obrozeneckou všeslovanskou
ideologií, která obyvatelstvu splývala s pocity nedůvěry vůči Západu
a k jeho demokratickému systému. Z druhé republiky je znám návrh
generálů Rudolfa Medka a Bohuslava Ečera na vytvoření federace se SSSR,
která by sloučila oba státy k politice zahraniční, tedy zajistila
mezinárodně československý stát, ale nedotkla by se uspořádání vnitřního.
Jan Tesař píše, že „takřka všeobecně bylo sdíleno
přesvědčení o výhodnosti úzkého spojenectví se Sověty a nekritický obdiv i
nejrůznější iluze o SSSR, na prvním místě ovšem poměr Sovětského svazu k
československé věci.“
Tehdejší ilegálně vydávaný protektorátní tisk líčil
československou otázku jako v podstatě jedinou položku sovětské zahraniční politiky
(sic): „Jistě je každému známo,“ psalo se v ilegální tiskovině, „že v
posledních dnech (v srpnu 1939) dlela v Moskvě německá delegace za účelem
sjednání hospodářské smlouvy se Sověty... Německá... delegace dosáhla toho, že
byla přijata ve slyšení některými činiteli sovětské vlády... Německá vláda ústy
této delegace žádala tentokráte již ve formě uctivé prosby, aby Rusko přerušilo
jednání se západními velmocemi a zůstalo úplně neutrální. Za to by Německo bylo
ochotno vykliditi obsazené území celého býv. ČSR a uvésti do původního
stavu." Leták končí přímo triumfálně líčením, kterak byla německá delegace
upozorněna, že „vbrzku obdrží ultimativní nótu rovnající se úplné kapitulaci
Německa“, a jak jí bylo jemně doporučeno, aby Němci rychle vyklidili ČSR ještě
předtím, „neboť tak mohou zmírnit některá nejtvrdší opatření vůči Německu.“ Toto
zbožné přání Čechů bylo naprostým nesmyslem.
Byla to značně drastická iluze, uvědomíme-li si, že šlo o
jednání rozdělení si vlivu v Evropě a polského státu mezi Německo a SSSR. České
veřejné mínění předpokládalo, že jestliže se SSSR s Německem dohodl (smlouva
Ribentropp–Molotov z 23. 8. 1939), tedy nepochybně musel být německý
ústupek ve věci Čechů součástí této dohody (sic). Další český nesmysl.
V českém myšlení tehdejší doby lze nalézt i koexistenci
svérázných, ba protikladných názorů, iluzí, mýtů a bludů
s panslavismem nesouvisejících. Na jedné straně to byla česká pohrouženost
v sebe, na straně druhé pocit české národní výlučnosti. Následkem pocitu
výlučnosti se věnovala mimořádná pozornost evropskému a světovému dění,
k mezinárodním reakcím, i údajným, které se i okrajově nebo
i zcela zdánlivě týkaly Čechů a Čech podle zásady: „Co říká našemu
strádání a utrpení svět?“ Následkem pohrouženosti se do sebe se pozornost naopak
obracela hlavně k dění domácímu, což vedlo k preferenci událostí druhé
republiky a protektorátu ve sdělovacích prostředcích. Například při řazení
zpráv v novinách předcházely zprávy domácí, jakkoliv málo významné, zprávám
ze zahraničí. Trend je v českých médiích patrný dodnes.
Výsledkem oněch malformovaných představ bylo přesvědčení
vycházející z domácích odbojových kruhů, že hlavním jablkem sváru
světových mocností je právě česká otázka (sic). Byl to typický projev
(pře)kompenzace českého národního komplexu méněcennosti, který Karl Hermann
Frank přiléhavě nazval „představou, že Čechy jsou pupkem světa“. Toto
přesvědčení obsahovalo útěchu a zadostiučinění, že „západní velmoci, které
nechaly v roce 1938 ČSR napospas Hitlerovi a nenechaly Čechy bojovat,
nyní budou muset samy bez Čechů vést boj vyvolaný pádem československého státu“.
Dodnes se tato mylná představa promítá do rozšířeného českého bludu, proti
kterému čeští historici nikterak nevystupují, že druhá světová válka začala
mnichovskými událostmi. Od toho byl jen krůček ke všeobecně
rozšířenému názoru, že bude nejrozumnější ponechat boj těm, kteří mají k němu
nesrovnatelně lepší podmínky a mohutnější síly, těm, kteří se původně
chtěli boji s Německem vyhnout, než se sami pokoušet za velkých obětí
a s nutně omezenými praktickými výsledky bojovat proti okupantům na
vlastním území.
Tato představa byla mocnou brzdou jakémukoliv domácímu
českému odboji po celou dobu okupace. Představa, že „jiní nám vybojují svobodu“
byla spojena se snahou zajistit národu co největší výhody, ale v kontrastu
se skutečnou pozicí československé věci na mezinárodním fóru to byla iluze
značně drastická a velmi nemorální.
Z představy o osvobození republiky jinými se vyvozovalo,
že stojí za to usilovat o uchovávání co nejpříhodnějších podmínek pro
každodenní život národa a šetřit síly pro budoucí převrat – jak se později
ukázalo pro český nacionální socialismus a komunismus – s představou,
že kdyby spojenci Čechy znova „zradili“, pak by ještě více vynikl význam
uvážlivého, neprovokujícího postupu pro zachování české autonomie v rámci
protektorátu. V této souvislosti bylo přiznání autonomie Čechům pro
nacionálně socialistické Německo velmi výhodné, protože k jejímu uchování
pod vlivem nepříznivých okolností se upnula nemalá část sil potenciálního
českého odporu.
Na
rozdíl od celé Evropy, která se snažila válce vyhnout, Češi se na
ni, na rozdíl od civilizovaného světa, který se jí obával, těšili (sic).
Představovali si, že ke zkrušení Hitlera postačí pohrůžka ze strany USA
nebo SSSR, a Německo okamžitě kapituluje. V případě, že by vše přece
jen vyústilo ve válku, samozřejmě odehrávající se bez účasti Čechů
a mimo jejich území, očekávali rychlou porážku Německa a neméně
rychlé obnovení Československa v nových, širších hranicích. Americký
diplomat George Kennan ve své zprávě z Prahy z dubna 1939 uvedl,
že žádný jiný národ v Evropě netouží tak netrpělivě po válce, a to
v nejkratší možné době, jako Češi (sic). To bylo už tehdy hodně nemravné a
to nemluvíme o posuzování z dnešního hlediska.
Když válka vypukla, věřilo české obyvatelstvo zase
v její konec každou chvíli, nejpozději do Vánoc každého roku.
Myšlení českého obyvatelstva bylo naplněno národní malostí,
skrývanou nevírou ve vlastní síly, ale současně skálopevným přesvědčením,
že jejich země je ohniskem mezinárodního dění, což se projevuje zcela
nesmyslně dodnes, loajalitou k protektorům a nacvičovanou servilitou
k případným budoucím osvoboditelům. Válku si toužebně přál i Edvard Beneš,
protože věřil, nakonec právem, že jen válečná porážka Německa může „odčinit“
jím zaviněný Mnichov.
V souhrnné zprávě Sicherheitsdienstu (SD) za rok 1939 z 15. 3. 1940 se píše: „Všechny české odbojové skupiny a směry, tedy vlastně celý český národ… jsou zajedno v protiněmeckém nepřátelství… vytvořily v průběhu roku 1939 všenárodní opoziční jednotu, ze které vylučovaly jen nepočetný český fašistický extrém.“ Propagandou rezistenčních sil „české protektorátní obyvatelstvo podléhá hromadné protiněmecké sugesci, ke které se kloní i nejvyšší státní a úřednický aparát.“
Po německé okupaci nastal čas, aby k „záchraně národa“
ožila ona vychvalovaná „drahocenná národní schopnost vypěstovaná Bílou horou“:
přikrčit se, přizpůsobit se, uskrovnit se. Vývoj mezinárodní situace v tom
Čechy jen utvrzoval. Dělení Polska a pohlcení baltských zemí bylo jen
pokračováním všeobecného rozkladu pásma malých států. Protektorát se Čechům
jevil jako mnohem menší zlo než to, které postihlo ostatní okupované země,
v čemž ale měli naprostou pravdu.
Češi se na počátku protektorátu věděli a protektorátní
vláda s nimi, že zachránili kromě oněch hrdel a statků i dosti
širokou autonomii, kterou jim Němci v rámci Říše vymezili, což je při
srovnání se situací po rakousko-uherském vyrovnání naplňovalo optimismem –
měli svou vládu, autonomii a vlastního prezidenta. Jak explicitně
zdůrazňuje Zbyněk Zeman, „požívali Češi za Hitlera větší autonomii, než
se jim kdy dostalo od Habsburků“ (sic).
Oba hlavní autoři autonomie, Hitler a Hácha, byli
odkojeni Rakousko-Uherskem a dobře si uvědomovali, co autonomie pro Čechy
znamená. Ani na vojnu za Říši Češi nemuseli, což byl také podstatný rozdíl
proti Rakousko-Uhersku. Hitler odmítl o čemkoliv takovém uvažovat pro
proradnost Čechů, později se slovy, že nebude tímto způsobem dodávat
československému exilu lidi pro jejich parašutistické kursy. Usedlí neoptovavší
Češi z území odstoupených Německu a Polsku (zabrané Těšínsko připadlo
v roce 1939 Německu) však rukovat museli.
V prvních letech protektorátu vytvořili Češi další specialitu,
vymkli se schématu tří vyhraněných skupin: kolaboranti – vyčkávající
neangažovaní – odboj. Prolínali se. Aktivisté, hlavně členové protektorátní
vlády, např. Alois Eliáš, Jiří Havelka, Jaromír Nečas, Ladislav Feierabend,
Josef Kalfus, Zdeněk Schmoranz a pražský primátor Otakar Klapka
spolupracovali v prvních letech okupace s odbojem.
Podle pamětí Ladislava K. Feierabenda chápal Eliáš převzetí
předsednictví vlády jako „osobní oběť, kterou musí národu přinést, protože
odmítat veškerou spolupráci s nacisty by byla sebevražda“. Vysvědčení jim
poskytuje hlášení SD z konce září 1939: „Vláda hájí práva českého státu
tvrdošíjně… Při vší formální zdvořilosti narážejí opatření německé správy
v českých vládních kruzích na stálý odpor, jenž
musí být neustále překonáván zásahy Reichsprotektora.“
Obzvlášť
statečný byl ministr a přednosta Háchovy kanceláře, právník Jiří Havelka,
kterého Eliáš nesnášel a K. H. Frank přímo nenáviděl.
Od července 1939, po svém návratu z USA do
Londýna, udržoval Beneš s některými členy protektorátní vlády i s vedením
Národního souručenství styky, což SD neuniklo. Ještě později se kroky
domácích vládních činitelů a zahraničního odboje rozešly.
Česká protektorátní vláda s poukazem na přežití národa
vyzývala obyvatelstvo k práci pro národ, tedy i pro Říši; česká
státní správa fungovala bezvadně. Co si mohla okupační moc více přát? Kdyby
dala přednost českým fašistům, měla by v mžiku proti sobě pasivní
rezistenci českého obyvatelstva a obtíže vyplývající z výměny
garnitur.
Téměř každý Čech byl solidární s národním kolektivem,
členem Národního souručenství, kde byl uplatňován vůdcovský princip:
funkcionáři byli jmenováni shora, schůze byly rozpravou, která nekončila
hlasováním a usnesením, nýbrž sekretářovým rozhodnutím a pokyny. „Kruhová
obrana“ národa byla namířena zejména proti Němcům. Semknutá česká národní masa
také tvrdě zakročovala společenským bojkotem proti těm, kteří z ní
vybočovali, tedy i proti českým fašistům (sic). České živnostníky s náklonností
k fašismu nejen ignorovali zákazníci, nýbrž je proskribovaly i protektorátní
úřady. Organizovala se národní pomoc rodinám, jejichž živitelé odešli do
zahraničí nebo byli Němci zatčeni, příspěvky se hledaly i mezi běžným
obyvatelstvem.
(pokračování)
Tak myslím že o úrovni textu tohoto oikofob vypovídá tvrzení, že na válku se těšili jenom Češi a celá Evropa se jí chtěla vyhnout? Vážně? Proč se tedy valcilo? Hitler a Němci napadli Polsko ze strachu z války? Dezinformator Krystlik opět zasahuje.
OdpovědětVymazatŽvaníte nesmysly, hlupáku. Dohledejte si laskavě, jaké problémy Polsko dělalo Německu ohledně zásobování vých. Pruska a jak zacházelo s německou menšinou na svém území!
OdpovědětVymazatPochopte, ze sem prispivaji taky osoby, ktere nemaji dostatecny prehled, aby zdejsim clankum rozumeli.
VymazatJako nedavno jisty rozumbrada, ktery si plete Norimberske zakony s Norimberskym procesem, a to dokonce i po dukladnem pouceni Krystlikem.
Polsko zadne problemy Nemecku nedelalo, to svedci 20 let spoluprace a mirove-hospodarske smlouvy z mezi obema staty az do prichodu Hitlera !
VymazatMimochodem 1945 Norimberske Zakony a Norimberske principy jsou principalne jeden a ten samy proces.... (For example, the Nuremberg Trials were a "practice" of the "international law" of the Nuremberg Principles; and that "practice" was supported by the international community.)
Ach jo.
VymazatKomu neni rady, tomu neni pomoci. Jeste si u toho poradne dupni, a zarvi: Ja mam pravdu, hec, a vy vsichni se pletete.
Zakon a proces je totez, zrovna jako holinky a hodinky, oboji se natahuji.
VymazatSem budu chodit, je tu opravdu s nekterymi rozumbrady sranda.
Ad 16:40: Vždyť je to logické! Češi přišli o území, pak o stát a věděli, že bez celoevropského válečného konfliktu svůj stát neobnoví. Ostatní v Evropě si mysleli, že okleštěním ČSR zachovali pro Evropu mír, Hitler zuřil, že se mu nepodařilo odstranit vojenskou moc z jihovýchodu.
OdpovědětVymazatTo snad musi byt kazdemu, kdo dokaze rozumne uvazovat, nad slunce jasne, ze nebyt valky, tak Cesko- Moravska kotlina by mela takrka stejnou velikost jako Slovensko.
VymazatAd 11:31: ...a byla by součástí Německa.
VymazatAd 12:16 To je vsechno mozne, ale je to jen "kdyby", si tak "kdyby" nechali Stalina si vyrit z Nemeckem ucty, tak by Berlin byl v Polsku, NDR by bylo Polske uzemi a vychodni Nemci by zili v NSR a nemusili slouzit komunistum. Zalezi na tom jak se clovek na to diva, ze ano ?
VymazatJenze to "kdyby" ma neco do sebe, treba v tomhle pripade.
VymazatKdyby ses vice vzdelaval a vice cetl, tak nbudes takovy hlupak, jakym se tady vetsinou presentujes.
Nejvetsi legrace je ze Cesi jako maly narod si tu kotlinu ve stredu Evropy zachovali od zacatku tisicileti.
OdpovědětVymazatZatím co Němcům to trvalo více jak tisíc let si stvořit právní stát, jen aby zkoncili jak sedláci u Chlumce a stali se nenáviděným národem Evropy do dnes!
Kde pak je dnes třeba Prusko ?
Vetsi blbost jsem tady jeste necetl. A to jsem tech blbosti od toho s tim kapistovym komplexem precetl vic nez dost.
VymazatKde pak je dnes treba Prusko?
VymazatTakhle blbe se muze ptat pouze ignorant, ktery snad nema dodelanou ani mestanku.
Chce to mit alespon prumerny prehld, aby clovek znal neco o Prusku.
Mimochodem, ty rozumbrado, pise se "kdepak" dohromady a ne
"kde pak" zvlast. Ses ty vubec Cech, ze tohle nevis?
11:11 - Kapišto, v daném případě lze klidně napsat "kdepak" i "kde pak", jen se tím mírně pozmění význam věty. A píše se "Jsi ty", žádné "Ses ty". Mimochodem, máš při svém IQ šimpanze vůbec mentální schopnosti to pochopit?
VymazatHele ty "Kapisto", neposuzuj neci IQ, kdyz sam nevis, jaky je rozdil mezi Norimberskymi zakony a Norimberskym procesem, a misto tech pitomosti co tu placas, napis stokrat "kdepak", at priste uz neudelas chybu. Vis preci, ze takhle te ve skole ucitelka trestala, aby sis to priste pamatoval.
VymazatTy jsi (hovorove ty ses) dost omezenej, kdyz nevis, ze "ses" se pouziva v hovorove cestine, jako na pr. v konstatovani "Ty ses ale vul".
Kapišta, IQ šimpanze? Ani se nedivim...................
OdpovědětVymazat