Tomáš Krystlík
Dotaz je vůči mně vznášen relativně často, argumentuje se
tím, že slušný člověk v takové stoce jako jsou Parlamentní listy nic nezveřejňuje
(což pravda není, čas od času, byť zřídka, jsou tam články hodné pozornosti),
jiní tvrdí, že je hlásnou troubou pro kremelské fake news (nedá se vyloučit, že
někteří kmenoví autoři jsou v ruském žoldu, někdy výběr článků redaktory Parlamentních
listů z jiných websites naznačuje, že mohou obdivovat Putina, být protievropští
a protiameričtí), ale naprosto typickou a jedinečnou věcí pro PL je železná
zásada, že redaktoři nesmějí zasahovat do textu, měnit ho, jediné co smějí a
musejí, je vytvořit co nejbulvárněji působící titulek článku k ovlivnění
čtenářstva. Říká to v interview spolumajitel PL Michal Voráček (https://www.youtube.com/watch?v=Aw97Hxh5CEM,
https://www.youtube.com/watch?v=NNnwN-WxUDc).
Za to se po redaktorech Parlamentních listů nepožaduje, aby sami psali, čehož
se drží.
Proč to vše? Inu, je v tom následující obchodnický kalkul.
Za reklamu zveřejněnou na určité website se platí podle toho, jakou má
návštěvnost, čím vyšší, tím si majitelé website mohou říci více za uveřejněnou reklamu.
Prostě, čím více čtenářů si vyvolá stránku, tím větší zisk. Další úvaha: Abychom
zisk maximalizovali, musíme se strefit do vkusu české luzy, menšina vzdělaných nám
zisk nezvýší. Systém má nevýhodu, protože se do bulvárních titulků článků v PL vytvořených
péčí redaktorů dostane relativně často i tvrzení, které v článku vůbec není, nebo
článku přímo odporuje!
Parlamentní listy jsou tedy svou oblíbeností jakousi výpovědí
o stavu českých myslí o katastrofálním stavu české společnosti, protože otisknou
vše, co je podepsáno. Jistě, pokud to údajně dehonestuje český národ, pak potřebujete
spolupráci spolumajitele Parlamentních listů, která nesmí ochabnout.
Jak známo nebo nikoliv, tak čeští národovci v redakcích
časopisů a novin mi většinou moje články otiskovat odmítali nebo je přestali brát.
Ani Parlamentní listy, majíce zcela jistě pár národovců v redakci, je původně nehodlaly
zveřejňovat. V té době jsem byl shodou náhod představen panu Michalu Voráčkovi,
kterému jsem hned svůj problém přednesl. Zareagoval velice pružně, řka: „Posílejte
mi své články přímo mně a já jejich zveřejnění prosadím.“ Tak se děje dodnes. Dvakrát
jsem to poslal redakci přímo a ta moje příspěvky ignorovala, takže jsem byl
nucen se vrátit k prosazování svých článků přes spolumajitele, tj. z moci
úřední.
Redaktoři podle zásad vytváření co nejbulvárnějšího titulku,
ze začátku dosadili někdy titulek, který nevycházel z textu, ba s ním byl v
rozporu. Po několika případech jsem byl nucen si postěžovat panu Voráčkovi a od
té doby redaktoři nechávají titulky mých článků beze změn. Výsada, kterou snad
nikdo kromě mne nemá. Ovšem, když mě čas od času někdo z redakce interviewuje,
nemohu ovlivnit, jak se rozhovor bude nazývat.
Slušný člověk v takové stoce jako jsou Parlamentní listy nic nezveřejňuje (což pravda není, čas od času, byť zřídka, jsou tam články hodné pozornosti) Tomáš Krystlík.......
OdpovědětVymazatAni Parlamentní listy, je nehodlaly zveřejňovat. Byl jsem nucen si postěžovat panu M.Voráčkovi (spolumajitel), zareagoval, řka: „Posílejte mi své články přímo mně a já jejich zveřejnění prosadím.“ Tak se děje dodnes, tj. z moci úřední.