Tomáš Krystlík
V článku Jiřího Weigla Edvard
Beneš - 130 let od narození (www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jiri-Weigl-Edvard-Benes-130-let-od-narozeni-321369)
se autor evidentně snaží, aby mu nikdo nemohl snadno vytknout omyly v jeho
posudku Edvarda Beneše.
Lze souhlasit s tvrzením, že Edvard Beneš byl „nepochybně jednou z nejvýznamnějších postav
naší moderní historie“, otázkou je pouze, zda kladnou nebo zápornou.
Hned další tvrzení pan Weigla je mylné: Masaryk se „vznášel nad první republikou s jejími
národnostními a sociálními problémy, skandály a závěrečným zhroucením a do
dnešních dnů zůstává neotřesitelným ideálem naší státnosti“. Nevznášel, vládl
pomocí rozsáhlé sítě hradních udavačů, na základě jejich informací nechával
odstavovat Hradu nepohodlné osoby, vydírat je dokumenty z ukradeného vídeňského
archivu ministerstva vnitra nebo je korumpovat z tajných hradních fondů a z
tajných položek rozpočtu ministerstva zahraničí. Masaryk sám intenzivně intrikoval
i zasahoval do probíhajících politických zákulisních machinací. Jedinou oblastí,
do které coby prezident neměl odvahu zasáhnout, kde se tedy podle pana Weigla „vznášel“ nad problémy, byla národnostní
otázka v československém státě. Kdo nevěří, ať si přečte Boj o Hrad od Antonína
Klimka a Genezi Československa od Josefa Kalvody.
Pan Weigl nemá pravdu, píše-li, že Beneš „kapituloval před mnichovskou dohodou a ve
vládní krizi 1948“. Beneš již 15. 9. 1938 vstřícně nabídl v tzv. pátého
plánu odstoupení částí německých sídelních území v ČSR Německu, čímž hrubě
porušil ústavu. Dva týdny před mnichovskou konferencí! Odstoupení území s více
než 50 % německého obyvatelstva Německu schválila 21. 9. 1938 sice pod nátlakem
Velké Británie a Francie, ale schválila československá vláda. Týden před
mnichovskou konferencí! Nová vláda sice vyjádřila nesouhlas s dodatečnými
Hitlerovými podmínkami z Bad Godesbergu, ale zásadní souhlas s odstoupením území
z 21. 9. neodvolala. Mnichovská dohoda pak jen určila časový a organizační
rámec předání území. Začínala preambulí, které se čeští historici vyhýbají jako
čert kříži: „Německo,
Spojené království, Francie a Itálie se zřetelem na ujednání, které bylo
ohledně odstoupení sudetoněmeckého území již v zásadě docíleno, se shodly na
následujících podmínkách a způsobech tohoto odstoupení.“ Dodnes zůstává neobjasněno,
proč Beneš jako ministr zahraničí, později jako prezident sázel na konfrontační
řešení, když všechny okolními státy s výjimkou Rumunska si ČSR záhy po svém
vzniku znepřátelila. V únoru 1948 se mohl Beneš postavit s věrnými armádními obrněnými
pluky lehce ozbrojeným bolševickým útvarům na odpor a snadno je potlačit. Beneš
byl pravděpodobně vydírán stvrzenkou na 10 000 USD, podepsanou jeho
sekretářem, které mu začátkem října 1938 před jeho odletem do Anglie předal pro
Beneše NKVD. Ten, který tehdy obnos předával, Pjotr Zubov, byl v únorových
dnech 1948 poslán do Prahy, aby to Benešovi připomněl, protože převzetí peněžní
částky, i přes prostředníka, se hodnotí jako vázací akt. Benešovi zřejmě MGB
(nástupce NKVD) pohrozilo skandálem.
Pan Weigl se mýlí, tvrdí-li, že komunistická totalita byla v
ČSR nastolena legálně. Nebyla. K dvanácti odstoupivším ministrům přibyli na
poslední chvíli ministři Tymeš a Majer ze sociální demokracie, kteří nedemitovali,
nýbrž byli „zproštěni úřadu“, protože je Gottwald chtěl nahradit svými lidmi.
Tím bylo dosaženo nadpoloviční většiny (14 z 26) vlády a Beneš byl podle ústavy
povinen pověřit někoho sestavit vládu podle výsledků posledních voleb nebo
vypsat nové volby. Ne tedy, aby Gottwald s jeho svolením doplnil vládu ministry
bez ohledu na poslední volby. Viníkem „Vítězného února“ je Beneš sám.
Pan Weigl píše: „Trvalé
byly jiné Benešovy činy – prosazení vzniku Československa po první světové
válce a jeho obnova radikálními metodami po světové válce druhé. Díky nim
můžeme i dnes být samostatným státem, jehož vnitřní stabilita není v ohrožení a
který může rozvíjet přátelské vztahy se všemi sousedy.“ Kvůli oněm radikálním
metodám československé vlády a Beneše – znárodnění, pozemková reforma, retribuční
právo, řízené vyhánění československých Němců od prvního dne míru, tedy žádný
divoký (neřízený) odsun – mají Češi dodnes ostudu v západní Evropě, zejména
když se za svůj zločin na svých spoluobčanech neomluvili. Pár vět v
česko-německé deklaraci nestačí. Vynikne to ve srovnání s Němci, kteří se kají
při každé vhodné příležitosti ze zločinů svých otců a dědů. Poválečný
československý a dnešní český stát jsou vybudovány na dvou lžích: že většina
sudetských Němců si přála připojení k říši – ve skutečnosti chtěla převážná
většina z nich nějakou formu autonomie v rámci ČSR (viz Ripka, Hubert: Munich: Before
and After, London 1939) – a že Beneš nikdy nepřestal být prezidentem.
Věta: „Dnešní úvahy o
,zemském´ pojetí národnosti či švýcarském modelu soužití, který prý měl být
uplatněn, jsou nesmyslné.“ Zemské pojetí zničili vědomě Jungmann a pak
Palacký. Jungmann tím, že záměrně nevytvořil ve svém slovníku ekvivalent pro
böhmisch na rozdíl od tschechisch a Palacký, jak uvádí Antonín Klimek, svým prohlášením
z roku 1848, že nárok na české země mají jen jazykoví Češi. Soužití národností
ve státě se ostatně dá řešit i jiným vhodným způsobem než švýcarským – modelem
Rennerovým, tj. rakouské sociální demokracie odzkoušeným v Moravském vyrovnání
1905.
Další tvrzení pana Weigla navozuje čtenářům mylný závěr: „O tom svědčí ostatně i obtíže, které měl s
prosazením nulity mnichovské dohody za války Beneš v Británii.“ Pravdou je,
že nulity mnichovské dohody, tedy neplatnosti ex tunc od Velké Británie a USA Beneš
nikdy nedosáhl.
Věta: „…bez odsunu
Němců může český stát dlouhodobě přežít pouze v hranicích a de facto i
postavení protektorátu“, je nesmysl. Kdyby to byla pravda, tak by se již
všechny vícejazyčné státní útvary rozpadly. A proč se svých Němců nezbavily
Francie, Itálie, Belgie, Dánsko, Holandsko, Rumunsko a nakonec i SSSR? Zamyslel
se nad tímto faktem někdo z Čechů?
Laskavému čtenáři zbývá jen rozhodnout, zda se jedná o
neznalosti nebo o lži bývalého vedoucího kanceláře prezidenta republiky.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Weigl-nepravdive-o-Benesovi-321423
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Drsna-slova-historika-Masaryk-vladl-pomoci-udavacu-vydiral-a-korumpoval-A-Benes-321433
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Weigl-nepravdive-o-Benesovi-321423
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Drsna-slova-historika-Masaryk-vladl-pomoci-udavacu-vydiral-a-korumpoval-A-Benes-321433
Žádné komentáře:
Okomentovat