Tomáš Krystlík
V diskusi pod mými blogovými příspěvky se vyskytuje jistý
nacionalista s nickem Radola Gajda (nomen omen), který je za každé situace hrdý
na český národ, naježen proti emigrantům. Zatím konkrétně uvedl, že je hrd na
československé legie na Rusi. Inu, vyvrátit tento blud bylo hračkou. Vyzval
jsem ho, aby uvedl další příklady. Než odpoví, zamysleme se: Na co může být
český národ alespoň během existence českého moderního státu hrdý?
Intrikami a lžemi tria exulantů Masaryka, Beneše a
Štefánika, kteří bez skrupulí ostrakizovali čtvrtého Düricha, povstala po 1.
světové válce Československá republika. Beneš, coby ministr zahraničí nového
státu, se na mírové konferenci v Paříži (1919) nemohl prosadit proti vůli Velké
Británie, která nechtěla začlenit do ČSR německá sídelní území Království
českého, obávajíc se nevlídného zacházení s německým obyvatelstvem ze strany
státotvorného národa. Uspěl teprve tehdy, když žádost přeformuloval a požádal
spojence o „dočasné zachování historických hranic“. Ono „dočasné zachování“ se fatálně
vymstilo v druhé polovině 30. let. I kdyby nebylo tlaku Německa a národnostně
utiskovaných Němců českých zemí, rozpadl by se československý stát v
následujících letech odtržením Slovenska. Totéž nastalo do tří let po pádu
bolševismu 1. 1. 1993.
ČSR nepatřila mezi válkami mezi 10 nejvyspělejších států
světa, to je tradovaný český blud, celá západní Evropa v dnešním rozsahu jí
byla kromě Itálie a Finska hospodářsky nadřazena, dokonce i ve světové válce
poražené Rakousko, které ČSR musela na přání spojenců podporovat exportem uhlí
a potravin. V roce 1932 mělo Československo vůbec nejvyšší cenovou hladinu na
světě, bylo nejdražším státem světa. O technologické vyspělosti českého státu
svědčí fakt, že podíl strojírenských výrobků v celkovém čs. exportu činil 3 %
(1937) při mnohonásobně vyšším dovozu.
Po skončení 2. světové války měla ČSR a Švýcarsko
nejmodernější a nejméně zničený průmysl v celé Evropě. Německo muselo hradit
reparace, tj. do ciziny z rozbombardované země a továren mizela technologická zařízení,
ze sovětské okupační zóny dokonce i odmontované železniční koleje. Přenesme se
do dnešních dnů a ptejme se, co si obyvatelstvo Německa a Česka s těmito
výchozími poválečnými podmínkami za desetiletí počalo.
Češi bez Němců a zahraničních automobilek nejsou dodnes
schopni vyrábět ve velkých sériích složité komplexní výrobky v dobré kvalitě,
např. auta. Za 20 let samostatného českého státu bez Slovenska je v ČR s
výjimkou nájmů a některých služeb dráže než v Německu a to při nižších příjmech
obyvatelstva. Když je něco levnějšího než v Německu, má to zpravidla podřadnou
kvalitu. Proč?
Zbývá tedy hrdost nad úspěchy českých sportovců. Jenže to je
hrdost pro primitivy.
Žádné komentáře:
Okomentovat