Tomáš
Krystlík
1.
ČESKOSLOVENSKÝ ZÁLOŽNÍ PLUK A 1. ČS. SAMOSTATNÁ BRIGÁDA V SSSR
Bojové nasazení 1. čs. praporu u Sokolova nepřineslo ani
strategický, ba ani taktický úspěch, byl to z vojenského hlediska debakl.
Výsledek nebyl v žádném případě úměrný obětem. Sovětská a čs. propaganda
bombasticky tvrdily opak, Gottwald a Fierlinger za podpory Svobody činili vše,
aby tuto vojenskou porážku proměnili v politické vítězství. Svoboda v této
zkoušce skvěle obstál - dokázal, že je ochoten a schopen se podřídit za všech
okolností se zcela podřídit plánům komunistického vedení a SSSR bez ohledu na
lidské ztráty. Z 1. praporu zbylo po bitvě u Sokolova, bez ohledu na oficiální čísla,
jen asi 500 bojeschopných. Byli ubytováni v obci Vesoloje.
Buzuluk se po odchodu 1. praporu na frontu začal plnit
čs. občany-uprchlíky z Podkarpatské Rusi a Židy z jižního Slovenska, které
sovětské úřady rok a půl odmítaly propustit z GULAGu s odůvodněním, že se jedná
o maďarské státní příslušníky. Názor změnily teprve po intervenci moskevského
vedení KSČ sovětským představitelům. Nejvyšší sovět SSSR vydal výnos o
„amnestii čs. občanů uprchlých z Maďarska“. Z nich se začal formovat záložní
pluk, který nepodléhal plukovníku Svobodovi, nýbrž Československé vojenské misi
v SSSR se sídlem v Kujbyševě. Ministr obrany Ingr jmenoval velitelem 1.
záložního pluku plukovníka Jana Kratochvíla.
Rusíni, kteří dorazili do Buzuluku, tvořili jen zlomek z
cca 50 tisíc uprchlíků do SSSR z Podkarpatské Rusi. Antisovětské smýšlení po
pobytu v GULAGu ani trochu neskrývali. Začátkem dubna 1943, když plk.
Kratochvíl přebíral velení, bylo národnostní složení záložního pluku
následující: 1363 Rusínů, 65 Čechů, 6 Slováků, 13 Židů (národnostně). 5. 5.
1943 odjel záložní pluk do Novochoperska se 1410 příslušníky. V Buzuluku
zůstalo náhradní těleso (od července náhradní prapor) o 454 osobách boje
neschopných. Od odjezdu záložního pluku do poloviny září 1943 přišlo k
náhradnímu tělesu dalších asi 800 dobrovolníků, mezi nimi mnoho židovských
vojáků maďarské armády ze zajateckých táborů, nikoliv z GULAGu. Židé z jižního
Slovenska a Podkarpatské Rusi připadlých Maďarsku byli totiž povoláváni do
pracovních praporů maďarské armády, která pak bojovala v Rusku po boku německé
a po zajetí nebo přeběhnutí byli umísťováni do táborů válečných zajatců.
Do Novochoperska přibylo do září 1943 dalších 2000 podle
oficiálních statistik pouze rusínských (ukrajinských) dobrovolníků, mezi nimi
bylo ale cca 400 židovských. V Novochopersku vznikl nový útvar - 1.
československá samostatná brigáda v SSSR, která byla až do návratu 1. čs.
samostatného praporu po zotavení z bitvy o Sokolovo prakticky celá vytvořena z
čs. občanů z maďarského záboru, tj. z Podkarpatské Rusi a jižního Slovenska, s
podílem asi 85 % Rusínů.
Svoboda si byl vědom, že pro komunistickou indoktrinaci
nových dobrovolníků musí mít dostatek důstojníků a poddůstojníků a zřídil bez
souhlasu MNO v Londýně v obci Vesoloje důstojnickou a poddůstojnickou školu,
kam zařadil i vojáky bez předepsaného vzdělání. Píka navrhl povolat po dohodě
se Žukovem z Velké Británie a ze Středního východu 55 vyšších čs. důstojníků.
(Z nich někteří byli později obviněni, že sbírají informace pro britskou tajnou
službu a na zásah NKVD byli vykázáni z SSSR a posláni zpět do Anglie.) 9. 5.
1943 došel do Novochoperska rozkaz o jmenování plk. Jana Kratochvíla velitelem
1. čs. samostatné brigády. Svoboda funkci zástupce velitele brigády odmítl.
Nakonec MNO podlehlo sovětskému tlaku a ustavilo velitelem brigády Svobodu.
Plk. Kratochvíl se stal velitelem všech čs. vojenských jednotek na území SSSR a
23. 7. 1943 povýšen na brigádního generála. O rok později byl Kratochvíl
jmenován velitelem 1. čs. armádního sboru v SSSR. Jmenováním Svobody se vliv
komunistů v jednotce zvýšil.
Po příjezdu záložního pluku z Buzuluku s novými dalšími
asi 300 dobrovolníky, 1. polního praporu z obce Vesoloje do Novochoperska a po
přibytí asi 200 Slováků-přeběhlíků ze slovenské armády čítala brigáda asi 2574
osob, z toho 2240 bojeschopných. U útvaru působilo 175 registrovaných
komunistů. Antisemitismus nacionalistických Rusínů (Ukrajinců) našel odezvu u
Slováků, kteří ho dávali najevo zejména v podnapilém stavu, a docházelo k
ostrým střetům a rvačkám, které se řešily překládáním k jiným útvarům v rámci
brigády. V posledním zářijovém týdnu přišlo ze sovětského zajateckého tábora v
Krasnogorsku (nikoliv tedy z GULAGu) 400 dobrovolníků, většinou Židů z
maďarského záboru zařazených do pracovních maďarských vojenských praporů.
Na kyjevskou frontu odjela brigáda 30. 9. 1943 ve
složení: 563 vojáků národnosti české, 343 slovenské, 2210 rusínské, 204
židovské, 6 ruské, 5 polské, 2 lotyšské, 2 německé, 12 maďarské celkem 3348
osob čs. státní příslušnosti plus 169 sovětských důstojníků a vojáků. Podle
odhadů bylo v odjíždějící brigádě do bojů v Kyjevě a u Bílé Cerkve kolem 1200
Židů - k židovské národnosti byly v brigádě přiřazovány pouze osoby neznající
jiný jazyk než jidiš, což v naprosté většině byli Židé z Podkarpatské Rusi,
málo z maďarského záboru Slovenska a žádní z českých zemí. Uvedl-li Žid, že je
mojžíšského vyznání, a dovedl přitom jakýkoli jiný jazyk než jidiš, byl
přiřazen k národnosti podle řeči, kterou ovládal.
Po bojích žádal generál Svoboda (jmenovací dekret mu
předal Beneš při své návštěvě Moskvy v prosinci 1943) po Žukovovi i
Kratochvílovi doplnění 1200 vojáky a 200 důstojníků na plný stav, dostal však
až v březnu 1944 jen 214 vojáků s jediným důstojníkem, protože všichni
dobrovolníci směřovali do Jefremova, kde se formovala 2. čs. paradesantní
brigáda pod velením plukovníka Vladimíra Přikryla.
2.
ČESKOSLOVENSKÁ PARADESANTNÍ BRIGÁDA V SSSR
Do Jefremova přijelo 2000 Slováků, vojáků slovenské
armády ze sovětských zajateckých táborů, další část paradesantní brigády
tvořili příslušníci náhradního praporu z Buzuluku, většinou Rusíni a asi 250
židovských dobrovolníků. Brigádě chybělo 230 důstojníků a tak byli posláni z
Velké Británie. Ale sovětské orgány ze 140 důstojníků v předloženém seznamu 50
jmen vyškrtly.
V průběhu výcviku docházelo silným projevům
antisemitismu, rvačkám, protože asi 70 % brigády tvořili Slováci, kteří Židům
otevřeně vyhrožovali. Antisemitismus se vyhrotil do takové míry, že se
židovských vojáků musel zastat člen moskevského vedení KSČ Václav Kopecký, sám
velký antisemita.
Začátkem září
1944 byla brigáda odvelena na frontu a zúčastnila se těžkých bojů o vesnice
Besko a Pulawa. Oficiálně činily ztráty 628 padlých, raněných a nezvěstných.
24. 9. 1944 odletěla část brigády 33 letadly na Slovensko a jen 14 z nich se
podařilo přistát na letišti Tri Duby.
1.
ČESKOSLOVENSKÝ ARMÁDNÍ SBOR V SSSR
1. čs. brigáda byla přesunuta na Volyň do Lucku, Rovna,
Zdolbunova a Kvasilova. Volyňští Češi se houfně hlásili do čs. vojska a tak 26.
3. 1944 stav mužstva dosáhl 5325 osob. Kromě nich přibylo asi 500 židovských
dobrovolníků, hlavně maďarských vojáků ze sovětských zajateckých táborů. Pak se
brigáda přesunula do Černovců v Bukovině, kde měl být vytvořen 1. čs. armádní
sbor v SSSR, jehož velitelem se stal brigádní generál Jan Kratochvíl. Zde žila
silná židovská komunita, někteří se narodili v českých zemích ještě za
monarchie nebo v Čechách studovali, jiní sem přišli ze Slovenska a Podkarpatské
Rusi. Ti se přihlásili do čs. jednotek společně i s rumunskými Židy, které
instruovali, jak se mají před odvodní komisí chovat, když neznají česky. Komise
měly pokyn získat co nejvíce branců, takže v podstatě nic neprověřovaly.
Jakmile byl člověk odveden, stával se čs. státním příslušníkem a jeho rodina se
přemístila do čs. vojenského tábora. Tak bylo zachráněno na 200 čistě
rumunských židovských rodin z Bukoviny.
Do Černovců
přijela skupina asi 100 důstojníků poslaných z Velké Británie. K 1. 9. 1944 měl
čs. armádní sbor v SSSR 16 451 osob. 7. 9. 1944 zaujaly čs. jednotky
pozici severovýchodně od polského města Krosna mezi sovětskými divizemi, den
poté začal útok na Krosno a tím i dukelská operace. Ztráty v boji o Krosno jsou
odhadovány na 1200 vojáků. Sovětské velení vojenský neúspěch využilo k odvolání
Jana Kratochvíla a na jeho místo jmenovalo Ludvíka Svobodu, který pak
bezohledně hnal vojáky vpřed v dukelské operaci bez průzkumné a dělostřelecké
přípravy.
V meziválečné republice byli početně nejvíce zastoupeni
Češi, kteří tvořili až na pár desetin procenta téměř polovinu obyvatel státu.
Člověk by očekával, že tedy budou v zahraničních jednotkách nejsilněji
zastoupeni. Nebyli. S výjimkou třech perutí RAF ze čtyř a čs. legionu v Polsku
nebyli Češi z meziválečné ČSR v žádné zahraniční jednotce početně nejsilnější
skupinou. Značně nadproporciálně zastoupeni však bojovali za republiku Židé a
Rusíni. Kromě toho mnohem více Čechů bylo povoláno do německých ozbrojených
sil, byť odvodu podléhali jen Češi z odstoupených území Německu, aby se bili za
nacionálně socialistické Německo.
Žádné komentáře:
Okomentovat