Tomáš Krystlík
Vede se spor, zda
odpovědi Karla Schwarzenberga v předvolební televizní diskusi o problematice
sudetských Němců byly způsobeny jeho nepřipraveností nebo neobratností
vyjádření se k tématu tak ožehavému pro českou společnost. Způsobily jeho porážku
v druhém kole.
Nedomnívám se, že
pana Schwarzenberga jeho tým poradců na takovou otázku a další tematicky
podobné nepřipravil. Podle mne se pan Schwarzenberg vědomě rozhodl, že Čechům
nalije čistého vína, zjeví jim pravdu. Prohlásil, že dekrety prezidenta
republiky (tzv. Benešovy) zrušila Listina lidských práv a svobod a kdyby se
odsun sudetských Němců konal ke konci století, tak by se Beneš a čs. vláda octli
před mezinárodním trestním tribunálem v Den Haagu, kde by se zodpovídali za své
činy.
Přes všechny námitky
historiků a právníků měl pravdu. ČR recipovala Listinu coby ústavní zákon a ty jsou
nadřazeny zákonům ostatním, tedy i Benešovým dekretům. Když jsou s onou Listinou
lidských práv a svobod v rozporu, jsou všechny jí odporující části neplatné. Ne
však od počátku, nýbrž od okamžiku včlenění Listiny do české sbírky zákonů. Námitky
právníků, že se Schwarzenberg ohledně vlivu Listiny na dekrety mýlí, jsou
pochopitelné - české soudy podle Benešových dekretů rozhodují dodnes restituční
spory! Gauneři z ústavního soudu svým skandálním nálezem, že o restitucích se smějí
soudy rozhodovat pouze podle restitučních zákonů, odstranili jejich noční můru -
určovací žaloby (rozhodování soudů, komu majetek patří).
Zbývá ještě posoudit,
zda Schwarzenbergova zmínka o Benešovi v Den Haagu má nebo nemá souvislost s
mým textem. V Zamlčených dějinách 2 jsem mj. napsal: „Prezident Beneš se snažil
z utilitaristických důvodů plnit požadavky českého národa. Tím se vmanévroval
do pozice zločince od psacího stolu (Schreibtischtäter) typu Adolfa Eichmanna,
Slobodana Miloševiće a Radovana Karađiće. Osobně nikoho nezabil, ale svým
jednáním zabíjení, mučení a nelidské zacházení umožnil a podpořil. Mohl se do
věci vložit a rozsah násilí, zejména v době tzv. divokého odsunu, podstatně
omezit. Neudělal to, ba dokonce svými veřejnými projevy vyhánění značně
přiostřoval a svými podpisy (dekretů prezidenta republiky) legalizoval
bezpráví. Učinit tak o půl století
později, byl by postaven se svou vládou před mezinárodní tribunál pro válečné
zločiny, jako je onen v Den Haagu včetně nejvyšších velitelů ministerstva
obrany a vnitra. Česko mu ale, celému světu navzdory, staví pomníky.“
Oba díly Zamlčených
dějin dostal i Karel Schwarzenberg.
Žádné komentáře:
Okomentovat