středa 13. května 2020

České lži. Pražské povstání bylo zbytečné. Partyzáni verbovali lidi Gestapa. Beneš? Asi agent SSSR, říká Tomáš Krystlík



„Přeceňuje se jeho význam vojenský i pro konec války. Nic neovlivnilo, jen zahynula řada civilních osob. Válka by v Praze a kolem Prahy skončila tak jako tak a navíc prakticky ve stejný okamžik jako s Pražským povstáním, avšak bez zbytečných civilních obětí,“ uvádí o Pražském povstání publicista a spisovatel Tomáš Krystlík. Vysvětluje i proč si myslí, že pokud by nás osvobodili Američané, prezidentu Benešovi by hrozilo, že by musel abdikovat i s vládou a vypsat volby. Označuje za nepravdu rozšířené tvrzení, že dohoda o demarkační linii byla sjednána na konferenci v Jaltě, že tamtéž se rozhodlo, že ČSR připadne do sféry sovětského vlivu či že transfer československých Němců schválili spojenci.

Jaký je hlavní smysl připomínání konce druhé světové války?

Aby se neopakovaly ony hekatomby mrtvých, zraněných, zbavených majetku, státní příslušnosti, cti, domova.

Co si myslíte o čím dál častějším přístupu k hodnocení druhé světové války, že všechnu tuto hrůzu způsobili jacísi „nelidé“, nacisté, a nikoli příslušníci jednoho velkého, kulturního a civilizačně velmi vyspělého státu, který si tehdy vsugeroval, že může všechno, neboť je „über alles“?

Každý národ nebo sociální skupina, mají-li příležitost, mohou svého postavení zneužít a také zneužívají. Jak ukázaly pokusy amerického profesora psychologie Philipa Zimbarda a dalších se studenty, velmi lehce lze je k tomu svést. Všechny překvapila snadnost, jakou se dali přemluvit nejen k vědomému fyzickému mučení svých studentských kolegů, nýbrž i ke stupňování jejich strádání, jejich bolesti.

Bývalý prezident Václav Klaus k letošnímu výročí uvedl, že viníci této hrůzné války, respektive jejich potomci, se už oklepali a začínají ji vykládat novátorsky. Její příčinu a svou vlastní vinu zamlčují. Zdá se jim, že přišel čas konstruovat novou budoucnost, do které se události druhé světové války nehodí. Dal byste mu za pravdu? Je v zájmu nějaké budoucnosti přepsat realitu největšího válečného konfliktu v dějinách?

Nejde o „oklepání“, „konstrukci nové budoucnosti“, ani o „novátorský výklad“, to jsou páně Klausovy bludy, nesmysly. Pár jedinců jen usiluje zjevit ostatním pravdu o minulosti. Tento trend se začíná větší měrou projevovat teprve dnes, protože vítězní spojenci udělali vše, co bylo v jejich silách, aby svou spoluvinu za vznik druhé světové války a za holocaust svalili výhradně na bedra Němců, aby se nikdo nedověděl, jak se podíleli na vypuknutí druhé světové války, jak ignorovali šoa, ač o jeho průběhu a rozsahu byli informováni. Jediný státník, který chtěl židům pomoci, byl W. Churchill, ale jeho snahy paralyzoval jeho vlastní vládní kabinet v čele se zuřivým židobijcem, ministrem zahraničí R. A. Edenem. Dalším radikálním antisemitou, který ovlivňoval v této věci celé počínání vlády USA via prezident F. D. Roosevelt, byla jeho manželka Eleanor. Nutno se zmínit, že ve Velké Británii a zejména v USA byl antisemitismus obyvatelstva již před válkou značně rozšířen. Laskavou spojeneckou péčí jsou nejen zmanipulované nálezy IMT (International Military Tribunal at Nuremberg, Mezinárodní vojenský soudní dvůr v Norimberku, 20. 11. 1945 – 1. 10. 1946), nýbrž i zcenzurována ADAP říšského ministerstva zahraničí (Akten zur deutschen auswärtigen Politik, Akta k německé zahraniční politice) vydaná přímo západními spojenci v 50. letech ve SRN. „Správný“, tj. spojenecký výklad německé historie byl ve SRN do budoucnosti preventivně zajištěn článkem 7, odstavcem 1 Předávací smlouvy (Vertrag zur Regelung aus Krieg und Besatzung entstandener Fragen, Smlouva k urovnání otázek vzniklých z války a obsazení, tzv. Überleitungsvertrag), který od 5. 5. 1955 zavazoval Spolkovou republiku Německo, že „německé soudy a úřady musí nakládat… se všemi rozsudky a rozhodnutími soudů okupačních mocností, tedy i norimberského tribunálu, coby pravomocnými a právně účinnými ve všech ohledech“. Povinnosti plynoucí z článku 7, odst. 1 Předávací smlouvy byly převzaty německou stranou 12. 9. 1990 při podpisu Smlouvy dva plus čtyři (Vertrag über die abschließende Regelung in Bezug auf Deutschland, Smlouva o konečném uspořádání ve vztahu k Německu, Zwei-plus-Vier-Vertrag), která je nezrušila. Jinými slovy všechny německé školní učebnice dějepisu, úřední texty, projevy členů vlády a ústavních činitelů se musely a nadále musejí tímto ustanovením, tedy západními spojenci určenými „pravdami“ dodnes řídit.

V Česku se v posledních letech výrazně posunul pohled na osvobození země. Zatímco do roku 1989 se nemluvilo o osvobození západního území americkou armádou, nyní je pomalu otázkou odvahy zmiňovat roli Rudé armády a rok od roku se nekriticky zveličuje vojenská role Spojenců. Jak bychom měli na přínos velmocí pro naše osvobození pohlížet bez ideologických brýlí?

Část republiky obsadila Rudá armáda, další část americké vojsko. Nic více, nic méně. Otázkou je, co by se stalo, kdyby se Rusové dalšímu postupu Američanů do českých zemí nebránili. Pokud by Američané směli postupovat dál, tak by minimálně prakticky celé Čechy obsadili. To by pak mělo svůj vliv na vnitropolitické poměry v ČSR. Navzdory tomu by se Československo asi i tak stalo sovětským satelitem, protože SSSR si svými parašutisty již za války vytvářel síť poválečných kolaborantů se sovětskou mocí. Cílem partyzánských velitelů vysazených sovětskými letadly bylo získávat české spolupracovníky hlavně z řad konfidentů Gestapa coby sovětskou pátou kolonu v poválečné ČSR, nechával je podepisovat vázací listiny. Tím se vyhnuli potrestání. Bojovat proti Němcům bylo pro partyzánské skupiny řízené parašutisty z SSSR jen věcí druhořadou, pouhou zástěrkou pro vytváření sítě agentů. Obdobně získával Sovětský svaz své agenty prostřednictvím osvětových důstojníků ve Svobodově armádě v SSSR. Sám Ludvík Svoboda se ve svých pamětech přiznal, že byl zverbován NKVD. Nakonec dalším zverbovaným sovětským agentem byl pravděpodobně i sám prezident Edvard Beneš.

Před rokem vyvolalo u příležitosti 8. května velkou pozornost vyjádření expremiéra Mirka Topolánka, který na sociálních sítích uvedl: „V květnu 1945 osvobodila většinu naší země Rudá armáda. Osvobození byl ale jen náš subjektivní pocit. Stalin neosvobozoval, Stalin dobýval a dobývaná území držel. Na svobodu jsme čekali dalších 44 let“. Lze dát bývalému premiérovi za pravdu?

Ano, naprosto.

Ve svém loňském textu Nepravdy o konci války píšete o zveličování významu Pražského povstání. V čem je zveličeno?

Přeceňuje se jeho význam vojenský i pro konec války. Nic neovlivnilo, jen zahynula řada civilních osob. Válka by v Praze a kolem Prahy skončila tak jako tak a navíc prakticky ve stejný okamžik jako s Pražským povstáním, avšak bez zbytečných civilních obětí.

Také ve zmiňovaném textu píšete, že pokud by Prahu osvobodili Američané, prezidentu Benešovi by hrozilo, že by musel abdikovat. Můžete vysvětlit proč?

18. 7. 1941, smluvně uznal Benešovu exilovou vládu za představitelku ne pouze československého lidu, nýbrž rovnou i Československé republiky Sovětský svaz. Plně tedy uznal prozatímní londýnskou exilovou vládu a pro Beneše učinil důležité vyhlášení, že z hlediska Sovětského svazu Mnichovská dohoda neexistuje. Tentýž den Beneš smlouvu podle příslušného dekretu prezidenta republiky sám ratifikoval. Beneš pak obratem varoval západní spojence, že nebudou-li neodkladně následovat sovětského příkladu, ponechají poválečnou ČSR na pospas protizápadnímu komunistickému režimu. Prvního výsledku se dočkal již za několik hodin - ve stejný den zrovnoprávnila britská vláda československou s ostatními exilovými vládami v Londýně dopisem ministra zahraničí Roberta Anthonyho Edena Janu Masarykovi, byť ji ještě neuznala za představitelku Československa coby státu, a vzala na vědomí sdělení v Benešově memorandu z 18. 4. 1941, že „prozatímnost československé vlády bude napříště pojímána jako vnitřní věc československé demokracie, to znamená, že se dnešní československá vláda hned po válce podrobí ustanovením demokratické československé ústavy.“ Tak to v Benešově memorandu doslova stálo a bylo to podmínkou britské vlády pro plné uznání Beneše a jeho exilové vlády. Tím se československá vláda jednoznačně zavázala, že bezprostředně po válce abdikuje a prezident s ní a podrobí se volbám, což po válce nedodržela. Eden dále pokračoval: „Vláda Jeho Veličenstva se také nezavazuje, že uznává a bude podporovat stanovení kterýchkoli hranic ve střední Evropě.“ Tedy neprohlásila Mnichovskou smlouvu na neplatnou. USA uznaly dopisem F. D. Roosevelta z 30. 7. 1941 československou vládu v Londýně, ale pouze jako provizorní a výslovně poukázaly na to, že to neznamená uznání příštích československých hranic, ani Benešova postavení coby prezidenta. V otázce předválečných hranic a neplatnosti Mnichovské dohody se od samého počátku připojily ke stanovisku britskému. V americkém aide-mémoire se pak uvádělo: „Vztah mezi dvěma vládami neznamená závazek ze strany americké vlády s ohledem na hranice území Československa nebo na právní plynulost československé vlády vedené dr. Benešem.“ Kdyby ČSR osvobodila anglo–americká vojska (zřejmě by stačilo obsadit jen hlavní město), v praxi Američané, musel by Beneš po příjezdu do vlasti s celou vládou, jak slíbil, abdikovat a vypsat volby. Dalším důsledkem obsazení Československa západními spojenci by bylo obtížné obnovení předválečných hranic, protože zejména britská vláda se v této věci nehodlala vázat, což důrazně několikrát předtím učinila. Mohlo by se tedy stát, že všechny národy, které před válkou žily v ČSR (Češi, Slováci, Němci, Poláci, Moravští Charváti, Maďaři, Rusíni, Rumuni) by si mohly svobodně zvolit, zda chtějí s Čechy být ve stejném státě, nebo nechtějí, a ve kterém státě pak chtějí žít. Tím by se Československo pravděpodobně rozpadlo.

Jaké další nepravdy se podle vás objevují o konci války v českých zemích?

Že dohoda o demarkační linii byla sjednána na konferenci v Jaltě, že tamtéž se rozhodlo, že ČSR připadne do sféry sovětského vlivu. Nic z toho se tam neprojednalo, jediná věc, kdy se v Jaltě o ČSR mluvilo, byla zmínka, že Rudá armáda by se mohla v druhé polovině dubna 1945 dostat přibližně na linii Vltava–Labe, nikdo tehdy nepočítal s tak rychlým pronikáním Američanů do středu Evropy. A potom je tu kardinální česká lež, že transfer československých Němců schválili spojenci. Skutečností je, že proti vůli USA a Velké Británie začali Češi s vyháněním již 9. 5. 1945 a postupimská konference jim nic takového, ani dodatečně, neschválila.

Ruská federace si letos nemůže připomenout vítězství ve Velké vlastenecké válce vojenskou přehlídkou na Rudém náměstí. Její nepřátelé tvrdí, že to je jediné, co mohou Rusové ze své historie slavit. Je z tohoto pohledu zrušení letošní přehlídky citelnou ranou pro udržování tradic a povědomosti o hrdinství a chrabrosti národa?

Že přehlídka nebude, bude Rusům určitě líto. Ale žádnou ranou pro jejich pocit nadřazenosti nad ostatními to nebude, najdou si hned jinou pohádku o své skvělosti. Jen jestli mezitím nedojde ke státnímu bankrotu Ruské federace vlivem nízkých cen ropy. Aby Rusko vyváželo ropu se ziskem, potřebuje cenu vyšší než 70 USD/barel.

Je načase viníkům odpustit a nahlížet už na tehdejší události s křesťanskou smířlivostí, nebo naopak připomínat zrůdnost tehdejší ideologie jako varování před novými ideologiemi?

Musí se neustále připomínat zrůdnost německého národního socialismu a internacionálního socialismu (komunismu). K tomu ale také patřili od svého začátku a dodnes patří nejen čeští komunisté, nýbrž i čeští národní socialisté, protože sdílejí stejnou ideologii s německými nacionálními socialisty.
Oldřich Szaban
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Ceske-lzi-Prazske-povstani-bylo-zbytecne-Partyzani-verbovali-lidi-Gestapa-Benes-Asi-agent-SSSR-rika-Tomas-Krystlik-623716

Žádné komentáře:

Okomentovat