středa 9. srpna 2017

Vyhnání československých Němců bylo v rozporu s mezinárodním právem



Tomáš Krystlík

Na tomto faktu nic nezmění ani nepravdivé tvrzení profesora Právnické fakulty Západočeské univerzity Václava Pavlíčka (k dočtení zde: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Marek-Louzek-Nemecka-otazka-a-vztah-souziti-s-Nemci-mela-vzdy-zasadni-vyznam-pro-nas-narod-a-stat-498960) a to ze dvou důvodů. Žádné opatření učiněné po Mnichovu a po vídeňské arbitráži neuznal československý právní řád pro sebe za závazné (tzv. teorie kontinuity), tedy všichni, kdo byli československými státními příslušníky 29. 9. 1938, byli jimi i se svými dětmi také až do 10. 8. 1945, kdy vstoupil v platnost dekret č. 33/1945 Sb. z 2. 8. 1945, který je československého občanství zbavil.

Odnětí státního občanství na základě příslušnosti k určité národnosti bylo flagrantním porušením tehdy platné Smlouvy o ochraně menšin z roku 1919 a jejich vysídlení byl přímo zločin proti mezinárodnímu právu. Že systém ochrany menšin daný touto smlouvou a vázaný na existenci Společnosti národů zanikl v důsledku jejího rozpuštění 18. 4. 1946 během transferu, nehraje roli, protože od 24. 10. 1945 platily stanovy Organizace spojených národů, kterými bylo Československo vázáno, a ty bezpodmínečně zakazovaly jakoukoli diskriminaci podle rasy a jazyka, a to jak státních příslušníků, tak těch, kteří jimi nebyli. Každý transfer Němců a Maďarů za hranice bez rozdílu nebo později nucená přestěhovávání v rámci státu se následkem toho příčily i stanovám OSN. ČSR (dnes ČR) se ani teoreticky nemůže dovolávat toho, že zákaz diskriminace ve stanovách OSN na základě článku 107 nemusel být brán v potaz v případě připouštějícím výjimečná ustanovení pro akce vztahující se k „nepřátelskému státu“, protože Němci a Maďaři, které ČSR vysídlovala, nebyli v žádném případě státní příslušníci „nepřátelských“ států, když ČSR je považovala za nutné dekretem z 2. 8. 1945 zbavit československého občanství.

Pokoušet se vylíčit vyhnání neslovanských menšin z ČSR jako akt slučitelný s mezinárodním právem tedy nelze. Je otázkou, proč čeští historikové a právníci mají potřebu ještě 72 let poté zcela průhledně lhát. A Institut Václava Klause jejich lži i nadále propagovat.

Žádné komentáře:

Okomentovat